Hlavní město Estonska je počtem obyvatel srovnatelné s Brnem. Z metropolí Pobaltských států působí nejvyspěleji. Čekal jsem méně cyklostezek, cyklopruhů i kol ve městě. MHD je sice pro místní zdarma, ale pro některé je zjevně důležitá rychlost, kterou jim kolo nabízí. Zatímco Praha dělá při ježdění na kole blbce ze mne (jak jinak si na A2 na Rohanském ostrově vysvětlím tmu, louže, betonové bariéry, větve ve výšce očí a plot na odbočce do Karlína u Šaldovy). V Tallinnu zase dělá město tak trochu blbce z cestujících. MHD je pro rezidenty zdarma, ale všichni mají elektronické karty a při každém nástupu se musí pípnout. Považuji to za zdržování a zbytečnou práci. Někteří lidé mají v ruce mobil, tašky, kufry, děti či jsou rádi že doběhli a nastoupili. Kdyby se nepípli, tak jedou načerno, ač zadarmo.
Praze se na rozdíl od Tallinnu pípací blbost vyhnula.
Tento velký kruhový objezd není jediná investice doplněná stezkami.
„Jižní spojku“ podjedeme podjezdem.
„Jižní spojka“ poskytuje rychlé spojení městských čtvrtí na kole.
Atraktivitu stezky podvazuje křižovatka, kde je nutno čtyřikrát čekat.
Historické centrum je důsledněji uzavřeno autům.
Většina příměstských vlaků a zastávek dva roky stará. Kde jinde to mají?
Vlakové spojení s lotyšskou Rigou byste hledali marně, od roku 1997 neexistuje.
