Komentář: Nemožnost předjíždění na lesních cestách? Jen kouřová clona

„Podle nového zákona budeme muset na této cestě široké dva a půl metru jedním metrem předjíždět cyklistu. To je technicky nemožné,“ zlobí se předseda SVOL a ředitel Lesního družstva Přibyslav Ing. Jiří Svoboda. To je jeden z výroků, kterými svůj postoj SVOL ilustruje. Nutno podotknout, že se jedná o postoj konzistentní a vyjádřený již v průběhu schvalování novely. Samotné ilustrační fotografie na webu sdružení ale ukazují, o jak absurdní kauzu se jedná, ať už má člověk na schválenou novelu jakýkoliv názor.

„Tady se nevyhnete ani s pěším turistou natož s cyklistou“

„Stojíme na místě, kudy projíždělo nákladní vozidlo se dřevem. A je vidět, že pneumatiky jsou obtisklé od krajnice ke krajnici. Vlastně nezbývá místo už vůbec na nikoho. Tady se nevyhnete ani s pěším turistou natož s cyklistou. A ještě s odstupovou vzdáleností jeden metr,“ popisuje správce lesa na Broumovsku Petr Bláha pro Český rozhlas.

Na podobných lesních cestách nebylo možné předjet cyklistu (nebo i chodce) nikdy, samotní lesníci to ve svých vyjádřeních připouštějí. Ať už se schváleným bočním odstupem, nebo bez něj. Normová šířka standardního jízdního kola je udávána 60-70 cm, základní dopravní prostor jízdního kola bez jakýchkoliv bezpečnostních odstupů je udáván jako 1 metr. Na zmiňované lesní cestě o šířce 2.5 metru tak zbyde pouhého 1.5 metru volného prostoru vedle cyklisty. Legendární jednotka všeho, Škoda Fabia, má na šířku 1,7 metru. Vedle cyklisty se tak nevejde ani s nulovým bezpečnostním odstupem. Natožpak ještě širší terénní auto, traktor či harvestor.

Pří míjení na úzkých silnicích a cestách je nutná součinnost obou stran. Novela nutnost této součinnosti jen potvrzuje. Na lesních cestách to vídáme zcela běžně: cyklista nebo chodec se schová na stranu cesty a vozidlo ho objede. Naprosto běžný úkon, který se děje dnes a denně. Žádná katastrofa.

Jistě lze pomyslet na nejhorší vpravdě nepravděpodobné situace: na kole pomalu jedoucí sebestředný člověk bez špetky zdvořilosti na kraji cesty nepřibrzdí, protože prostě nemusí, a lesní pracovník je nucen se za ním táhnout ve svém vozidle několik kilometrů 15kilometrovou rychlostí. Takového člověka ale lesník nepředjede ani dnes. A dopravní apokalypsa se v našich lesích jaksi nekoná. Lidé mají tendenci se ve valné většině chovat normálně a vyhovět si.

Ostatně i mluvčí ministerstva dopravy František Jemelka pro iDnes.cz uvádí, že se „nic novým zákonem oproti stávajícímu stavu nezmění. Situace setkání cyklisty s lesním strojem není nová. Na úzkých lesních cestách se cyklisté nepředjíždí již dnes a cyklista v případě potřeby projetí lesního vozidla uvolní cestu. A zákazové značky dnes kvůli nemnoha případům předjíždění umisťovány v lesích nejsou. V případě tohoto zákona se musí jednat o předjíždění, nikoli objíždění (a k předjíždění na těchto cestách z podstaty věci bude docházet jen těžko).“

Celé téma se zdá být natolik absurdní, že nezbývá než se zamýšlet, jak vůbec mohlo vzniknout. Asi nejjednodušším vysvětlením by bylo, že zástupci lesů nerozlišují mezi předjížděním a objížděním a domnívají se, že i když cyklista zastaví na kraji cesty a bude lesníky pouštět, že stejně budou muset cyklistu objíždět s odstupem 1,5 metru. Přijde mi ale až nemístné někoho podobným způsobem podceňovat, podezírat z podobného zmatení pojmů. Nabízí se tak i varianta, že někomu tato novela natolik leží v žaludku, že se rozhodl proti ní mediálně vyrazit i s podobně argumentačně-nesmyslným kalibrem. Jak je vidět z narůstajícího houfu článků na toto téma, je to mediálně vděčný kalibr.

Nejde jen o objíždění cyklistů, ale o princip veřejné přístupnosti obecně

Ono je ale také možné, že v důsledku nejde jen o objíždění cyklistů, ale o princip veřejně přístupné krajiny obecně. V Česku je přístupnost krajiny nastavena velmi široce a ani soukromé vlastnictví samo o sobě přístup do lesů neomezuje. Již po mnoho let se tak opakovaně objevují aktivity,  které si kladou za cíl toto právo různými způsoby umenšit, ať již ze strany vlastníků lesů, nebo třeba mysliveckých sdružení.

Nakonec sdružení vlastníků prostě hájí zájmy vlastníků, na tom není nic překvapivého. Otázka vlastnictví je v citacích zástupců SVOL ostatně jasně přítomná: „Jedná se o katastrované cesty, které vedou naším lesem. Za naše peníze jsme si je postavili a udržujeme je. Na vlastní komunikaci budeme mít problém se vyhýbat s někým, s kým se tam vyhnout prostě nemůžeme. My tu povinnost budeme mít a ten, kdo tam pojede na kole, už ne,“ říká za SVOL Jiří Svoboda.

Nakonec je tak dobře možné, že téma bezpečného odstupu nasedlo jen na starší otázku řešení přístupnosti soukromých lesů obecně. To že pro vlastníky lesů by bylo pohodlnější žádné cyklisty na cestách „postavených za jejich peníze“ nemít, je jistě fakt. Není to ale nutné spojovat s bezpečným odstupem při předjíždění, cyklisty na těchto cestách nešlo předjíždět ani dříve.