Moje cesta na koloběžce

„Je to nejlepší z tras, je to nejhorší z tras, je to stezka, kde se krásně projdete, je to stezka, kde povlečete kolo do schodů, je to úsek, kde nepotkáte ani nohu, je to úsek, kde se lidí nezbavíte, je to místo, které vám ukáže, jak to má vypadat, je to místo, kde pochopíte, jak to vypadat nemá, je to jaro naděje, je to zima beznaděje, můžete očekávat, že si jízdu užijete, a nemůžete očekávat vůbec nic, projedete se až do nebes a budete se ubírat směrem právě opačným – je to zkrátka cesta pohříchu tak podobná  všem současným pražským cyklostezkám, že se jí vyplatí věnovat celý jeden článek.“

(Takto by promluvil o cestě ze Žižkova na Hradčany Charles Dickens, kdyby místo Příběhu dvou měst psal články pro Prahou na kole.)

Žižkov

Mám štěstí, že bydlím na Pražačce, a kousek od domu se mi táhne jedna z nejhezčích cyklostezek v Praze. Ráno je to na koloběžce na Ohradu pět minut mimo veškerý provoz. Přes frekventovanou silnici Pod Krejcárkem mě převede most, na jehož konci beru koloběžku poprvé do náručí a snáším ji ze schodů. Mohla bych sice pokračovat rovně a vzít to kolem památníku na Vítkově, ale nechci. Přišla bych o nejlepší úsek s výhledem na Prahu a s průjezdem Starým vítkovským tunelem.

Z Krejcárku dolů na cyklostezku vedou další schody, a že jich je. Nájezd pro kola nebo kočárky žádný, a to je velká škoda. Co já?! Koloběžku si bez problému ráno snesu a večer zase vynesu, ale třeba pro maminky s dětmi je tento úsek hotová noční můra. Nedávno jsem tam jedné pomáhala, když se lopotila s kočárkem nahoru, zatímco jí dole brečel další, asi čtyřletý špunt, pro kterého bylo vyvléct dětskou koloběžku na Ohradu jako vytáhnout sáňky na Mount Everest.

Pokud máte dobrodružnou povahu a oblíbili jste si jízdu terénem, můžete se většině schodů vyhnout. Stačí, když za mostem budete ještě pár metrů pokračovat rovně, a poté odbočíte po pravé straně na „lesní“ pěšinu, která vás zavede až téměř dolů.

Cyklostezka A257 v místě nadúrovňového křížení s Husitskou. Autor: ŠJů

Pod schody se napojím na cyklostezku A257. Před dvěma lety jsem se v Paříži setkala s „La Promenade Plantée“, rekreační stezkou pro pěší, která vedla po staré železniční trati ve 12. arrondissement. Říkala jsem si, že je škoda, že něco takového nemáme i v Praze. A ejhle máme! Cyklostezka A 257 pod Ohradou kopíruje starou železniční trať. Nejdříve nabídne krásný výhled na Prahu, pak vás protáhne prostorným Starým Vítkovským tunelem a pokud budete pokračovat dál, zavede vás kolem Vítkova po mostě přes Husitskou, prosmýkne se mezi starými domy, které potěší oko každého milovníka architektury, a vyvede vás až na křižovatku U Bulhara.

Karlín

Pokud nevíte, co byste dělali na Bulharovi, můžete stejně jako já zabočit v úrovni Tachovského náměstí dolů a vzít to Žižkovským tunelem do Karlína. Z tunelu sice není pražádný výhled, vede ale celou cestu z kopce. Oba tunely na Vítkově – Starý Vítkovský i Žižkovský tunel – jsou osvětlené a natolik široké, že nabízí pohodlný průjezd i větší skupině cyklistů.

Žižkovský tunel. Autor: ŠJů

Karlín jde projet na sto způsobů díky soustavě cykloobousměrek a cyklopiktokoridorů. Většinou to beru doleva přes Pernerovu a Vítkovou na Vltavskou cyklostezku A2, od ní na cyklostezku A41 přes Hlávkův most až na nábřeží Kapitána Jaroše, kde v úrovni Dukelských hrdinů přejedu na semaforech na druhou stranu silnice. Po pravé straně se objeví klikatá cesta nahoru na Letnou. Dávám si pozor, jestli se na mě někdo svrchu neřítí, znáte cyklisty. ;)

Letná a Hradčany

Letná jde ráno projet bez větší úhony, odpoledne už to bývá těžší, protože je potřeba dát pozor na chodce, psy, děti a jinou zvířenu. Zrovna teď je rozkopaná v úrovni ulic Na Baště sv. Tomáše a Gogolova, tak snad to dají brzo do pořádku. Přes Chotkovu vede zrádný most. Za vlhka klouže, a navíc končí zatáčkou, za kterou nejde přes zeleň moc vidět. Tak bacha na něj.

Lávka přes Chotkovu. Autor: Daniel Beránek

Za mostem mi zbývá do práce posledních pár metrů. Koloběžku vytáhnu výtahem do druhého patra, svezu se posledních pár metrů ke dveřím kanceláře  a zaparkuju ji  nenápadně pod stolem. Před osmou je na chodbách mrtvo. Paní uklizečka má buď ráda punk, nebo dosud neuvěřila vlastním očím. Potkávám ji každý den a hadrem mě po chodbě neprohání.

Pokud se vydáte na kole na Malou Stranu, mějte na paměti, že v areálu Hradu musíte kolo vést, a většinu cest v okolí tvoří kočičí hlavy. Nerudova, Valdštejnská i Letenská jsou jednosměrky a na cykloobousměrky nevěří. Hradu se můžete vyhnout tím, že ho objedete po ulicích Jelení, U Brusnice a Kanovnická.