Z Libně na Žižkov na kole

V ježdění na kole do školy mi brání nejen velmi výhodné spojení MHD, ale především absence parkování uvnitř areálu školy. Kolo tedy rád použiji v jiných případech. Z Libně je díky metru a tramvajím rychlé spojení MHD do velké části města. Můj problém je, že na kole neumím jezdit pomalu. Vyšší rychlostí se snažím ty jízdní doby MHD dohnat. V případě tramvají a autobusů se to daří. Krátkým intervalům metra nemůže ve špičce kolo konkurovat v žádném případě.

Na Žižkov jezdím do příležitostné práce a do dílny Bicykl. Večerní návraty tramvají totiž zase příliš atraktivní nejsou. Především kvůli delšímu intervalu a nutnosti přestupovat. Na lince 9 také jezdí tramvaje lidově zvané Porsche s nevhodným uspořádáním sedaček, kvůli kterému je i při středním počtu cestujících tramvaj přeplněná. Cesta MHD mi večer trvá dvojnásobek toho, co jízda na kole. I do kopce z na Žižkov je kolo o něco málo rychlejší.

K rychlé jízdě mě tlačí provoz. Nechci se schovávat na chodnících či jezdit až moc při kraji, takže volím odvážnější pozice. Někdy mě tudíž nemohou předjet a já proto musím 30 km/h jet, jinak by mnozí řidiči neměli trpělivost. S čím jsem se zatím setkal, tak řidiči až na výjimky nejsou agresivní. Spíše jsou překvapení a netrpěliví. Nejsou zvyklí na případ, že cyklistu chvíli nepředjedou. V ulicích, které jsou charakterem vhodné na rychlosti pod 30 km/h, se také příliš nenechávám předjíždět.

Edit 28. 7. 2015: je zajímavé se po více než čtyřech letech podívat, jak se situace a mé vnímání věcí posunulo. Na strach rodičů, že kolo při pravidelném parkování na ulici bude ukradeno, mohly stačit kvalitní zámky. Dnes bych mohl jezdit na Rekolech. Svou rychlost jsem výrazně uklidnil, je pohoda jezdit 20 km/h, když mi to absence aut funících mi na záda umožní. Dobu jízdy nejvíce prodlužuje nutnost zastavit, které se dá vhodným výběrem trasy a stylem jízdy vyhýbat.

Při spojení z Libně na Žižkov nepoužívám až na krátký úsek Sokolovské frekventované ulice. Někdy se stane, že mě za celou dobu nepředjede jediné auto. V tomto případě nevnímám jako problém množství aut, ale spíše nepřizpůsobení ulic jízdě na kole.

Po prvním úseku jízdy přejíždím po Sokolovské křižovatku, kde se větví tramvaje do Karlína a na Ohradu. Zkouší se zde provoz s vypnutými semafory a pozitivní vliv to má jak na auta, tak i tramvaje. Řidiči jsou slušní a tramvaj brzy pustí. Dále pokračuji z kopce po Sokolovské k Švábkům. Provoz je zde silný, ale není problém udržet si rychlost okolo 40 km/h.

Na křižovatce Švábky však nastává problém. Po dostavbě Rohanského nábřeží před několika lety byl autům zahrazen průjezd Sokolovskou mezi Invalidovnou a Urxovou. Tyto jízdní pásy Sokolovské se tak vůbec nevyužívají a bylo by možné zde legalizovat jízdu na kole.

Křižovatka Švábky z pohledu od Invalidovny.

Pokud mám štěstí, tak na Švábkách potkám tramvaj, která si volnou fázi ve směru, který potřebuji, vyžádá, a já mám šanci projet. V horším případě zahnu doprava směrem k Rohanskému nábřeží, ale rychle uhnu na přechod, počkám si a poté pokračuji dále po Sokolovské. Když se na Sokolovskou konečně dostanu, tak mě mezi Invalidovnou a Urxovou čeká vyhýbání se zahrazené silnici. Po chodníku je jízda možná, ale vyžaduje brzdění před přechody a sjezd zpět do vozovky. Jako lepší se mi osvědčil tramvajový pás tvořený z panelů. Při jízdě po něm je však potřeba si dát velký pozor při křížení ulice Za Invalidovnou. Tramvaj má před auty přednost, ale řidiči tam cyklistu logicky neočekávají. Čekají jen něco většího a hlučnějšího. Může se navíc zdát, že vás vidí a pouští, ale ve skutečnosti jen před kolejemi brzdí, aby si moc neposkočili.

Křížení zahrazené Sokolovské s ulicí Za Invalidovnou. V tomto úseku Sokolovské nejezdí auta.

Cyklista tu má čtyři možnosti: 1) zabrat dva volné jízdní pruhy a několikrát přeskakovat obrubník 2) jet ilegálně po chodníku 3) rovněž ilegálně po tramvajové trati 4) zajet si a místu se vyhnout

Dostanu se k pěšímu Žižkovskému tunelu. Bez něj by bylo toto spojení stěží realizovatelné tak rychle. Je to skutečně skvělá zkratka. Karlínský portál by si zasloužil vyrovnat obrubník k ulici (edit 2012: už se stalo) a ta by si zasloužila asfaltový povrch. Bylo by pěkné, kdyby se postupovalo tak, že ulice s větší intenzitou cyklistů by byly cíleně přebudovávané na asfaltový povrch.

Uvažoval jsem i o tom, že bych místo přes Karlín jezdil z Tachovského náměstí novým tunelem na Krejcárek. Je to pro mě naštěstí delší. Stezka stále není oficiálně otevřená. Zajímavé je jet po ní v noci. Zkuste uprostřed tunelu vypnout všechna světla, je to zážitek. Edit 2012: stezka je už otevřená.

Často si cestu zkracuji jízdou druhým směrem v jednosměrkách. Nepovažuji to za nic špatného a v mnohých ulicích by tato možnost byla v leckterém městě naprosto legální. Přirozeně jedu pomaleji a víc u kraje. Rozhodně je to lepší než chodník. Při jízdě bočními uličkami na kole jsem přišel na výhodu kola, o které se moc nemluví. Z auta má člověk doopravdy špatný výhled. Když má dávat přednost, tak přes zaparkovaná auta a auta před sebou skoro nic nevidí a musí jet velmi opatrně. Za to na kole má oči mnohem výš a má mnohem lepší přehled o situaci.

A jedna historka ze sedla nakonec. V boční ulici jsem chtěl zabočit doprava. Spoléhal jsem na to, že blížícího auta si všimnu. Žádné nejelo tak jsem do zatáčky vjel rychleji, než by bylo zdrávo. A co se nestalo. Málem jsem se srazil s cyklistou na městské skládačce.

Takže pozor na to! Nějací lidé na kole po Praze přece jenom jezdí…

Edit 28. 7. 2015: toto se také výrazně posunulo. Při stejné cestě potkávám obvykle 5-15 lidí s koly.