Většinu českých měst zasypává občasně nebo setrvaleji sníh. Někde průběžně taje, jinde zůstává. Ve větších městech to zpravidla znamená slanou břečku na hlavních ulicích, ujetý sníh a ledovku v ulicích vedlejších. Cyklostezky jsou v lepším případě posypané štěrkem s hranami ostrosti diamantového skla, v horším případě naprosto bez údržby. Výhled nám sice ukazuje, že především v nížinách sníh zatím delší dobu nevydrží, přeci jen je ale vhodné období na zopakování základů jízdy zimním městem.
Jak jezdit po zimním městě, které na údržbu cyklostezek příliš nedbá? Na to odpoví dnešní opakovaně vydaný návod.
Jezdit v zimním období bez blatníků je známkou extrémního optimismu. Pořiďte si je. Také lze předpokládat, že už jste přebalili z hadrových tašek do nepromokavých a dovybavili kolo doplňkovou sadou osvětlení pro zimní večery.
Na zimu je žádoucí ověřit si, že blatníky mají dostatečný odstup od kol, aby se nezanesly po průjezdu první prosolenou závějí. Z technického hlediska pomůže, když se odstup blatníku od kola ve směru otáčení zvětšuje. Snižuje se tak riziko, že se naprosto zaseknete. Také nepromokavý kryt na sedlo už by měl být součástí vaší výbavy, pokud tedy nemáte k dispozici takový luxus, že můžete vždycky parkovat pod střechou. V Česku to není běžná výbava cykloobchodů, občas je ale zahlédnete. Ve větších městech je dlouhou dobu nabízela dánská síť obchodů se „zbytečnostmi“ Flying Tiger. Návštěva obchodu ale teď před svátky může být trochu náročnější, jistě si tak lze vystačit i s igelitovou taškou.
Na hnusné počasí je také potřeba pořádně se obléct. Pláštěnky typu pončo pomáhají shora, ale také zpomalují, takže mnoho lidí volí nepromokavou větrovku kombinovanou s návleky přes kalhoty nebo boty. Návleky přes boty doporučuji, nechcete-li jezdit po městě zrovna v zimních holínkách. Můžete mít praktické i luxusní (1, 2, 3)
Na kratší vzdálenosti není s oblečením třeba mnoho vymýšlet. Stačí to s množstvím vrstev úmyslně nepřehnat a tepelná pohoda vznikne po pár minutách jízdy sama. Zvláštní péči si zaslouží především končetiny a hlava. Překvapivě šikovný je obyčejný kabát, který kryje i kolena a za případného deště vydrží bez problémů půl hodiny, což na řadu cest naprosto stačí.
V tužších mrazech fungují dvoje slabší ponožky, přes něž za horších mrazů natáhneme podkolenky. Zvláštní ochranu před prochladnutím vyžadují kolena. Návlek nebo šátek kryjící exponované části těla rozhodně není na závadu. Můžete také použít kalhoty s podšívkou, punčocháče nebo podvlíkačky. V redakci doporučujeme vlněné sportovní. Je jich široká nabídka. Na ruce funguje kombinace slabších textilních rukavic a speciálních zimních cyklistických mnohem lépe než tlusté lyžařské rukavice.
Pod helmu patří čelenka, tenčí čepice přes uši, nebo šátek. Na krku najde upotřebení šátek dostatečně velký. Kryje hrudník, a když je vzduch příliš studený nebo se hodně zadýcháte, můžete si ho přetáhnout přes ústa. Dýcháním přes šátek si vdechovaný vzduch výrazně zahřejete. Experti na městskou jízdu v Dánsku nebo Nizozemsku používají obrovské šály, které si můžete omotat kolem krku a hlavy podle potřeby. Pro sportovnější jízdu fungují dobře nákrčníky, kolem kterých za krk nikudy nepotáhne.
Při rychlé jízdě v mrazech trpí nejvíce oči, brýle jsou téměř nezbytné. Hodí se mít v kapse dostupný hadřík nebo kapesník na jejich otírání, když se zamlží. Některé zimní rukavice jsou na to přímo uzpůsobené.
Jezdíte-li pravidelně, vyplatí se pro nejhorší počasí mít v cíli cesty převlečení, nebo si ho brát s sebou.
V zimě se vozovky solí, což kolu opravdu nesvědčí. Nejpohodlnějším řešením je „zimák“ – kolo uzpůsobené na zimní období, zpravidla s horším osazením nebo starší. Na zimu jsou lepší silnější pláště s hrubším vzorkem, který pomůže ve sněhu a břečce. Také je vhodné snížit trochu tlak. Máte-li pláště skoro ojeté, vyměňte je. Chodníky, alespoň tedy v Praze, jsou s oblibou sypány nechutně ostrým štěrkem, který má tendenci zalézat do gumy a tenký plášť prořízne jako nic.
Pláště s hřeby vám dají jistotu. Určitě nebudete jezdit jen po sněhu, takže stačí ty s hroty po stranách, nebo s menším počtem hrotů (např. typu Schwalbe winter). Nebude-li ale zima výjimečně tuhá, užijete jejich výhody jen v několika málo dnech a po zbytek zimy budete na kole roztáčet půl kila zbytečného železa. Vyplatí se asi zejména v podhorských oblastech, kde sníh setrvává alespoň několik týdnů v kuse. Více jsme o pláštích s hřeby psali zde.
Extrémně nízké teploty mohou způsobit zatuhnutí brzd či jiných mechanických součástek, proto je mějte dobře namazané (vazelínou určenou pro zimní období). Takový mráz ale ve většině Česka nejspíš po delší dobu nehrozí, větším nepřítelem je zde namrzající břečka a sůl. O kolo proto musíte v zimě důkladněji pečovat. Minimálně nechte kolo vždy po cestě okapat a oschnout v teple. Podkládejte jej kartony nebo hadry. Spodek kola a pohyblivé díly otírejte od soli, řetěz promazávejte týden co týden. Zanesou-li se převody směsí uschlé slané břečky a silničního mazu, vyčistěte je důkladně, třeba kartáčkem. Na zimu je mnohem vhodnější kolo s řazením v zadním náboji, větší část zimní péče vám díky tomu odpadne.
Protože se v českých městech hojně solí, na hlavních ulicích bude vesměs mokro, případně po déletrvajícím mrazu sucho. Pozor si dávejte po odbočení do vedlejších ulic, kde najednou může být velice kluzko! Takzvaný „černý led“, na pohled takřka neodlišitelný od mokré nebo i téměř suché vozovky, nemusíte zaregistrovat, dokud se po něm neprojedete.
Při jízdě po kluzkém povrchu zůstaňte v klidu a uvolnění. Pokud budete v křeči strachem, jenom tím zvýšíte riziko pádu. Jezděte o něco pomaleji: brzdná dráha na ujetém sněhu je mnohonásobně delší, než na suché (nebo i mokré) vozovce. Pro zpomalování používejte raději zadní brzdu. Jestliže se dostanete do smyku, pokuste se kolo pod sebou „násilím“ srovnat a znovu získat rovnováhu. Počítejte s tím, že na tu chvíli bude kolo neovladatelné a pořítí se právě tím směrem, kterým jedete. Skok do měkké závěje tak může být nejpříjemnějším řešením problémové situace — rozhodně milejším, než letní rozedření se na asfaltu.
Obzvlášť ošidné jsou zledovatělé chodníky a málo udržované vedlejší ulice. Jezděte raději na lehčí převod a hlouběji v jízdním pruhu, cyklopruhy buď zabere vyplužený sníh, nebo se na nich po celou zimu bude hromadit odporný odpad odlétávající autům od kol.
Asi nejnáročnějším zimním terénem jsou na ulici vyjeté koleje se zmrazky: mohou vás rozhodit, případně navést někam, kam rozhodně nechcete. Raději se vyjetým kolejím vyhněte a jeďte v méně rozježděném sněhu uprostřed jízdního pruhu.
Samozřejmě stále platí, že když město pokryje neschůdná ledovka, není od věci kolo na pár dnů vynechat.
Co bude vaší odměnou, když všechny zimní obtíže překonáte?
A pro ty z nás, které kolo ve městě neomrzí ani v zimě, poslední dobrá rada: není nad to, dát si v cíli své vymrzlé cesty (zatímco z kola i z vás opadává sníh a led) horký čaj, kávu nebo jiný nápoj podle vašeho gusta.
Líbil se Vám článek? Podpořte náš další obsah!
Stačí 100 Kč a minuta Vašeho času.
Vyberte prosím částku, poté budete přesmerováni na darujme.cz
Zdeněk 10. 12. 2021, 21:48
2
2
Pamatuji před několika lety když byla kalamita a napadlo asi za hodinu 20 cm sněhu. Jediný kdo mohl projet byl člověk na kole, protože úzká pneu tím sněhem projela jak nůž máslem.
Pavel Mašek 11. 12. 2021, 23:20
3
@článek
cit: "Cyklostezky jsou v lepším případě posypané štěrkem s hranami ostrosti diamantového skla, v horším případě naprosto bez údržby."
- - - jak ukazuje například finské Oulu (i má vlastní zkušenost z jízdy na různém povrchu) sypat štěrk na sníh nemá smysl, po uježděném sněhu se jezdím fakt v pohodě, neklouže; nejhorší je ledovka a pak břečka
Martin P. 13. 12. 2021, 08:09
V pořadí nepříjemných povrchů bych hned za klasickou ledovku z mrznoucího deště zařadil znovu přemrzlou kaši z natátého sněhu. Obvykle na nesolených vedlejších silnicích, kde je sůl naředěná. Klasicky taky je tenhle povrch často na chodnících i na těch stezkách, když nejsou odhrnuté, jen sešlapané. Narozdíl od severských zemí se u nás sníh ujede tak leda v horských oblastech. Ve městech při teplotách kolísajících kolem nuly, což je dost obvyklá meteorologická situace, je znovu zmrzlá kaše běžná věc. Takže bez údržby a posypu to docela průšvihové je.
Kuba 13. 12. 2021, 09:50
2
Ony ty severské země to nemají tak jednoduché, když tam někde kola v zimě fungují, je to dáno kvalitní údržbou stezek. Samo od sebe se jim to taky neujezdí, dělaj to pluhy. A ty období, kdy jim to přes den taje a přes noc umrzá samozřejmě taky znaj z podzimu a jara. Co vím tak v tom Oulu, který je asi nejlepší příklad zimní údržby, tohle řešej právě tím, že tu uježděnou vrstvu nechávaj i v zimě poměrně tenkou (pluhováním), aby toho tajícího na jaře bylo max pár cm, což se dá projet. Když jim to začne tát, odstraněj to úplně (pluhem nebo kartáčem). Sypou minimálně, a pokud musej, tak pískem, rozhodně ne ostrým štěrkem. Sůl nepoužívaj vůbec, maj nějakou ekologickou náhradu na ledovku, se kterou jako s jedinou nic moc jinýho dělat nejde.
Rudy 13. 12. 2021, 11:57
4
@Zdeněk - minulú zimu v Prahe dosť nasněžilo, ale aj tak som dosť jazdil kole (prevažne niekde v lese, alebo pri Vltave - smer Kralupy). Ale že by som "tenkú" pneu bral ako výhodu, tak to vobec nie, skor naopak. Čím širšia pneu, tak tým lepšie sa jazdí na snehu. Takže tu vidím jednoznačnú výhodu na strane áut. Keď bol sneh udupaný, tak už to bolo v pohode a bicykel držal na snehu na 100%.
Tonda 13. 12. 2021, 13:01
Píšete "stačí ty s hroty po stranách" a přitom dáváte odkaz na ekonomickou verzi pláště, která mí hroty uprostřed a po stranách neosazené dírky pro hroty.
David 13. 12. 2021, 18:18
Také dávám na zimu silnější pláště. Čím silnější, tím lepší. Ale hlavně protiprurazove :o)
Jiří Motýl 13. 12. 2021, 22:27
Tonda: Děkuji, opraveno.