Tma, déšť ani zima pro vás nemusí vždy znamenat konec jízdy. Stačí se dobře vybavit. Jak na to? To se snaží prozradit následující návod. Podrobnější rady pak najdete v knize Městem na kole (Grada 2018) v kapitolách „Jak dorazit do cíle v pohodě,“ „Za tmy,“ „Za deště“ a „V zimě“.
Základní osvětlení kola je vhodné mít vyřešené, i když si myslíte, že vás v noci na kolo nikdo nedostane. Můžete se zdržet, a zvlášť na podzim nebo v zimě se šeru nebo tmě rozhodně nevyhnete. Základem je vidět a být viděn! Vaše kolo by rozhodně mělo mít povinnou výbavu odrazkami, za snížené viditelnosti pak i přední bílý světlomet a zadní červený světlomet.
V ulicích s dobrým veřejným osvětlením si vystačíme jen s blikačkou vepředu i vzadu. V uličkách s osvětlením pochybné kvality, či v parcích, se ale hodí světlomet, byť jej nemusíte mít trvale zapnutý. Přední světlo je důležitější než zadní. Zezadu vás v nejhorším ochrání odrazky, směrem dopředu se ale často dostanete do situace, kdy vás ostatní mohou vidět jen díky aktivnímu světlometu.
Na městské kolo doporučujeme pořídit trvalé indukční blikačky (např. Reelight), které svítí stále. Větší investice se vrátí v nulové starosti o baterie, či sundávání a nandávaní blikaček. Blikačky vhodně doplní solidní světlomet (indukční nebo na USB) a záložní světlo dozadu, které stačí vozit s sebou v batohu. Nepoužívejte čelovky, oslňují.
Nad rámec běžného vybavení existují reflexní vesty, blikající reflexní pásky a podobně. Jakkoliv je žádoucí, abyste byli vidět, maximalizací reflexních prvků zastiňujete ostatní cyklisty a chodce, a proto jejich aplikace dává smysl jen, jezdíte-li za špatného počasí a viditelnosti po rušných silnicích, kde většina řidičů s cyklisty nepočítá.
V našich zeměpisných šířkách se s nutností jet za deště nesetkáte příliš často. Silnice ale zůstávají mokré podstatně déle. Ve městě je pochopitelně žádoucí, abyste se po dojezdu nemuseli převlékat. K tomu poslouží vhodné vybavení.
Blatníky a kryt řetězu jsou základní vybavení kola, řešící většinu situací s výjimkou náhlé průtrže mračen. Zvlášť přední kolo má smysl zakrýt co nejdelším blatníkem, případně blatníkem s gumovou zástěrkou. Kvalitní blatníky jsou i slušnost vůči cyklistům jedoucím za vámi. Obsah brašen je třeba chránit před deštěm, brašny na zadním nosiči pak před vodou cákající zespoda. Cyklistické brašny jsou většinou voděodolné, ale časem se mohou prodřít nebo vytahat švy. Dražší modely nabízejí stoprocentní vodotěsnost a pro celoroční ježdění v dešti a slotě se rozhodně vyplatí. Po zaparkování kola se hodí nepromokavý kryt sedla.
Silný déšť při teplotách pod patnáct stupňů, který si žádá zvláštní ochranu, není naštěstí příliš častý. Může jej řešit i jednorázové pončo, nebo turistická pláštěnka. Speciální cyklistické pláštěnky se napínají přes ruce až na řídítka, hodí se ale jen pro pomalou jízdu ve slabším provozu. Bez pláštěnky se obejdete, pořídíte-li si pro deštivé dny nepromokavou větrovku a kalhoty, doplněné kšiltovkou a návleky přes boty. Ty jsou velmi praktické i když už neprší, ale silnice jsou ještě plné vody. Existují i speciální návleky přes kalhoty.
Jak a kudy jezdit
Máte-li ráfkové brzdy, držte si je občasným jemným „pumpováním“ suché, aby pak zabraly. Vyhýbejte se loužím, čiňte tak ale předvídatelně pro ostatní, neměňte prudce směr jízdy před každou druhou kaluží. Zvlášť pozor si dejte na tramvajové a vlakové koleje. Za mokra kloužou, nezatáčejte na nich. Podobně zrádné bývá napadané listí a hladké dřevo.
Za mokra se může vyplatit změnit trasu a objet kritický úsek za cenu zajížďky. „Mokrá“ trasa může být dokonce i hodně jiná, než ta pro suché dny. Občas se také vyplatí vyhnout se frekventovaným silnicím, kde voda od aut stříká na metry daleko i vysoko. Padá-li zrovna „plavák,“ který ale za půl hodiny skončí, můžete často počkat. Situaci si ověříte online na meteoradaru nebo v aplikaci počasí. Nouzově si můžete cestu zkrátit hromadnou dopravou, s mokrým a špinavým kolem ale musíte být velmi ohleduplní. Také nemusíte jezdit na kole úplně vždy.
Po období dešťů zkontrolujte na kole brzdy, možná umyjte od bláta, a rozhodně kápněte do řetězu olej, který se vymyl.
Zima znamená pro cyklisty výzvy i kouzelné zážitky. Jízda v mrazu a sněhu rozhodně není ničím nereálným. Vždy ale záleží na podmínkách. Časté nedostatky v zimní údržbě cyklistické infrastruktury musíte nahradit přípravou a zručností.
Základním předpokladem je kvalitně osvětlené kolo. V období solení vozovek bude kolo trpět víc než jindy – musíte proto o kolo více pečovat, nebo mít starší zimní kolo. Kolo parkujte v teple, po dojezdu jej podkládejte hadry nebo kartony, aby neušpinilo podlahu. Pravidelně také čistěte spodek kola a pohyblivé díly od soli. Komponenty držte dobře promazané vazelínou, která v zimě nezatuhne. Baterii u elektrokol nenechávejte v zimě přes den venku, berte si ji v práci do tepla, i když aktuálně nepotřebuje dobití. Sledujte opotřebení brzdových špalků a plášťů, obojí v zimě rychleji odchází. Mnoho zimních starostí řeší přehazovačka v náboji a bubnové brzdy.
Na zimu jsou lepší silnější pláště s hrubším vzorkem. Můžete také o poznání snížit tlak v duších. Pláště s hřeby mají běžně smysl jen několik dnů v roce, nebo ve skutečně horských regionech. Jízda v břečce vyžaduje volnější blatníky.
Na kolo se v zimě oblékáme tak, aby nám při běžné chůzi byla trochu zima, zahřejeme se cestou šlapáním. Zvláštní péči si zaslouží končetiny a hlava. Potřebujeme proto kvalitní rukavice. Do bot je možné vložit dvoje ponožky. Proti zacákání od předjíždějících aut chrání nepromokavé návleky přes boty nebo kalhoty. Slouží i jako další tepelná ochrana. Místo šály je praktický nákrčník, který lze vyhrnout opravdu vysoko. Čepici, nákrčník nebo kuklu se hodí sepnout přilbou. Nejmokřejší budete při teplotách kolem nuly, pak není ostudou brát si s sebou převlečení, nebo ho mít v práci připravené. V zimě se vyplatí cyklistické brýle i dalekozrakým. Počítejte s jejich zamlžováním, na otírání se hodí hadřík, kapesník, či pletená rukavice.
Škola smyku
Hlavní ulice se vesměs solí a bývají v zimě mokré. Dávejte pozor na černý led, na pohled takřka neodlišitelný od mokré nebo i téměř suché vozovky. Vyskytuje se na rozhraní s nesolenými ulicemi. Někdy je k rozpoznání tím, že po osvětlení ledově září.
Na kluzkém povrchu jezděte pomaleji, brzdná dráha je mnohem delší. Nikdy současně nebrzděte a nezatáčejte, pro zpomalování používejte raději zadní brzdu. Smyk můžete ještě rychle zachránit násilným „srovnáním“ kola.
Obzvlášť ošidné jsou zledovatělé cyklostezky a vedlejší málo udržované ulice. Jezděte raději na lehčí převod a hlouběji v jízdním pruhu, protože okraj silnice nebývá vždy spolehlivě prosolený.
A samozřejmě stále platí: když město pokryje neschůdná ledovka, není od věci zvolit na pár dnů jiný způsob dopravy.
