Jinočanská spojka (1), návod k použití

V pátek byla se zpožděním několika let otevřena druhá část čtyřpruhové silnice ze Stodůlek k Pražskému okruhu. Délka této části je 1 436 metrů, cena mírně přesahuje 700 milionů korun [1]. Milion tedy Praha zaplatila za každé dva metry. Stavba není zcela dokončena, postupně budou přibývat protihlukové zdi a semafory na křižovatkách, je však jisté, že výsledek pro bezmotorovou dopravu bude silně neuspokojivý. Promarněné příležitosti lze napravit již jen částečně, a to jen pokud bude vůle.

Článek jsem rozdělil do tří částí. Zde ukážu na fiktivních příbězích nedostatky realizace – a trošku se zasním, abychom měli ten správný mustr. Ve druhé části navrhnu, jak lze ještě ještě zalepit mouchy přímo na místě. V třetím díle popíšu, co je nutné změnit v plánování, aby se taková pochybení příště neopakovala.

Jak tedy vypadá jízda podél největší letošní pražské autodopravní investice z pozice těch, kdo se pohybují na dvou kolech?

Příběh první, jedeme na Karlštejn.

Vystoupili jste pomocí eskalátorů ze západního vestibulu stanice Stodůlky. Po chvíli nutné pro zorientování jste boční ulicí našli začátek chodníkostezky podél nové silnice. Stezka má obvyklou českou kvalitu. Přibližně po tři sta metrech následuje křižovatka se slepými rameny, obrubníky snížené, přechod není a provoz žádný. Hned poté nepoužívaná autobusová zastávka. Otrlý český cyklista už ani nezaregistruje, že právě projel přes sto metrů dlouhým úsekem, kde měl podle značek kolo vést.

Po chvíli se stezka od silnice odklání a klesá k potoku. Z kopečka se to rozjede, dole si radši přibrzdíte, ale že by vám to na zámkové dlažbě uklouzlo se nebojíte, mokro dnes není. Stezka podjede silnici, na opačné straně následuje mírnější stoupání ke křižovatce. Sesednete radši z kola a převádíte přes přechod, zatím bez semaforů. Tři sta metrů potom, co jste silnici podjeli, jste zase na její původní straně – no, asi turistická atrakce. Mírné stoupání, míjíte slepý kus bývalé silnice. Na přechodu přes odbočku do Třebonic musíte dát pozor. Auta tu jezdí rychle a vy musíte naráz koukat vpravo i za sebe. Dále pokračuje již asfaltová a od chodců oddělená stezka podél původní části spojky otevřené v roce 2007.

Odbočka do Třebonic. Konec staré, začátek nové části stezky. Ztráta přednosti. Cyklisto sublimuj!

Příběh druhý, jezdím každý den

Nedávno jste se přestěhoval na kraj Prahy do Jinočan, ale pracujete v centru. Volíte metro, ale interval autobusů (ve špičce 15 minut, v sedle 30) vám ne vždy vyhovuje. A protože jezdíte na kole rád ve volném čase, nechali jste se přesvědčit, že zkusíte kolo. Z Jinočan na metro Stodůlky je to jen čtyři kilometry, to je slabých dvanáct minut.

Po cestě musíte dát nejprve pozor na přechod přes odbočku do Třebonic. V mírném kopci dolů se poté slibně rozjedete, jenže musíte brzdit, slézt z kola, přejít čtyřpruhovou silnici. Podjedete most a po půl kilometru jste zase na původní straně silnice, musíte přeřadit abyste vyšlápl stoupání. Značek konec a začátek stezky na opuštěné zastávce a křižovatce si nevšímáte. Kolo vozíte každý den metrem tam i zpět. Nenapadlo vás si ho u stanice nechávat, není stojan a byl byste jediný.

Každý den cestu prodlouží ztracený spád a zatáčky.

Za deset let – vývoj pražský

Zámková dlažba na stezce je po letech hrbolatá. Podél části silnice vyrostlo několik nových obytných komplexů Západního města a protihlukové zdi, počet aut se znatelně zvýšil. Po stezce trvá cesta přibližně patnáct minut, musíte totiž třikrát zastavit, zmáčknout tlačítko na semaforu a desítky vteřin čekat. Na zastávce přibyl přístřešek a občas tam čekají lidé. Už dávno jste ale rezignovali, a když spěcháte, tak se na stezku vykašlete a jezdíte po rušné silnici — ženě doma to ale neříkáte, i když to asi stejně tuší. U metra je už pár let několik městských stojanů. Kolo má nejlepší léta za sebou, a tak ho tam necháváte přivázané důkladnou podkovou — ta s vámi nejezdí, necháváte si ji zamčenou tam.

Jezdit podél frekventované výpadovky nebo po ní není úplně příjemné. Několikrát jste zkoušel projet jinudy, ale narazil jste na závory, zdi či zamčené branky. Boční ulice do obytných komplexů jsou slepé, Žádná alternativa není. Ale jste na to zvyklý a berete to jako fakt. Kvůli čtyřem problémovým křižovatkám nepřipadá v úvahu, aby tudy jezdila samotná vaše devítiletá dcera. Žena jí vozí na kroužky do Stodůlek autem a cestou zpátky se staví na nákup.

Za deset let, fiktivní Holandsko

Nyní se přesuneme do poněkud fiktivní dimenze, ve které nebyla stavba zvrzána výše popsaným způsobem. A nejen to: Stodůlky, Jinočany a v současnosti vznikající Západní město byly postaveny sice na terénu odpovídajícímu Praze, ale v Holandsku.

Asfalt stezky je i po letech hladký. Když křížíte boční ulice přejezdem, máte vždy přednost. Ostatně, hlavní cyklotrasa z Jinočan do Stodůlek nevede podél silnice. Dokonce ani její většina nevede po stezkách, přesto je těžké se na ní ztratit, vede přímo a je dobře značena. Projíždíte ulicemi nové obytné čtvrti, někde s minimem aut, jinde zcela bez nich. Většina aut jezdí kdesi jinde. Na cestě je žádný nebo jeden semafor, ale nečekáte na něm déle než půl minuty. Cesta trvá přibližně deset minut. U metra je zastřešené parkoviště pro několik stovek kol, dokonce třicet krabic, kam si můžete kolo za deset korun zamknout. Dcera jezdí do školy a na kroužky na kole, manželka na nákupy, jako většina lidí v jejich okolí.

Jinočanská spojka v české podobě navíc nikdy nebyla postavena. Sběrná komunikace vede nikoliv středem, ale po okraji nové obytné čtvrti. Čtvrť sice stavěli jednotliví developeři a podnikatelé, jednotlivé komplexy ale nejsou odděleny brankami a ploty. Čtvrť nelze projet autem napříč, pro pěší a cyklisty je naopak vytvořena síť zkratek, která vzájemně spojuje boční ulice. Tam, kde je nutné dostat cyklisty přes sběrnou komunikaci, je obvykle podjezd, široký a světlý a je vidět na konec. Trasy pro cyklisty se plánují co nejpřímější a je snaha, aby se zároveň vyhýbaly zdržením na semaforech. Cílem je zajistit cesty přímější a rychlejší než autem.

V Holandsku je obvyklé, že se při výstavbě nových silnic staré upraví jako hlavní trasy pro cyklisty [2] Staré silnice z Řeporyjí do Třebonic se to také týká. Nebyla zaslepena, žádná její část nekončí nečekaně v křoví, ale sběrnou komunikaci překonává světlým podjezdem. Část, kam nemají auta důvod jet, protože mají novou silnici, je vyhrazena pro cyklisty a chodce. Úseky silnic a ulic, kde aut výrazně ubylo, jsou zúženy a vybaveny stavebně oddělenými pásy pro cyklisty po obou stranách. To se v tomto případě týkalo zbylé části silnice z Řeporyj do Třebonic a také ulic Smíchovská, Jáchymovská a Ořešská.

Abychom Česku nekřivdili, v holandské verzi jezdí z Jinočan na metro autobusy jen jednou za půl hodiny.

V Holandsku je stavba nové silnice zcela plánovaně využita ke zlepšení podmínek bezmotorové dopravy, nikoliv naopak. Naopak v Česku jsou tyto příležitosti opakovaně zahazovány. Nové komunikace tvoří často bariéry na doposud používaných cestách. Místo aby spojovaly, staré ulice jsou bez využití zaslepeny.

Stará hlavní silnice využívaná autobusy a cyklisty, Muiden GPS: 52.331501,5.059901

Krytá kolárna u stanice metra v Rotterdamu. GPS: 51.873653,4.477223

Hlavní stezka vedená daleko od provozu nově čtvrtí Almere Poort. GPS: 52.348999,5.151857

Odkazy z článku:

1) http://www.praha.eu/jnp/cz/home/magistrat/tiskovy_servis/tiskove_zpravy/namestek_primatora_nouza_slavnostne.html

2) http://www.aviewfromthecyclepath.com/2013/03/keep-old-roads-for-bikes-how-building.html

V pokračování se vrátíme zpátky na zem a budeme se věnovat možnostem, jak nesmysly na Jinočanské trošku vyspravit.