Zápisky z Wuhanu (1/2)

Měl jsem příležitost strávit pět dnů v čínském velkoměstě Wuhan, dělím se tedy s vámi o zápisky z tohoto pobytu. Budou méně o cyklistické dopravě a více o dopravě ostatní, městě, urbanismu a Číně obecně, ale věřím, že i tak je jejich umístění zde, na Prahou na kole, tím nejvhodnějším.

Jen několik historických areálů a starých čtvrtí přerůstají moderní věžáky.

Geografie

Wuhan je hlavní město čínské provincie Hubei, ležící ve vnitrozemí, zhruba na půli cesty mezi Pekingem a Hongkongem. Vznikl jako trojměstí Wuchang – Hankou – Hanjang, oddělené dlouhodobě řekami. Město má 10,5 milionu obyvatel, jeho rozloha je přitom srovnatelná s Prahou, okrajové čtvrti leží do 30 km od centra, nesrovnatelná je ovšem hustota zastavění. Staré čtvrti s úzkými uličkami a jednopatrovými domy i několikapodlažní zástavba minulého století jsou rychle nahrazovány v průměru třicetipatrovými věžáky, jejichž dostupnost se město snaží zajistit zuřivou výstavbou nových silnic a linek metra.

Tempo výstavby se stupňuje: první most přes více než kilometrovou řeku Jangtze byl postaven v roce 1957, druhý v roce 1995. Dnes se jich přes řeku klene celkem devět a podbíhají ji dvě linky metra. Infrastruktura přitom nestíhá pobrat zejména v posledních letech silně narůstající objem automobilové dopravy. Wuhan, společně s dalšími čínskými městy, tak zažívá v posledních deseti letech motoristický boom ne nepodobný tomu, který zažívala Praha mezi roky 1993 a 2000.

Podnebí a lidi všude

Do Wuhanu jsem přiletěl v polovině července. V Pekingu jsem zažil dusný deštivý den a nutno říct, že děsivé pověsti o znečištění tamního ovzduší rozhodně nepřehánějí. Na ulici jsem se cítil jak v uhelné sloji a na jazyku jsem vnímal zrnka prachu.

Wuhan je proti tomu docela v pohodě, podle místních proto, že zde působí spíš hi-tech průmysl než průmysl těžký. Hlavním znečišťujícím faktorem jsou zde podobně jako v Praze osobní auta. Vedra dosahující až 38 °C se dala díky všudypřítomné klimatizaci celkem snášet, navíc bylo možné kdekoliv zakoupit balenou vodu nebo limonádu. Ze spotřeby plastových půllitrovek, která tam musí být, mě ale docela mrazilo.

Staré čtvrti

Čína je lidnatá a Wuhan samozřejmě též. Množství lidí na ulicích je enormní, potkáte zde nejen všudypřítomné prodavače, ale také množství uklízečů, správců vjezdů či vrátných, lidí bránících ve špičce špatnému přecházení natahováním provázků na hranici přechodů. Obsluha jedné stanice metra čítá až osm osob: dva výpravčí, dva až čtyři bezpečáky a uklízeče. Zvlášť ve starších čtvrtích naleznete mnoho obchodů, bister a prodavačů buď přímo na ulici, nebo svou provozovnou do ulice vrůstající.

V centru dodnes najdete uličky široké dva až pět metrů, s obchůdky velikosti garáže jedním vedle druhého a s prádlem schnoucím na šňůrách zavěšených přes ulici. Hlavní třídy již ale byly vesměs přestavěny, jen místy zůstává relikt v podobě několikapatrového domu z poloviny minulého století, s přízemím provedeným stejnou řadou malých obchodů.

Starší obchodní ulice jsou tím nejživějším, co ve městě najdete. Jejich zanedbanost, daná jak malým důrazem Číňanů na vnější pořádek, tak tím, že většina je odsouzena k přestavbě, je ale očividná. Některé domy například mají ještě fungující obchody a přitom již zatlučená okna, jinde naopak zatloukli obchody, přestože ve vyšších patrech zůstávali do posledního dne před demolicí vytrvalí nájemníci.

Staré obchody vlevo jsou otevřené, o dům dál, před vestibulem metra, ale už byly zavřeny. Za stromy naproti prosvítá nové klimatizované obchodní centrum.

Vedlejší ulice odbočující z ul. Wuluo je zatím ověnčena obchody. Zatím.

Modernizace města a parter

Modernizace města probíhá obrovskou rychlostí. Třicetipatrové věžové domy rostou podél hlavních ulic stejně jako sídla korporací a veřejné budovy. Obchody přímo v ulici jsou nahrazovány vyklimatizovanými krychlemi obchodních domů, které jsou s řadou vzrostlých stromů možná příjemnější na pobyt než klasická ulice, ponechávají ale pak uliční parter před sebou zoufale pustý. Jsou ale i výjimky, kdy je postaven nový dům metodou patra obchodů do ulice, pár kanceláří a nad tím vším se trochu odsazená dozadu teprve tyčí třicetipatrová věž nájemních bytů.

Prošel jsem si několik kilometrů místních bulvárů a pozoroval, jak do očí bijící je v zalidněném městě rozdíl mezi kusem ulice s funkčním a nefunkčním parterem. Veřejné budovy, hotely či podobné objekty, uzavírající se před ulicí rádoby monumentálním vchodem, zabírají zbytečně cenné desítky metrů nároží, které by pro komfort procházejících měly být využity pro obchody. Je přitom zřejmé, že uzavíráním nových obchodů do krytých center bude tento trend pokračovat.

Nová zástavba kilometr od centra: sídliště, úřady a stanice metra. Vše je o řád větší, udělat zde dobrý parter je tudíž o řád obtížnější.

Zkušenost pro Prahu

Troufnu si nyní předložit kacířské myšlenky, za které mne mohou zatratit zejména lidé, kteří bojují proti přemrštěným domácím developerským projektům.

1. To, jak příjemně či dobře se na ulici žije a pohybuje, neovlivňuje nijak zvlášť výška domů kolem ní. Je skoro jedno, jestli domy mají pět nebo třicet pater. Daleko podstatnější je, jak funguje parter, zda je čelo domu v uliční čáře a jak domy působí do ulice v prvních dvou, třech patrech. Výš se stejně nikdo nedívá.

2. Uzavírání obchodů do obchodních center snižuje potenciál ulic a je zločinem na veřejném prostoru. Kolik kilometrů obchodních tříd bychom mohli v Praze získat, kdyby se třeba jen obchodní centra v rostlém centru „rozvinula“ do podoby obchodů uličního parteru?

3. Zvýšení hustoty zastavění samo o sobě nemusí být problém. Problémem je, když se to udělá špatně z hlediska veřejného prostoru a odstřelí to zeleň. Proč je takový problém udělat do ulice živý obchodní parter a za věžákem potom zelený, poloveřejný vnitroblok?

A mimochodem, zaplácnout cenné metry parteru slepou zdí, parkováním a vjezdem do podzemních garáží je možná to nejhorší, co může nový dům udělat. Nepřináší potom svému okolí žádnou přidanou hodnotu a je pochopitelně odmítán. Obavy z nárůstu automobilové dopravy v lokalitě by se pak měly řešit nikoliv zřizováním tolika parkovacích míst, kolik je jen možné, ale naopak tím, že se u nových domů v centru trvalá parkovací stání prostě nepostaví a noví nájemci budou muset počítat s tím, že život ve městě znamená používat auto jen tehdy, kdy to opravdu jinak nejde.

Příště ale zpět do Wuhanu, v dokončení článku se podívám na to, jak funguje zdejší doprava, včetně té cyklistické.

I zmodernizovaná ulice může být živá a rušná, když se postaráte o to, aby tam lidi měli proč chodit a neměli to daleko.