Jízda v jednosměrkách a na dlažbě

Foto: VF

Pražským specifikem a obtíží pro cyklisty jsou jednosměrné ulice právě v místech, kudy potřebujeme projet. Jak se tedy v jednosměrkách chovat a jak je to vlastně s jejich průjezdností pro cyklisty? Jednosměrky bývají často menší dlážděné ulice, jak tedy jezdit na dlažbě, která je právě teď na podzim obzvlášť vlhká, kluzká a nebezpečná?

Proč jednosměrkami v protisměru

Jednosměrky, které jsou budovány pro zklidnění provozu a zajištění parkovacích míst pro auta bývají pro cyklistu hledajícího přímý průjezd danou lokalitou často velkou překážkou. Cyklista – chce-li se dostat přímo k cíli své cesty a vyhnout se dlouhému objíždění – nemá často jinou možnost, než projet jednosměrkou v protisměru.

Průjezd jednosměrkou může být poměrně bezpečný: v jednosměrkách se obecně jezdí pomaleji a cyklista i řidič se zřetelně vidí a mohou si uhnout, přesto není zcela rozumné chápat jednosměrky jako cyklisticky obousměrné průjezdy vždy a všude.

Kdy a kde ano

Hned na úvod je třeba nutné zdůraznit, že průjezd jednosměrkami v protisměru je pro jízdní kola obecně zakázaný. Jedinou výjimku tvoří tzv. cykloobousměrky, specificky určené pro obusměrný provoz cyklistů, a jako takové jsou také vyznačeny. Stávající legislativa v současné době definuje následující možnosti průjezdu cyklistů:

• oddělený fyzicky (jízda v přidruženém dopravním prostoru, např. po chodníkové cyklostezce)
• oddělený dopravním značením (protisměrný jízdní pruh)
• neoddělený (přípustné pouze v obytných zónách, v zónách 30 nebo ve stísněných poměrech při nižších intenzitách provozu),
• neoddělený a společný s veřejnou dopravou (nejčastěji s tramvajemi)

Aktuálně (11/2008) se v Praze nachází celkem 20 jednosměrných ulic, které jsou zcela nebo částečně otevřeny cyklistům v obou směrech. Celkem tedy cyklisté mohou legálně a trvale projíždět 3,75 km jednosměrných ulic či jejich úseků v obou směrech. [edit: Po otevření Anděla se údaj prodlužuje na 23 úseků a 4,12 km.]

Aktuální seznam cykloobousměrek v Praze a podrobné informace o nich naleznete zde.

Jak jezdit v protisměru

Z tohoto důvodu lze jízdu jednosměrkou v protisměru rozdělit formálně na legální (tedy tam, kde to je povoleno) a ilegální (tam, kde je to rozumné a vhodné). Z hlediska bezpečnosti však pro obě platí víceméně totožná pravidla. V jednosměrkách legálních se cyklista přeci jen může cítit bezpečněji: protijedoucí řidič ví, či by měl vědět, že se před ním cyklista v protisměru může objevit. Avšak v obou případech je třeba dbát velké opatrnosti a dodržovat základní pravidla:

• Vybírejte pouze dostatečně široké jednosměrky: takové, v nichž se s protijedoucím autem pohodlně vyhnete.
• Volte málo frekventované jednosměrky: tedy ty, kde vozidla jezdí pomalu a je jich tam co nejméně (a to i parkujících).
• Jeďte velmi opatrně: buďte připraveni kdykoliv uvolnit průjezd protijedoucímu autu.
• Pozor na křižovatkách: obrovský pozor si dávejte na křižovatkách a to i na těch malinkých. Nikdo nečeká, že byste se tam z toho směru mohli objevit, a tak se tam často ani nepodívá.
• Pozor na „dveřní zónu“: řidič, který vystupuje, kontroluje – pokud vůbec nějaký – jen povolený směr jízdy a cyklistu v protisměru nezaznamená.
• Světelné křižovatky v modu chodce: pokud z jednosměrky dorazíte na světelnou křižovatku, je jediná bezpečná možnost sesednout a překonat ji jako chodec.

Jízda na dlažbě

Jízda na dlažbě je veskrze nepříjemná a někdy i nebezpečná. Nicméně v Praze je třeba se s dlažbou potýkat v celé řadě ulic i hlavních cyklistických tahů.

V některých případech je možné se dlažbě vyhnout:

• Tramvajový pás má často betonový povrch i tam, kde je všude kolem dlažba. Je tak výhodným dopravním prostorem i pro městského cyklistu a na mnoha místech to dovolují i předpisy.
• Náplavka vydlážděná kočičími hlavami již nabízí pro cyklisty dva hladké pásy pro pohodlnější průjezd, na těchto pásech má cyklista přednost před potulujícími se turisty. Dbejte ale ohleduplnosti a nevyzvánějte odtud maminky s kočárky.
• Opuštěné, dostatečně široké chodníky vedoucí paralelně s dlážděnými ulicemi jsou vhodným útočištěm před nepohodlím dlažby.

Foto: VF

Vyhýbat se za každou cenu dlažbě však může být nebezpečné:

• Kvůli dlažbě nevjíždějte na chodník, nebudou to očekávat ani chodci a následně při vašem návratu ani řidiči.
• Je vhodnější jet po dlažbě, než balancovat na vyvýšeném obrubníku (nechceme-li ohrožovat chodce), hrozí totiž sklouznutí mezi vozidla, která to samozřejmě nečekají.

Na dlažbě opatrněji

Tam kde se dlažbě vyhnout nelze je třeba dbát zvýšené opatrnosti, kolo bývá hůře ovladatelné, zejména je-li dlažba mokrá.

Mezery mezi dlažebními kostkami: pláště zejména silničních a trekových kol mohou snadno zapadnout do větších mezer mezi kostkami, tyto mezery proto přejíždějte stejně jako např. tramvajové koleje, tedy co nejvíce kolmo. Při jízdě na kluzkém povrchu zůstaňte v klidu, uvolnění, pokud budete jezdit v křeči, se strachem, že můžete spadnout, jenom riziko pádu zvýšíte. Nicméně, je vhodné na podzim a v zimě „obout“ pláště s hrubším vzorkem.
Jezděte pomaleji: brzdná dráha na kluzkém povrchu je delší, navíc např. za deště se hůře odhadují vzdálenosti.
Zadní brzda především: na mokré dlažbě brzděte a přibržďujte především zadní brzdou, abyste předešli smeknutí předního kola, v zatáčkách je v těchto případech lepší na brzdy nesahat vůbec.

Při jízdě při kraji silnice dávejte pozor na napadané listí, bývá i za suchého počasí navlhlé a nebezpečně kluzké (zejména zabrzdíme-li na něm např. na semaforu).

Zdroj:
Praha cyklistická: Základní termíny cyklistické infrastruktury: cykloobousměrky.