V Praze máme růžová kola, v Aucklandu zase začátkem tamního léta otevřeli růžovou cyklodálnici. Od prosince se tak můžete v novozélandském největším městě projet po cyklistickém mostě, který podstatně doplňuje síť plánovaných chráněných cyklostezek v centru města. Vše vzniklo na bývalé nájezdové rampě dálnice.
Cycle path looks like it was added in post. #FlyTGF pic.twitter.com/J7uonod66y
— Vaughn Davis (@vaughndavis) 15. Prosinec 2015
Jde o něco velkolepého – tedy především barvou. A také svou monstrózností, která snese srovnání i s mísou špaget na Malovance. Tato podobnost není čistě náhodná – nové cyklistické spojení vzniklo přetvořením staré nevyužívané dálniční rampy na pěší a cyklistickou stezku. Při něm se ovšem nesmělo zapomenout na růžovou! Nebo spíše magentu, purpurovou, mám-li být přesný… I když u dálniční stavby asi nebyla použita proto, aby ji nikdo neukradl, jak jsme zvyklí u růžových kol.
Rampa byla na jednom konci doplněna o novou lávku, aby se z ní dalo rozumně sjet dolů mimo dálnici. Celá stavba je součástí dvoufázového projektu Nelson Street Cycleway (v maorštině Te Ara I Whiti). V prosinci byl otevřen první úsek, zahrnující stezku na bývalé rampě a část separovaného amerického cyklopruhu na sever podél Nelson Street. Zbytek propojení k přístavu přijde na řadu v polovině tohoto roku.
Nově otevřený úsek vede podél Nelson Street až k dálniční křižovatce u čtvrti Newton.
Celý projekt byl financován jak z městských, tak z vládních peněz. Konkrétně fáze s růžovou dálnicí nakonec přišla na 15,4 milionu novozélandských dolarů (zhruba 250 milionů korun). Celé dokončení Nelson Street Cycleway pak vyjde zhruba na 18 milionů dolarů, což je jen část z celkového množství přibližně 200 milionů dolarů, které chce město na stavbu cyklostezek v příštích třech letech vynaložit (111 milionů by mělo jít z městské kasy, zbytek ze státní). Dodejme, že předpokládané náklady na stavbu Nelson Street Cycleway byly 5-20 milionů dolarů (prvotní rozptyl, v dalších fázích přípravy se počítalo zhruba s 11 miliony).
Stará nájezdová rampa před vznikem cyklostezky.
Auckland má celkem 1,5 milionu obyvatel. Bicykl jako hlavní dopravní prostředek na cestě do práce v něm používá celkově 1 % pracujících. Tento podíl chce město zvýšit, a stát se tak jedním z hlavních světových cykloměst. Zatím si cyklokordinátorka Kathryn King vytyčila cíl, aby alespoň 5 % obyvatel využívalo pro svou dopravu do práce převážně jízdní kolo. Po dosažení tohoto počtu začne být podle ní na cyklodopravu pohlíženo jako na něco běžného. Hlavním prostředkem, jak toho docílit, mají být nové investice. Ty zajistí, aby jízda po Aucklandu byla pohodlná, dostupná pro všechny věkové skupiny, aby obyvatelé viděli, že se město o cykloinfrastrukturu stará, a radnice ji tak mohla obyvatelům i potenciálním turistům řádně marketingově prodat. Mimochodem modal split MHD je zde zhruba 9 % a IAD 85 %.
Růžová cyklodálnice v Aucklandu. (autor David Kraitzick)
Konečné výsledky zatím neznáme, uvidíme, zda se Aucklandu skutečně podaří nastavené tempo udržet, a kolik po svém dokončení síť chráněných stezek přiláká lidí. Stezky samozřejmě naráží i na mnoho výhrad: často jdou na úkor jízdních pruhů, je poukazováno na jejich nižší využívání ve srovnání s okolními pruhy pro auta; cykloaktivisté by si naopak leckdy představovali lepší a přímější vedení tras. Debata, kdo platí jaké daně, na čí finanční úkor je to celé placené a zda by zde neměli cyklisté platit mýto, je také nekonečná.
Malí uživatelé nové stezky podél Nelson Street. (autor Matt Lowrie)
Cyklodoprava v Aucklandu ovšem v posledních letech stále roste, růžovou cyklodálnici ihned po jejím otevření začalo využívat zhruba 700-1500 cyklistů denně (sčítač pěších zatím nebyl nainstalován). Údajně nalákala i mnoho lidí, kteří doposud na kole nejezdili. Předpokládá se, že po dokončení druhé etapy a zažití nových tras využití růžové cyklodálnice ještě vzroste.
Autor Phil Walter – rode
V souvislosti s podporou bezmotorové dopravy se často hovoří i o marketingu. Pokud radnice chtějí přilákat nové zájemce k používání kola skutečně hromadně, je prý ideální vybudovat spolu s normální infrastrukturou i nějaký ten „WOW!“ projekt – ten přitáhne mediální pozornost a přiláká i lidi, pro které jsou běžné drobné investice a zlepšení pod jejich rozlišovací schopnosti. V případě Aucklandu tak patrně nebylo lepší cesty, než natřít dálnici na růžovo.
Lávka napojující novou růžovou cyklodálnici. (autor Matt Lowrie)
