Filler: Cyklisté nepotřebují jen 1,5 metru (2/2)

Publikováno: 02. srpna. 2022, 12 min. čtení
Publikováno: 02. srpna. 2022, 12 min. čtení

Uvažované omezení pravidla vyžadujícího bezpečný boční odstup při předjíždění cyklisty považuji za nešťastné. Ve druhém komentáři předestřu, proč je podle mě vhodné nechat pravidlo 1,5 metru tak, jak je.

Kolo, ministerská popelka

Cyklistická doprava je v naší legislativě řešena velmi kostrbatě. Pravidla se zpřesňují pomalu, dlouhodobě přetrvávají chyby a nelogičnosti. Nedostatky dopadající na bezpečnost cyklistické dopravy nebo komplikující realizaci efektivních a levných cykloopatření najdeme v zákoně č. 361/2000 Sb., ve vyhlášce č. 294/2015 Sb., pravidla silničního provozu provádějící, i v dalších předpisech, jako jsou normy nebo technické podmínky.

Většina problémů je známá. Zhruba od roku 2010 existuje pracovní skupina, která má za úkol je řešit. Za „superministra“ Havlíčka o to nebyl zájem, částečně i vlivem pandemie covidu, zejména ale proto, že legislativní rámec cyklodopravy nikoho nezajímal.

To, jak je jízdní kolo v oblasti dopravy „nechtěné“ dítě, je nejzřetelněji vidět na aktualizaci národní koncepce cyklistické dopravy do roku 2030, která proběhla vloni. Namísto pevného zasazení podpory jízdy na kole napříč resorty dopravy, životního prostředí, zdravotnictví a školství, nová metodika fakticky „hodila“ veškerou podporu cyklodopravy na obce, ať si s kolem poradí v městských plánech mobility.

Nový ministr Kupka, sám aktivní cyklista, tak vzbuzoval naději, že se dlouhodobě zanedbávané problémy cyklistické dopravy začnou konečně řešit systémověji. Nové koště přece dobře mete.

Bohužel, otevřením pravidla 1,5 metru v době, kdy ještě neplatí ani jednu celou cyklistickou sezonu, uchopil ministr téma bezpečnosti cyklodopravy za ten nejméně šťastný konec.

Pravidlo funguje

Stávající nastavení povinného bočního odstupu odpovídá požadavkům na bezpečné předjíždění cyklisty, zaručuje dostatečnou rezervu pro jeho náhlé vybočení i případný pád. Díky nové možnosti přejíždět při předjíždění cyklistů plnou čáru se prostor pro předjíždění cyklistů rozšířil. Pravidlo je srozumitelné, jeho charakter je dán místní úpravou dopravního značení: ve zklidněných zónách stačí metr; a v cyklopruzích se neaplikuje, protože zde cyklisty a motorová vozidla pomáhá oddělit vyznačení pruhů (a z hlediska zákona nejde o předjíždění).

Pravidlo je kontrolovatelné. Nebezpečně těsná předjetí lze zcela očividným způsobem doložit záznamem z kamery cyklisty nebo i pouhým faktem, že k předjetí došlo v místě, kde bezpečného odstupu nelze dosáhnout.

Platí, že cyklistu lze legálně objet bez dodržení bočního odstupu, pokud zastaví u kraje vozovky. Na úzkých komunikacích je jen logické, že cyklista může být předjet teprve, až k tomu vytvoří podmínky. Cyklista se také může nechat předjet těsněji. Cílem pravidla je přece chránit cyklistu; pokud ten dá najevo, že těsnější předjetí strpí tím, že ukáže řidiči, aby jej předjel, není to žádný problém. Lidé si v provozu nezřídka vyhoví a dojde přitom k technickému porušení předpisů. Řidiči pravidelně pouštějí cyklisty na přejezdech, na kterých tito nemají přednost, a bere si snad někdo úkorně, že tím cyklista nedal přednost řidiči? Komu vadí, když chodec před přechodem ukáže, že počká, i když by mohl dávno vstoupit do vozovky, nebo když řidič pustí jiné vozidlo vjíždějící z vedlejší?

Potřebnost pravidla potvrzuje i to, že k pozitivní změně chování při předjíždění cyklistů, pozorované cyklistickou veřejností, došlo již v roce 2021, kdy se začalo o tématu veřejně debatovat a probíhal dlouhý proces jeho schválení. V sezóně 2022 nedochází k žádnému dopravnímu armageddonu, doprava kvůli nemožnosti předjet cyklisty nekolabuje.

Pokud jde o nehodovost, čísla jsou zatím neprokazatelná. Jednak není ani půlka sezóny a na silnicích zabitých cyklistů jsou naštěstí příliš malé počty pro statisticky relevantně podložené srovnání. A za druhé, případné srovnání s roky 2021 a 2020 ovlivní covidové lockdowny natolik, že takové výsledky budou zcela neprůkazné.

Spolehlivější výsledky může snad dát srovnání s rokem 2019. Bude-li ale kdokoliv operovat s dopady zákona na nehodovost, sledujte pečlivě, jakou použil metodiku, jaké příčiny nehod a druhy srážek do svých výpočtů zařadil a jaké ne. Každopádně, na nějaké smysluplné vyhodnocení je teď příliš brzy.

Lesáci jsou jen záminka

Nejhlasitějším stěžovatelem proti znění zákona jsou údajně správci lesů, kterým prý nové pravidlo znemožňuje používat plnohodnotně cesty na jejich vlastních pozemcích. Odhlédnu teď od prostého faktu, že na cestách šířky 3-4 metrů neměli co předjíždět cyklisty už před tím. Odhlédnu i od skutečnosti, že normovaná lesní cesta má mít každých 400 metrů výhybny předjetí dovolující.

V nedávné tiskové zprávě Lesů ČR, kde lesáci srdceryvně popisující děsivé napadení řidiče lesního trucku dvojicí cyklistů, kteří si na něj prý vyloženě „počkali,“ se autoři textu také obšírně věnují dobru, které pro veřejnost na své náklady ve svých lesích činí: cesty jsou veřejné, upravené, lesníci zřizují informační tabule a vůbec se snaží rekreaci v lesích všelijak zpříjemnit.

Veřejný přístup do lesů ovšem není žádným dobrodiním lesníků, ale logickým nastavením odpovídajícím funkci lesa. Na lesy už dávno nelze nahlížet jako na soukromé pozemky „vyrábějící“ dřevo. Rekreační a klimatická funkce lesních porostů je dnes společensky daleko potřebnější. A opomenout nelze ani dopravní funkci řady lesních cest tam, kde spojují vesnice mimo okresky nebezpečné pro cyklisty i chodce, jak ohledně nedávno rozhodl i Nejvyšší správní soud.

Ať je tedy právní nastavení jakékoliv, lesníci rozhodně nemají „morální výsadu“ na to vyžadovat po cyklistech, aby strpěli bezohledné předjíždění nákladními vozy na úzkých cestách – i kdyby je sami tisíckrát vlastnili, postavili a udržovali.

Z dalšího vývoje a návrhu znění úpravy nicméně vyplývá, že tento důvod je zjevně spíš zástupný. Ministerské oslabení pravidla má jiné kořeny a cílí na všechny silnice.

Ve jménu přirozené nadvlády auta

Na jednání, kterému jsem byl přítomen, citoval ministr údajné stížnosti od motoristů. Tomu se není co divit, že ti kteří považují cyklisty na silnici za obtížný hmyz, si budou stěžovat a zaobalí to do údajné nemožnosti cyklistu legálně předjet. Horší bylo, že ministr z toho vyvodil, že současný stav není převažujícími uživateli silnic – tedy motoristy – považován za přirozený.

Toto ministrovo sdělení je pro další uvažování o dopravě z hlediska slabších účastníků provozu i celkové bezpečnosti jednoznačně zdrcující. A vyděsilo mne více než samotná snaha zasáhnout do jednoho konkrétního pravidla.

Pravidla a infrastruktura samozřejmě mají být nastavena tak, aby se v jejich rámci lidé chovali přirozeně a pokud možno je automaticky dodržovali, je to jedna ze zásad udržitelné bezpečnosti a koneckonců na to žehráme u řady problémů pro pěší a cyklisty. Znamená-li ale „přirozenost“ zhoršení bezpečnosti či dokonce použitelnosti dopravního systému pro slabší a méně chráněné účastníky provozu, potom je odvolávání se na ni zcela nevhodné. Silniční doprava v Česku trpí dominancí automobilů skoro všude, kde se pohybují chodci a cyklisté. Tak naprosto není vhodné tento nežádoucí stav ještě více posilovat.

Jak otevřít pandořinu skříňku

Na červnovém jednání, kde jsem byl jako zástupce některých cyklistických spolků, jsme měli za cíl požádat ministra, aby téma 1,5 metru nejprve řešila existující pracovní skupina na cyklistickou legislativu. Ministr sice slíbil ještě jedno interní projednání, pro které od nás žádal argumenty, současně ale sdělil, že návrh změny posílá do meziresortu. Dalo se tedy už jen čekat, kdy ministr změkčení pravidla 1,5 metru otevře veřejně, a vypustí tím z láhve džiny jeho relativizace.

Ministerstvo uvažuje, že boční odstup by nemusel být vůbec vyžadován, pokud předjíždějící vozidlo pojede méně než 30 km/h. Je to pravidlo velmi pohodlné: porušení bezpečného odstupu by už nebylo možné vyvodit z místních podmínek (šířky vozovky, povolené rychlosti a absence cyklopruhu), možnost prokázat přestupek by se tak drasticky zhoršila.

Uznávám, že je pro cyklistu zpravidla méně ohrožující, když jej auto předjíždí menší rychlostí. Při sražení nákladními či terénními vozidly ale mají nehody zpravidla těžké následky, i když jelo vozidlo pomalu, dostane-li se cyklista pod kola vozu.

Zrušení bočního odstupu pro pomalé předjíždění tak bude znamenat větší ohrožení cyklistů a bianco šek pro jejich bezohledné tlačení na okraje úzkých silniček a cest.

O tom, jak nešťastné je relativizovat bezpečnost cyklistů, svědčí aktuální mediální výstupy. BESIP a po něm i sám ministr opět bagatelizují nebezpečné předjíždění jako příčinu nehody, uvádějící, že malý boční odstup je vzácnou příčinou. Opomíjejí přitom, že prakticky každý řidič, který cyklistu srazil, raději řekne, že se nevěnoval řízení, než že cyklistu úmyslně předjížděl v místě, kde věděl, že to dělat nemá. Pravidlo 1,5 metru je tu proto, aby řidiči předjížděli cyklisty s rozmyslem; a špatné předjíždění stojí za většinou sražení cyklisty mimo křižovatky, to účelové citace policejních statistik nevyvrátí. Pravidlo 1,5 metru je třeba lépe kontrolovat a vymáhat, ne učinit jej prakticky dobrovolným.

A Pandořina skříňka už je úspěšně otevřená. V médiích se už objevují hlasy těch, kdo by cyklisty nejraději z veřejných komunikací zavřeli do ghetta kličkujících cyklochodníků: chtějí přikázat cyklistům denní svícení nebo je vykázat ze silnic první třídy bez ohledu na to, zda podél nich vede použitelná cyklostezka nebo ne. Toužil-li ministr rozjet další kolo kulturní války proti cyklistům, úspěšně se mu to povedlo.

Skutečné problémy jsou jinde

Jak jsem přitom vyložil výše, není pro změnu důvod. Ministerstvo, BESIP i cyklistické spolky by měli – a to daleko spíš než válčit o fungující zásadu –  řešit změny dopravní legislativy k lepšímu.

Cyklisté potřebují pro svou bezpečnost legálně jezdit dál od obruby, mít z praktických důvodů možnost jízdy dvou vedle sebe tam, kde to nezhoršuje plynulost. Nevztahuje se na ně v některých případech přednost před odbočujícími vozidly, nejde efektivně postihovat parkování v cyklopruzích a na cyklostezkách, malé děti nemají povoleno jezdit po chodníku, nelze zřizovat úsporné a bezpečné semafory pro nepřímé levé odbočení, vyhláška přikazuje věci nad rámec zákona, při stavbě silnic a dálnic jsou likvidována existující bezmotorová propojení, a další a další věci.

To jsou skutečné problémy, které používání jízdního kola na českých ulicích má.

Vratislav Filler
Zakladatel mapy a webu Prahou na kole, předchůdců tohoto magazínu. Zaměřuje se analyticky na cyklistickou infrastrukturu, především v Praze. Je členem pražské cyklokomise, poradního orgánu Rady hl. m. Prahy. Působí jako dopravní expert ve spolku AutoMat. Vědecký pracovník zaměřený na přesné aplikace globálních navigačních systémů.

Komentáře k článku

josuk 2. 8. 2022, 10:59
5
5

Věřím, že většina řidičů by cyklistovi dala odstup 10 nebo 100 metrů, kdyby je měla… Na jednu stranu se jim prostor stále bere, na druhou od nich vyžaduje.. Zákony by neměly řešit každý detail (protože v něm je skryt ďábel). Předjíždění by mělo být bezpečné, vždycky, protože někdy i 1 resp 1,5 metru je málo a jízda v souběžných pruzích dává cyklistovi skoro naschvál ještě méně. (?)
Předjíždění rychlostí menší než 30 zavání fyzikálním nesmyslem, když řada kol jede 25-30 km/hod - předjíždění bude buď nebezpečně dlouhé nebo žádné, tady by neměli ministerští úředníci o ničem dumat. Prostor by se naopak neměl brát občanům v autech. Na silnicích je už tak dost frustrace a z nemožnosti předjet pramení jedna z nejčastějších a nejnebezpečnějších (i proto se každé zúžení a ubrání jízdního pruhu vadí, ač se to hned nezdá). Spíš by mělo být vymáháno, co už v zákoně je, tzn. netelefonovat, věnovat se řízení, protože jinak je i konkrétní číslo v zákoně balastem (který se málo vymáhá = málo respektuje).

Kuba 2. 8. 2022, 15:15
10
6

To s tím prostorem je strašně naivní. Tolik prostoru, aby ho měly auta dost, prostě nemáme. Zejména ne ve městech. Auta jsou bohužel strašlivě prostorově neefektivní. Takže ať jim ho dáme jakýkoli množství (který reálně můžem), vždycky ho zaberou celej a bude jim to málo. Naopak čím víc ho maj v těch místech, kde nějakej na rozdávání je, tím víc aut se potom naštosuje a bude si navzájem i všem ostatním, prostorově efektivnějším dopravním prostředkům, překážet v prvním úzkým hrdle, kde prostor přidat nejde...

To, že jsme dali autům daleko víc prostoru, než by bylo rozumný, je základ problémů dopravy ve městech i leckde jinde. A jiný řešení, než jim ho část vzít a nechat jim jenom tolik, kolik je možný, aby přitom neohrožovaly a neomezovaly prostorově násobně efektivnější dopravní prostředky, bude nutná součást řešení...

tik 3. 8. 2022, 00:26
8
16

Hele, Vrato, jako fakt vsichni vime, ze auta nemas rad. Jen je otazka, jestli k tomu fakt potrebujes server o mestske cyklistice...

Caidel 3. 8. 2022, 10:42
14
3

Hele, tiku, jako fakt všichni víme, že cyklisty nemáš rád. Jen je otázka, jestli k tomu fakt potřebuješ navštěvovat server o městské cyklistice...

Vratislav Filler 3. 8. 2022, 15:28
6
5

Znovu žádám Tika, aby mě neoslovoval takto familiérně. Není to poprvé, kdy jsem s tím vyjadřoval nesouhlas. Prosím Tiku, potvrďte mi v komentáři, že už mi zde nadále nebudete tykat ani oslovovat zdrobnělinou, děkuji.

Jan Randa 5. 8. 2022, 22:35
2
2

Pravidla by měla rozhodně přitvrdit. Zejména ta pravidla pro cyklisty. Helma má být povinná. Technický stav vozidla na veřejné komunikaci má podléhat kontrole. Cyklista by měl skládat zkoušky, které potvrdí že je způsobilý užívat veřejnou komunikaci. Cyklista který chce užívat veřejnou komunikaci má být vybaven registrační značkou a platit povinné ručení. Pokud cyklista pak přejede křižovatku na červenou měl by ho očekávat stejný postih jako každého jiného uživatele veřejné komunikace. Do té doby jsou pro mě cyklisti na úrovni feministek. Jen výsady, ale žádnou odpovědnost.

Vratislav Filler 7. 8. 2022, 15:41

Jan Randa: To jsou klasické cyklomýty, mnohokrát vyvrácené. Cyklisti většinou mají řidičák, a pravidla silničního provozu musí znát v potřebném rozsahu každý. Dokonce bych řekl, že jako cyklista jezdící po městě musíte znát pravidla mnohem líp než řidič, protože na kole vás chyby ohrožují víc než jiné. Cyklisti totiž neoperují s vozidly, kterými by masově zabíjeli jiné účastníky provozu. Podívejte se na nějaké statistiky:
- Motoristi občas zabijí sebe nebo jiné motoristy. Jistě, většinou.
- Cyklisti občas zabijí sami sebe? Stává se. Dost často (asi ve 40% případů) by se jim to ale nestalo bez toho auta, co u toho bylo.
- Motorista občas zabije cyklistu? Stává se.
- Cyklista občas zabije motoristu? Nestává se (resp. velmi, velmi vzácně, u motocyklistů).
Výše škod a náklady na registrační systémy neodůvodňují registraci jízdních kol nebo povinné ručení, prostě se to nevyplatí.
Jo jistě, cyklista taky někdy motoristům překáží. V čemž je myslím jádro pudla, všechno, co motoristi od cyklistů chtějí, je, aby jim nepřekáželi. Ale kladení dalších nesmyslných povinností tomu nikterak nepomůže, a vzhledem k tomu, jak je to ve skutečnosti s nehodami kolo vs. auto, si by si řidiči motorových vozidel měli nejdřív zamést před vlastním prahem.

https://cyclingfallacies.com/cs/33/cyklist%C3%A9-maj%C3%AD-m%C3%ADt-sv%C5%AFj-%C5%99idi%C4%8D%C3%A1k
https://cyclingfallacies.com/cs/34/cyklist%C3%A9-by-m%C4%9Bli-b%C3%BDt-povinn%C4%9B-poji%C5%A1t%C4%9Bni

A závěrem: takové ty ranty, jak je někdo chytrej, že prohlíd' feministky, tak to jen ukazuje, že má mindest nastavenej tak šejdrem, že nemůže pochopit ani ty cyklisty.

komentář

Pravidla diskuze, Ochrana osobních údajů

Líbil se Vám článek? Podpořte náš další obsah!
Stačí 10 Kč a minuta Vašeho času.

Vyberte prosím částku, poté budete přesmerováni na darujme.cz