Salzburgem na kole

Své zkušenosti z pobytu v Salzburgu nám poslal Štěpán Šantrůček. Salzburg má 150 tisíc obyvatel, a s 16% podílem cyklodopravy (link) se řadí mezi města, která dosahují značného podílu cyklistické dopravy i přes ne zrovna rovinatý terén.

Salzburg, Festung Hohensalzburg

Neznám nikoho, kdo by odjížděl na studijní pobyt do zahraničí bez nadšení. Pobyt v cizí zemi jako životní zkušenost veliké lákadlo, a třebaže do své přihlášky vyplňujete slova o tom, že „pobyt je naprosto nutný pro rozvoj mých dalších akademických dovedností“, tak vlastně víte, že tak trochu lžete, protože chcete jen na semestr či dva vypadnout z domova, poznat nové kamarády a v ideálním případě se zlepšit v cizím jazyce. Když vám nakonec všechny tyhle lži (nebo spíše konstruktivní manipulace s pravdou) vyjdou, ocitnete se samotní v cizí zemi, cizím městě a cizím prostředí. První dva až tři týdny jsou samozřejmě skvělý, protože dny trávíte seznamováním se s městem a novou univerzitou, zatímco večery trávíte plodnou multikulturní družbou s novými kamarády. Všechno to přitom pečlivě dokumentujete a honíte lajky u svých fotek na Facebooku.

Když konečně po prvních týdnech vystřízlivíte, začnete s úplně normálním životem v jiném městě a to vás donutí přemýšlet o tom, co je v tomto městě dobré nebo špatné, co je hezčí nebo ošklivější, co se dá srovnat s vaším domácím městem a co se naopak srovnat nedá. Na Salzburgu mě hned od začátku zaujala cyklodoprava a to nejen její řešení a podpora ze strany města, ale i přístup místních obyvatel. Tento článek si neklade za cíl nic jiného, než představit systém cyklodopravy v rakouském Salzburgu a pokusit se jej porovnat s Prahou.

Páteřní cyklostezka podél řeky Salzach.

Město v kopcích

Ačkoli je Salzburg, podobně jako Praha, zasazen do kopcovitého prostředí, tvoří cyklodoprava významnou část pohybu obyvatel po městě. To je dáno především četností cyklostezek, jejichž hustota umožňuje jízdu po městě téměř bez zapojení do automobilového provozu. Většina tras je tvořena samostatným pruhem pro cyklisty, který je od silnice oddělen prostorem pro parkování aut, nebo zelení.

Co však Pražana zaujme na Salzburgu nejvíce, je samostatná struktura cyklodopravy, která se nápadně podobá možnému řešení pro Prahu. Salzburg se rozprostírá v údolí řeky Salzach a podstatnou část města tvoří kopce jako Kapuzienerberg, Rainberg či Monchsberg. Páteří celé cyklodopravy jsou dvě cyklostezky vedené po obou březích Salzachu. Většina cyklostezek je vedena z nejrůznějších míst města nejprve směrem k řece, kde se napojují právě na páteřní cyklostezku.

Tento model je prosazován také pro Prahu, ale v Salzburgu je doveden k dokonalosti. Páteřní cyklostezky protínají město podél řeky z jednoho konce na druhý, cyklista po nich pohodlně dojede co nejblíže k cíli jeho jízdy a to aniž by se musel zastavit, či řešit nějaké složitější dopravní situace. Pohyb chodců po cyklostezkách je přísně zakázán a křížení trasy s příčnými mosty přes řeku je řešeno vystavěnými cyklopodjezdy. Pokud se tedy cyklista dostane na páteřní trasu, nic mu již nebrání dostat se podél řeky v podstatě kamkoli.

Cyklostezku můžete pověsit mimoúrovňově i pod most.

Mimo páteřní trasu

Co ale dělat v případě, že potřebujeme od řeky odbočit a dostat se dále od města? V podstatě existuje několik typů cest pro cyklisty. Prvním z nich je samotná pěší zóna v historickém centru města, která je pro dopravu uzavřena, ovšem s několika výjimkami, které tvoří automobily pro zásobování, vozy taxislužby, vozy rezidentů a samozřejmě cyklisté. Další možností je odbočit na cyklostezku, která vede samostatně většinou mezi chodníkem pro chodce a silnicí, přičemž od silnice je oddělena přirozenou překážkou v podobě parkovacího pruhu, či stromořadí. V případě, že se cyklista potřebuje napojit na větší silnici, je pro něj prostor téměř vždy vyhrazen v podobě cyklopruhu na pravém okraji vozovky. Takovýchto cyklopruhů je však ve městě minimum a téměř vždy je můžeme při své trase vynechat. Jednosměrné ulice jsou pro cyklisty vždy přístupné z obou směrů. Čtvrtým případem, je cyklotrasa vedená po chodníku pro chodce. V takovém případě ji vždy doprovází značka s nápisem „Schrittgeschwindigkeit“, který by se dal přeložit jako „jeď krokem“ či „rychlost chůze“.

"Cyklisto, pohybuj se rychlostí chůze." U nás by zde byl příkaz k sesednutí.

Kolo lze zaparkovat téměř všude. Samozřejmostí jsou stojany u obchodů, bank, restaurací, či vlakových stanic. Stojany u salzburské univerzity často nestačí svoji kapacitou a studenti jsou nuceni opírat kola o zábradlí, stromy, či dopravní značky. Zamykání kol ke sloupům veřejného osvětlení, zábradlí, či dopravním značkám sice není povoleno, nicméně je tolerováno v případě, že kolo výrazně nepřekáží, či stojí na místě jen několik minut.

Obousměrnost pro cyklisty je zde přirozená.

Pokutují se nebezpečné věci

Co však tolerováno není, je jízda na kole v noci bez osvětlení, či jízda v opilosti. Za jízdu bez osvětlení může policista uložit pokutu až do výše několika set eur a ačkoli je v Rakousku hranice pro pití alkoholu již v šestnácti letech, pro jízdu pod vlivem alkoholu platí přísná omezení. Limit alkoholu v krvi pro cyklistu je 0,8 ‰ a pokud je tento limit překročen, je s cyklistou nakládáno stejně jako s řidičem automobilu. Výsledkem může být pokuta až 5000€. Odebrání řidičského průkazu v Rakousku, na rozdíl například od Německa, nehrozí.

Je jasné, že srovnávat stopadesátitisícový Salzburg s osmkrát větší Prahou není snadné, ale přesto si troufám tvrdit, že profil města je do značné míry podobný. Salzburg má jasnou strukturu cyklodopravy, jejíž největší procento je vedeno po páteřních cyklostezkách podél řeky. Stejný model je propagován i v Praze, pokud by došlo k propojení pražských náplavek formou podjezdů mostů či postranních lávek v některých kritických místech, mohl by se potenciál náplavek ještě více zúročit. Jako inspirace pro Prahu v oblasti využití cyklostezek podél řeky v kopcovitém městě, by mohl sloužit právě rakouský Salzburg.

Chráněná cyklotrasa v prostoru za parkujícími auty.