Jak do města II: Na ulici

Praha by byla krásným městem pro cyklistiku. Nabízí úchvatné trasy ať již jedete dopravně nebo rekreačně. Co nejvíc chybí — a všichni to víme — jsou ale bezpečné a příjemné spojky mezi těmito hezkými úseky. Co dělat, když vás cyklostezka vedená krásným parkem vyvrhne na nějakou frekventovanou křižovatku typu ,,cyklisto, teď dělej co umíš“? Dnes poradíme, jak bezpečně prokličkovat mezi dvěma parky po pustých chodnících, protáhnout se přes frekventovanou křižovatku a dostat se co nejsnáze ke kýženému cíli.

Něco málo jsme už o tom psali, dnes se ale podíváme víc do hloubky a soustředíme se na ty z vás, kteří mají z jízdy mezi auty obavy.

Výběr trasy

Rozmyslete si trasu, po které vyrazíte. Třeba už jí dobře znáte, ale pokud si nejste jistí, prohlédněte si některá místa z tramvaje, u nás na mapě nebo projděte pěšky a uvažujte: Kudy to tady asi pojedu? Použijte naší mapu a návod, jak si svou trasu vyhledat, nebo si od nás nechte trasu poradit. Podívejte se, co vás na trase asi tak čeká. Pro začátek dejte přednost trasám vedeným po cyklostezkách a chodnících (na mapě přerušované čáry). Vyhněte se všem trasám, u kterých je ikonka auta (bez křížení hlavních silnic se ale asi neobjedete).

Mezi řidičem a chodcem

Když jedu po lesní cestě, mám se chovat jako řidič nebo jako chodec? A v pěší zóně nebo na chodníku? Ve městě musíte obě tyto role znát a umět je hrát. Všem ostatním musí být okamžitě jasné, zda se zrovna chováte jako řidič nebo chodec. Vhodné střídání těchto rolí vám velmi usnadní překonání jinak obtížných míst.

Na chodnících hrajeme chodce

Existuje jeden extrémní názor, že cyklista nemá na chodníku co dělat, protože je to zakázané. Začátečníkovi, který si není moc jistý mezi auty, ale často nic jiného nezbývá, a ani v cyklisticky vyspělých západoevropských metropolích není tento názor v praxi respektován. Musíte však ale dbát toho, pro koho je chodník primárně určen, totiž pro nejslabší účastníky dopravy, a být k nim maximálně ohleduplní — budete se sami chovat jako chodci.

Chodce míjíme ohleduplně, s odstupem a výrazně zpomalíme. Na úzkém chodníku jim dáme vědět zvonkem; ovšemže se nepřiblížíme na pět metrů a pak na ně nevybafneme tak, že vyděšený chodec uskočí do vozovky pod kola projíždějícího náklaďáku; zacinkáme z několika desítek metrů a počkáme na reakci. Když chodec neuhýbá, zařadíme se za něj a předjedeme, když je místo. Když místo není, slušně ho poprosíme o puštění. A nakonec při míjení poděkujeme. Je to ohleduplné, milé a často se nám dostane i přátelského pozdravení — co víc si při ranní cestě do práce přát pro zlepšení nálady?

Na chodníku nebo i smíšené stezce pro cyklisty a chodce nejezdíme těsně kolem východů z budov či kolmých podchodů. Vždy je míjíme s dostatečným odstupem, třeba i vybočením do protisměrné části chodníku/pruhu tak, abychom neděsili nikoho, kdo znenadání vyjde před nás a cyklistu tam nečekal.

Maximální opatrnosti je potřeba dbát na přechodech pro chodce. Jezdit přes ně není legální ani bezpečné. Proto pokud po nich přeci jen jedete, nejezděte rychleji než krokem a myslete na to, že řidič NENÍ povinen dávat vám přednost.

Na ulici jsme řidiči

I když cyklista nepotřebuje mít řidičák, musí znát z pravidel alespoň základ. Určitě znáte běžné dopravní značky. Ale víte třeba přesně, co znamenají tyhle tři? (Odpověď na tuto hádanku jsme si dovolili neuvést, seznam dopravních značek najdete například zde, podrobnější výklad k jednotlivým značkám /v pdf/ pak zde.)
Cyklista—řidič na ulici ukazuje s dostatečným předstihem, respektuje semafory, dává přednost, kde má, a přednost také dostává, má stejná práva jako automobilista a podle potřeby využívá celou šířku jízdního pruhu.

Přecházíme mezi rolemi

Skutečné kouzlo obou těchto rolí je v tom, že je můžeme střídat jak zrovna potřebujeme a prakticky kdykoliv. Jen se musíme držet zásady, že při střídání rolí nesmíme nikoho zmást nebo překvapit. Třeba na přechodu se nemůžeme změnit z řidiče na chodce a začít ,,přecházet“ vlevo — co kdyby nás zrovna předjíždělo auto. Naopak, když ,,přecházíme“ a auta čekají, můžeme z přechodu bezpečně a pohodlně odbočit a zařadit se před ně.

Projíždíme ulicemi

Při jízdě v ulicích spolu s automobily je nejdůležitějším principem zdravá asertivita. Nebojte se zabrat si celý pruh, vzít si dostatek místa nebo auta při odbočování chvíli blokovat. Skutečnost je taková, že když pojedete jasně, předvídavě a nebudete dělat naschvály nebo zbytečně zdržovat, většina řidičů vaše chování ocení.

Kde jezdit v jízdním pruhu?

Jízda těsně při pravém okraji vozovky je pro cyklistu ve většině městských ulic velmi nebezpečná a důrazně jí nedoporučujeme. Jste pro ostatní automobily, cyklisty i chodce špatně vidět, riskujete zapadnutí do díry v krajnici či uklouznutí na smeteném písku, nemáte dostatečný manévrovací a únikový prostor. Těsné míjení řady zaparkovaných aut navíc hrozí lapením do náhle otevřených dveří (viz starší článek) nebo nárazem do auta, které byť opatrně začne vyjíždět z parkoviště na ulici. Automobily vás budou objíždět v tomtéž pruhu a ne vybočením do pruhu vedlejšího, což pro vás znamená daleko menší boční odstup. A jsou i další rizika, kterým věnujeme následující, podrobný článek.

Prozatím si zapamatujte, že daleko bezpečnější je jet asi metr od zaparkovaných aut nebo obrubníku. Riziko toho, že vás někdo srazí zezadu, přesto že vás na silnici dobře vidí, je minimální. Daleko horší maléry vám hrozí, když zůstanete při kraji. A čím větší provoz je na silnici, tím více je důležité, abyste nejezdili těsně při kraji.

Někdy je racionální zabrat dokonce celý jízdní pruh — to když jste stejně rychlí jako auta, nebo kdyby vás v tom pruhu předjížděli nebezpečně těsně. Vše vysvětluje následující obrázek:

Jak (ne)odbočit vlevo

Pokud se vám do odbočování vlevo nechce, nemusíte. Skoro vždycky se dá najít způsob, jak se odbočení vlevo vyhnout. Podívejte se na růžové šipky dole na obrázku: Můžete využít přechod pro chodce, odbočit nejdřív doprava a pak ulici překřížit, nebo se na vhodném místě otočit (třeba když nejedou auta) a kus se vrátit.

Na druhou stranu levý odbočovací manévr není nijak složitý, vyžaduje jen trochu sebedůvěry spojené s uměním ohlédnout se a udržet přitom přímou stopu. Jestli to zatím nedokážete, zkuste si to natrénovat jezděním po namalované čáře.

K tomu, abyste mohli odbočit vlevo přímo, se musíte nejdřív dostat do levé části pruhu. Postup je jasný: Ohlédněte se a čekejte, dokud za vámi nebude volno. Pak ukažte a přesuňte se do levé části pruhu. Když se to kvůli autům nedaří a vaše odbočka se kriticky blíží, nezoufejte: skoro vždycky můžete odbočit později nebo se vrátit v protisměru (viz již zmíněné růžové šipky).

Jakmile jste vlevo, auta vás mohou objíždět zprava. Ale když je pruh úzký nebo kdykoliv to nepovažujete pro vás za bezpečné, nedejte jim tu šanci a raději nenechávejte vpravo tolik místa. Jeďte při levém kraji pruhu a přitom stále ukazujte, dokud nedojedete k místu odbočení. Dejte přednost protijedoucím (počítejte, že možná budete muset zastavit). Naposledy ukažte – a odbočte.

Jsou cyklisté, kteří se bojí ohlížet, aby neztratili přímý směr nebo se nekymáceli. Nikdy nevěřte svým uším! Auta bývají překvapivě tichá, před odbočením vlevo se zkrátka musíte ohlédnout. Ani zrcátko není plnou náhradou ohlédnutí.

Když je doprava hustší a nehodláte se nervovat s rychlým šlapáním, mohutným ukazováním a vyhlížením řidiče, který vás pustí, použijte nepřímé odbočení. (Ve skutečnosti nejde často o žádné ,,pouštění“: Ukazujete-li ve svém vlastním pruhu odbočení vlevo, nesmí vás přirozeně žádný řidič jedoucí v tom samém pruhu jakkoliv předjíždět. Realita je však jiná.)

Přechod pro chodce

Řidič na přechodu a v jeho okolí očekává chodce – dokonce mu má za jistých okolností dát přednost. Z toho jasně vyplývá, že cyklista, je-li mu život milý, musí při překonávání přechodu a v jeho blízkosti hrát roli chodce. Tedy přijet, zpomalit, rozhlédnout se vlevo, vpravo a znovu vlevo – jako byste to neznali… Potom vás řidič často vezme jako chodce — a třeba i slušně pustí.

Na přechodu si dejte pozor, jestli nemá na druhém konci vysoký obrubník. Takový nepohodlný přechod můžete buď doopravdy převést, nebo před jeho koncem zastavit a kolo poponést. Manévr ale musíte udělat rychle, projíždějící auta nepředpokládají, že se budete na konci přechodu zdržovat. Konečně, časem se můžete se naučit obrubníky vyjíždět.
Pozor, na přejezdu pro cyklisty mají auta absolutní přednost (nesmíte je ani omezit, což je ještě méně, než na křižovatce z vedlejší silnice).

Složitější manévry

Jak překonat frekventovanou ulici

Na své cestě vedlejšími uličkami dorazíte k frekventované ulici, kterou potřebujete překonat. Jak na to? Při křížení frekventované ulice můžeme s výhodou použít roli chodce.
V roli chodce použijeme přechod. Často je hned u křižovatky, ve většině ostatních případů někde poblíž. Prostě ze své uličky vyjedeme na chodník a chvíli se budeme přesouvat v roli pěšáka, jak ukazuje vzorový obrázek. V roli řidiče se blížíme ke křižovatce a v bodě A1 vjedeme na přilehlý chodník. Od tohoto okamžiku se stáváme chodcem – překonáme tak celou křižovatku až na poslední přechod A2. Vjedeme na něj ještě jako chodci. V tu chvíli máme ulici volnou a tak můžeme v polovině přechodu bezpečně změnit roli a stát se opět řidičem.
Varianta „B“ ukazuje, jak se dá ještě před složitou křižovatkou přejet u vhodného vjezdu na protisměrný chodník. Někdy je tenhle trik výhodnější. Pokud je vedlejší ulice, kterou projíždíme, také frekventovaná, nikdy v bodě A1 neodbočujeme na levý chodník přímo! Můžeme mít auto za sebou, jiné auto může zrovna vjíždět z hlavní silnice do protisměru – nebezpečí kolize je tu až dost.

Obdobným způsobem lze přejet většinu složitých křižovatek, má to ale jeden výrazný zápor. Dopravní inženýři se domnívají, že chodec nemá právo překonat křižovatku plynule a tak je takový postup často hodně zdlouhavý. Bez ohledu na nepohodlí je to ale stále nejbezpečnější způsob, jak složitou křižovatku překonat. Pokud je ale křižovatka světelná a z vašeho směru není řazení do více pruhů, bývá lepší (a stejně bezpečné) projet jí jako řidič.

Odbočení vlevo na velké křižovatce

Potřebujete odbočit vlevo z poměrně dost frekventované ulice. To je poměrně náročný manévr, který si za normálních okolností vyžaduje postupný přesun o jeden až dva pruhy vlevo a průjezd křižovatkou s dáním přednosti protijedoucím vozidlům. Když je silnice volná, auta jedou moc rychle a dostat se vlevo je obtížné. Když auta stojí v zácpě, proplétat se mezi nimi není dvakrát příjemné.

Máme ale hned dva způsoby, jak se takhle složitému manévru bezpečně vyhnout. Můžete se, podobně jako v předchozím případě, uklidit hned na začátku křižovatky na chodník (v bodě A1) a pak pokračovat po přechodech až do bodu A2. A nebo použijete fígl s předběžným odbočením vpravo. Vjedete do křižovatky bodem B1, jako byste jeli rovně (samozřejmě na zelenou), místo toho ale odbočíte trochu vpravo a zastavíte se v boční ulici přímo před prvním čekajícím autem (bod B2). Tam si počkáte na zelenou a potom, bezpečně a jako první projedete napříč hlavní silnicí. Jednoduché, bezpečné.

Kruhový objezd

Při průjezdu kruhovým objezdem se držte jediného pravidla: Už před křižovatkou si zaberte střed jízdního pruhu a neopouštějte ho za žádnou cenu. Jinak se vám stane, že vás budou všichni předjíždět a při odbočování z okruhu na první odbočce vás vezmou s sebou. Auta stejně musejí na kruhových objezdech zpomalit, nemají vás tedy co předjíždět.
Na výjezdu z okruhu nezapomeňte ukázat vpravo. Řidič v protisměru to vysoko ocení, zvlášť za silnějšího provozu.

Tramvajové koleje

Tramvajové koleje jsou zvláštní věc: Kluzké, nebezpečné při křížení, ale současně lákavé; Skrz některá místa v širším centru (Anděl od Plzeňské, Florenc, Palmovka, Spálená třída a další) se nedostanete jinak než po tramvajovém pásu. A v centru je jízda po betonových panelech mezi kolejnicemi tisíckrát příjemnější, než poskakování po kočičích hlavách vedle.

1. Přejíždějte je co nejvíc kolmo. Zvlášť jestli máte treka nebo crosse, křížení tramvajových kolejí pod úhlem menším než ca 30° se může šeredně nevyplatit. Přední kolo se kousne ve žlábku, vezme švunk koleje — a letíte, ani nevíte jak. Spolehlivou ochranou proti tomuhle pádu jsou také široké pláště horských a městských kol.

2. Tramvaje neomezujte. Tramvaj vám na přechodu pro chodce nedá přednost. Jednak brzdí o dost hůř než auto, jednak ze zákona nemusí. Mimoto máte co dělat s vozidlem MHD. Donutit tramvaj prudce zabrzdit znamená přinejmenším velkou nepříjemnost pro její cestující.

3. Při přejíždění kolejí nezatáčejte! Zvlášť pokud je mokro a přejíždíte je pod ostřejším úhlem. Ocel kolejí je neuvěřitelně kluzká a držkopády na veřejném prostranství mívají vždy spoustu svědků, kteří se rádi pobaví.

Pražské specialitky

Cyklisto, sesedni z kola

Tuhle dopravní značku obvykle najdete na těch místech cykloztezek, kde je silný provoz chodců a současně úzký profil. Umístění této značky bývá obvykle vedeno bohulibou myšlenkou, aby cyklisté nejezdili v nebezpečných místech příliš rychle a tak je jí také třeba rozumět. Protože jedoucí cyklista je užší, než člověk vedoucí kolo, je ten příkaz trochu nelogický. Ale berme to jako údajně jediný způsob, jak cyklisty zpomalit na rychlost chůze.

Špatné je, že v Praze jsou touto značkou rámovány i úseky dlouhé několik set metrů (Trojská lávka), případně ,,pěší“ zóny, do kterých mají povolený vjezd auta (Anděl). Takové užití činí tuto značku značně nedůvěryhodnou. Je to zcela v duchu tradice dopravního značení v ČR přikazujícího na silnici padesátku tam, kde se chce, aby se jezdilo osmdesát. Zpomalte, buďte ohleduplnější.

Zákazy vjezdu

Zákaz vjezdu všech vozidel se týká i cyklistů. Jenže všude tam, kde se s nimi nepočítá (a to je v Praze skoro všude) jím bylo myšleno spíš zákaz vjezdu motorových vozidel. Pokud ale narazíte na zákaz vjezdu cyklistů, dodržte ho. Ten znamená, že tady už se na cyklisty myslelo — a vyhodnotilo se, že tam skutečně nemají co dělat.

Jednosměrky v protisměru

Pro začátek doporučujeme se průjezdu ,,protisměrkami“ pokud možno vyhýbat a volit jiné ulice, nebo (v nejhorším) chodník. Když už to nejde jinak, jeďte velmi opatrně a buďte připraveni kdykoliv uvolnit průjezd protijedoucímu autu. Obrovský pozor si dávejte na křižovatkách a to i na těch malinkých. Nikdo nečeká, že byste se tam z toho směru mohli objevit, a tak se tam často ani nepodívá. Pokud z jednosměrky dorazíte na světelnou křižovatku, je jediná bezpečná možnost sesednout a překonat ji jako chodec.

Když nereaguje semafor

Čekáte na zelenou, abyste mohli přejet hlavní ulici, jenže máte pořád červenou. Přitom nikde v dohledu není žádné auto. Co se sakra děje? Zelená se na některých křižovatkách spustí jen tehdy, když přijíždí auto, které aktivuje čidlo ve vozovce. To čidlo je magnetické a kolo, které váží sotva pár kilo (případně má hliníkový rám) často nemá šanci. Tak co s tím?

1. Zkuste čidlo najít a aktivovat. Často uvidíte ve svém pruhu před světly obdélník rýh v asfaltu. Pokud tam je, máte napůl vyhráno, právě jste čidlo našli. Pro začátek zkuste na smyčku přejet. Když nereaguje, zkuste na ní kolo položit. Když zelená nenaskočí ani teď, máte smůlu.

2. Použijte přechod pro chodce nebo podchod.

3. Počkejte, až za vás přijede nějaké auto, které signál aktivuje za vás.

4. Projeďte s maximální opatrností na červenou. Křižovatka, jejíž čidla vás neregistrují, je de-facto porouchaná. Pozor, v kolmém směru nejspíš svítí zelená!

,,Závadu“ pak doporučujeme nahlásit. Citlivost většiny smyček lze totiž programově zvýšit.

Cyklopruhy a jejich konce

V Praze již existuje několik kilometrů vyhrazených cyklistických pruhů. Bohužel často končí v místech, kde je jich nejvíc potřeba, tedy v křižovatkách, obvykle kus předtím, než vzniknou řadící pruhy (viz obrázek). Co má dělat cyklista, když dojede na takový rozplizlý konec cyklopruhu?

Vozidlo vyjíždějící nebo přejíždějící z vyhrazeného jízdního pruhu (tzn. i cyklopruhu) má ze zákona přednost před vozidly v souběžných jízdních pruzích. Tam, kde se dva jízdní pruhy sbíhají v jeden, aniž by bylo zřejmé, který z nich je průběžný, nesmí řidič jedoucí v levém jízdním pruhu ohrozit řidiče jedoucího v pravém jízdním pruhu – tedy vás. Rozhodně ale nespoléhejte na to, že řidiči budou toto ustanovení zákona znát, nebo se jím řídit. Na konci vyhrazeného pruhu se dobře podívejte, jestli vás někdo nepředjíždí a ukažte, jako byste odbočovali vlevo. (opraveno 7.8.)

Rozbité sklo

Jen malá poznámka. Sklo je významný nepřítel začínajícího městského cyklisty, jehož oblíbenou doménou jsou pusté chodníky. Stejně, jako si máte držet odstup od parkujících aut, vyhněte se obloukem také kontejnerům na tříděný odpad. Skleněných střepů by se kolem nich našlo dost na proražení tisíců duší.

Policie

Je jasné, že jsme vám tady dnes poradili dost věcí, které nejsou zrovna v souladu se silničním zákonem. Není to proto, že bychom byli hulváti. Je to proto, že ani zákon ani místní úpravy na cyklisty příliš nemyslí a jezdit přesně podle litery zákona často není příliš praktické ani bezpečné. Policie ale proto také drobné prohřešky cyklistů většinou toleruje, takže není třeba se příliš děsit, že vás budou pokutovat na každém rohu za jízdu na prázdném chodníku a podobně. Prakticky vzato vás policie bude pokutovat jen když uděláte nějakou skutečnou nebezpečnou šílenost (jízda na červenou) nebo v rámci nějaké speciální akce.

Když už jste policií zastaveni, jednejte slušně a nechte si domluvit. Rozhodně je nepřesvědčujte o své pravdě (možná ji ani nemáte). Nanejvýš se můžete neutrálně zmínit, že je tu ta místní úprava pro kola prostě mizerná a ta druhá varianta by pro vás možná byla ještě nebezpečnější — samozřejmě pokud je to tak. V devadesáti devíti procentech případů se rozejdete smírně.

Cyklistické výhody

Cyklista má i několik speciálních práv. Jsou to výhody plynoucí ze specifik bicyklu jako dopravního prostředku. Mimo jiné je menší a ovladatelnější.

Cyklista nemusí ukazovat změnu směru během celého odbočovacího manévru, stačí když ukáže před ním. Dá to rozum, ukazovat při průjezdu celou křižovatkou může být někdy holá nemožnost a ukazovat, když se zrovna ohlížíte, je nebezpečné kvůli možným dírám v silnici. Ale nikdo vám to nezakazuje. Když odbočujete doleva na rušné silnici, hodí se ukazovat předem, pořád a ještě rukou namísto decentního pozdvihnutí pořádně mávat.

Cyklista může předjíždět stojící, nebo pomalu jedoucí kolonu zprava. To je právo velmi užitečné, ovšem také nebezpečné — viz nedávný článek o dveřní zóně. Předjíždějte jen tak rychle, abyste byli schopni okamžitě zastavit, a dávejte pozor, aby se kolona nezačala znenadání rozjíždět, dokud nejste na bezpečném místě.

Na závěr

Pro dnešek je to od nás všechno. Snad jsme vás přesvědčili, že jízda po méně frekventovaných ulicích je snadná, pokud se budete držet pár jednoduchých zásad. Shrňeme si je pro pořádek ještě jednou:

1. Rozlišujte, kdy se máte chovat jako řidič a kdy jako chodec.
2. V jízdním pruhu se nedržte těsně u kraje.
3. Vlevo odbočujte jako automobil nebo nepřímo odbočením vpravo.
4. Nikdy nejezděte přes tramvajové koleje pod ostrým úhlem

To vše by nám mělo pomoct k jedinému: aby naše jízda po městě byla příjemnější, pohodlnější a bezstarostnější.

Příště

Příště se v překladu excelentního článku Michaela Bluejaye dozvíme, jak se bránit deseti nejčastějším způsobům, jakými nás může srazit auto.

Zdroje:

Bicycling Street Smarts: Riding Confidently, Legally and Safely.
Michael Bluejay: Ten Ways to Not Get Hit by Cars.
Bicycle Commuter’s Guide