Dvě cesty Auto*Matu do Budapešti

Publikováno: 05. května. 2010, 1 min. čtení
Aktualizováno: 09. února. 2021
Autor: redakce

Část 2. – Cesta na Critical Mass Na první, březnové, návštěvě Auto*Matu v Budapešti jsme si město obhlédli, promítali film a navázali kontakt s Maďarskou cyklistickou federací. Pouhý jeden den po pražské Jarní Cargo Cyklojízdě jsme se opět vydali do terénu. Byly jím ulice Budapešti a záminkou pozvánka na největší Critical Mass v Evropě! Vyrazili jsme v rozšířené sestavě 2 ženy, 2 muži, 3 kola – z nichž jeden-podstatný-nepřehlédnutelný tandem s vozejkem ověšeným vlajkami a tričky Auto*Mat. VIDEO

Dorazili jsme do Budapešti na Keleti vlakem EC175 23.4.2010 ve 22:32. Markéta, Jitka, Vítek a já (Cobic) jsme hned na peróně osedlali svoje bicykly přes pár úvodních schodů dolů do ulice jsme vyrazili do nočního města. Byli jsme spíš ve stylu cargo než sport a tak nás občas okolnosti donutily rozpojit soupravu tandem a přívěs, jež má dohromady 5.2m (do vlaku jsme to pochopitelně museli demontovat ještě důkladněji). V tuto dobu byl ve městě relativně klid, takže jsme téměř nerušeně brázdili ty největší bulváry širokým pruhem pro autobusy a cyklisty. Cestou jsme se stavili v „Kaszinó“, které je jedním z mnoha alternativních center ve středu Pešti otevřeně podporujících městskou cyklistiku.

Prostor vznikl osquatováním jednoho z dlouhodobě opuštěných a chátrajících objektů, kterých se v srdci Budapešti dá stále ještě najít nespočet. Patrový prostor bývalého předválečného casina, z něhož v průběhu cca měsíce dobrovolnických prací vzniklo čisté a pohostinné kulturní centrum s galerií, knihovnou, free shopem a občerstvením, kde vše je zdarma či za dobrovolné příspěvky. Parkování kol i uvnitř kdekoli. Po jeho prohlídce s výkladem příjemné průvodkyně-zakladatelky centra jsme se ještě stavili v místní knajpě na Dreher a jeli se ubytovat na kolej, v devátém distriktu, téměř na nábřeží. Parkování i s naší sestavou opět bez problému, uzamykatelná kolárna v přízemí plná stojanů a před budovou i rozumná zábradlí.

Ráno jsme se vyrazili seznámit s městem a vzali to rovnou po Velkém bulváru „Nagy Körut“ až do megaobchodu s elektronikou, kde jsem chtěl koupit akumulátor do našeho soundsystému. Byl jsem neúspěšný, neboť v sobotu je to všude s těmito speciálními věcmi špatné. Co se ale povedlo, byla krásná obědosnídaně v maďarském stylu. „Gyümolcslevés“ – osvěžující ovocná polévka s celými ostružinami a dalším ovocem. Parky mi za své jarní svěžesti připomínaly Londýn, kde se lidé válí v zeleni, s tím rozdílem, že snad u každého se též povaleče se nachází nějaký ten bicykl. Cestou na start cyklojízdy jsme se stavili na koleji pro náš speciální vozík, který jsme vybavili Auto*matími tričky a samolepkami a dalšími Carbusters časopisy a cyklokomiksy v maďarštině. Při příjezdu na Roosevelt-tér, už začala cyklistická doprava příjemně narůstat a začali jsme plnit nejen cyklostezky a cyklopruhy.

Náměstí bylo plné a tak jsme zaparkovali uprostřed ulice a začali s distribucí materiálů, díky vztyčené české vlajce se k nám hlásili Češi i Slováci a Maďaři pokřikovali české pozdravy či plodili jiné zajímavé věty v českém jazyce. Např.: „Dneska jsem se ještě nečesal!“. Nebývalou pozornost budil též karton piv Kozel, který jsme měli původně pro vlastní potřebu, a proto jsme zvolili promo akci, že ke každému triku přidáme pivo zdarma. Dav cyklistů, inlinistů, cyklokánoistů, rikš a dalších zajímavých vozidel s pohonem lidské síly se často zastavoval a my měli dost času užívat si atmosféry živého města a bavit se s místními. Naše souprava byla tak nepřehlédnutelná, že jsme se ani sami sobě neztratili. Když jsem Markétě, která občas někde pendlovala pěšky, ujel, přivezla mi ji Jitka na nosiči jejího monopostu. Obdivovali jsme místní krásky dokonale sladěné s jejich velocipédy a bylo nám jasné, že tady jde víc než jen o dopravu či sport. Veselá nálada nás provázela po celou dobu jízdy a já se těšil na cíl v parku Városliget, kde konečně uvidím všechny pohromadě a provedeme tam závěrečný akt hromadného vztyčení bicyklů nad hlavu koly vzhůru. Tento symbolický úkon je též zobrazen na všech propagačních materiálech a ti nejrozjařenější vyzdvihovali svá kola s hlasitým povykem nedočkavě již cestou při stání na křižovatkách.

Závěr Critical Mass je nepopsatelný zážitek, takový les vztyčených kol asi nelze nikde jinde vidět! Desetitisíce lidí dodává pocit, že skutečně nejsme jen pár naivních jednotlivců s nereálnými sny. Sílu převážně městských cyklistů dnes opět Budapešť velmi pocítila a věřím, že spolu s ní i spousty dalších měst. V parku jsme zakotvili a z naší soupravy udělali český stánek a ke vztyčené české vlajce ještě přidali vztyčené jízdní kolo, abychom byli in. Na důkaz našich dobrých vztahů jsem si vyměnil tričko s jedním ze dvou hlavních organizátorů celé Critical Mass a přijali jsme jeho pozvání na afterparty v klubu West Balkan v blízkosti vlakového nádraží Nyugati. Z tohoto setkání jsme se dozvěděli, že celá akce původně vznikla v rámci komunity cyklokurýrů, která hraje v rozvoji a propagaci městské cyklistiky v Budapešti stále podstatnou roli.

Zajímavý je fakt, že se jim i přes obří rozměry akce (letošní účast byla v médiích skromně odhadována na 35 000 lidí) stále daří udržovat celou akci do značné míry nezávislou a neziskovou. Nejen že všichni dobrovolníci – kteří by počtem sami vydali na pěknou cyklojízdu – jdou tvrdě po každém, kdo by se chtěl na akci obohatit nějakým prodejem, ale letos jim dokonce T-Mobile nabídl v přepočtu 8 000 000 Kč za možnost propagace během Critical Mass, a co si myslíte, že jim na tu nabídku organizátoři řekli? Ne díky, na to vám kašlem!

Před klubem, kde se konala afterparty, bylo tolik kol, že mi to připomínalo hlavní nádraží v Hradci Králové za plného provozu. Zaparkovat se nám přesto v klidu podařilo, soupravu jsme opět vystrojili materiály k volnému rozebrání a vyrazili do podniku. Tam se mi potvrdilo, že jízdní kolo v Budapešti je něco víc než jak ho znám z ČR. Návštěvníci se s ním klidně potulovali po tanečním parketě či parkovali přímo u baru. Stěny zdobily umělecké fotografie – většinou dívky s bicyklem v akci a na pódiu se konala módní přehlídka vskutku netradičních oděvů – vše organizované maďarskou odnoží původně kodaňského hnutí Cyclechic. Sukně z duralových vložkovaných ráfků, šály pletené z chromovaných drátů 2.0 s niplemi, podprsenky z pastorků a spousty dalších sexy doplňků jsem hltal jako na žádné jiné přehlídce, kterou jsem dosud absolvoval.



Neděli jsme měli celou pro sebe a pochopitelně ji využili k celodenní projížďce na kolech po městě tak, abychom Budapešť poznali co nejlépe. Po snídani v parčíku blízko Prága Kávéház nás Vítek provázel místní romskou a židovskou čtvrtí, které obě hrají důležitou roli ve formování současné identity Pešti. Ukazoval nám významné památky a k tomu dával odborný výklad. Z placaté Pešti jsme se přemístili na druhou stranu Dunaje a byli jsme rádi za svoje dobře fungující převodovky. Připadalo mi, že většina místních kol by zde byla smutná, neboť se jednalo o single speedy či dokonce fixedgeary.

Jak říká Vítek – většina kulturního života se odehrává v Pešti – proto tyhle kola a naopak lidi z Budy mají mnohem častěji kola horská a je tam navíc silná komunita sjezdařů. V Budě je tedy silně zastoupena i sportovně-rekreační cyklistika. Po vlastní ose, sedačkovou lanovkou, či zubačkou se lze dostat na vysoké zalesněné kopce přecházející do Národního Parku Dunaj-Ipel a pak dále lesem nebo mezi skálami dolů či dál.).

Vysápali jsme se na hrad a sledovali jak kopcovitou Budu, tak i plochou Pešť z ptačí perspektivy. Odtamtud jsme pokračovali přes moderní veřejný multifunkční prostor Millenáris parku vytvořený z bývalé průmyslové zóny na Markétin ostrov, kde jsme se opět setkali s maďarskými přáteli a jako bonus se k nám přidala i moje spolužačka z HK, která zde působí pracovně. Parkoviště pro kola jsou zde opět samozřejmostí a je možnost si vybrat i z více typů. Půjčují zde i šlapací dvoustopá vozidla a v naší zahradní restauraci byla též cyklodílna DIY s nářadím u personálu. Po společné večeři jsem se s českými holkami vydal do lázní ve Vidamparku, zatímco Vítek s Maďarkami měl jiný program ;)

— Cobic

Dva weby — jedno téma.
První část, o navazování kontaktů, účasti zástupců Auto*Matu na workshopu v Budapešti, promítání filmu Auto*Mat členům maďarské cyklistické federace čtěte na auto-mat.cz

redakce
Redakční tým online magazínu Městem na kole

Líbil se Vám článek? Podpořte náš další obsah!
Stačí 10 Kč a minuta Vašeho času.

Vyberte prosím částku, poté budete přesmerováni na darujme.cz

Mohlo by vás zajímat