Vratislav Filler na dva roky opouští AutoMat: jak hodnotí 15 let působení v Praze?

V Laboratoři udržitelného urbanismu (LAB) spolku AutoMat bude od ledna 2026 nahrazen nově přijatým členem týmu. Filler pracoval v AutoMatu v posledních letech na půl úvazku. Po dobu zhruba dvou let se bude plně věnovat své druhé práci ve Výzkumném ústavu geodetickém, topografickém a kartografickém, v.v.i, kde nyní získal výjimečnou pracovní příležitost. Odchod z týmu AutoMatu nepovažuje za trvalý a nadále také zůstává členem spolku AutoMat.

Téměř 20 let pracoval minimálně částečně na rozvoji pěší a cyklistické dopravy v Praze. Jako pomyslné rozloučení na dva roky jsme společně udělali rozhovor, kde jsme reflektovali roky minulé, ale také vyzvídali, co bude náplní nové práce:

Jaký to je pocit, si po téměř 20 letech v „boji“ za udržitelnější mobilitu dát pauzu?

Docela jsem to potřeboval. V AutoMatu jsem vždycky dělal na půlúvazek, abych se z toho takříkajíc “nezbláznil,” v podstatě jsem tomu dával mnohem víc. Zhruba od covidu mi to už ale tak nešlapalo. Určitě sis všiml, méně autorských článků na Městem na kole, méně aktivity Cyklisté sobě a bylo toho víc, kde jsem polevil. Cítím se, že mám po těch letech na určitou pauzu nárok, koneckonců “životnost” vedoucího LABu bývá tak do pěti let a já tam v pozici ne zcela nepodobné držel těch roků třikrát tolik.

Co tě k tomu rozhodnutí vedlo?

Byly to malé důvody, ale nebylo jich málo. S covidem se rozpadla komunita Cyklisté sobě, v níž jsem chtěl propojovat aktivní lidi a insidery, a to se v takovém rozsahu nepovedlo obnovit. Věci se mezitím dějí jinde, je tu Bike Kitchen, Critical Mass, AutoMat řeší Výzvu Nula, kde se schází spousta aktivních lidí, ale sám jsem zůstal stranou, hlavně z časových důvodů. Takže nějaké věci, co jsem se snažil budovat, se tak trochu rozpadly. Komunita, kterou považuji za důležitý kořen toho, co AutoMat v cyklodopravě dělá, je teď jiná a tak trochu jinde. V LABu jsem pak neměl úplně podporu, že je potřeba lidi takto kultivovat.

K tomu jsem myslím dosáhl profesního maxima, když jsem v LABu udělal takovou miniaturní projekční kancelář, naučili jsme se dělat jednoduché projekty cykloobousměrek a legalizací, používáme vlastní metodiku pozorování cyklistů, toho všeho jsme dosáhli v posledních dvou letech, ale najednou jsem nějak moc nevěděl, kam to posunout dál.

A k tomu jsem také přestal mít pocit, že tým vlastně vůbec chce, abych něco dál posouval. Dlouhá léta jsem měl výjimečnou pozici veřejného “slova” AutoMatu, což se ale dost tlouklo s pozicí mého vedoucího a přestalo to být žádoucí. K tomu přispěla i další interní nedorozumění.

Hlavní důvod byl ale ten, že jsem na jaře dostal nabídku ve své druhé práci, Výzkumném ústavu geodetickém topografickém a kartografickém. Rozhodl jsem se využít to jako příležitost k tomu vzít si v AutoMatu časově omezené, byť velmi dlouhé, volno.

Co budeš v následujících dvou letech dělat ve výzkumném ústavu?

V práci zpracovávám přesná družicová měření globálních navigačních kosmických systémů GPS, GLONASS, GALILEO a dalších, dohromady se tomu říká GNSS. K tomu zpracováváme měření odlišného systému kosmické geodézie DORIS v tzv. Bernském GNSS Software, který vyvíjí Astronomický ústav tamní univerzity. S kolegou, který u nás zpracování DORISu vede, jsme upravili Bernský software pro DORIS, naše verze ale není s tou oficiální kompatibilní.

V roce 2028 bude vypuštěn satelit GENESIS, který bude měřit všechny základní techniky kosmické geodézie současně, takže výrazně roste zájem o společné zpracování dat GNSS a DORIS. Mým úkolem tak bude zapracovat naše rozšíření pro DORIS do oficiální verze Bernského softwaru tak, aby v něm bylo možné data z obou systémů kombinovat. Protože to bude vyžadovat řadu konzultací, budu poměrně často jezdit do Bernu. Takže slibuji, že z toho přivezu i nějaký report z terénu.

Co ti bude na práci v AutoMatu nejvíc chybět?

Kolegové, kolegyně. Být v kanclu každý den s tak strašně fajn lidmi, kteří jsou skoro všichni taky podstatně mladší než já, i mentálně, takříkajíc. Ten kontakt s lidmi budu mít teď mnohem omezenější, na Pecném je nás v budově pravidelně tak pět kolegů na kopci kilometr za obcí, a to je všechno. No a potom město. Už se do vnitřní Prahy nedostanu zdaleka tak často jako teď, když máme kancelář kousek od náměstí Míru.

Co považuješ za těch 15 let za svůj největší úspěch v AutoMatu, Městem na kole a podobně?

Že AutoMat většina lidí z městských struktur respektuje. Směřoval jsem tak LAB od doby, co jsem ho jako watchdog vedl, snažil jsem se o podložené, odborné, výstupy, které pokud možno budou sloužit i jiným expertům na městě i jinde. Jakkoliv tak nejsme u části politiků zrovna oblíbení, v podstatě jsme pevně ukotvení v tom, že tady existuje nějaká nezávislá odborná hráz proti dopravnímu populismu, který bohužel část politiků používá jako výtah k moci.

Jako my nemáme nic úžasného, kde bychom řekli, podívejte se, tady byla nějaká hrozba a AutoMat, nebo dokonce přímo ten Filler to zachránil. Možná nejviditelnější bylo, když jsme kolem roku 2017 tak dlouho bránili omezení jízdy na kole v centrálních pěších zónách na to, aby to pak další radnice už nevytáhla. To ale byla týmová práce. Je za námi spousta práce, která někde něco zlepší. Koncept zklidnění Smetanova nábřeží a Malé Strany, kterým se inspiroval magistrát, připomínky k Městskému okruhu, k metropolitinímu plánu, často akceptované. Rešerše, analýzy, v terénu nějaké ty cykloobousměrky a legalizace, samozřejmě.

Na Městem na kole považuji za svůj největší úspěch, že jsem ho – ještě jako Prahou na kole – dotáhl do fáze, kdy si ho mohl převzít tvůj předchůdce Jirka Motýl a udělat z něj skutečný webový magazín, teď dokonce i deník, Městem na kole. A že cyklomapa ještě žije, i když má za sebou už skoro dvacet let a posledních deset let ji poněkud zanedbáváme.

Jak se za těch 15+ let působení téma udržitelné mobility v Česku posunulo?

Myslím, že se to nedá moc oddělit od toho, jak se v Česku mluví o všech tématech. Dlouhodobě byla situace mírně pozitivní ve smyslu “mírného pokroků v mezích zákona.” Třeba na úrovni strategií, dařilo se opravovat chyby v zákoně 361, stát měl solidní cyklostrategii z roku 2013, vznikaly první plány udržitelné mobility, Praha si stanovila výhledový 7% cíl cyklo. Kolem roku 2020 se to ale začalo trochu sypat.

Nové státní strategie namísto kroku kupředu k integraci podpory cyklodopravy napříč ministerstvy udělaly otočku a hodily cyklodopravu na hlavu městům. Ministerstvo dopravy si nad cyklisty umylo ruce, v podstatě je řeší jen BESIP.

Současně ale jde spousta věcí, cyklistická infrastruktura vzniká, chytly se zóny 30 a cykloobousměrky, máme solidní TPčka. Veřejný tlak podpořil zavedení povinného bočního odstupu. Rozhodně také máme širší a lepší znalost toho, co funguje a co ne.

Bohužel, zejména v posledních letech se to téma nesmírně zpolitizovalo. Přetížení měst auty se používá jako kladivo na udržitelnou dopravu, vozí se na tom populisti, za kterými jsou velké peníze. Je myslím daleko těžší dostat z médií vyvážený přístup k tématům, která by dříve více rezonovala. Třeba emise z aut, od roku 2030 budou platit přísnější emisní limity, o tom se nemluví. Celkově to vnímám, že jsme ve fázi takové nepříjemné “kapitalistické normalizace,” kdy si oligarchové v podstatě kupují kontrolu nad veřejným míněním. Fakta už dneska nestačí na to, abyste nějaké opatření “vyhráli” mediálně.

Podle mne je ale o to důležitější jimi disponovat a prezentovat je. Městem na kole je tady od toho, takže mu přeju ještě hodně úspěšných let.

Děkujeme za rozhovor, Vráťo! Ať se daří a těšíme se na postřehy ze Švýcarska.