V České republice a v Praze zvlášť máme málo kvalitní cyklistické infrastruktury. Představa o dobré praxi je tak velmi nejasná. Seriál, který právě začíná, je založený především na přednášce specialisty na cyklistickou dopravu z univerzity BOKU Wien, Dr. Michaela Meschika, určené pro zainteresovanou veřejnost a přednesené v dubnu 2012 pro účastníky konference Evropské cyklistické federace a setkání cyklistiku podporujících neziskovek VOCA. Seriál se pokusí shrnout řadu konkrétních postřehů a detailů, v nichž je skrytý onen ďábel, který pak způsobuje rozdíl mezi infrastrukturou příjemnou a bezpečnou, a infrastrukturou na zabití.
Poznámka: Abych umožnil rozlišit původní obsah přednášky a mou následnou redakci, budu v seriálu značit kurzívou všechna místa, kde přednesená tvrzení dále rozvádím, komentuji je s ohledem na domácí praxi, nebo (velmi výjimečně) s nimi ne tak docela souhlasím. Nahradili jsme také některé fotografie.
Základní pravidla bezpečnosti
Pro bezpečnost (nejen) cyklistického provozu — a tudíž pro návrh bezpečné infrastruktury — jsou klíčová následující pravidla:
- Navrhujte dopravu — a tudíž infrastrukturu — logicky. Tak, aby každý ihned chápal, co se čeká od něj i od ostatních účastníků provozu, a nemusel nad tím dlouze uvažovat. Tomuto principu se také říká samovysvětlující infrastruktura. Znamená to zejména jasné povědomí o přednostech a předpokládatelnost směrů, odkud se může objevit jiný účastník provozu. Pozn VF: Neznamená to ale automaticky přednost silnějšího účastníka provozu!
- Udržujte nízké rychlosti — znamenají více času na řešení dopravních situací a daleko méně závažná zranění, pokud dojde k nehodě.
- Veďte linie pohybu všech účastníků provozu pokud možno přímo a předpokládatelně. Speciálně u cyklistické dopravy se mnoho nehod stane poté co řidič nebo cyklista špatně odhadnou chování druhého účastníka provozu.
- Odstraňte překážky ve výhledu, kde je to možné, a nevytvářejte nové. Pozn VF: To se týká nejen reklamních panelů, ale také parkujících aut, zbytečných dopravních značek a městského mobiliáře obecně.
- Nenechávejte cyklisty (a chodce) kličkovat. Prohánění cyklistů i chodců výrazně delší trasou a povede jen k tomu, že si cyklisté budou zkracovat cestu a porušovat předpisy. Stačí prodloužení o třetinu.
Jak organizovat dopravu?
Základními parametry pro volbu cyklistického řešení jsou rychlost a intenzita automobilového provozu na komunikaci:

Doporučená dopravní řešení podle převažující rychlosti a intenzity provozu. Pozn: Oproti našim zvyklostem se zde za
Sdílení jednotlivých druhů dopravy je žádoucí, když:
- jsou malé rozdíly v rychlosti (30 km/h),
- jsou podobné objemy jednotlivých druhů dopravy (chodců / cyklistů / motoristů ),
- v úzkých profilech, vnitřním městě, apod.
Oddělování jednotlivých druhů dopravy je žádoucí, když:
- jsou velké rozdíly v rychlosti
- jsou velké rozdíly v intenzitách
- je na to dostatek místa
Segregovaná řešení ovšem někdy zabírají opravdu velmi mnoho místa.
Při sdílení sice stačí méně místa, ale vyžaduje to také nižší rychlost!
Pozn VF: Míněno zhruba 30 km/h. Není-li tedy i při velkých intenzitách IAD z prostorových důvodů možné oddělené řešení, je pro bezpečné řešení jízdy cyklistů nezbytné snížit rychlost (a to i drasticky).

Prostor, kde sdílejí provoz auta a cyklisté, vyžaduje pochopitelně daleko menší šířku. Cyklista se zde ale nesmí bát.
Integrovaná řešení
Cyklopruhy zabírají místa poměrně málo. Je žádoucí mít je v místech možných kolizích výrazně podbarvené.

Cyklopruh s podbarvením v kolizním úseku. Gent, Belgie.
Norma pro cykloptuh v Rakousku je 1,25 m šířka, u parkujících aut +0,5 metru bezpečnostní odstup. Minimální šířka pruhů pro IAD v situaci 1+1 pruh v Rakousku záleží i na intenzitách a zejména na intenzitách těžké dopravy. Jsou-li malé, může být pruh užší a to až do míry vyžadující zvláštní ohleduplnost při vyhýbání.
Pozn VF: Při nízkých intenzitách a zejména malém počtu nákladních vozidel je tak možné navrhnout i poměrně velmi úzké jízdní pruhy, potom se do uličního profilu vejde podstatně více než podle českých norem. To je na řadě míst ve Vidni zřetelně vidět. Přidejme si k tomu nepřítomnost balastního mobiliáře a neznalý člověk z toho může snadno získat dojem, že jsou ty běžné vídeňské ulice nějak širší než pražské, i když tomu v řadě případů vůbec tak není. Český dopravní projektant pak může jen kroutit hlavou, co do stejného profilu ti Rakušáci všechno nacpou.
Je-li ovšem cyklopruh dostatečně široký, svádí k parkování. V Grazu vyřešili problém nelegálně parkujících aut prostě tak, že pokuty za špatné parkování nevybírají policisté, ale zaměstnanci města, na které policie delegovala tuto pravomoc. Řešení má výrazný efekt na objem ilegálního parkování, protože město je přímo motivováno k většímu výběru.
Víceúčelové pruhy nejsou příliš kvalitním řešením. Je zde problém s malým odstupem od parkujících aut, cyklista jede ve dveřní zóně. Řidiči přitom mají tendenci jet pravým kolem po pravé čáře, čímž nechávají cyklistům menší boční odstup, než když tam čára není. Pozn. VF: v tom jsou vlastně piktokoridory možná i lepší, protože tam ta „vodící“ čára prostě není. Víceúčelové pruhy jsou tedy řešením spíš politickým než praktickým.

Víceúčelový pruh ve Vídni. Prostor pro auta je velmi úzký, což vede ke zpomalení. Úzký je ovšem i prostor pro cyklisty.
Pokud je cyklopruh příliš úzký, je nebezpečnější, než kdyby na místě vůbec nebyl. Jak už bylo řečeno, při oddělení cyklistů pruhem se mnozí řidiči dále nevěnují dění v „sousedním“ pruhu, řídící je pro ně čára a cyklisty tak mohou míjet těsněji než v případě nepřítomnosti pruhu.

Příliš úzké pruhy. Žádoucí polohu čáry zde naznačují dokresby.
Cyklostezky
Cyklostezky smíšené s chodci vyžadují od cyklistů pomalou a ohleduplnou jízdu. Výsledkem je nízká kvalita. Smíšené cyklostezky jsou tudíž nežádoucí. Pěší a cyklisty lze prostorově oddělit například pásem dlažby, nebo vést chodník od cyklostezky zcela odděleně. Konečně je možné oddělit cyklisty a chodce výškově.
Pro cyklostezky oddělené od provozu je nesmírně důležité zachování maximálního vizuálního kontaktu se souběžnou komunikací a to proto, aby řidiči před odbočením už měli povědomí o možné přítomnosti cyklistů. Výškově oddělené stezky v Kodani jsou zpravidla v těsném kontaktu s vozovkou.

Výškově oddělené jednosměrné cyklostezky, Kodaň.
Dobrý návrh nevkládá mezi cyklostezku a komunikaci zbytečné vizuální překážky.
Jenom tak je možné zachovat žádoucí přímý směr jízdy v křižovatkách. Je důležité, aby průjezdy křižovatkami byly přímé, byly jasně zřetelné směry, bylo předvídatelné, co cyklista udělá. To vše musí být zjevné už před vjezdem do křižovatky. Cyklista má jet přímo aspoň 10-30 metrů před vjezdem do křižovatky.
Pozn.VF: Zde je jistý rozpor mezi „německým“ a „holandským“ přístupem. Nizozemci nejsou, pokud jde o přímou jízdu cyklistů před křižovatkou tak přísní, křížení nicméně zabezpečují tím, že cyklista a auto se kříží téměř kolmo a řidič tudíž nemusí kontrolovat zrcátko.

Tato ilustrace se týká poznámky výše: Kolmého křížení a lepšího přehledu řidiče se docílí mírným vychýlením stezky od silnice. (NL)

Křižovatka s jasně danými přímými směry jízdy. Cyklista nikde zmateně nekličkuje, aby nakonec musel dát přednost, ale projíždí přímo a souběžně s vozidly. Před křižovatkou je přitom ve vizuálním kontaktu s vozidly.
Nejbezpečnější jsou pochopitelně mimoúrovňová křížení, v uličním prostoru pro ně ale nemusí být místo a navíc jsou velmi drahá
Příště cykloobousměrky
V příštím pokračování se budeme věnovat cykloobousměrkám. Ukážeme, že zdejší názor, že cykloobousměrky jsou nebezpečné, platí jako vždy jen v případě, že se udělají špatně. Limitujícím faktorem přitom rozhodně není šířka ulice.
Kalimero 25. 3. 2013, 22:08
Na Lahovickém silničním mostě bývaly tři výškové úrovně - vozovka, cyklostezka, chodník. Cyklostezka, označená dopravní značkou "Stezka pro cyklisty" pokračovala i za mostem, ale jen kousek. Kolem roku 1980 jsem si to fotil, avšak fotografie se mi dávno ztratily. Rozdělení zaniklo při rekonstrukci mostu v letech 2001-2004. Nemáte někdo fotografie původní situace?
Kolorádo 26. 3. 2013, 14:34
1. fotka!
Ten klacek uprostřed stezky za šera musí být k přizabití! Jedině jestli ta bílá hlavice nebliká?
Vratislav Filler 26. 3. 2013, 16:52
Kolorádo: Problémům se sloupky se bude věnovat třetí pokračování seriálu :-)
Ivoš 30. 3. 2013, 11:45
V pondělí se mě ptal Tomáš na nějaké inspirace k dopravním opatřením.
A už za necelý den mi to došlo: cyklisté jsou neskutečně různorodá banda, kdy to, co jeden vítá, jiný odmítá, viz zde.
Ta hlavní myšlenka v cykloopatřeních je stanovit, pro koho se vlastně dělají. A já bych navrhoval, aby opatření byla pro opatrné, nejisté, nevýkonostní cyklisty, pro rodiče s dětmi, pro důchodce. A vychází mi odpověď na úvodní otázku: cykloopatření mají být hlavně bezpečná a na rychlosti průjezdu tak nesejde.
Pak jsme tu my, kteří jezdí celý život mezi auty, která nám nepřekáží natolik, abychom je nedokázali předjet a kolo ovládáme tak, že riziko kolize je nízké. Pro nás jsou často i dobře míněná cykloopatření překážkou a brzdou. Proto by se pro nás, minimálně primárně, cykloopatření dělat neměla.
A nemělo by se sobecky zapomínat na dalšího příjemce cykloopatření, kterými jsou automobilisté a dopravci. Např. cyklopiktokoridor u Karlových lázní jednoznačně zpřehledňuje situaci, snižuje stres a chrání lak.
Vratislav Filler 30. 3. 2013, 11:56
Ivoš: S tím, že cykloopatření se (alespoň v Praze) staví v zásadě pro cyklisty, kteří "ještě nejezdí, ale začnou," naprosto souhlasím. Současně ale i ten průzkum jednoznačně ukazuje, že když bude infrastruktura "pomalá" (ve smyslu prodlužování si cesty, kličkování, minutových čekání na zelenou každých pár kroků apod.), přestane být atraktivní z hlediska jízdní doby. Cyklochodníky s přechodem co dvě stě metrů, jako na Michelské, davy bezpečí chtivých potenciálních cyklistů do ulic nedostanou...
jonáš 31. 3. 2013, 17:35
Každý vynucený sesednutí je pro mě taková buzerace, že to buď objedu jinudy (či nerespektuju) nebo rovnou jdu pěšky ;-)
Ivoš 2. 4. 2013, 17:04
Vráťa 5, kličkování, semafory, přechody, křížení s výjezdy, ..., jsou opruz a nejen to, jde i o fyzickou bariéru. Sledovat odkud mě kdo sestřelí na cyklostezce souběžné s komunikací, kdy každá křižovatka je povinností zpomalit, či zastavit, rozhlédnout se, odhadnout kdo kde jak zabočí a potom se zase rozjíždět, to není nic jednoduchého. To nelze nazvat opatřením pro cyklisty, protože jednoznačně snazší je být v hlavní proudu s auty, jet když jedou a zastavit když zastaví.
Souhlasím s Jonášem, všechny ty buzerace radši objedu jinudy a nevadí mi zajet si, protože délka je ze všech opruzů to nejmenší a konkrétně u mne to opruz není vůbec.