Montréal: Navigace městem (1)

Montréal, téměř dvoumilionová metropole rozkládající se na stejnojmenném ostrově, druhé největší město v Kanadě a po Paříži druhé největší frankofonní město na světě. Také mnohdy považováno za nejvyspělejší cyklistickou metropoli v Severní Americe. Jak si stojí? A dostojí své pověsti? Je to skutečně „Kodaň Ameriky“? Několika díly o Montréalu pokračujeme v našich reportážích z prázdninových cest.

Do Montréalu jsem dorazil spolujízdou z Newfoundlandu, což byl přeci jen kraj protkaný „Share the Road“ značkami v duchu vehicular cycling od Johna Forestera. Těšil jsme se tak na chráněnou severoamerickou cykloinfrastrukturu, se kterou jsem zatím neměl osobní zkušenost.
Můj quebecký společník v autě byl pesimičtější než já, jezdil po Montrealu denně 20 km do práce a 20 km zpět a varoval mě, že cyklostezky sice přibývají a situace se zlepšuje, ale že to je pořád nic moc a najde se spousta míst, kde budu muset jet v provozu. S pražskou zkušeností jsem z toho ale obavy příliš neměl.

Na Newfoundlandu docela běžná praxe. V Montréalu ale sází spíše na chráněné stezky.

Poznávací znamení Montréalu

Na úvod to bude trochu netradiční, ale rád bych v prvním díle začal něčím ryze specifickým, co v Montréalu podle mě definuje cyklistickou infrastrukturu nejvíce, a co je na první pohled možná jen obtížně odhalitelné. Nebojte, k různým typům tamních stezek a dalším zajímavým detailům se dostanu v příštích dílech, dnes se ale budeme věnovat čistě orientaci ve městě.

Montréal zvolil zajímavý přístup k výstavbě cyklistické infrastruktury. Dopravní cyklistická opatření (v případě Montréalu cyklostezky a cyklopruhy) zde neplní pouze účel oddělení od hustějšího provozu, ochrany cyklistů apod., ale zároveň tvoří i navigační síť. To zní docela logicky a bývá tomu tak na mnoha místech, zde jde však o zcela záměrný cíl a dle mého názoru rovněž nejvýznačnější odlišnost tamní cyklistické infrastruktury od jiných měst, třeba rovněž kanadského Toronta.

Jedna z mnoha klidných ulic Montréalu.

Cyklopruhy tak najdeme například i ve velmi klidných ulicích, kde stěží potkáte auto. Jsou v místech, kde by kdokoliv včetně dětí mohl jet běžně v provozu. Montréal buduje síť zkrátka tak, že když na nějaké cyklopruhy nebo stezky najedete, můžete se jich navigačně držet a nezmizí vám ani v klidných ulicích.

V této ulici ten cyklopruh asi nikdo nutně nepotřebuje. Vlastně ale ano, je součástí navigační sítě skrz město.

Některé ulice jsou tak trochu podobné mnohým cykloobousměrkám v Praze, kde snahu o umístění protisměrného cyklopruhu naprosto všude tak často kritizujeme. Z mého pohledu se ale v Montréalu nejedná ani tak o snahu dodržovat nějaké přehnané normy jako v Praze, jako spíše o snahu vytvořit takto navigační síť cyklistických komunikací. Jednoduše řečeno: běžná čtvercová uliční síť je doplňována méně hustou čtvercovou sítí ulic s kontinuálními cyklistickými opatřeními.

Zase si to ale nepředstavujte extra skvělé. Ta síť ulic s cykloopatřeními (zeleně) není až tak kompletní. O tom ale dopodrobna příští týden.

Tomu je přizpůsobeno i značení. V Montréalu nenarazíte na směrové cykloznačky jako v Praze ani na žádná čísla cyklotras. Orientaci zajišťuje čtvercová síť stezek a cyklopruhů. Před každou křižovatkou, kde se kříží nějaká cyklistická infrastruktura, pak naleznete značku, která vám ukazuje, jakými ulicemi lze po stezkách nebo cyklopruzích pokračovat. Z klasických cyklotras jsou vyznačeny pouze státní dálkové trasy a něco na způsob pražských žlutých směrovek najdeme jen ve zcela výjimečných případech: u extra zásadních a ne úplně lehko odhalitelných bodů.

Ulice s nějakou cyklistickou infrastrukturou vede rovně a vpravo. Sice to není moc vidět, ale zelená značka to říká jasně.

Tady jen rovně, pokud tedy neholdujete jízdě s auty.

Na této křižovatce byste našli cyklopruh i směrem vlevo.

Jedno z mála míst, kde jsem narazil i na klasickou směrovou cedulku s názvem cíle.

To vše funguje hlavně díky čtvercové síti. Potřebujete na východ a jste zrovna na severojižní stezce? Pak prostě jedete po cyklopruzích na sever, dokud nezkřížíte ulici s cyklopruhy východním směrem. Může se to ale zkomplikovat, protože síť není vždy tak přímá. Občas cykloinfrastruktura uhne z prostorových důvodů o blok do vedlejší ulice a pokud neznáte trasu a po několika kilometrech přímé jízdy přestanete dávat pozor, tak se vám lehko stane, že proud cyklistů někam náhle uhne a vy se ocitnete sami mezi auty. Mně se proto ve špičce vždy vyplácelo jet prostě s davem, který mi ukázal, kudy vedou ty nejpohodlnější trasy.

Na méně rušných trasách se moc davu držet nedá.

Zvlášť ve špičce kolem páté odpoledne to jde velmi dobře. Pomalu není jiná možnost.

Pokračování příště

Cyklopruh i v těch nejklidnějších ulicích, to je myslím poznávací znamení Montréalu. V dalších článcích se podíváme na různé typy infrastruktury ve městě, na výhody a nevýhody jejich řešení, na systém bikesharingu a další drobné poznatky.

Domov cyklistů, sídlo tamní procyklistické neziskovky, přeci jen také svou směrovou značku dostal.