Přinášíme překlad článku, jež vyšel na blogu People for bikes. Neděle bez aut byly jedním ze tří hlavních „kopanců“, vedoucích ke kompletní změně dopravní politiky Nizozemska. Autorkou článku je Angela van der Kloof, která vyváží nizozemská dopravní řešení do jiných částí světa. Teď už dáváme slovo autorce.
Původní woonerf, kde je "auto host" v Delftu. Foto: mobycon.nl
Je zajímavé z druhé strany Atlantiku sledovat, jak rychle se po Spojených státech šíří Open Streets (akce na hlavních ulicích, kilometry dlouhé a méně zahuštěné než například Nábřeží žije! či Zažít město jinak, pozn. red.). Dát lidem šanci vyjet na kole do ulic bez aut, může být silný prožitek, po kterém budou chtít více.
Měla bych to vědět: Jsem z Nizozemska a přesně tohle, ačkoliv z jiného důvodu, jsme udělali před 40 lety těsně před tím, než jsme začali stavět moderní cyklistickou infrastrukturu.
Od listopadu 1973 do ledna 1974 nizozemská vláda zakázala používání soukromých motorových vozidel o nedělích. Toto opatření mělo připravit veřejnost na předpovídaný nedostatek ropy. Stejně jako Spojené státy i Nizozemsko bylo v té době bojkotováno Organizací zemí vyvážejících ropu (OPEC).
Neděle bez aut znamenaly, že děti mohly jezdit na bruslích prostředkem běžně ucpaných ulic a dospělí měli důvod oprášit stará kola. K vrácení veřejného prostoru lidem došlo v rozhodující době. 70. léta 20. století v Nizozemsku, možná stejně jako aktuální začátek 21. století v USA, byly dekádou, kdy se dopravní politika přiklonila k udržitelnějším druhům dopravy.
Nizozemsko se v druhé polovině 20. století rychle přizpůsobilo masové motorizaci. Počínaje rokem 1970 vyvolávaly negativní dopady přibývajícího počtu aut na silnicích reakce veřejnosti i vlády. V ulicích Amsterdamu se začala objevovat „Bílá kola“, často označována jako původní model sdílení kol. Když se Amsterdam dusil v zácpách a diskutovalo se o zasypání jeho historických kanálů kvůli výstavbě více silnic, konaly se velké protesty na kolech
Národní lobbistická skupina Stop Kindermoord (Zastavte vraždy dětí) spolupracovala se zákonodárci na přijetí opatření řešících vysoký počet smrtelných nehod dětí s auty. Dopravní inženýři ve městě Delft začali v bočních ulicích realizovat tzv. „woonerfs“ (domácí zóny) ke zpomalení aut a vytvoření prostoru dostupného zranitelným osobám jako seniorům, postiženým občanům a dětem.
Fungovalo to. Na národní úrovni dala ropná krize vládě důvod začít brát udržitelnou dopravu vážně. Zásady přijaté v té době vyústily ve změny v infrastruktuře v 80. letech. Dnes je více než čtvrtina všech cest v Nizozemsku vykonána na kole a podmínky pro jízdu jsou natolik bezpečné, že skoro polovina (49%) dětí jezdí do základní školy na kole.
Neděle bez aut před 40 lety daly lidem možnost hrát si v zakázaném prostoru. Tyto události netrvaly věčně, ale přišly v rozhodující době. Vzmužte se plánovači a propagátoři: dejte lidem šanci zažít příjemné tempo, společenskost a radost jízdy. Tento prožitek může způsobit i změnu jejich představ o jízdě na kole a ulicích samotných.
Angela van der Kloof je nizozemská konzultantka udržitelné mobility s více než 20 lety zkušenosti s prací v Nizozemsku a Evropě. Pořádala semináře o cyklistickém plánování v Kanadě a vystupovala na mezinárodních konferencích. Její specifickou oblastí je podpora žen v používání jízdního kola na veřejném prostoru jako prostředku pro sociální integraci.
The Green Lane Project je program nadace PeopleForBikes který městům v USA pomáhá stavět pořádné americké cyklopruhy a vytvářet ulice s nízkým dopravním stresem.
Nejpodobnější pražskou "akcí" bylo nábřeží při povodni v červnu 2013.
V roce 2002 po povodních bylo Smetanovo nábřeží neprůjezdné půl roku.
Kolik povodní potřebujeme, aby autobusy nestály v kolonách a kola na půdách?
