Jak do města XII – Na ulici s dětmi

Citybike a vozík. Foto Nakole.cz

Denní rutina: Vytáhnout děcka z postele, obléct, nasnídat, vyčistit zuby a jedem: šup na kolo, ať jsme v té školce včas! Možná se vám to zdá příliš fantastické, ale není žádný důvod proč by se k jednotlivcům, kteří takto v Praze řeší svou rodinnou logistiku, nemohli přidat další! Jistěže, ne vždy a všude je to možné. Ovšem podmínky jsou jedna věc, vůle druhá: a možnosti realizace věc třetí. Dnes vám ukážeme, že neexistují jen dětské sedačky a přívěsné vozíky.

Hovoří zkušení

Nechme nejprve pohovořit ty kteří s dětmi skutečně po městě jezdí:

Jitka Vrtalová

První přívěsný vozík Croozer jsme si pořídili v roce 2003, používáme ho tedy už pět let. Za tu dobu jsme vyzkoušeli jednomístnou i dvoumístnou variantu.

Každodenní cesty do školky se díky vozíku staly docela příjemnou záležitostí. Croozer má velký nákladní prostor, kam se vejde i dětské odrážedlo. Dva kilometry do školky jsme absolvovali v zimě i v létě. Cestou zpátky jsme zajeli na nákup a použili vozík jako nákladní.

Našli jsme si cestu, která je bezbariérová a bezpečná. Je dlouhá asi dva kilometry a vede většinou po klidných ulicích a zčásti i po chodnících. V jednom úseku je mírné stoupání, které vozík bez potíží zvládá. Po několika žádostech také TSK udělala na trase úpravy a díky tomu teď funguje bezbariérové spojení mezi starým a novým Barrandovem pro cyklisty a vozíčkáře.

Kromě každodenních cest do školky jsme s dětmi a vozíkem jezdili na krátké výlety do okolí Prahy a v létě vždycky na delší 1-2měsíční „velkou cestu“ (tady jsou naše zkušenosti z delšího putování s holčičkami – Na veliké cestě 2006, Cesta na sever).

Vozík a dětské kolo. Foto Nakole.cz

Čtvrť Barrandov leží na kopci nad Vltavou, je to vlastně taková plošina. Cesta do školky tedy vede většinou po rovině.

Dnes mají obě děti už vlastní kola a jezdí samy. Když spěcháme, používáme tažnou tyč Trail Gator. Připojení nebo odpojení trvá půl minuty, není třeba nářadí.

Protože Barrandov nemá dořešený systém parkování, auta stojí všude. V křižovatkách, v blízkostech přechodů, na zákazech. Pro děti je hlavní riziko, že přes parkující auta dobře nevidí a protože na dětských kolech jsou hodně nízko, řidiči je mohou přehlédnout.

V porovnání s vozíkem se o ně teď víc bojíme. Především jsme se tedy snažili naučit je, že na silnici musí bezpodmínečně poslechnout. Umějí ukázat změnu směru na obě strany, teď budeme trénovat ohlížení.

Roman Rogner

Na kole jezdím s dětmi poměrně často. Na začátku jsme používali jen cesty v parku, chodníky a pomocí nich jsme se dostávali co nejrychleji mimo rušnou městskou část. Když se děti naučily jezdit s větší jistotou, postupně jsme začali jezdit na silnicích a dopravně zatíženějších komunikacích. V podstatě se teď chodníkům vyhýbáme a učíme se chovat jako sebevědomí cyklisti, kteří si nárokují svoje místo v hlavním dopravním prostoru.

Děti samotné ale zatím nikam nepouštíme, jen pokud jsme v nějakém zokruhovaném prostoru (parky), kde se nemůžou střetnout s autem.

V případě, že jedu s manželkou, jsou děti mezi námi a bezpečnost je tak maximálně zaručena. Když jezdí jeden rodič sám, může jet před nimi, nebo za nimi. Když jedou přede mnou, mám je stále na očích a chráním je zezadu, případně jedu trochu víc od kraje silnice, aby řidiči za mnou více respektovali odstup a více nás viděli. V úsecích, které děti znají volím spíše tuhle variantu.

Na ulici s dětmi. Foto Roman Rogner

Pokud mám děti za sebou, musím být stále ve střehu, zda za námi nejede auto, jestli kluci nejsou moc daleko od okraje, jestli věnují pozornost jízdě, nejedou slalom, atd. Často ale prozkoumáváme nové cesty, takže musím jet první a udávat směr. Jet před dětmi je často nutné také z důvodu, že děti se hlavně na sjezdu z kopce rozjedou, nedávají tak pozor na protijedoucí cyklisty a chodce, a tak by se mohla stát nehoda. Je tedy lépe je brzdit a mít je raději za sebou.

Ve skupině je nutné přizpůsobovat tempo nejpomalejšímu a hlavně jet pohromadě v méně bezpečných úsecích jako jsou frekventovanější ulice nebo při odbočování.

Myslím, že se kluci naučili respektovat chodce a ostatní cyklisty, ale je třeba jim neustále připomínat, aby dávali pozor, pokud se pohybují v prostředí, kde se vyskytuje více účastníků provozu. Dobré je také učit je základním návykům, jako je respektování značek nebo ukazování změny směru. Byť si myslí, že to za ně dělá rodič a oni tedy nemusí. Nebo přecházení přes přechod sesednutím z kola.

Kluci by rádi jezdili na kole do školy. Zatím (až budou stojany u školy) bych jezdil s nimi, případně, když na kole nemůžu, bych je navedl na klidný úsek, kterým se dostanou přímo ke škole. Až budou větší, klidně je budu pouštět samotné. Myslím, že když se naučili ve věku 8 let jezdit v hlavním dopravním prostoru, že to v pozdějším věku zúročí.

Legislativa

Je na místě zopakovat si, jak smíme s dětmi jezdit podle zákona. Nejdůležitější jsou asi následující body:

• Děti do 10 let mohou jet po silnici na kole s doprovodem nad 15 let. Není tedy nezákonné jet po ulici s dvouletým dítětem na tříkolce.
• Na ulici mimo obytnou zónu může dítě samo už od 10 let.
• Dětské sedačky se smějí používat do 7 let věku dítěte. Musejí mít opěry pro nohy!
• Na chodníku, cyklostezce, v obytné a pěší zóně pak smí dítě mladší 10 let jet i samo. Znění zákona je zde poněkud nejasné, autor článku se přiklání k názoru, že podle něj dítě po chodníku jezdit smí (Důvod je patrný: pokud je mezi místy, kde smí dítě do 10 let jezdit bez dozoru, vyjmenovaný i chodník, znamená to prostě, že tam dítě do deseti let jezdit může.)
• Za kolo lze připojit přívěsný vozík. Zákon se dost podrobně zabývá jeho šířkou, osvětlením, atd., nezabývá se ovšem tím, zda dovnitř naložíte náklad nebo dítě. Není zde ani povinnost mít dítě v pevné sedačce, připoutané, s přilbou apod. Vše je zde jen na vás.
• Přilba je povinná až do 18 let.

Rekapitulace možností

Pokud se rozhodnete vozit své děti po městě na kolech pravidelně, máte na výběr mnoho způsobů, jak to zvládnout: od těch relativně nenáročných a laciných až pro řešení, které vyžadují skutečné rozhodnutí, že jízda na kole s dětmi je váš životní styl.

Dostupný základ: dětská sedačka

O dětských sedačkách už bylo napsáno hodně, čistě proto, že jsou nejdostupnější a nejpoužívanější. Klasická a univerzální je zadní sedačka na sedlovou trubku, pokud možno polohovatelná a s opěrkami umožňujícími dítěti za jízdy si schrupnout. Nic těžkého pro děti od cca 1,5 roku do zákonem uváděných sedmi.

Přední sedačka může zaujmout ty, kteří chtějí být se svým dítětem v bližším kontaktu. Má omezenou velikost a nosnost. Konečně, pokud jsou vám dvě sedačky na kole málo, můžete si dítě posadit také na sedačku umístěnou na předním nosiči (ovšem zatím ne u nás).

Výhodou celého řešení je pochopitelně nízká cena. Dvě solidní sedačky pořídíte dohromady pod čtyři tisíce. Dětské sedačky jsou ideální k tomu, vylézt ráno z baráku, naložit děti, nasednout a bez zastavení projet až ke školce. Nepočítejte s tím, že se cestou zastavíte v trafice: Z kola můžete sesednout až, když z něj děti sundáte, což tuto operaci výrazně zdržuje.

V městském provozu si můžete dovolit vše, co vám dovolí svědomí. Projedete to, co jste projeli dřív, jen musíte jezdit opatrněji přes nerovnosti a dát si pozor, aby vám dítě v přední sedačce nehrabalo do řízení — zde záleží spíš na dítěti, než na vás.

Prostor a pohodlí: vozík

Croozer. Foto nakole.cz

Osobní vozíky, stejně jako ty nákladní, se vyznačují výtečnou stabilitou a variabilitou: Kromě dvou dětí do něj naložíte všechno, co je právě zapotřebí, a v sobotu k němu přiděláte přední kolečko a vyrazíte s dětmi na inlajny.

Dítě můžete mít ve vozíku třeba už od čtvrt roku, po pěti letech už se ale vejde dovnitř stěží.

Pro jízdu přímo v provozu nejsou ovšem vozíky nejvhodnější. Poměrně překvapivá výhoda je, že auta vozíky respektují výrazně více, než samotné cyklisty. Pro lepší viditelnost mezi stojícími auty je rozhodně vhodné doplnit vozík vlaječkou.

Tím ovšem výhody pro jízdu v provozu končí. Dítě je ve vozíku nízko a mezi auty dýchá exhalace. Leckdy nezbytné chodníčkaření je s vozíky výrazně obtížnější. Nájezdy a sjezdy s vozíkem drncají, je to nepříjemné pro děti. Vozíky jsou široké, je horší kličkování mezi chodci. A zapomeňte na manévrování mezi auty. Co cyklista hravě zvládne sám nebo se sedačkou, s vozíkem nemá šanci projet. Přirozeným základem je ale naučit se s vozíkem jezdit, zvyknout si na to, že jste o něco širší a vyvarovat se uhýbání automobilům směrem k okraji vozovky, vozík totiž snadno může najet na obrubník a v horším případě se i převrátit…

V ČR pořídíte vozík za cenu od pěti tisíc. Pokud chcete jezdit po méně komfortních silnicích, dělat výlety s občasnými úseky mimo silnice a podobně, zvažte odpružený model (za odpovídající cenu).

Vozík se tedy zdá být dobrou volbou, pokud víte, že vás na vaší cestě nepotkají silniční zácpy, nebo pokud se jim dovedete vyhnout.

Tahat za sebou prázdný vozík při vaší další cestě do práce se ale nezdá být zrovna optimální. Zkuste požádat školku, zda si můžete zaparkovat vozík tam.

Po vlastních kolech: Kola pro děti

Na dětském kole.
Foto Roman Rogner

Jistěže chceme mít z našich dětí další cyklisty, a tak bychom jim dětská kola pořídili tak jako tak! Pro samostatné denní dojíždění jsou ovšem vhodná až, když děti dosáhnou nejméně těch osmi až deseti let. Pro ranní dojížďku do školky nebo školy s doprovodem se kola hodí, pokud to není příliš daleko, aby to děti stíhaly v tempu a byly na místě včas.

Pokud máte na trase obtížný úsek, můžete si u menších dětí vypomoci tažnou tyčí, alias trailgatorem. Dítě je pak vedeno a vy máte o starost míň.

Kola je nutno vybavit předním i zadním světlem. Děti by měly vždy mít přilbu a za horší viditelnosti i reflexní oblečení nebo vestu. Pro jízdu mezi zaparkovanými auty je prakticky nutné mít ke kolu připevněné praporky.

Když chcete víc

Jak je už obvyklé, za dalšími zkušenostmi se musíme podívat do zahraničí.

Americká účelnost: XtraCycle

Foto Xtracycle.com

Prozatím u nás není mnoho jiných možností. První vlaštovkou, která již po Praze ve dvou exemplářích cestuje, se zdají být prodloužená kola, označovaná jako XtraCycle . Výsledné řešení umožňuje umístit na prodloužený zadní nosič klidně dvě děti za sebe. Přitom řešení je pohodlnější, než zadní sedačka: Děti jsou níž, stabilita je lepší.

Největší výhoda řešení spočívá v tom, že si můžete dovolit upravit takto své stávající kolo. Základní prodlužovací sada ,,pro“ včetně brašen stojí cca 500 dolarů, doplňující dětské sedačky si ovšem musíte vyrobit sami. Lepšího výsledku dosáhneme montáží na prodloužený rám, za ten ale musíme počítat cenu kolem 1200 dolarů (plus doprava ze Států například pomocí speciální zásilkové služby – znám jednu, patrně existují další. ). Celé kolo se nabízí už za velmi přijatelných $800, bohužel pouze přes prodejce v USA a distribuce do Evropy znamená výrazný nárůst ceny.

Pokud jde o předpokládanou použitelnost v Praze, je zjevné, že Xtracycle bude skoro stejně dravý jako běžné jízdní kolo. Je delší jen o půl metru a šířka zůstává stejná: Manévrovatelnost v provozu tedy bude jen o málo nižší, než u běžného kola, průjezdy po chodníku a kličkování mezi pruhy by pro prodloužené kolo neměly být problém. Také váha je vyšší jen o málo. A předpokládaná stabilita je proti sedačkám naprosto deklasující výhodou.

U prodlouženého kola ale můžete očekávat komplikovanější parkování. V paneláku bez kolárny se prodloužené kolo nemusí vejít do sklepa ani do výtahu.

http://www.xtracycle.com/
nakole.cz: Kdy jste naposledy jeli na nosiči?

Holandská tradice je Bakefiet

Foto www.workcycles.com

Klasické nákladní tříkolky blízké šlapacímu dvoukoláku se v Holandsku a Dánsku vyvinuly v pohodlná, rychlá a dobře manévrovatelná prodloužená kola, schopná dopravit k libovolnému cíli tři šestileté děti, nákup i samotného jezdce bez rizika nestability, ztráty kontroly nad dětmi, nebo vystavení dětí deštivému počasí. Mluvíme o kategorii kol Bakefiets, jejichž variantu pro přepravu nákladů jsme představili minule.

Děti se v těchto kolech přepravují v objemném koši před cyklistou, což má spoustu výhod: Objem je ohromující, stabilita blízká vozíku. Kola mají speciální stojan, který zajistí stabilitu i při zastavení. ,,Kabinku“ lze zavřít krytem proti nepřízni počasí, k dětem přidáte denní nákup. Děti, sedící na lavičce, jsou na tom lépe, než kdyby byly v autě přikurtovány v dětské sedačce. Dvoukolové provedení přitom zajišťuje, že se stále jedná o jízdní kolo a ne o ruční vozík doplněný sedlem.

Samozřejmě, komfort, který v tomto ,,kolečku“ dětem poskytnete, je vykoupený celkově větší hmotností bicyklu. Při využití nosnosti 80 kilogramů se ovšem nějakých patnáct kilo váhy kola navíc v pohodě ztratí.

V Praze by případný bakefiet (doposud nemám zprávy, že by ho tu někdo měl) narážel na obdobné potíže s šířkou, jako je tomu u přívěsných vozíků. S vozíky je poměrně srovnatelný — bude mít větší kapacitu, o něco lepší manévrovatelnost, ale váha bude stejná, neřkuli vyšší, a průjezd úzkými místy bude s nákladním kolem obdobně obtížný. Druhou slabinou bude překonávání kopců, přeci jen tohle kolo je těžší než souprava s hliníkovým a hadrovým vozíkem.

Český zákon by bakefiet patrně považoval za kolo. Přilby by tedy měly být na hlavách, i když se to vlastně vůbec nehodí. Stejný názor mají ostatně i výrobci těchto kol, kteří své výrobky bezostyšně propagují fotografiemi dětí s obnaženými hlavičkami.

Jediná možnost, jak bakefiet získat, je v současnosti objednat si ho ze zahraničí. Ceny začínají na 1600 Eur, což z nákladního kola dělá poměrně velkou investici. Pokud ale dojdete k závěru, že díky tomuto kolu nebudete několik let potřebovat auto, stojí snad za to si pro bakefiet rovnou zajet.

Kola pro děti na workcycles.nl
Is That a Wheelbarrow? (zkušenosti amerického majitele bakefietu).

Možné je všechno

Samozřejmě, dalších možností je spousta. Můžete mít tříkolku s lavičkou pro dítě, tandem pro dvojčata, skládačku s vloženou sedačkou, prostě ockoliv. Protože jízdní kolo pro přepravu dětí je všechno, co má šlapky a lze na tom děti odvézt.

Tandem pro dvě děti. Foto www.workcycles.com
 

Klasika: Christiania pro čtyři děti. Foto www.workcycles.com
 

Univerzální kolo Zigo. Foto www.gizmodiva.com
 

Vložená sedačka na skládačku Brompton. Foto itchair.info
 

Souhrnná tabulka

Další odkazy v češtině:
Cykloturistika.ihned.cz: Děti, jedeme na kola
Rodina.cz: Děti milují jízdu na kole – a rodiče?
Cykloturistika.ihned.cz: Cestovat na kole se dá i s nemluvnětem

Příště:

Náš seriál příště uzavřeme výběrem nejzajímavějších zkušeností vás, čtenářů. Proto se nebojte články komentovat, i ty starší. Určitě víte nebo umíte něco, o čem jsme při psaní článků neměli ani ponětí!

Samozřejmě, tipy a nápady, jak si usnadnit jízdu ve městě, budeme publikovat i nadále. A pokud máte nějaký nápad na článek nebo něco, o co byste se chtěli podělit s ostatními, budeme rádi, když nám napíšete na adresu redakce@prahounakole.cz .

Starší díly seriálu:
Jak do města I: Proč na kole
Jak do města II: Na ulici
Jak do města III: Jak se vyhnout nejčastějším nehodám
Jak do města IV: Zamknout kolo a jít
Jak do města V: S kolem veřejnou dopravou
Jak do města VI: Zlepšujeme techniku a efektivitu
Jak do města VII – v noci, za deště v zimě
Jak do města VIII: Jezdit efektivně nebo defensivně?
Jak do města IX: Po tramvajových kolejích
Jak do města X: Šaty dělaj člověka
Jak do města XI: Převážíme cargo