Přestože je estonské Kuressaare spíš malé město na ostrově než metropole, dokázalo něco, co mnohá větší města stále jen plánují. V roce 2019 zde došlo k radikální přeměně centrálního náměstí, která proměnila dopravní prostor v kvalitní veřejné místo. A to i přesto, že realizaci od té doby provází technické problémy.
Ještě před pár lety bylo horní náměstí v Kuressaare především silnicí. Rozsáhlá asfaltová plocha, kde auta běžně jezdila rychlostí 50 km/h, byla místem, které lidé spíše míjeli, než využívali. Parkování bylo dominantní funkcí prostoru.
Dnes je to úplně jinak. Celé náměstí je vydlážděno, vozovka splývá s prostorem pro pěší, a jediné, co připomíná dřívější dopravní funkci, je jiný typ dlažby. Ve stejném prostoru se dnes nachází restaurační zahrádky, fontána, umělecké prvky i dostatek míst k sezení.
Centrum bylo přetvořeno ve sdílenou zónu s maximální rychlostí 10 km/h. Auta tu stále projíždějí, protože jde o důležitou spojnici v rámci města, ale díky zpomalení, plynulé dlažbě a rovnému povrchu bez obrubníků tu vznikl prostor, kde se dá bezpečně pohybovat pěšky, posedět i jen tak pozorovat dění. Místní řidiči rychlostní limit skutečně dodržují – a vymáhají ho i radary.
V ulicích navazujících na náměstí se režim mění – zóna 30 zde umožňuje jízdu rychlejší, i když stále působí velmi klidně. Cyklistická doprava tu má samostatné dlážděné pásy, které ale nejsou ideálně čitelné. Chodci je často využívají jako rozšíření chodníku a cyklisté se pak ocitají zpět na vozovce.
Přínosem jsou kontinuální chodníky na kříženích, kde chodec přechází bez přerušení a auto musí dát plnou přednost. Přechody jako takové zde často vůbec nejsou – chodník prostě pokračuje, a řidič má jasno.
Výsledkem je prostor, který působí živě a otevřeně. Obchodní jednotky ožily, kavárny a restaurace mají venkovní posezení, fontána přitahuje děti, veřejné toalety i tržiště zvyšují funkčnost. Městské centrum dostalo zpět svou sociální funkci.
Kuressaare má svůj dopravní okruh, který objíždí historické centrum. Ten ale leží poměrně daleko a je primárně určen pro tranzit — tedy pro kamiony, autobusy a dálkovou dopravu. Pokud však lidé míří do samotného centra nebo do čtvrtí v okolí hradu, stále projíždějí přes hlavní osu města, tedy i přes nově upravené náměstí.
I přes tento fakt se město rozhodlo, že centrální prostor nesmí být nadále jen dopravní spojkou. A to je zásadní poučení i pro česká města, kde se sice často staví obchvaty, ale samotné centrum zůstává beze změn. Bez proměny prostoru uvnitř města ale obchvat neplní svou funkci — auta se do centra stejně vrátí, a prostředí zůstává nepřátelské pro pěší i cyklisty.
V Kuressaare je naopak jasně vidět, že město zve k pohybu pěšky nebo na kole. A i když tu stále jezdí auta, prostředí jim už není přizpůsobeno na úkor všech ostatních. Výsledek? Veřejný prostor, který žije a funguje. Návaznost na kino, městskou knihovnu, restaurace nebo kavárny.
Rekonstrukce centrálního prostoru Kuressaare proběhla v letech 2018–2019 jako součást programu „Dobré veřejné prostory“ (Hea avalik ruum), který vznikl při oslavách 100 let estonské státnosti a byl zaštítěn Estonskou asociací architektů.
Projekt navrhl ateliér Projekt Kuubis OÜ, generálním projektantem byl TO Projekt OÜ, a realizaci provedla stavební společnost Merko. Náklady přesáhly 4 miliony eur.
Rok po dokončení se však objevily problémy s kvalitou dlažby, která se začala rozpadat. Město uspělo u soudu, který nařídil projektantovi a stavební firmě zaplatit odškodné ve výši přes 750 000 eur. Dlažba byla opravena. Přes tuto komplikaci je funkční výsledek rekonstrukce zjevný – a může být inspirací i pro další města.
Líbil se Vám článek? Chcete v Česku lepší podmínky pro cyklodopravu?
Podpořte nás, stačí i 100 korun. 💙🚲
Vyberte prosím částku, poté budete přesmerováni na darujme.cz
Vratislav Filler 21. 5. 2026, 11:57
3
To je jak z pohádky, tohle.
Clovek 21. 5. 2026, 14:23
5
Jé, tam jsem byl taky minulé léto. Fotku jsem si udělal, ale v kontextu celé země mi to nepřišlo až tak zvláštní. Podél hlavních silnic v lese cyklostezky, Parnu na mainlandu úplný ráj nejen pro městkou cyklistiku. Postsovětská země, a přitom rozdíl oproti Finsku sotva postřehnutelný. Saaremaa doporučuji pro dovolenou s malými dětmi.
Martin Šnobr 21. 5. 2026, 16:12
3
Clovek – i v kontextu Estonska mi to přišlo dost zajímavé, a v kontextu naší země trošku jiný vesmír. :-) Když je člověk na místě, zdá se to „samozřejmé", ale když jsem si dohledal původní stav, dost mi to otevřelo oči. Protože to původní je běžné řešení v českých obcích potom, co se jim draze postaví obchvat.
Nightrider 21. 5. 2026, 17:14
2
1
Na jedné fotce mi křivá dlažba připomněla pražský skanzen a už jsem chtěl napsat něco ve smyslu "tohle že má být zlepšení pro jízdu na kole?". Potom mi došlo, že takovýhle povrch je vlastně problém jenom když je sdílený s auty jedoucími 50+ a cyklista nemůže jet pomalu a vybírat si stopu. Ovšem tady je limit 10, což je shodou okolností moje oblíbená rychlost pro kodrcání přes historické české kočičáky. Takže cyklista limit přirozeně dodržuje, protože je to pro něj nejpohodlnější, a auto taky, protože je cesta plná cyklistů.
Pro vozíčkáře to na první pohled taky vypadá jako zhoršení, ale není - původně nejezdili po té hladké asfaltové silnici, ale po hrbatých chodníčcích okolo, takže teď mají aspoň víc prostoru a míň obrubníků.
Piskvor 25. 5. 2026, 13:40
1
@Nightrider: No, kocicaky - tamni dlazba se, aspon z fotek, podoba vice tomu hladkemu vydlazdeni soucasne tram trate na Vaclavaku (nez tomu navazujicimu Roubaix ve Vodickove).
komentář