Auto*Mat zahájil sbírku na pomník Janu Bouchalovi a dalším obětem nehod

Pomník se objeví na místě současného ghostbiku na křižovatce nábřeží Kapitána Jaroše a třídy Dukelských Hrdinů. Po loňské rekonstrukci křižovatky, do které bylo řešení pro cyklisty zařazeno až po zásahu primátora Bohuslava Svobody, již realizaci plastiky nebrání nic v cestě. Dílo nazvané Bike to heaven navrhl sochař Krištof Kintera. Iniciativa Auto*Mat, jejíž byl Bouchal prvním mluvčím, dnes zahájila na pořízení pomníku veřejnou sbírku.

Tečka ze problémovou křižovatkou

Šest let trvalo, než vloni došlo na rekonstrukci kritické křižovatky, která zde byla mnohokrát probírána. Úprava proběhla v rámci rekonstrukce tramvajové trati, do které se podařilo „přisypat“ několik milionů Kč na solidní vyřešení průjezdu cyklistů křižovatkou. Jediné, co zatím chybí, je důstojný památník na místě Pupovy smrti. Několik let odstupu vedlo k tomu, že pomník je nyní pojímán šířeji: Bude současně věnován všem cyklistům, kteří zemřeli v pražských ulicích.

Původní vítězný návrh vzešel ze soutěže už před sedmi lety. David Černý tehdy navrhl siluetu cyklisty v asfaltu komunikace, což se v pražských podmínkách ukázalo jako neschválitelné. Po dohodě bude realizován druhý návrh v pořadí od Krištofa Kintery. Autor popisuje sochu následovně:

Socha, umístěná na extrémně frekventovaném místě, má být signálem k zamyšlení nad způsoby a bezpečností našeho pohybu krajinou. Na vysoký sloup veřejného osvětlení, který stojí přesně vedle místa nehody, bude umístěno kolo, které po sloupu míří k nebi. Celý sloup, včetně bicyklu a svítidel, bude pokryt plátkovým stříbrem tak, aby celá skulptura působila jako monumentální, lehce nadpozemsky nepatřičný šperk. Kolo i svítidla jsou umístěna na otočném mechanismu, tak aby je vítr čas od času roztočil.

Sbírka na materiál

Sloup k výrobě pomníku darovala Kooperativa Uhlířské Janovice. Kolo věnoval Bajkazyl, bezplatně jej opískovala firma Štěrba a instalaci provede zdarma Eltodo. Také sochař Krištof Kintera pracuje bez nároku na honorář. Na výrobě sloupu se podílejí Richard Wiesner a Anna Burgemaisterová. K úhradě materiálu, postříbření sloupu, jeho dopravy do Prahy a produkčních nákladů je třeba vybrat zhruba dvě stě tisíc korun. Iniciativa Auto*Mat pro tento účel vyhlásila veřejnou sbírku.

Sbírku můžete podpořit jakoukoli částkou na účet číslo 2100063331 / 2010.

Další informace o veřejné sbírce na pomník Janu Pupovi Bouchalovi (1975 – 2006) a všem cyklistům, kteří zemřeli v pražských ulicích najdete zde, na účet se můžete podívat zde.

Složitá jednání a úspěch

Jednání o výsledné podobě křižovatky byla zdlouhavá a do snahy o odpovídající cyklistické řešení se zapojila řada lidí, nejen z neziskového sektoru. Odborná veřejnost byla zajedno v tom, že připravovaná rekonstrukce by měla zahrnovat i zásadní přestavbu křižovatky. Celý problém se v roce 2011 zúžil na otázku koordinační a následně pouze finanční, protože bylo nezbytné, aby magistrát Dopravnímu podniku přidal několik milionů na doplnění přejezdů pro cyklisty, které by jinak v rámci rekonstrukce nevznikly. Částku již přislíbil tehdejší radní pro dopravu Březina, po nástupu radního Noska na konci roku 2011 se ale situace stala opět nejistou. Po závěrečném kole horečných jednání byla nakonec potřebná částka garantována slibem samotného primátora.

Stávka dopravy v červnu 2010 prověřila, že tato křižovatka cyklistům v cestě skutečně brání.

Realizaci lze přitom jednoznačně považovat za úspěch, protože několik evidovaných zbytkových much je s původním stavem zcela nesrovnatelných. Že je řešení úspěšné, je zřejmé z jeho popularity: Počet cyklistů projíždějících po nábřeží Kapitána Jaroše se v roce 2012 zvýšil oproti předchozímu roku o 175%.

Změna je potřebná

Divoká situace kolem rekonstrukce, kdy se ještě v době zahájení stavby nevědělo, zda bude křižovatka přestavěna s přejezdy pro cyklisty nebo bez nich, ukázaly v plné nahotě nekoncepčnost a nefunkčnost stávajících mechanismů podpory cyklistické dopravy v rámci magistrátu a dalších městských institucí.

První chybou je, že se celkové rekonstrukce tramvajových tratí nevyužívají jako logická příležitost k odstranění dalších problémů. Dopravní podnik vymění panely za asfalt s novými kolejemi, upraví ostrůvky, ale kde nejsou už se většinou nepodaří rozšířit chodníky a zvýšit tak pohodlí a bezpečnost (viz např. Maniny). Jelikož je investorem tratí někdo jiný než město, není snadné začlenit do realizace požadavky dalších subjektů, které rozhodně mají do věci co mluvit, ať už jde o městské části či magistrát, zvlášť, pokud by vedly k navýšení ceny realizace. Drobné úpravy, které se lépe dělají naráz, se neprovedou. Neexistuje nikdo, kdo by se takovou koordinací zabýval. Výsledky jsou tristní, i když se jednou podaří ulici kompletně zrekonstruovat (viz např. Myslíkova).

Druhým problémem je takřka nekonečná příprava větších akcí, které jsou pak následně ještě léta odkládány. Následně se pak velké přestavby realizují podle projektů ideově starých i několik desítek let. Morální zastaralost takových rekonstrukcí se ovšem netýká jen cyklistů. Zajděte se schválně podívat, jak jsou na tom ve zrekonstruované Michelské chodci.

V Praze se každý rok přestaví několik velkých křižovatek, ať v rámci obnovy tramvajových tratí, nebo jako rekonstrukce světelné signalizace. Kvalitní začlenění cyklistické dopravy do těchto rekonstrukcí stojí v poměru k ceně celé přestavby zanedbatelné částky, které nicméně není nikdo ochoten vydat.

Lidé zodpovědní za rozvoj cyklistické dopravy v tuto chvíli nedisponují žádným rozpočtem na to, aby mohli v rámci koordinací potřebnou částku „přisypat“ a tím odpovídající řešení pro cyklisty zajistit. Na letošních 25 milionů už čeká násobně objemnější zásobník akcí, ve kterém se přidělená částka rozplyne jak tuk na rozpálené plotně. Pro záchranu před stupidními řešeními, která budou strašit na upravených křižovatkách desetiletí do jejich amortizace, by byla potřeba odhadem stejná částka, která ovšem není.

Možná ale svítá na lepší časy. Na dnešní tiskové konferenci byl přítomen i primátor Prahy, Bohuslav Svoboda, který vloni výrazně přispěl k tomu, že bylo řešení pro cyklisty v křižovatce realizováno. Z jeho projevu bylo jasné, že si je vědom potřeby řešit úpravy ulic kvalitně také pro pěší a cyklisty.

Že je to nezbytně zapotřebí, ukázaly loňské výsledky přestavby Michelské a Letenského náměstí.

Náklady na přejezdy pro cyklisty a další, dodatečné úpravy (například druhý přechod) činily v případě Kapitána Jaroše jen zanedbatelný zlomek ceny celé rekonstrukce. Kolik by bývalo bylo potřeba přidat na zpatlaném Letenském náměstí nebo Michelské?