Překvapivé město pro kola: Minneapolis I

PrahouNaKole přináší dvoudílný překlad článku z amerického Yesmagazine. Jak Minneapolis, město plné sněhu, vzalo Portlandu titul hlavního města cyklodopravy v USA. Autorem je Jay Walljasper. Pro PrahouNaKole přeložil Václav Kříž.

Pro mnohé bylo překvapením, když loni Bicycling magazine jmenoval Minneapolis v Minnesotě hlavním městem americké cyklodopravy namísto Portlandu, kterému byl tento přívlastek přisuzován po mnoho let. K překvapení, že vnitrozemské město může překonat města na pobřežích, se přidala rozšířená nevíra, že jízda na kole je vůbec možná ve státě proslulém tuhými zimami.

Ale Minneapoliští nebyli překvapeni. „Jízda na kole se stala důležitou součástí naší identity“, sdělil nedávno starosta R.T. Rybak delegaci politiků a dopravních expertů z jiných měst, kteří se přijeli inspirovat příkladem Minneapolis. Podle dat ze sčítání lidu jezdí přibližně 4% obyvatel města do práce na kole. To je méně než například v Japonsku, kde takto dojíždí 15% lidí, ale vysoko nad průměrem USA, který je sotva půl procenta. V Minneapolis narostl podíl dojíždějících na kole o 33% od roku 2007 a pětinásobně od roku 1980.

Cyklodopravní transformace

Před třiceti lety by místní cyklisté nevěřili, že budou jednou jejich město nazývat hlavním městem cyklodopravy v USA. Pro jízdu na kole to bývalo frustrující a nebezpečné místo. Město prošpikované dálnicemi a hlavními ulicemi, které jako dálnice působily. Řidiči byli k cyklistům otevřeně nepřátelští. Někteří nás dokonce svým rachotem při předjíždění děsili a dusili v nás veškeré naděje. Cyklopruhy prakticky neexistovaly.

Cílem je udělat z lidí na kolech hlavní pilíř dopravního systému.

Minneapolis má předpoklady, které mu pomohly stát se skvělým cykloměstem. Dorian Grilley z Bicycle Alliance of Minnesota tvrdí, že se to povedlo díky stopadesátiletému zájmu občanů. Na konci 19. století představitelé města moudře uchránili pozemky u jezer, potoků a řeky Mississippi pro veřejné potřeby. Obyvatelé vyhledávali tato místa pro jízdu na kole ke konci 19. století a opětovně o osmdesát let později, kdy zasáhl město druhý boom cyklistiky. Místní iniciativy přesvědčily politiky, aby učinili smělý krok a přeměnili opuštěné železnice na cyklostezky (místo původně plánovaného zastavění průmyslovou zónou či obytnou zástavbou).

Kombinace tlaku cyklistů a občanského uvědomění přivedla město k tomu, že z bezpečné jízdy na kole učinilo prioritu dopravního plánování. Starosta Rybak zdůraznil, že v nejisté ekonomické situaci potřebují být města kreativní při utrácení svých dopravních dolarů. Nákladné stavby, které umožňují pohyb stále více aut, musejí dát přednost efektivnějším řešením. Ty přepraví lidi paletou dopravních módů – pěšky, na kole či hromadnou dopravou. „Potřebujeme více využívat ty silnice, které už máme“ tvrdí Rybak, „Je to skutečně vize, do které kola patří.“

Jak vypadá Cykloměsto

Co potřebujeme, abychom vytvořili město cyklistů? Tam, kde cyklisté všech věkových kategorií už pravidelně jezdí rekreačně, je třeba z kol udělat hlavní pilíř dopravního systému tím, že dodáme lidem důvěru používat kolo jako dopravní prostředek při krátkých cestách po městě. To není nesplnitelný sen. Polovina cest autem ve Spojených státech je kratší než 5 kilometrů, což je jednoduše dosažitelné na kole do 20 minut. Tento rok Minneapolis přidá k již 203 km vybudovaným cyklostezkám nových 91 km. Dalších skoro 300 km chystá v následujících dvaceti letech. „Do roku 2020 bude téměř každý obyvatel města bydlet nejdále míli od chráněné cyklostezky a půl míle od cyklopruhu“ slibuje dopravní plánovač Donald Pfaum.

Možnost jízdy daleko od silného provozu dodává více lidem chuť vyzkoušet kolo jako druh dopravy.

Městští plánovači a úředníci z Pittsburghu (Pensylvánie) a Columbusu (Ohio), kteří město navštívili, si prohlédli „první cyklodálnici v Americe“ – stezku podél jezera Cedar, která vede bez přerušení po bývalé železnici ze západních předměstí přes centrum k řece Mississippi. Projeli se i po Midton Greenway, další bývalé železnici, která přetíná jižní stranu města a používá ji 3 500 cyklistů denně. Na obě se napojuje mnoho dalších stezek a tím vytváří síť mimo silnice, která zasahuje hluboko do nedalekého města St. Paul a přilehlých předměstí. Na těchto stezkách se nachází málo křižovatek, což umožňuje svižnější jízdu a dodává pocit bezpečí a pohodlí.

Město také zprovoznilo první velkou pouliční půjčovnu kol v USA – jmenuje se Nice Ride. Zároveň se pyšní zřejmě nejlepší sítí cyklostezek vedených mimo ulice. Cyklisté v Minneapolisu navíc čelí studeným zimám plným sněhu. „Je tu chladněji než v Montrealu či Moskvě“ řekl návštěvníkům Steve Clark, manažer Bike Walk Twin Cities (Bezmotorového programu pro Minneapolis a St. Paul), „ale chlad nezabrání lidem jezdit i v těch nejstudenějších, nejtemnějších a nejzasněženějších podmínkách.“ Clarkův tým zjistil, že třetina sezónních cyklistů pojede pravidelně i o teplejších slunečných dnech v zimě. Pětina vyjede i ve vánici či při teplotách pod bodem mrazu. Správa komunikací odklízí sníh ze stezek stejně jako z ulic. „Pořádné gumy a teplé oblečení zjednoduší vaše celoroční ježdění víc, než si myslíte“, tvrdí Clark. Několik tipů pro zimní jezdce: „Nasaďte pořádné blatníky, snižte si sedlo, abyste mohli v případě nouze brzdit nohama, jezděte pomaleji a užívejte si vánoční scenérii.“

Clark zdůrazňuje důležitost sčítání cyklistů v nejchladnějších měsících. „Platná data ospravedlňují zimní cyklistiku jako způsob dopravy. Zároveň ukazují, že stavění cyklostezek rozhodně není lehkovážné, protože stezky nejsou využívané jen v létě.“

Pokračování příště.

Jay Walljasper píše o svých cestách a zaměřuje se na revitalizace měst po celém světě. Přispívá do National Geographic Traveler, je editorem OnTheCommons.org, a je vysoce postaveným pracovníkem v Projektu pro Veřejná prostranství. Více jeho prací můžete vidět zde: www.JayWalljasper.com

Fotografie: Wikipedia a Google maps.