Vážení čtenáři, přispěvatelé Prahou na kole,
K 1.1. 2015 přebírá redakci Prahou na kole kolega Jirka Motýl. Dovolte mi proto, abych se s vámi z pozice vedoucího redakce Prahou na kole v letech 2011 – 2014 rozloučil. Na web budu i nadále přispívat, (byť patrně ne tak intenzivně). Rád bych se ale věnoval dalším aktivitám, byť mají stejný cíl jako tento web: Napomáhat rozvoji cyklistické dopravy v Praze.
Redakční práci pro Prahou na kole jsem se rozhodl předat už před nějakou dobou. Ne, že bych nechtěl dále psát. Cítím ale jisté vyčerpání témat, kterým se Prahou na kole pod mou redakcí převážně věnovalo. Je na čase posunout Prahou na kole víc tam, kde ho možná v roce 2008 chtěl mít Hynek Hanke: Do pozice více inspirující, motivující, přístupnější širšímu publiku.
Web Prahou na kole je po více než pěti letech fungování konsolidovaný, a to i finančně. Účetně jsme součástí Auto*Matu, redakční práce je ale nehonorována. Díky celkem 39 darům, které v roce 2014 obdrželi (v celkové výši cca 14 000 Kč), si tak kromě nutných příspěvků na hosting a placení domén můžeme dovolit pokračovat v redesignu mapy a vyplácet mírně našeho vývojáře. Děkuji vám i za tuto podporu.
V roce 2015 se hodlám věnovat výrazněji projektu Cyklisté sobě, který si zaslouží vlastní blog (a také jej počátkem roku 2015 dostane). A práci v Auto*Matu pro Prahu, kterou v roce 2015 čeká největší dopravní revoluce za posledních dvacet let.
Rád bych bych proto nyní poděkoval vám, čtenářům Prahou na kole za to, že jste mě po ta léta motivovali tyto stránky soustavně zlepšovat a vést je dál. A za to, že po pěti a půl roce fungování webu vidím na pražských ulicích mnohonásobně víc lidí na kolech, než v roce 2003, kdy jsem na něm začal v Praze jezdit pravidelně.
Na rozloučenou z pozice šéfredaktora, „který si může vydat, co chce“ :-) vám nabízím rekapitulaci toho, jak jsem se ke kolu ve městě a serveru Prahou na kole dostal, a jak mě tato práce ovlivnila.
Kolo jsem míval jako kluk, během střední školy jsem ale žádné pojízdné kolo dost dlouho neměl. Na první vlastní bicykl jsem si našetřil až z brigád na vejšce. To bylo v roce 2000. Na kole jsem jezdil rád, velmi rychle se z něho stal prostředek, který mi umožňuje někam se dostat. První roky jsem na kole jezdil z Počernic na volejbalové tréninky do Kolovrat, postupně jsem přešel na cesty do školy. Za povodní v roce 2002 jsem začal jezdit na kole do města a koncem roku 2003 jsem už kolo používal jako běžný dopravní prostředek. Také proto, že od 26 let jsem neměl nárok na zlevněné jízdné pro MHD. Posledním krokem, který ze mne udělal dopravního cyklistu, byl Erasmus ve Vídni, kde jsem poprvé jezdil na kole ve městě i v zimě. A zatímco v Praze jsem byl zvyklý na praktickou nepřítomnost cyklistů v ulicích, ve Vídni jsem se stal svědkem zcela jiného obrázku. Viděl jsem, jak funguje safety in numbers.
Pochopil jsem, že pražská absence cyklodopravy je anomálií, normální stav je ten, že se po městě na kole jezdí. Tehdy jsem také myslel, že to hlavní, co cyklistům v Praze chybí, je dobrá mapa, která pomůže každému na kole po městě jezdit. Zadními dvorky přece projedete všude… Použitelná mapa vznikla v roce 2006 — a brzy se ukázalo se to samo o sobě nestačí.
Přes mapu jsem se ale dostal do tehdejší pražské cyklokomunity a seznámil se (mimo jiné) s Hraboshem, Michalem Křivohlávkem a Hynkem Hanke. A s Auto*Matem. Jako „expert přes mapu“ jsem připravoval především dojezdové mapky na cyklojízdy a podobné akce. V roce 2007 vznikla myšlenka webu, který by prezentoval v Praze cyklistickou dopravu. Vznik Prahou na kole jako nezávislého média zaměřeného na Prahu tehdy výrazně podpořila Jitka Vrtalová z nakole.cz (a Václav Vrtal pro nás udělal grafiku). Já měl tehdy jednak cyklomapu, jednak na sebe napsanou doménu prahounakole.cz. Byl jsem tedy inkorporován a stal se jedním ze tří redaktorů, zodpovědným právě za mapu a postupně také za záležitosti okolo infrastruktury.
Náš triumvirát psal o tom, jak je skvělé jezdit, napsali jsme první kvalitní návody bezpečné jízdy po městě a radili jim s trasami. V roce 2009 jsme dělali Anketu o cyklistickou stavbu a ostudu, díky které jsem poznal různé aspekty pražské infrastruktry — byly to asi nejzásadnější články, co jsem kdy pro Prahou na kole napsal (1, 2, 3, 4, 5, 6), když to trochu přeženu, tak mohu říct, že od té doby jsem psal už pořád jen o tom samém… ;-)
Ale když jsem redakci v roce 2011 přebíral, už jsem také věděl, že tohle nestačí. Návštěvy (tehdy fungující) cyklokomise a seznámení se s lidmi v ní a kolem ní mi ukázaly, že aby se něco zlepšilo ve městě, musí se na to jít zevnitř. Tehdejší systém fungoval na základě vágní politické podpory primátora Béma, díky které se dalo dělat aspoň něco. Bylo ale také vidět, že rozvoj sítě cyklotras naráží na nepřekonatelnou bariéru, kdykoliv by bylo pro vytvoření kvalitní trasy nutné „sáhnout“ na auta. Téměř všechna vznikající opatření byly kompromisy, srážející kvalitu vznikající infrastruktury někdy až k hranici nepoužitelnosti.
Současně jsem začal pracovat v Auto*Matu, a zhruba ve stejné době jako jsem převzal redakci Prahou na kole, jsem se začal zabývat s problematikou posuzování vlivu dopravních staveb na životní prostředí. Studium dokumentace EIA pro Břevnovskou radiálu, Blanku 2 a prokousávání se tunami materiálů, které jsme obvykle těžce z města páčili, zprávy insiderů, kteří byli nuceni k zoufalé projekční ekvilibristice, aby splnili nesmyslná politická zadání, to vše ukazovalo, že pražský režim rozvoje města je nastavený nesmírně obludně.
Poznal jsem, že problémy Prahy vyřeší jen razantní změna dopravní politiky. Cyklodoprava je potom jenom jedním z řady opatření umožňujících snížit nápor automobilů na centrum Prahy. Nástrojem důležitým jen do míry deseti procent dosažitelného podílu na dopravní práci, ale o to více symbolickým, rozšiřujícím volbu dopravního prostředku o zcela novou kvalitu, přirozeně měnícím tvář města a zklidňujícím provoz, vyhrazený doposud jen automobilům. Pochopil jsem, že lepší podmínky pro jízdu na kole nejsou samy o sobě cílem, ale spíš prostředkem k lépe fungujícímu, udržitelnému městu. Příklon k chápání celku města vyvrcholil prací na komplexní Vizi pro mobilitu a veřejný prostor Praha 2025.
Také mi došlo, že má-li Praha skutečně dosáhnout nějakého relevantního podílu cyklodopravy, nelze myslet tak, že budeme zlepšovat podmínky pro stávající cyklisty, kteří už tím, že jezdí, prokazují, že zas tolik nepotřebují. Ne, je třeba dostat na kolo lidi, kteří ve městě zatím nejezdí, nebo jezdí málo.
Na druhou stranu, nové lidi dostane na kolo právě to, že zlepšíme podmínky těm stávajícím. Tím, že z jízdy na kole po městě uděláme záležitost, které se lidé nebojí. A tím, že se o vás, kdo na kole jezdíte, nebudou bát ani rodiče, partneři a přátelé.
