V reakci na seriál o nákladních kolech nám píše Petr Janda: Nemáme přímo nákladní kolo, ale občas si tak připadám. Jako kluk jsem začal, coby rodák z Českých Budějovic, klasickou cykloturistikou a obtěžkán batohy a stanem projezdil Šumavu a dost velkou část naší republiky. Pak jsem se seznámil se svou budoucí manželkou, absolutní necyklistkou, a řešil jsem otázku jak se nevzdat kola ani jí. A tak jsem postavil dvojkolo, aby neměla pocit, že jí na kole ujíždím. Následující roky jsme strávili na tandemu. Pak jsem se přestěhoval do Prahy za ženou a dvojkolo prodal.
Cyklistika v Praze se s jihočeskou nedala srovnat, a tak moje nadšení pro cykloturistiku pohasínalo. Nakonec nám osud přihrál dvojčata a já stál před novým problémem: Jak už tak slabé cyklovyžití skloubit ještě s dvojčaty? Samozřejmě se nabízel vozík, ale co až děti povyrostou? Jakožto konstruktér jsem se tedy vrhnul na nový úkol a výsledkem je tažná tyč pro dvojčata. Teď už jezdíme zase celá rodina a díky dětem objevujeme, že i v Praze jsou místa, kde si můžete na kole odpočinout a neriskovat život.
Tď naše tyče vyrábíme i pro ostatní rodiče dvojčat, přikládám pár fotek pro ilustraci. Pokud by někdo ve vašem okolí řešil podobný problém, neváhejte se na mne obrátit. Přeci jen pražských cyklistů je hodně a někteří z nich mají určitě i dvojčata.
Petr Janda (www.domado.cz)




Marketa 16. 8. 2010, 08:17
Pani, klobouk dolu - to je vyborny napad :o)
Roman Rogner 16. 8. 2010, 21:18
Pěkné, ale chce to asi sílu... Naše dvojčata jsem tak netahal, raději jsme je naučili jezdit na kole :)
Jirka 18. 8. 2010, 12:08
Brutalni ;-)
My jsme take sli cestou naucit je jezdit samostatne.
mech1 31. 8. 2010, 14:23
Me by spis zajimalo ty cesty, kde neriskovat zivot. Klido si nalozim svoje ratolesti na longa (aspon pak zene neujedu :-), ale vo vikendu to na naplavce a vubec vsude je nacpany, ze klidne se project nejde ...