Parkování kola na ulici

Nutnost kolo schovávat, strachovat se o něj a případně ho transportovat po schodištích a výtahy do bytů, sklepů a kanceláří, mi naprosto stírala veškeré potěšení a výhody, které jsem si od používání kola ve městě sliboval.

Prostě jsem chtěl kolo zaparkovat ve stojanu před vchodem a jít. A druhý den se k němu opět vrátit a na kole odjet. Bez žádného zbytečného zdržování, námahy a strachování. Když to jde v cyklistických městech, proč by to nemělo jít v Praze nebo Brně, říkal jsem si?

Poměrně brzy jsem tak začal řešit zásadní otázku: je parkování kola na ulici bezpečné, když to nikdo nepraktikuje? Nutno podotknout, že tehdy kolem roku 2012 aby na ulici centrální Prahy kolo člověk pohledal. Zatímco dnes se ulice hemží sdílenými koly, a i kola soukromá jsou i přes noc ve stojanech čím dál častějším jevem, tehdy jsem se v rámci rešerše setkal jen s odrazujícími názory, že o kolo během pár hodin/dní přijdu. A to jsem se ptal především lidí, kteří na kole po městě skutečně jezdili.

Mé pohodlí  ale nakonec zvítězilo, oproti místním zvyklostem jsem zariskoval a o kolo nepřišel. Na kole jezdím stále a venku na ulici parkuje pravidelně. Dokonce během mého dvouletého pobytu v oblasti Palmovky byla možnost parkování kola uvnitř domu tak nepříjemná, že se během těchto dvou let kolo pod střechu téměř nepodívalo.

Zkušenosti

Jelikož se stále pravidelně setkávám s názorem, že kolo na ulici více jak pár minut nechat prostě nelze a stojan bez kamerového dohledu je v podstatě k ničemu, rozhodl jsem se podělit o své zkušenosti. Ostatně mé kolo se zcela bez mého přičinění dostalo do dvou ze sedmi ilustračních fotografií stojanů v pasportu pražského mobiliáře od IPR (strany 126 – 127). Snad tedy skutečně nějaké zkušenosti s parkováním na ulici mám. Jaké jsou?

Bicykl

Po krátkém koketování se starším horským kolem jsem se rozhodl, že pro popojíždění ve městě potřebuji trochu vzpřímenější posez a dámský rám, aby sesedání bylo co nejsnazší. Vzhledem k plánovanému odstavování na ulici padla volba na kolo z druhé ruky – přes Aukro jsem pořídil starší trekkingové kolo. Cenu už si nepamatuji, ale bylo to něco mezi jedním a třemi tisíci. Vyměnil jsem řídítka za vyšší, pořídil pořádné blatníky, přidal světla, nosič, košík a zvonek, dal nové pláště a tovární barvu přesprejoval černým sprejem, aby bylo hůře prodejné.

Celkově mohly být vstupní náklady na pořízení přibližně šest až sedm tisíc korun. Kolo od té doby sloužilo solidně dobrých devět let než jsem ho před rokem nahradil kolem novým. Následující text se tak bude věnovat uplynulým devíti letům se starým trekkingovým kolem. O novém kole zase někdy příště.

Plečka za 7 tisíc vydržela na ulici devět let

Přehazovačka 3×7 byla pro Prahu jako stvořená, přitom ale na kole zajišťujícím víceméně vzpřímený posez. Zároveň byl bicykl oproti nizozemským těžkým strojům přiměřeně lehký. Rám byl o něco menší než by na mou postavu bylo ideální, ale pro popojíždění ve městě mi to tolik nevadilo, moje cesty většinou byly do 6 až 8 kilometrů.

Jízda na kole nikdy nebyla nějakou mou větší volnočasovou kratochvílí, kolo je spíše dopravním prostředkem. Na kole jezdím průměrnou rychlostí kolem 10 – 15 km/h dle kopcovitosti, na delší vzdálenosti ho rád vyměním za jiný dopravní prostředek. Ale postupem let jsem ho začal brát s sebou občas i do vlaku a pomůže mi dojet od vlaku do obcí, kam se jinak veřejnou dopravou moc dojet nedá.

Co se dílů týče, tak nutnou obměnou za těch deset let prošly blatníky, košík, řetěz a pláště. Ukradeno mi bylo jednou sedlo a jednou přední kolo. Samostatnou kategorii pak tvořila světla, ale o tom později.

Zamykání

K zamykání kola používám jako hlavní zámek typu podkova. V roce 2012 jsem si za 1245 Kč pořídil Abus Sinero 43/150 a za těch devět let na ulici ho nikdo nepřekonal. Ani devět let strávených na venku parkovaném kole se zámkem příliš nehnulo, nezreznul, zamyká stále dobře.

Poměrně záhy jsem pro zvýšení bezpečnosti k podkově pořídil i úplně jednoduchý a levný lankový zámek. Ten sloužil jako extra ochrana pro parkování přes noc, kdy jsem s jeho pomocí mohl zamknout obě dvě kola. Nebo občas posloužil v případech, kdy nebylo možné kolo zamknout za rám podkovou. V neposlední řadě jsem lankový zámek zvolil tak, aby šel protáhnout helmou, kterou jsem tak mohl zamknout ke kolu. Například při mých cestách na univerzitu do Brna rozhodně helma nebyla předmětem, který chci brát do vlaku a tři dny se o něj v Brně starat, myslet na ni, abych ji při cestě zpátky do Prahy nezapomněl vzít opět s sebou. Většinou tak na mě čekala zamknutá u mého kola před Hlavním nádražím.

Opotřebení

Na ulici je třeba počítat se zvýšeným opotřebením dílů vlivem počasí. Zcela typicky trpí řetěz. Ideálně je mu tak třeba věnovat zvýšenou péči. Přesto se ale občasné rzi po období dešťů úplně vyhnout nelze, jízdní vlastnosti tak u kola parkujícího před domem nikdy nebudou takové jako u perfektně udržovaného stroje stojícího v garáži. V kole to zkrátka při jízdě porůznu vrže. Jako bonus lze chápat, že chodci o vás ví s předstihem i bez zvonku.

Na bezpečnost u svého kola ale dbám a každý rok absolvovalo generální servis, ať již v mé režii nebo v profesionálním servisu. Za ta léta jsem ale nabral zkušenost, že především stav řetězu na pouličním kole je něco, co v servisech přivyklých na vymazlené rekreační stroje mají tendenci vidět jako horší, než tomu ve skutečnosti je. Již jsem se setkal i s nabídkou na výměnu měsíc starého řetězu a nechápavým pohledem, proč si chci na kole řetěz v tak katastrofálním stavu ponechat.

Vandalismus

Zvláště v prvních letech jsem se setkával s relativně častým vandalismem. Ne tolik, aby mi to kazilo každodenní využívání kola, ale stále relativně často. Mnohdy se jednalo o vandalismus i bez úmyslu krádeže. Např. se jednalo o urvané světlo rozšlapané vedle kola. Musím ale říct, že v posledních zhruba šesti letech se tyto útoky dostaly na nulu. Spojuji si to i s rozšířením Rekol, Nextbike a i dalších běžných bicyklů do ulic města. Rázem moje kolo přestalo být jedinečné a tudíž vzbuzující jakoukoliv pozornost.

Zpátky v letech 2012 – 2014 asi leckoho na nočním Strossmayerově náměstí zaujalo, protože prostě v té oblasti na ulici žádné jiné kolo nestálo. V dnešní době je pohled na kolo na ulici díky bikesharingu tak normální, že málokdo pozdvihne obočí.

Pokusy o krádež

Rozhodně to není tak, že by se krádeže mému kolu vyhýbaly. Nějaké stopy po násilném pokusu překonat zámek jsem nacházel pravidelně, zvláště v obdobích, kdy jsem běžně parkoval na ulici i přes noc. Zatím ale evidentně nechodí po Praze náhodně zloději s rozbrusem, aby mé kolo bez potíží ukradli.

Nejčastěji jsem se setkával s pokusem kolo zapřít o cyklostojan nebo zábradlí takovým způsobem, aby samotné kolo vytvořilo pákový mechanismus, který by vlastní vahou zloděje zvládl zámek rozlomit. Evidentně to zatím neslavilo úspěch. Ale poznalo se to, když jsem kolo po návratu našel vzpříčené v dosti bizarní poloze. Jako obrana působí především co nejtěsnější zamykání, aby zlodějům zbylo jen minimum prostoru, jak kolo ve stojanu polohovat.

S více koly v ulicích množství incidentů ubývalo

Ani rýhy po štípačkách ale nejsou na zámku výjimkou. Rozhodně tedy doporučuji na zámku nešetřit. Třeba běžný lankový zámek dle mé vlastní zkušenosti štípačky překonají během pár sekund. Každý zámek se dá s patřičným vybavením rychle překonat, ale vzhled mého kola v kombinaci s kvalitním zámkem vedl k tomu, že se patřičně vybavený zloděj se zájmem právě o toto kolo neobjevil. Navíc počet pokusů o krádež mého kola také o něco poklesl s tím, jak se v ulicích začalo objevovat více a více kol.

Stejně tak útoky na zámek rostly v době po umytí a seřízení kola. Jakmile zářilo čistou černou barvou, pokusů o překonání zámku přibylo, když opět po dvou týdnech zmizelo pod vrstvou bahna a prachu, poklesl i počet incidentů.

Doplňky

S krádežemi se pojí i možnost odcizení částí kola. Čím déle jsem na ulici parkoval, tím se mi to ale dělo méně. Jednak to opět může být dáno tím, že je parkování na ulici běžnější, nebudí takovou pozornost, a nebo se nechtěná pozornost rozloží mezi více kol, zároveň jsem ale různými pokusy dospěl k doplňkům, které tolik nemizí.

Krádež předního kola jsem již zmínil. Za tu jsem si ale také trochu mohl sám, protože bylo na rychloupínák a v moment krádeže jsem ještě neměl dva zámky. Když jsem kolo koupil a předělával, tak jsem byl trochu líný rychloupínák měnit a shánět za něj něco jiného.

Doporučuji tak na kola použít spíše pevné matky. Já jsem si po krádeži předního kola pořídil druhý lankový zámek a zatím se incident neopakoval. Totéž se stalo i sedlu. Nové sedlo bez rychloupínáku již nikoho nezaujalo.

Samostatnou kapitolou jsou pak světla. Jsem zapomnětlivý člověk a nacvakávací LEDky pro mě moc nejsou. Buďto je někde ztratím, zapomenu doma, v práci, nebo na kole. Odkud je pak snadno kdokoliv ihned odnese. Již od začátku tak kolo dostalo napevno přišroubovaná bateriová světla. Zadní červené světlo nikdy nikoho moc nezajímalo, to jsem měnil jen když odešlo věkem. Naopak přední bílé světlo na baterie jistě najde širší využití, to mizelo pravidelně. Dalo by se říct, že bylo hitem.

Došlo to tak daleko, že jsem si svého oblíbeného předního světla zakoupil vždy více kusů a měl jich několik doma v šuplíku. Když jsem na Palmovce parkoval na ulici celoročně, tak mizela přibližně dvě ročně.

Naopak třeba můj doplňkový Reelight SL100 nezajímal za několik let vůbec nikoho. Jistě by se tak dalo vyžít jen s tímto a nic dalšího pravidelně nekupovat. Ale tehdejší páteřní cyklostezka A2 bez osvětlení na Rohanském ostrově byla něčím, co jsem za deštivých listopadových večerů nechtěl po cestě z práce absolvovat pouze s blikačkou bez pořádného světla vpředu.

Deset let parkování na ulici

Jak je vidět, tak nějaké incidenty se při parkování kola na ulici stávají. Řádky výše možná někoho od podobných pokusů odradí, zase je ale třeba si uvědomit, že se jedná o shrnutí všech neblahých incidentů za poměrně dlouhé období devíti až deseti let. Z toho většina incidentů se mi stávala především ze začátku, ať již mou nezkušeností nebo tím, že kola na ulici prostě budila pozornost.

Parkovat na ulici lze a může to ulehčit každodenní dopravu

Rozhodně potíže nebyly na denním pořádku a i při celoročním parkování na Palmovce jsem v zásadě každé ráno prostě nasedl a jel. Bez řešení nějakých incidentů. Každopádně jsem se dvakrát ročně raději vrátil domů pro předem připravené nové přední světlo za 150 Kč, a strávil jeho instalací dodatečných 5 minut, než každý den trávit dvakrát pět minut nepříjemným transportem kola po schodech z/do sklepa.

Jak jsem již nastínil, poslední rok mám kolo zcela nové. Jedná se o kolo do města. Po těch letech jsem zjistil, že pro své jízdy potřebuji určitý komfort, který mi předělání starého kola nemůže poskytnout. Můj způsob jeho využití ale zůstává obdobný a ani u kola, které rozhodně nelze hodnotit jako „plečku“, se za ten rok žádný nepříjemný incident nestal.

Na ulici sice zůstává již jen spíše v řádu hodin, protože nyní žiji v místě, kde není zvláštní obtíž kolo uschovat v domě, přesto se ho na veřejnosti nezdráhám nechávat a žádné katastrofy se mu nedějí. Naopak, jakožto kolo určené pro pohyb ve městě, již z výroby přišlo bez rychloupínáků a plné dalších detailů, které jeho parkování na ulici bez dalších dodatečných zásahů přímo usnadňují.

Například jsem přestal měnit přední světla, protože nové kolo má světla s dynamem v náboji, což asi nikoho ke krádeži neláká. Také jsem na doporučení prodejce změnil zámek, opět zůstávám u osvědčené podkovy, ale tentokrát se systémem Abus YourPlus, takže mám lanko i podkovu se stejným jedním klíčem, což opět parkování na ulici o trochu ulehčí. Ale o tom zase někdy příště.

Krádeži se nikdy nelze stoprocentně vyhnout. Jistě záleží na mnoha různých okolnostech, včetně třeba typu kola nebo místa a stylu uzamčení. I třeba toho, na jak dlouho tam kolo uzamknete, nebo jaké máte štěstí. Svou vlastní zkušeností jsem ale chtěl popsat, že i v Praze nebo Brně na ulici kolo parkovat lze a rozhodně nelze paušalizovat, že kolo během pár hodin/nocí zmizí.

Douška

Jak moc se moje zkušenost nakonec liší od mnohými běžně zažité představy snad nejlépe ilustruje e-mail z počátků mého intermodálního dojíždění kolo + vlak při cestách do Brna. Tehdy ve Vrchlického sadech nebyly stojany Rekol a ani jsem ještě neznal letité žluté tyče v Opletalově před stanovištěm taxíků, které jsem později mnohokrát úspěšně využil. Při svém přemítání, kde u nádraží nejlépe parkovat, jsem vznesl na městskou část dotaz, zda neplánují doplnění městských stojanů před Hlavní nádraží.

Myslím, že odpověď ničím nevybočuje ze společensky sdílené představy, se kterou se setkávám dnes a denně: „Z osobní zkušenosti ale mohu říci, že jsem nikdy např. ve stojanu na Jungmannově náměstí neviděla žádné kolo, pouze jednou jakési jeho zbytky. I ze stojanu přímo před úřadem MČ Praha 1 ve Vodičkově ulici byla již některá kola ukradena, takže tento způsob odložení kola asi nebude příliš bezpečný, zejména v lokalitě parku u Hlavního nádraží, přezdívaného ze známých důvodů ‚Sherwood‘,“ sdílela své obavy z účelnosti mnou navrhovaného způsobu parkování kola úřednice Prahy 1.