Píše nám Cobic: ,,Je pravda, že ráno trochu sněžilo a tak se mě někteří nově pozvaní účastníci ptali, zda se vůbec za takového počasí pojede. Tak jsem je jen ujistil, že počasí na cyklojízdy nemá žádný vliv, ať určitě dorazí. Nepamatuji se, že by se kvůli něčemu za poslední dva roky nejelo. Za doprovodu kameramana a moderátorky ČT jsme opouštěli náměstí směr Florenc. Měli strach, aby jim nezmokla kamera, tak ani nevím, zda se jim podařilo něco natočit. Nabízel jsem jim jedno volné místo na tandemu, ale kupodivu s námi jet nechtěli.“
Začátek cyklojízdy
Doprava na nábřeží byla hustá. Těšnovský tunel jsme proto vynechali a jeli po stezce polél řeky až k Rudolfinu. Tam jsme přejeli na Malou stranu a pokračovali Chotkovou ulicí přes Mariánské hradby až do Jelení. Na místě v klubu bylo kde kola zaparkovat i zamknout, a tak jsme mohli bez obav zaplout dovnitř nasát útulnou, komorní atmosféru a nechat se unášet rytmem kapely Circus Ponorka.
V klubu Jelení.
Strávili jsme zde příjemný večer, doplnili tekutiny, něco pojedli, kdo chtěl, mohl zaplatit za koncert nebo si koupit tričko s automatím motivem. Někteří z nás ale neměli stále dost a tak jsme se vydali na Jižní Město do klubu Blanice. Cesta byla příjemná, v podstatě stále po cyklostezkách. Nábřeží (A2), dále podle Jižní Spojky (A22), skrz Kunratický les. U vysokoškolských kolejí sice stojany na kola nemají, nicméně jsme si našli pěkné zábradlí na schodech, ke kterému jsme naše vozidla zamkli. V klubu jsme se ještě s dalšími, co nás čekali, pěkně vyřádili na parketě a přitom pěkně uschli. Nabídl jsem kamarádce, že ji hodím domů, když už mám dnes longa.
Long před kolejemi.
Bohužel mi plán zhatil neznámý vandal, který mi vypustil přední kolo, ostatní s autoventilkem jen přivypustil. Kamarádka odešla na autobus se slovy, že zastávka je blíže než kompresor a že se na další dobrodružství již necítí. Byly tři hodiny ráno, tak jsem ji docela chápal. ,,Normálně s sebou pumpu vozím ;)“, řekli jsme si jen s kolegou a přemýšleli, jak se co nejefektněji dostat k pumpě ;) Využil jsem tedy svého tažného zařízení a zapojil kolegův monopost za sebe na tandem. Předtím jsme si samozřejmě prohodili přední kola.
Šťasný konec u pumpy.
A pak už jsme uháněli, jako by se nic nedělo směrem na Hostivař, kde jsme asi po 5ti kilometrech narazili na krásnou pumpu s kompresorem (redukci mi vandal kupodivu nechal ležet na místě činu — asi se v něm hnulo svědomí). Vše jsme uvedli do původního stavu a hurá domů na Zahradní město. Škoda, že zítra není další cyklojízda! Nevadí, musím si užít alespoň cestu do práce, vezmu si na to Velamos z roku 1978, ten má pěkné blatníky ;)
