Cyklopruhy jsou zlo aneb Vyvracíme 12 oblíbených mýtů o městské cyklistice

„Cyklopruhy zpomalují ostatní dopravu a vytváří kolony!“

V roce 2016 vznikla studie zkoumající dopravní zácpy v několika městech po celém světě. Například v New Yorku údaje ukazovaly, že v roce 2010, před instalací cyklostezek na hlavní dopravní tepně v centru, trvalo průměrnému autu 4,5 minuty, než se dostalo z 96. ulice na 77. ulici. Po instalaci cyklostezek to trvalo pouhé tři minuty – což představuje pokles o 35 procent. Jedním z důvodů bylo zavedení prostoru pro odbočování vlevo. V Kodani velký počet jízdních kol usnadňuje nezbytnou základní motorovou dopravu, jako jsou řemeslníci, nákladní doprava a autobusy. Kola se používají tak často, že město muselo přidat další cyklokoridory, aby se do nich vešli všichni, co je chtějí využívat.

„Nikdo ty cyklopruhy nepoužívá!“

Není to pravda. Např. Povltavskou projede podle sčítačů více než půl miliónu cyklistů ročně, Modřanskou 580 000. Možná nevidíte kolony cyklistů jako u aut, protože – překvapení! – cyklopruhy fungují. Dopravují lidi rychle a čistě. Jen za nimi prostě nesedíte v autě v koloně. Počet cyklistů pravidelně roste, když se vybuduje bezpečná infrastruktura. Když ji postavíte, cyklisté přijdou.

„Cyklopruhy zabírají moc místa a dělají ulice nebezpečnější!“

Naopak – dělají je bezpečnějšími pro všechny. Data nelžou. Na ulicích s ochrannými cyklopruhy obvykle klesá počet nehod – a to pro řidiče, cyklisty i chodce. Když každý ví, kde má své místo, silnice funguje lépe. Ano, řidiči možná musejí trochu zpomalit. Ale to není nepohodlí – to je bezpečnost. A pokud vás štve předjíždění „viklajících se cyklistů“ v provozu, cyklopruhy, a to nejlépe oddělené, jsou řešení. Alespoň sloupky, prahy apod., když už ne úplně mimo komunikaci. Odstraňují zmatek, zajišťují předvídatelnost a snižují napětí pro všechny.

„Cyklisté neplatí za silnice!“

Ach ano, starý známý mýtus o „příživnících“. Je načase ho poslat k ledu. Většina místních silnic  – tedy těch, po kterých jezdíme na kole – je financována z obecných daní, jako jsou daně z příjmu, majetku nebo DPH. Nejde o poplatky za užívání silnic. To znamená, že ať už řídíte, nebo ne, na silnice přispíváte.

Navíc většina cyklistů také řídí auta a platí registrační poplatky i daně z paliv. Mnoho cyklistů tedy dotuje životní styl motoristů, a přitom způsobuje menší opotřebení infrastruktury, zabírá méně místa a produkuje méně emisí.

„Měli by mít řidičáky a pojištění jako motoristé!“

Systémy registrace cyklistů už byly v minulosti vyzkoušeny a zase zrušeny. Jsou drahé, těžko vymahatelné a nezvyšují bezpečnost. Na rozdíl od vozidel vážících přes 1,5 tuny kola nejsou smrtící zbraně. Proto regulujeme řidiče, ne cyklisty.

A co ti, kteří jezdí na kole i autem? Pojištění auta často kryje i incidenty na kole. A cyklisté už dnes mohou dostat pokutu, nebo dokonce trestné body na řidičák – v mnoha zemích. Systém funguje a nepotřebuje další zbytečnou byrokracii.

„Cyklisté nikdy nedodržují pravidla!“

Většina cyklistů a cyklistek je spíš dodržuje. Neexistuje statistika, která by shledala porušování ve větší míře, než je tomu u řidičů a řidiček aut. Výzkumy ukazují, že dopravní předpisy porušují všichni – řidiči, cyklisté i chodci. Například studie z Colorada z roku 2020 zjistila, že 7–9 % jak cyklistů, tak řidičů poruší pravidla. Rozdíl je v motivaci – cyklisté často projedou kvůli bezpečnosti třeba po chodníku, nebo přechodu pro chodce – aby byli lépe vidět nebo se vyhnuli nebezpečnému místu. Řidiči přestupky páchají většinou kvůli úspoře času. A následky? Projetí po chodníku na kole možná někoho naštve. U SUV to ale může skončit tragicky. Kontext – a hmotnost – je důležitý.

„Proč prostě nejezdí po chodníku nebo po cyklostezkách?“

Protože to není bezpečné a často ani legální. Ve většině měst je jízda na kole po chodníku zakázaná, pokud to není v konkrétním místě výslovně dovoleno. Je to totiž nebezpečné jak pro chodce, tak pro cyklisty. A co se týče cyklostezek – ty jsou skvělé, ale nevedou všude. Nepropojují školy, obchody ani pracovní místa. Nedokázali byste si představit, že smíte autem jezdit jen po dálnicích – tak proč očekávat, že cyklisté zůstanou jen u stezek podél řeky?

„Helmy by měly být povinné!“

Helmy opravdu pomáhají snižovat riziko zranění – to ano. Ale povinné helmy mohou mít opačný efekt. Odrazují od příležitostného ježdění, snižují využívání sdílených kol a často se neférově používají k victim blamingu. Pokud vám opravdu záleží na bezpečnosti cyklistů, nejlepší krok je prosazovat chráněné cyklopruhy, ne kontrolovat výbavu. Zaměřme se na prevenci nehod, ne jen na přežití následků.

„Jízda na kole je jen pro bohaté chlápky v lycře.“

Už dávno ne – a upřímně, nikdy to tak úplně nebylo. Kolo je nástroj posílení a mobility. Je cenově dostupné, přístupné a čím dál víc inkluzivní. Skutečný problém není v tom, kdo na kole jezdí, ale kdo se cítí dostatečně bezpečně, aby vůbec začal. Lepší infrastruktura přivádí do ulic více lidí na kolech – nejen ty nejodvážnější nebo ty ve sportovním dresu.

„To město je moc kopcovité / studené / deštivé / dosaďte si výmluvu.“

Elektrokola a moderní vybavení změnily všechno. Kopce? Vyřešeno. Déšť? Stačí bunda. Sníh? Města jako Kodaň, Montreal a Brusel ukazují, že celoroční cyklistika je možná. Nemusíte jezdit všude. Ale na krátké cesty po čtvrti? Většina lidí zvládne víc, než si myslí.

„Nemůžeme přece chtít, aby jezdili všichni!“

Správně. Ale o to přesně vůbec nejde. Ne každý může nebo chce jezdit na kole. Ale někteří lidé mohou – a jezdí. A zaslouží si bezpečný, efektivní a cenově dostupný způsob dopravy. Stejně jako cestující MHD. Stejně jako řidiči. Nejde o to někoho nutit vystoupit z auta. Jde o svobodu volby a podporu udržitelné, bezemisní a zdravé mobility.

Závěrečná myšlenka: Kola nejsou problém. Jsou součást řešení.

Pokud vás štve doprava, znečištěné ovzduší, náklady na život, nedostatek parkování nebo nebezpečné silnice… kola nejsou váš nepřítel. Jsou váš spojenec. Dělat pro ně místo není trest – je to pokrok. Takže až příště někdo spustí starou známou proticyklistickou litanii, usmějte se. Máte po ruce fakta, čísla i příběhy – a můžete jim ujet o několik kilometrů.