High Line v New Yorku, Low Line v Helsinkách

Hlavní vlakové nádraží ve finských Helsinkách spojovala s nákladním přístavem v západní části města železniční trať od roku 1894. Původně 7 kilometrová vlečka dopravovala náklad koridorem, který byl v 1,5 kilometrovém úseku zapuštěn 7 metrů pod úroveň povrchu.

S přesunem nákladní přepravy do jiné části města došlo v 70. letech k útlumu provozu a postupnému rušení trati. Poslední kolejnice byly rozebrány na jaře roku 2009. Století užívané vlakové spojení přestalo existovat. Co však s jeho fragmentem v podobě 7 metrového zářezu táhnoucího se 1,5 km městskou zástavbou?

(Foto: Misal Oy)

Co s tím?

Zasypat tento dlouhý zářez a obnovit kontinuitu města by bylo enormně drahé. Jen zakrýt a ponechat tunel bez užitku by zase nedávalo smysl. Nejlevnější a nejsmysluplnější řešení tak bylo konvertovat zářez pro cyklisty a pěší.

Přístavní čtvrť Länsisatama je od té doby spojena s centrem města stezkou se zelení a vyasfaltovaným pruhem pro cyklisty a chodce. Zároveň jsou zachovány motivy odkazující na železniční minulost místa. Trati bylo dáno jméno „Baana“, což v hovorové finštině znamená jednoduše „železnice“. Vznikl tak přesný opak High Line v New Yorku – někteří lidé Baanu nazývají Low Line Helsinek.

(Foto: Jori Samonen, Flickr)

Realizace

Přiznané staletím ošlehané ocelové prvky, zdi a zbytky mobiliáře trati ostře kontrastují s novými sportovními a uměleckými instalacemi. Trasa probíhá skrze centrum města a nabízí bezpečnou, pohodlnou a alternativní cestu středem finské metropole.

Jsou zde 4 sjezdové rampy se schodišti k povrchu a vstupní body na začátku a konci trasy. Průměrná šířka je 15 metrů, největší je 34. Cena projektu byla pod hranicí 5 milionů € (135 milionů Kč).  Je zde i pár hřišť na stolní tenis, pétanque a basketbal. Přes sezónu funguje v Helsinkách i bikesharingový systém City Bike, ten zde také můžete najít.

(Foto: Lewis Martin, Flickr

(Foto: Jaana Lindberg)

Stav cyklistiky ve městě

Helsinky se ročně zvětšují o 10 tisíc obyvatel. V roce 2050 se očekává nárůst na 860 tisíc stálých obyvatel, tedy o čtvrtinu více než dnes. Nyní probíhá 11 % přepravního výkonu na kolech a město by rádo toto číslo do roku 2020 zvýšilo na 15 %.

Radní už dnes spravují 1 200 kilometrů tras pro kola. V podstatě neexistuje místo, kam by se na něm nedalo dojet. A mnoho studií dlouho potvrzuje, že pro vzdálenosti 5-6 km neexistuje rychlejší způsob přepravy než právě kolo.

(Foto: City Bike Helsinki)

Každý kilometr se počítá

Město si také uvědomuje pozitivní dopady investic do cyklistické infrastruktury. Každé 1 € vložené do cyklistické dopravy, může zpětně přinést 8 € benefitů: kladné zdravotní efekty, ušetřený čas při cestování důsledkem lepších podmínek pro jízdu na kole a celkově atraktivnější tvář méně hlučného, lidmi v ulicích zkrášleného města.

Že tato čísla nejsou daleko od pravdy, dokazuje již dnes Kodaň. Té přináší každý jeden ujetý kilometr na kole zisk 1,22 dánských korun, kdežto každý kilometr automobilové dopravy tvoří ztrátu 0,69 koruny. Pro výpočet bylo použito metody HEAT Světové Zdravotnické Organizace.

(Foto: Tiina Murtosaari)

Nový standard stezek

Baana propůjčí jméno nové 130 km dlouhé síti cyklostezek, spojující centrum Helsinek s blízkými významnými městy a předměstími. Její současné provedení je vybráno jako vzor pro novou síť cyklodálnic.

(Foto: Helsinki City Council)

Ta bude z velké části vybudována na již existujících trasách, jejich kvalita ale bude povýšena na nový Baana standard. Nové úseky se snaží být co nejvíce přímé, často budou budovány podél stávajících železničních tratí, dlouhých liniových parků atd.

Obzvlášť je brán zřetel na oddělení cyklistů a chodců, na minimalizaci bodů kde je nutno čekat, na kvalitně provedené křižovatky a na šířkové uspořádání, dovolující pohodlné předjíždění cyklistů jedoucích jinou rychlostí. Speciální pozornost pak bude brána na osvětlení stezek a jejich zimní údržbu.

Finská zima

Cyklistická sezóna zde trvá od května do konce října a mimo ni počet cyklistů značně klesá. Možná je to ale způsobeno zakořeněnou představou, že v zimě se prostě nejezdí, i když to možné je. To dokazuje nejen oněch pár tisíc i přes zimu jezdících, ale i toto video:

(Foto: Helsinki City Council)

(Foto: Helsinki 366)

Zimní údržba probíhá denně, vozy s pluhem odhrabují napadaný sníh a sypou písek. Obrázek si můžete udělat videem údržby z dalšího finského města Oulu. Snaha je udržovat sjízdné alespoň páteřní trasy, neboť čistit celých 1 200 km každý den je docela oříšek.

(Foto: Flickr)

Zimní ježdění skutečně funguje, nutné je vybavit si kolo a zachovat si pozitivní přístup. Doporučuji pořídit si pořádné osvětlení, pokud možno použít pláště s hrubším vzorkem, případně jen ubrat tlak. Nízké teploty, břečka a sůl pak více namáhají mechanické součásti kola. Zvýšená péče o přehazovačku, řetěz a brzdy se projeví na životnosti vašeho kola. Další tipy a rady najdete v našem článku o jízdě ve zhoršených podmínkách.

Funkční infrastruktura

Existuje termín „magpie infrastructure“ neboli „stračí stavby“. Velké a často drahé projekty, snažící se zářit do dáli a svým leskem přitáhnout pozornost lidí. Ti vidí, že se čile staví a přes všechen ten lesk výstavby si nemusí všimnout, že může jít o dílo nic neřešící, ničemu nepomáhající a funkčně dosti sporné. Viz mexické Pueblo.

To není tento případ. Každoročně narůstající počet uživatelů (665 tisíc v roce 2013 a 743 tisíc o rok později), ukazuje oblíbenost řešení. Nové využití pro starou jizvu na městské tváři stejně jako jejich vedlejší efekt, kdy poslouží jako vzor pro kompletně novou síť cyklodálnic, mluví samy za sebe.