Návod: Jak si na kole rozumět s autobusy

Text byl konzultován s Tomášem Prouskem (KCD, ROPID) a Filipem Drápalem (ROPID) – oba mají praxi řidiče autobusu Pražské integrované dopravy.

Dvě základní zásady

Při setkávání s autobusy je dobré se držet dvou základních zásad:

1. Autobus je velké vozidlo. Dávejme proto pozor na rizika, které z toho vyplývají.
2. Autobus je veřejný dopravní prostředek a přepravuje hodně lidí. Chovejme se proto tak, abychom ho – v mezích možností – co nejméně zdržovali.

Autobus je velký

Začněme tím, že autobus je velké vozidlo. A dlouhé. Někdy s kloubem. Na co si tedy dát pozor?

Mrtvý úhel rozhledu řidiče. Zpětná zrcátka autobusu jsou nastavená tak, aby řidič viděl co nejvíc, nikdy ale neuvidí všechno. Zrcátka jsou navíc nastavená na osobní auto, cyklista je menší. Když se na kole schováte za autobus, určitě nebudete vidět. Řidič vás ale nemusí vůbec vidět ani vedle autobusu.

• Dávejte si velký pozor při předjíždění kolony, ze které autobus může odbočit vpravo. 
• Předjíždíte-li autobus zleva (třeba když stojí v zastávce), řaďte se do středu jízdního pruhu, tak vás řidič spíš uvidí. A v nejhorším případě tak budete mít víc místa pro úhybný manévr.

Vlečné křivky v oblouku. Při ostrém odbočování potřebuje autobus mnohem více místa, než jsme zvyklí u osobních aut. Přední částí si při zahýbání někdy musí nadjet až do sousedního pruhu nebo do protisměru. Zadní kola autobusu jedou víc středem oblouku než přední. A dlouhá záď autobusu při zatáčení vybočí z oblouku ven. Co tedy jako cyklista dělat?

• Potkáte-li autobus, který bliká a značí tak, že bude odbočovat vpravo, počítejte s tím, že si na při odbočování nadjede (i do protisměru). Můžete počkat, udělat mu místo, nebo se aspoň schovat ke kraji.
• Nikdy se nepřibližujte k boku odbočujícího autobusu z vnitřní strany oblouku! Autobus, který se chystá odbočit vpravo, rozhodně nepředjíždějte zprava. Zaseknete-li se vpravo od boku autobusu, který začíná odbočovat, odjeďte raději na chodník.
• Při předjíždění autobusů, hlavně kloubových, si nechávejte alespoň metrový odstup od zádě autobusu.

Autobusy v kolonách

Předjíždíte-li kolonu zprava, respektujte autobusy v ní nejen proto, že jsou velkými vozidly. Zvažte také, nakolik bude pro řidiče autobusu obtížné vás za křižovatkou předjet. Abyste si nakonec těsným předjetím spíš nezavařili…

Tip 1: Autobusy, které čekají těsně před semaforem, zprava nepředjíždějte. Skoro nikdy se to nevyplatí.

Tip 2: Zařadí-li se před křižovatkou za vás autobus a jízdní pruh za křižovatkou je úzký, nechte ho, aby vás ještě v křižovatce, kde je více místa, předjel. Trochu proto zpomalte, uhněte vpravo a levou rukou mávněte „tak jeď“. Při tomto manévru však nezastavujte a dejte si pozor, abyste se za autobusem bezpečně zařadili zpět. Jakmile vás mine záď autobusu, měli byste už zase jet plnou rychlostí. Tento manévr jde bezpečně dělat jen v opravdu velkých křižovatkách.

Autobus vyjíždějící ze zastávky 

Autobusům, které vyjíždí ze zastávky, dáváme přednost. Zákon číslo 361/2000 Sb. je v tomto jednoznačný. V § 25 (6) říká: (…) Řidiči autobusu hromadné dopravy osob nebo trolejbusu musí v obci řidiči ostatních vozidel umožnit vyjetí ze zastávky nebo ze zastávkového pruhu, a to snížením rychlosti jízdy, popřípadě i zastavením vozidla. 

A to platí i pro cyklisty. Když potkáte autobus, který právě zajel do zastávky, je to věc odhadu, za jak dlouho bude opět vyjíždět. Avšak v těchto situacích dejte autobusu každopádně přednost:

• Když už řidič autobusu bliká, že chce ze zastávky vyjet.
• Když by vás autobus následně těžko předjížděl (třeba kvůli úzkým pruhům).
• Když je provoz za vámi slabý, nebo jedete v pruhu pro autobusy.
• Když jsou za zastávkou semafory, na kterých by vás autobus stejně dohnal.
• Když jedete do kopce a jste tak jako tak pomalí.

Když pouštíte autobus vyjíždějící ze zastávky, můžete jen zpomalit a výrazně před sebou mávnout pravou rukou. Mávněte zprava doleva jako „tak jeď“ – nahrazuje to probliknutí světly, které používají řidiči auta. Řidič autobusu může tento váš signál opravdu vidět ve zpětném zrcátku.
Případně zastavte (i když to je trochu nepříjemné pro následné rozjíždění) u středu jízdího pruhu tak, abyste se nedostali dále než na úroveň zadních kol autobusu. Tak bude mít autobus dost místa, aby mohl ze zastávky vyjet, řidič vás uvidí a auta přijíždějící za vámi vás neohrozí těsným „líznutím“. Řidiči autobusů vám obvykle za takovou spolupráci poděkují (mávnou na vás z okénka nebo bliknou odbočovacími světly).

Ale i k dávání přednosti vyjíždějícím autobusům přistupujte s rezervou, zejména v těchto situacích:

• Když jedete v silném provozu a předjíždí vás jedno auto za druhým. Při zpomalování nebo dokonce zastavování si musíte dát velký pozor, zda nemáte nějaké auto těsně za sebou. 
• Když jde o autobusovou zastávku příměstských linek, kde bývá hodně cestujících a odbavení může trvat dlouho. 
• Jedete-li z kopce rychle. 

Tip 1: Na své trase se dívejte, kolik lidí čeká na zastávkách, když tam autobus není. Je-li zastávka často skoro prázdná, budou v ní autobusy stát jen krátce. 

Tip 2: Dívejte se, jestli autobus v zastávce už nezavírá dveře. Někdy je vidět, že lidi už nastoupili, někdy jsou vidět varovná světla nade dveřmi autobusu nebo můžete zaslechnout zvukové znamení. V takovém případě je lepší dát autobusu přednost a nechat ho ze zastávky vyjet.

Tip 3: Na silnici s více pruhy můžete přejet do vedlejšího pruhu, a umožnit tak autobusu vyjet, aniž byste zastavili. Pak ho nechte trochu poodjet a zařaďte se zpět za něj. Tento manévr ale dělejte to ale jen tehdy, není-li za vámi žádné auto, a při uhýbání zřetelně ukazujte směr, aby vás řidič autobusu pochopil.

Na úzkých silnicích

Na úzkých silnicích se snažíme autobusy pouštět, jak je to jen možné. Technicky postupujeme stejně jako u všech jiných vozidel. Autobusy sice nejsou tak hbité jako osobní auta, ale nejsou ani zdaleka tak dýchavičné jako přetížená historická Tatra s valníkem.

• Do krátkého přehledného místa (zvlášť za levou zatáčkou) vidíte o malinko dřív než řidič za vámi. Ohlédněte se dozadu, abyste dali najevo, že o řidiči víte, uhněte ke kraji a kývněte nebo mávněte rukou, ať jede. Nezapomínejte však, že řidič autobusu bude skoro vždy předjíždět stejně až ve chvíli, když sám usoudí, že je to bezpečné. Vy mu jen můžete dát víc času na rozmyšlenou.
• V jinak úzkém pruhu můžete uhnout do místa s rozšířenou krajnicí, prázdného parkovacího zálivu, rozsáhlejšího vjezdu apod. Podle délky rozšířeného úseku stačí zpomalit, nebo je nutné úplně zastavit. Opět dejte řidiči autobusu signál rukou, že tady vás může v klidu předjet.
• V ochranných cyklopruzích zpravidla není dost místa, aby autobus či jiné velké vozidlo cyklistu předjel bez vybočení do dalšího pruhu. V případě, že to vyhodnotíte jako vhodné, můžete autobus pustit i v takovémto místě tak, že uhnete co nejvíce vpravo. Pruh vedle ochranného cyklopruhu může mít 2,5 metru, ale často bývá i 3 metry široký a používá se místo cyklopruhu vyhrazeného. Počítejte však i s tím, že řidič někdy šířku pruhu špatně vyhodnotí a bude vás předjíždět s koly prakticky na čáře, což není dvakrát příjemné. 

Tip: Ve městě nebo při jízdě z kopce se vám někdy může podařit, že autobusu, který často zastavuje na zastávkách, nakonec ujedete. Sázejte na to ale jen tehdy, když jste si jistí, že jedete v daném úseku skutečně rychleji a autobus nebudete zdržovat.

S autobusem před zastávkou za zády

Někdy se stane, že vás autobus dojede malý kousek před zastávkou. To je nepříjemné pro oba, protože řidič může být na vážkách, zda vás ještě předjíždět. Máte v podstatě dvě možnosti:

• Autobus pustit. Zaregistrujete-li autobus včas, zpomalte, schovejte se ke kraji a nechte autobus předjet ještě před vjezdem do zastávky. Je dobré mávnout řidiči za sebou, ať vás předjede bez zbytečného otálení. Když totiž autobus za vámi zpomalíte, manévr se prodlužuje. A když to špatně odhadnete, můžete skončit i tak, že budete muset zastavit, aby vás autobus při vjíždění do zastávky nesrazil bokem. 
• Zrychlit, abyste autobus nezdržovali. Když už vás autobus zjevně nemůže předjet, šlápněte do pedálů, abyste jeho zdržení zmenšili. Na počátku zálivu můžete přejet do levé části pruhu (ukažte předem), aby vás autobus částečně podjel, a získal tak ještě pár sekund. To se hodí zvlášť tam, kde je záliv hodně dlouhý. Za autobusem může jet auto, ale než dojede k vám, budete už zase v bezpečí vpravo.

Tip 1: Zhruba 100–200 metrů před autobusovou zastávkou se ohlédněte, nedojíždí-li vás právě autobus. 

Tip 2: Vjíždíte-li na frekventovanou silnici, kde jezdívá hodně autobusů, rozhlédněte se, jestli se nějaký autobus neblíží z jiného směru a zda vám tedy nehrozí, že vás dojede těsně před zastávkou. 

Zastávkový záliv na ulici s krajnicí nebo cyklopruhem. Zastávkový záliv může přerušovat krajnici, nebo vzniknout rozšířením cyklopruhu. Takovým zastávkovým zálivem můžete projet – je-li prázdný. Avšak stejně, jako když jedete běžným pruhem, předem se ohlédněte, nechystá-li se do něj zrovna vjet autobus.

Objíždění autobusu stojícího v zastávce. Zastávkové zálivy jsou často užší než autobus. Nebo je v místě zastávky užší jízdní pruh. Potom je potřeba při jízdě podél stanicujícího autobusu váš jízdní pruh „zabrat“. Ukažte lehce doleva a ještě před zastávkou se posuňte tak, abyste měli od autobusu nejméně metr. I proto, aby vás řidič viděl, než začne ze zastávky vyjíždět.

V buspruhu

Vyhrazený jízdní pruh pro autobusy a jízdní kola bychom měli chápat především jako preferenční opatření pro autobusy. Cyklisté do buspruhu sice mají povolený vjezd, ale jen proto, že kdyby jím projíždět nemohli, museli by jet vlevo od nich a to by bylo pro všechny mnohem horší. Neberme však buspruhy jako opatření, které má cyklistům pomáhat. V buspruzích dávejme autobusům přednost a pokud je to jen trochu možné, nechávejme je, aby nás předjeli.

Tipy na závěr

Určitě jste si všimli, že řidiči autobusů si vzájemně dávají přednost. Je dobré o tom vědět a například nepředjíždět autobus, který právě nechává projet jiný spoj.

Buďte vstřícní a dávejte autobusům přednost například na výjezdu z vedlejší silnice. Zvlášť když víte, že by vás autobus na následujícím úseku těžko předjížděl.

Terminály veřejné dopravy (točny, parkoviště, nádraží) mohou působit jako šikovné spojky a zkratky, které lákají k průjezdu. Vjezd cyklistům je tam ale zpravidla zakázán, což je vhodné respektovat. Budete-li do takových míst vjíždět, chovejte se alespoň, jako byste na sobě měli neviditelný plášť.

Co říci závěrem? Jezdíte-li po pravidelné trase, brzy zjistíte, jak na své trase fungovat s autobusy co nejlépe. Odhadnete své tempo a budete vědět, odkud se která linka autobusu připojuje, kde má zastávky a jak dlouho na nich autobus většinou stojí. Tomu můžete přizpůsobit svou rychlost a koexistovat s autobusy způsobem, který není ani pro jednu stranu problémový.

Budeme-li řidičům autobusů jejich jízdu po městě usnadňovat, budou i oni nás více respektovat a veřejná i cyklistická doprava bude spolu dobře fungovat.