Rozhovor: Nejdřív boj, teď harmonie – Proč nizozemské dráhy vsadily na cyklisty

Zdravím všechny, vítejte v Nizozemském cyklistickém svazu v Utrechtu. Je tu s námi Saskia Kluit, ředitelka Nizozemského cyklistického svazu, a ráda by se s vámi podělila o některé dobré zkušenosti s lobbováním z Nizozemska. O čem budeme mluvit, Saskie?

O parkování kol. Protože vždy, když mluvím s lidmi ze zahraničí, zajímá je, jak máme v Nizozemsku vyřešeno parkování kol u veřejné dopravy.

Ano, protože v Nizozemsku, pokud jste zde někdy byli, je myslím docela zajímavé vidět, jak je kolem nádraží zaparkováno velké množství kol. Saskie, mohla bys možná vysvětlit, proč je to vnímáno i jako problém?

Musíte pochopit, že tam někdy stojí deset tisíc kol, což z hlediska využití prostoru nemusí být zrovna pozitivní. Když vyjdete z nádražní budovy a venku je deset tisíc kol, můžete se cítit trochu nepohodlně. Můžete mít dokonce pocit určitého nebezpečí. Zaprvé, je to problém pro Nizozemské železnice, protože kvůli tolika kolům se lidé obávají cestovat vlakem v noci. Největší problém je, že kvůli množství kol nemáte dobrý přehled o okolí. Někdo by se mezi nimi mohl schovat. Zadruhé je to problém pro místní samosprávu, protože lidé nejen parkují kola, ale také je u nádraží často nechávají, takže zabírají místo neefektivně, což je další problém.

Především rozbitá kola: „Tohle kolo už nepotřebuji.“

Přesně tak. Takto se někteří Nizozemci zbavují kol – prostě kolo nechají u nádraží a už se k němu nevrátí. Zatřetí, když jsou parkoviště kol tak rozlehlá, trvá vám dlouho, než se pěšky dostanete od zaparkovaného kola na nástupiště. Zabere vám to hodně času. Například v Utrechtu, pokud byste zde před patnácti lety zaparkovali kolo, mohlo vám trvat deset nebo patnáct minut, než byste se od svého kola dostali na vlakové nástupiště, což vás zpomalovalo, když jste volili cestu vlakem.

Nyní probíhají změny, můžeš je vysvětlit?

Všichni: Nizozemské železnice, místní samosprávy i vláda čelili problémům. Rozhodli se proto investovat do lepšího parkování kol. Nizozemský cyklistický svaz to uvítal, protože to přineslo značné finanční prostředky. Byli jsme velmi úspěšní – vznikl národní plán pro parkování kol. Několik stovek milionů eur bylo vyčleněno na parkoviště pro kola. Někteří však považovali tuto investici za velmi nákladnou. Objevil se tedy návrh, zda by se část peněz nemohla vrátit zpoplatněním parkování kol pro cyklisty. Naši členové ale říkali: „Já jsem nikdy nepožadoval luxusní parkování uvnitř. To vy, jako samospráva, máte problém, já ho nemám, takže by mi nemělo být účtováno parkovné.“ Tuto otázku jsme probírali a byli jsme poměrně neústupní. Říkali jsme, že parkování kol musí být zdarma, alespoň na prvních 24 hodin.

Protože navrhli parkování kol uvnitř.

Ano, jde o velmi kvalitní parkování kol uvnitř. Ne vždy jsou všechna parkoviště uvnitř, ale standard je vždy velmi vysoký.

Takže jsou nakonec velmi drahá.

A jaká byla jejich reakce na to, že by parkování kol mělo být zdarma prvních 24 hodin?

Reakce zprvu nebyla příliš pozitivní. Vůbec ne. Dokonce jsme spustili petici, rozdávali letáky, psali politikům, publikovali články v novinách. Tímto způsobem jsme na ně vyvinuli tlak. To bylo asi před deseti lety. A velmi jsme se pohádali s Nizozemskými železnicemi. Naše vztahy se opravdu zhoršily kvůli našim krokům. Ale protože jsme na ně tlačili, začali experimentovat. Zavedli parkování kol na jednom místě, kde bylo prvních 24 hodin zdarma, a jinde, kde se platilo – někdy jedno euro, někdy o něco víc. A zajímavé bylo, že když zpoplatnili i prvních 24 hodin, lidé řekli: „Dobře, děkujeme, nebudeme vaše placené parkoviště používat a budeme dál parkovat na ulici.“ Takže samospráva měla stále stejné problémy – obrovské množství kol v ulicích. Nizozemské železnice měly stále problém s dlouhou dobou mezi zaparkováním kola a nástupištěm vlaku. A navíc měly špatný obchodní model, protože drahá parkoviště pro kola byla prázdná, zatímco ulice byla přeplněná koly. Tam, kde parkování bylo na prvních 24 hodin zdarma, zjistili, že nakonec vydělají více na lidech, kteří nechávají kola zaparkovaná dva nebo tři dny, než když si účtovali za prvních 24 hodin. Pochopili, že nejlepší obchodní model je, když je parkování na chvíli zdarma.

A problém byl taky vyřešený.

Ano, problém byl vyřešený. Když na to přišli, dokázali jsme se domluvit. A oslavovali jsme úspěch vytvořením národní směrnice, že parkování kol má být prvních 24 hodin zdarma. A bylo to tak úspěšné, že národní plán měl původně končit v roce 2020, ale už loni jsme vyčerpali všechny finance. Takže jsme měli nový problém – potřebovali jsme více peněz na realizaci dalších projektů pro parkoviště kol. Společně s Nizozemskými železnicemi a dalšími partnery jsme proto šli za vládou žádat o další prostředky. Zatímco před deseti nebo patnácti lety jsme byli sami, teď jsme šli společně.

Takže velký vedlejší efekt byl, že vznikla skupina organizací nyní lobující za stejný cíl.

Ano. A nyní máme velmi dobrou spolupráci s Nizozemskými železnicemi. A to je velmi zajímavé – nejen že jde o skvěle fungující spolupráci na úrovni organizací, ale také to zlepšuje cyklodopravu. Protože když vytvoříte dobré propojení mezi cyklodopravou a veřejnou dopravou, obě tyto formy dopravy se stanou atraktivnějšími. Rozšíříte oblast, kterou mohou lidé na kole dosáhnout. Máme tedy společný zájem.

Co považuji za velmi zajímavé, je, že před deseti lety, když jsem začínala pracovat v Nizozemském cyklistickém svazu, mi Nizozemské železnice doslova řekly: „Víte, nás zajímají lidé jen tehdy, když vejdou do nádraží a vyjdou na druhé straně.“ Ale já jsem jim odpověděla: „Víte, já jsem cestující a jezdím i na kole, a pro mě cesta vlakem začíná už u dveří mého domu.“ Pokud je cesta na kole nepohodlná a nemám kde kolo zaparkovat, máte problém, protože jsem nespokojená s cestou vlakem.

A příště pojedu autem.

Přesně tak. Tento způsob uvažování nyní najdete po celém Nizozemsku. Všichni, kdo se tímto tématem zabývají, vědí, že doprava musí být pohodlná ode dveří ke dveřím, ne jen od nástupiště k nástupišti.

Což je důležitá změna v uvažování.

Přesně tak.

A v tomto úspěšném příběhu, co byla podle tebe nejdůležitější role, kterou Nizozemský cyklistický svaz sehrál? Pokud jde o změnu myšlení a prosazení změn, o kterých jsi mluvila?

Myslím, že jsme měli více rolí. Jednou z nich bylo pomoci zajistit na to finanční prostředky. To byla velmi důležitá role. Druhá role byla zastupovat zájmy cyklistů. Jak jsem říkala, naším zájmem bylo, aby cyklisté neplatili za prvních 24 hodin parkování a aby nebylo nutné poskytovat jen vysoce kvalitní parkování kol. Protože vysoce kvalitní parkování pro malou skupinu, která o něj měla zájem, už existovalo. V Nizozemsku má většina lidí pro tyto účely tzv. „nádražní plečku,“ extrémně levné kolo, které může být ukradeno. Zájem o vysoce kvalitní parkování kol je tedy relativně malý. Ale nyní, když kvalitní parkování máme, jsme sami zjistili, že je skvělé ho mít, protože můžete na nádraží jet na lepším kole a mít tak pohodlnější cestu. Naše role byla tedy bojovat za tyto dvě podmínky: získat peníze na obnovu cykloparkovišť a zajistit dobré podmínky pro uživatele, což znamená především nemuset platit.

A vedlejším efektem bylo také navázání spolupráce s ostatními aktéry, takže víte, kde najít důležité lidi.

Ano. Spolupráce je velmi důležitá. Předtím byli našimi protivníky. Používali jsme i taková slova. Říkali jsme jim tehdy „nepřátelé cyklistů“ a podobně. Dnes je to úplně jinak. Když mám teď problém, mohu zavolat řediteli Nizozemských železnic (což je v Nizozemsku velmi vlivná osoba) a on mi může pomoci prosadit věci pro cyklisty. Dokonce jsme zahájili velkou spolupráci v oblasti mobility, kde společně pracujeme s automobilovým průmyslem, sektorem veřejné dopravy i cyklodopravy. Máme tam dalekosáhlé plány ohledně zpoplatnění jízdy autem, využívání prostoru, bezpečné cyklodopravy, bezpečné chůze atd.

Také celková změna myšlení směrem k udržitelné mobilitě.

Ano. Myslím si, že bylo velmi důležité, že firmy viděly, že s cyklistickým svazem mohou spolupracovat. Nezměníme své ideály ani cíle, ale jsme partnerem pro firmy, jako jsou Nizozemské železnice. Díky tomu se také zlepšil obraz cyklistického svazu.

To je velmi důležité.

Ano, to je velmi důležité.

Nizozemsko je možná docela specifický případ kvůli tak velkému počtu kol na ulicích a cykloparkovištích. Ale co se mohou další organizace naučit z tohoto příběhu (viz výše)?

Myslím, že parkování kol v blízkosti uzlů veřejné dopravy je jednou z věcí, se kterou byste měli začít v každé zemi, kde chcete zlepšit cyklodopravu. Ať už jste v oblasti cyklodopravy nováčci, méně ambiciózní, nebo naopak pokročilí. Tímto způsobem se lidem, kteří jezdí na kole, výrazně rozšíří možnosti pohybovat se bez auta. Pokud máte dobrou kombinaci cyklodopravy a veřejné dopravy, vytvoříte nabídku, která je lepší než většina cest autem.

Nelze odmítnout.

Ano, nelze odmítnout. Je to mnohem atraktivnější než soustředit se pouze na cesty na kole. To je, myslím, velmi důležitá role. I země, kde je velmi nízké využití kol, mohou mít mnoho pěších a kvalitní systém veřejné dopravy. Jen nemají tolik lidí na kolech. Pokud máte dobrý systém veřejné dopravy (nebo i průměrný systém veřejné dopravy), a lidé musí po příjezdu na nádraží ujít ještě dva kilometry do cíle své cesty, zabere to nějaký čas. A pokud jste například žena, každá žena zná ten pocit, když musí jít dva kilometry tam a zpátky v lodičkách na podpatcích.

A také, pokud se v oblasti, kudy jdete, necítíte úplně bezpečně.

Přesně tak. Sociální dopad. Je to velmi důležitá součást mobility lidí, do které kolo dobře zapadá a nabízí něco, co chůze ani veřejná doprava nenabídnou. Což je velmi důležité.

Možná na zakončení tohoto rozhovoru, jaký tip bys dala dalším organizacím ohledně lobování?

Můj tip je, že často vidím lidi z cyklistických organizací, kteří jsou do tématu tak zapálení, že jejich základní postoj je: „Nerozumím, proč ostatní jezdí autem.“ Problém s tím je, že lidé na druhé straně stolu by měli mít pocit, že se od nich nutně neočekává, že změní své chování. Mluvíte za širší skupinu lidí. Když mi lidé řeknou: „Auto pro mě není volba,“ snažím se rozšířit jejich perspektivu. Nemluvte o „mě a vás“, ale o lidech, kteří chtějí jezdit více na kole. Pokud váš vyjednávací partner sám nemá toto přání, nesoustřeďme se na něj, ale na ty, kteří chtějí, ale nemají možnost. Takto dosáhnete lepšího rozhovoru, než když mluvíte o vyšších morálních principech. Mluvte prakticky.

Než se navzájem považovat za nepřátele.

Ano.

Spolupracovat a nevnucovat své morální principy vyjednávacímu partnerovi.

Ano. Protože se rozčílím, když mluvím s někým z automobilového sektoru a oni mě označí za měkkou a za „hipíka“. Skutečně mě to rozzlobí, protože v soukromém životě mám ráda technologie. Takže se neidentifikuji s tímto obrazem cyklistického světa. A opačně je to stejné. Když někoho označíte za „špinavou, zastaralou, morálně špatnou osobu“, můžete si být jistí, že pro cyklodopravu neudělají nic.

A ještě jeden tip: Nemluvte o tom, že by kolo mělo omezit auta, ale o vytváření rovných podmínek. Například v Nizozemsku jsou lidé placeni za dojíždění, jak autem, tak veřejnou dopravou. Ve skutečnosti však 80 % řidičů je placeno, zatímco jen 25 % cyklistů dostává zaplaceno. Když mluvím, nezmiňuji auta, ale poukazuji na nerovné podmínky.

Tedy by to mělo být pro všechny skupiny.

Stále můžeme hodně získat tím, že budeme mluvit o rovných podmínkách. Když mluvíte o rovných podmínkách, váš vyjednávací partner se neuzavře a nespadne do obranné pozice. Když mluvíte o omezování aut nebo zhoršování podmínek pro jízdu autem, vaši partneři se dostanou do defenzivy a dobrý rozhovor nevznikne. Ve skutečnosti samozřejmě tím, že podporujeme cyklistiku, omezení aut do jisté míry dosahujeme, ale nemusíme o tom mluvit tolik.

Mluvit o cyklistice a městské cyklistice spíše než o eliminaci aut.

Ano.

Děkuji moc, bylo to velmi zajímavé téma a pohled na úspěch zde v Nizozemsku. Doufám, že další organizace se z toho mohou hodně naučit.

Ano. Jsem velmi zvědavá na další příklady, které budou prezentovány, protože se můžeme učit z nových věcí, které se dějí v dalších částech Evropy.

Což je pozvánka, pokud máte dobrý příklad ke sdílení, dejte nám vědět. Díky.