První cyklostezka v českých zemích se otevřela před více než 120 lety

Ačkoliv historie cyklistiky v českých zemích je z hlediska sportu a historie jednotlivých cyklistických klubů obstojně zmapována, doposud byl v badatelské činnosti a interpretaci archiválií kladen jen malý důraz na historii cyklistiky jako běžného způsobu dopravy a s tím spojených témat, jako je například výstavba cyklistické infrastruktury nebo dopady činnosti prvních cyklistických klubů na využití jízdního kola jako dopravního prostředku. I to je možná jeden z důvodů, proč téma prvních cyklostezek na našem území doposud unikalo širší pozornosti. Ovšem na úvod je nutné podotknout, že první cyklistické stezky vznikaly především za účelem rekreačním, v rámci rozmachu cykloturistiky, a jejich dopravní využití přicházelo až záhy.

První cyklistické stezky budované přímo s tímto záměrem lze v českých zemích (a ostatně i v dalších evropských státech té doby) doložit na přelomu 19. a 20 století. Mezi první patří stezka na jihovýchodní Moravě u Uherského Ostrohu a v západních Čechách stezka z Tachova do výšin Českého lesa. Tyto dvě cyklostezky vznikly přesně před 123 a 121 lety v éře vrcholící první vlny zájmu o jízdní kolo.

Cyklostezka Hamr – Lučina

Před 121 lety byla slavnostně otevřena cyklostezka mezi Hamrem (Waffenhammer) a Lučinou (Sorghof) na Tachovsku. Stalo se tak v neděli 1. června 1902.

Nová stezka měla zlepšit cyklistický průjezd a ostatně i průchod pěších turistů na trase mezi Tachovem (Tachau), respektive Světci u Tachova (Heiligen), a Lučinou. Odtud mohli cykloturisté již bez problémů dále pokračovat po okresní silnici směrem k Brance (Galtenhof) nebo navštívit turisticky vyhledávané výše položené lesní oblasti kolem Obory (Thiergarten), kam od Lučiny pokračovala knížecí cesta. Překážkou v rozvoji cykloturistiky z Tachova směrem na západ do hlubin Českého lesa byl právě krátký nesjízdný úsek cesty v Agláině údolí (Aglaienthal) mezi Hamrem a Lučinou. Zde museli tehdejší cyklisté v zhruba kilometrovém úseku kolo vést po úzké pěšině plné kořenů a kamenných bloků, které znemožňovaly jízdu. Alternativou byla  delší objížďka s nezanedbatelným stoupáním po okresní silnici, což nepředstavovalo zrovna lákavou variantu.

V době, kdy cyklostezka z Hamru do Lučiny vznikla, neslo jízdní kolo stále ještě jistý punc exkluzivity a vzhledem ke svým počátečním cenám se těšilo především zájmu bohatších vrstev společnosti. Stezku zbudoval Odbor XXI „Tachov“ Rakouského Touring-klubu (ÖTC, Österreichischer Touring-Club). Tedy cykloturistický klub, který po spojení s Rakouským autoklubem v roce 1946 dal základ společnému zastřešujícímu klubu ÖAMTC, s jehož aktivitami jakožto největším rakouským automotoklubem se mohou řidiči při cestách Rakouskem setkávat dodnes. Ale zpět do roku 1902. S nápadem na stavbu cyklostezky ve zmiňovaném úseku přišel okresní hejtman a člen tachovského ÖTC Hans Dudek. Nová stezka byla zbudována z uválcovaného kameniva, měřila na délku 750 metrů a byla 1,5 metru široká. Součástí stezky byl i nový dřevěný most přes Mži v Hamru. Stezka stála 420 tehdejších korun, což v dnešních cenách odpovídá přibližně 82 tisícům korun. 340 korun zaplatila vídeňská centrála ÖTC, 80 korunami přispěl kníže Alfred Windischgrätz, majitel tachovského panství.

Slavnostní otevření cyklostezky bylo velkolepé. Oslavy začaly ve dvě hodiny odpoledne v dvorním podniku tachovské sekce ÖTC, tedy v hotelu U Černých medvědů (dnešní objekt na adrese Boženy Němcové 95, Tachov). A sešla se pestrá společnost. Kromě početných místních přijeli například i zástupci cyklistického klubu z Boru (Haid). Od hotelu se průvod za doprovodu hudby vydal přes náměstí do Agláina údolí, kde zůstal v Hamru za zvuků hudby slavit v restauraci pana Altenödera. V pět hodin program pokračoval slavnostním otevřením stezky. Dorazili jak knížecí úředníci a lesní správci, tak například zástupci obcí Lučina a Mýto (Mauthdorf) a široká sportovní veřejnost.

Stezka své první uživatele vítala květinovou slavobránou s nápisem „Vítejte“ (Willkommen) u nového dřevěného mostu přes Mži. Zde byla pořízena fotografie celé společnosti a zazněl děkovný proslov předsedy tachovské sekce ÖTC Alfreda Wehmayera. Poté se za zvuků trumpet a zvolání „Ať žijí“ vydal dav novou cyklostezku poprvé slavnostně projet a projít. Hudba, tanec a zábava ale nekončily. Slavnost pokračovala v Altenöderově hostinci v Hamru a otevření stezky se slavilo až do pozdních večerních hodin.

Do míst, kudy tato tachovská stezka vedla, se dnes již bohužel nepodíváme. Velkou většinu trasy v 70. letech pohltila vodní nádrž Lučina. Nicméně i po 120 letech se v regionu na kole jezdí. Z Tachova přes Světce až k vodní nádrži Lučina je značena cyklotrasa číslo 2171.

Cyklostezka Uherský Ostroh – Moravský Písek

Ještě o dva roky dříve byla otevřena cyklostezka mezi nádražím v Moravském Písku (dříve nádraží Bzenec – Písek / Bisenz – Pisek) a Uherským Ostrohem. K slavnostnímu otevření došlo 26. srpna 1900. Jedná se tak o první doloženou cyklostezku v českých zemích.

Stezku postavil opět ÖTC, tentokrát odbor 6 „východní Morava“. Stezka začínala u nádraží Bzenec – Písek a po pravé straně okresní silnice pokračovala skrz Moravský Písek až k Uherskému Ostrohu, kde končila u mlýna bratrů Mayových (dnešní objekt na adrese Zamlýní 88, Uherský Ostroh). Stezka byla široká 1 až 1,25 metru a na délku měla přes 7 kilometrů. Náklady se vyšplhaly na 2 300 tehdejších korun, což v dnešních cenách odpovídá asi 440 tisícům korun. Centrála ÖTC na stavbu přispěla 1 000 korunami.

V následujících letech pak byla cyklostezka ještě prodloužena od nádraží Bzenec – Písek až do Bzence, čímž dosáhla úctyhodné celkové délky 11 kilometrů. Stezku lemovaly lípy, které poskytovaly příjemný stín.

Slavnostního otevření se v neděli 26. srpna 1900 zúčastnilo přes sto cyklistů. Přijeli zástupci cyklistických klubů z Hodonína, Kyjova, Strážnice, Uherského Hradiště i z Olomouce. Kromě toho se dostavil i bezpočet individuálních cyklistů, kteří nebyli členy žádného cyklistického klubu. Slavnostní průvod vyjížděl ve dvě hodiny odpoledne po proslovu předsedy zdejšího odboru ÖTC Hugo Hikla od nádraží Bzenec – Písek směrem k Uherskému Ostrohu.

Po slavnostním příjezdu do Uherského Ostrohu byla stezka u mlýna oficiálně předána do péče komise pro okresní silnice. Slavnostní řeči pronesl zástupce ÖTC Adolf Teller a předseda komise pro okresní silnice a zároveň starosta Uherského Ostrohu Johann Huttula. Ten přislíbil cyklistům přízeň i do budoucna.

Slavnost se pak přesunula do nedalekého městského lesa, kde pokračovala zábava. K tanci i poslechu hrála městská kapela z Kroměříže. Nechybělo ani rozhazování konfet, velkorysé občerstvení a jiná potěšení. Navečer se pak vyrazilo lampionovým průvodem do dvorní restaurace místního odboru ÖTC, restaurace Panzer v Uherském Ostrohu, kde se slavilo až do brzkých ranních hodin.

Pozadí vzniku prvních cyklostezek

Z dnešního pohledu se jedná o jedny z mála doložených úseků cyklostezek z tohoto období v českých zemích. Další zprávy máme o zlepšování okrajů běžných cest, vydávání cyklistických map nebo o zlepšování dopravního značení. Samotné dedikované cyklostezky byly stále spíše vzácností, i vzhledem k jejich ceně a náročnosti na údržbu.

Jak uvedl v roce 1903 v rozhovoru v novinách Neues Wiener Tagblatt tehdejší prezident rakouského ÖTC Adalbert Bartowski, hlavním cílem stavby cyklostezek na přelomu 19. a 20. století bylo řešit nesjízdnost běžných cest a silnic pro jízdní kola. Iniciativa a náklady ale ležely na samotných cyklistických klubech, přičemž konstrukce a údržba stezek byly poměrně nákladné. Cyklistické kluby kromě výstavby vlastních stezek pak často financovaly i úpravy a opravy běžných silnic, zvláště jejich krajnic.

Cyklostezky na vlastní náklady

Samotný ÖTC za tímto účelem zřídil dobročinný fond na stavbu cyklostezek, do kterého mohli přispívat i donátoři z řad nečlenů ÖTC, a pořádal mnoho fundraisingových aktivit. Klub se ale musel každoročně vyrovnávat i se škodami na stezkách způsobenými jezdci na koních, vozíky nebo i vandaly. To vše náklady klubu dále zvyšovalo. Nehledě na to, že z takto financovaných cyklostezek těžili i nečlenové cyklistických klubů.

Jedna z hlavních českojazyčných cyklistických jednot na území monarchie, Česká ústřední jednota velocipedistů (ČÚJV), si byla těchto obtíží vědoma a – jak deklarovali její zástupci v časopise Cyklista – právě z těchto důvodů se rozhodla stavbu vlastních stezek systematicky neiniciovat a spíše tlačit na zodpovědné představitele, aby byl zlepšován stav veřejných cest a silnic tak, aby byly sjízdné i pro cyklisty.

V českojazyčných oblastech českých zemí tak byly obdobné cyklostezky na začátku 20. století spíše výjimkou, pokud vůbec vznikaly. Ačkoliv tedy nelze vyloučit, že budou dohledány doklady o dalších cyklostezkách z tohoto období, nebude jich patrně mnoho. Zatím máme jisté náznaky například o cyklostezce v Roudnici nad Labem z roku 1903, ale ty se nepodařilo doložit přímými archivními podklady. Na několika místech pak ve stejném období máme ještě indicie o úpravách krajnic běžných cest, například u Uherského Hradiště.