Ukrajinská dřina

Staré úsloví praví: „Chceš-li poznat, co je dřina, kup si kolo Ukrajina.“ Jak to ale vypadá s jízdou na kole po dnešních ukrajinských městech? Měl jsem příležitost a podle toho, co jsem viděl, to dost dře. Bezmotorová doprava je brána v potaz ještě méně vážně než v českém prostředí. Infrastruktura pro kola prakticky neexistuje a podmínky pro pěší jsou nedůstojné. Našlo se ale i pár věcí, které nás mohou pozitivně inspirovat v dobrém.

V prvním ze dvou článků se podíváme do několika měst na Ukrajině, ve druhém si zvlášť posvítíme na Kyjev.

Dalo by se předpokládat, že v chudších zemích se bude na kole jezdit víc, v současné Evropě je ale pravdou pravý opak. Chudší země přizpůsobují prostor autům, domnělé ikoně úspěchu. Opakují tak chyby zemí bohatších, které naopak postupně přicházejí na to, že nadměrným automobilismem se neobohatily. Hledají tak cestu k alternativám, zatímco chudší je přehlížejí, oslněni nablýskaným pozlátkem automobilismu.

Blátošlapa strčit do díry

Ukrajinská města jsou obecně nepřátelská všemu, co nemá kola a motor. Chodci jsou nahnáni do přeplněných podchodů, terminály veřejné dopravy jsou obsypány desítkami stánků takřka znemožňujících běžný pohyb.
Jedno svezení tramvají sice stojí v přepočtu 4 – 5 korun, v pro vozu jsou ale vozy staré desítky let, často koupené z druhé ruky v zahraničí. V Charkově například pořídili tramvaje loni vyřazené z Prahy. Veřejná doprava ale stále dominuje, i když auta zabírají stále více prostoru.

V krymské Aluště, letovisku u Černého moře, mají problémy se zácpami i parkováním. Z vnitrozemí sem vede nejdelší trolejbusová trať světa. Po odjezdu ze smyčky na konečné je třeba natáhnout přes vjezd provaz, aby se do návratu dalšího spoje neproměnila v parkoviště. Že se zde zapomíná na kola, přičítám běžnému nedostatku představovosti, za nejabsutrdnější ale považuji totálně rozbité chodníky podél zcela ucpané silnice s přeplněnou linkou autobusu. Lidé radši jeli plným vozem, než by šli pěšky po nerovné ploše.

Chodník v přímořském letovisku Alušta.

Jak jsou města daleko?

Trochu výjimečný je Lvov, kde nedávno proběhlo mistrovství světa ve fotbale. V centru tak přibyly informační tabule v angličtině a vůbec působí jako docela jiné město než okolní čtvrti. Dokonce se zde už trochu myslí na cyklisty. Našel jsem tam dvě místa s městskými stojany, narazil jsem i na cyklostezku a cyklopruh. Sice nelogické a nešťastně postavené, ale alespoň je vidět, že něco zkoušejí a musí se poučit z vlastních chyb. V žádném jiném městě jsem ale na stezky či pruhy nenarazil.

Pokusím se seřadit navštívená města dle odhadovaného podílu cyklodopravy. Ten se zde zřejmě neměří, mohu být tedy zcela subjektivní. Na první místo řadím relativně malý Ternopol (250 tis.). Stejně jako ve Lvově jsem zde cítil silnější evropský vliv. Ternopolská sídliště jsou od centra blízko, nicméně do táhlého kopce. Druhý je Charkov (1,6 mil.). Tady se může pohybovat podíl kolem 1% navzdory tomu, že jsem zde kromě stojanů infrastrukturu nepotkal. Třetí Lvov (800 tis.). Situace v posledních Simferopolu (400 tis.) a Kyjevě (2,6 mil.) je dost zoufalá, ale snad ne do budoucna beznadějná.

Anna, mladá matka, u které jsme byli ubytovaní, mnohé procestovala a nějakou dobu žila ve Španělsku, říkala: „v městech po Evropě se mi líbilo, že mají dobré podmínky pro kola. V  centru Simferopolu máme zato příliš mnoho aut.“

Nepovedené chodníkové stezky v centru Lvova, stojany skryté ve stínu.

Inspirace pro nás?

Prvním zajímavým nápadem jsou semafory, které ukazují, za kolik vteřin se změní signál. V Simferopolu a Ternopolu  byly na většině křižovatek. V Kyjevě také často. Ukazují informaci řidičům i chodcům a pomáhají jim lépe přizpůsobit svůj pohyb. Existují místa, kde by se tato informace v Praze velmi hodila. Především vytížené pěší přechody přes frekventované silnice s dlouhým čekáním (Na I.P.Pavlova byly po napsání článku instalovány, pozn. red.).

Druhým inspirativním řešením je trvalý zelený signál doprava. Vozidlo může odbočit na semaforech doprava, pokud dá přednost. Opatření pomáhá zvyšovat kapacitu křižovatky a plynulost provozu a může snížit škody způsobené přemírou semaforů, která se v Praze urodila v posledních letech.

Cyklistických stojanů, především těch nainstalovaných městem, je po ukrajinských městech jako šafránu. U obchodů se čas od času vyskytují stojany nevalné kvality. O to víc mě překvapila kvalitní „dvojitá účka“ přítomná u většiny provozoven Mc Donald, provedením dokonce připomínající úvodní písmeno firmy. Uvnitř další provozovny jsem viděl i zaparkovaná kola zaměstnanců.

Číselník na semaforu v beznadějně ucpaném centru Kyjeva.

Trvalá zelená vpravo.

Překvapivě častý obrázek.

V dokončení článku se podíváme do Kyjeva, kde, jak bylo naznačeno, to zrovna slavné není. Ale přesto…