Nedělejme cyklokiksy! 5: Cyklostezky podél silnic

V obnoveném pokračování seriálu se budeme věnovat kiksům spojeným s vedením cyklostezek podél komunikací. Do konce předpokládám ještě další dva díly, které bych rád věnoval zejména potížím s cyklostezkami samotnými a terénem pro jízdu na kole vůbec.

Kiks E 1 : Přerušování cyklostezek marginálními odbočkami

Přerušování cyklostezek přechody je docela obvyklým způsobem, jak “vyřešit” nepřítomnost sdruženého přejezdu a přechodu ve vyhlášce 30/2001 Sb. a potíže spojené s odlišnou předností na přechodech a přejezdech pro odbočující vozidla vůči chodcům a cyklistům (zatímco na chodce musí odbočující vozidlo brát ohled vždy – a nesmí je ohrozit dokonce ani když v místě odbočení přechod není, cyklista naopak v drtivé většině případů přednost dává).

Běžně používaným řešením je v takovém případě “rozplet” na oddělený přechod pro chodce a přejezd pro cyklisty, který má nicméně v České republice značné šířkové nároky (v minimální podobě 6,5 metru), a tudíž není vždy realizovatelný.

Sdružený přechod pro chodce a přejezd pro cyklisty již byl realizován i v ČR. Zdroj: Manuál tvorby veřejných prostranství, Institut plánování a rozvoje.

Je-li to nezbytné, je možné místo přechodu raději nekreslit nic. Nevyznačené křížení i nadále zakládá řidičům dát při odbočování chodcům přednost (i když to možná ¾ nevědí, je to tak), a současně tím po cyklistech nevynucuje vedení kola. To má ale smysl nejspíš tam, kde je velmi slabá frekvence chodců.

Nuselská: původně jsme to toto řešení kritizovali, ale pak nám došlo, že jde o kompromis, byť asi neúmyslný a pro dané místo nevhodný. Pomineme-li že nejvhodnější by zde byl vjezd přes zvýšenou obrubu nebo sdružený přechod a přejezd, je nepřítomnost přechodu pro jízdu na kole paradoxně lepší, protože si nevynucuje sesedání.

Na světelně řízených křižovatkách není někdy možné realizovat nově přejezd pro cyklisty ne kvůli nedostatku místa, ale proto, že by se muselo zasáhnout do signalizace a přidat oddělený semafor pro kola. V řadě případů lze ale přidat společný signál pro kola a chodce (zejména tam, kde je signalizace bez směrových šipek a přechod je na výzvu).

Dvě progresivní řešení v jednom: společný signál pro kola a chodce a současně přimknutý přejezd pro chodce a cyklisty (úspora cca 1 m šířky). Argentinská, Praha.

Kiks E 2 : Cyklostezky přerušované příliš často (aka “Jarošovy”)

Křížení cyklostezek s odbočkami z hlavní je koliznější než řešení formou vyhrazených pruhů v hlavním dopravním prostoru. Naproti tomu, vyhrazené pruhy v mezikřižovatkových úsecích jsou koliznější než stezky – zvlášť jsou-li vedeny podél zaparkovaných aut, případně podél vysokoobrátkových parkovacích stání. Za kiks tak můžeme považovat jak cyklostezku vedenou přes příliš časté odbočky, tak cyklopruh tam, kde by řešení v přidruženém prostoru bylo možné bezkolizně v délce několika set metrů.

Pro křížení obousměrných stezek se uvádí jako rozumné kritérium minimální “hustoty” odboček jedna na cca 200 metrů. U jednosměrných stezek vedených po obou stranách komunikace se za vyhovující považují ještě odbočky i po sto metrech. Tím se nicméně nemíní “vjezdy do vrat,” přes zvýšenou obrubu, jsou-li vyznačené tak, že mají přednost cyklisté – hustota takovýchto odboček může být samozřejmě vyšší.

Z hlediska bezpečnosti nejlepším řešením, které spojuje bezpečnost mezikřižovatkových úseků mimo hlavní dopravní prostor a bezpečnost křížení odboček formou cyklopruhu jsou. “dánské pásy”: souběžné, oddělené, a zejména jednosměrné (!) cyklostezky, které se před většími křižovatkami stanou vyhrazenými pruhy. Kde neparkují auta, mohou to být bez výrazně zvětšených nároků na prostor stávající cyklopruhy, oddělené od komunikace zvýšenou obrubou. Takové řešení je přitom legálně možné i u nás (pomineme-li nepřímá odbočení na světelných křižovatkách, v jejichž realizaci brání naše normy – i tam lze stále ponechat možnost odbočení vlevo jako přímé, nebo nějaké alibistické cedulky typu „cyklisto, pro odbočení vlevo veď kolo po přechodu.“).

Kodaňské řešení v ČR: Vyvýšený cyklopruh a křížení odbočky cyklopruhem. Sokolovská, Uherské Hradiště (také na následující fotografii).

Tohle se nepovedlo. I když fotka trochu klame (odbočky jsou od sebe vzdálené v průměru 50 metrů), co je moc, to je moc. „Slavný“ Jarošov u Uherského Hradiště.

Takhle to funguje v Kodani: vyvýšený cyklopruh až ke křižovatce (na Kodaň podměrečný, ale neberte to u nás).

Využití pravého odbočovacího pruhu pro jízdu přímo.

Kodaňská řešení v křižovatce: všechno v jednom. Pro realizaci v ČR by bylo nezbytné změnit legislativu.

A takhle se to používá.

Kiks E 3 : Obousměrná stezka na nevhodném místě

Jak bylo uvedeno u předchozího kiksu, jednosměrná řešení po obou stranách komunikace jsou obecně vhodnější. Zvláštním případem nevhodného zavedení obousměrné stezky je, pokud se kvůli tomu cyklista musí přesmýknout přes komunikaci na levou stranu jen proto, aby se po pár stovkách metrů vracel zase zpátky. Je-li provoz tak velký, že vyžaduje stezku, je tento přesmyk zpravidla nebezpečný. A je-li provoz tak silný, že se přesmyk musí signalizovat, jedná se o dost brutální zdržení.

Jistěže má někdy přesun na jednu stranu ulice oprávnění – když se třeba převedením pruhů na stezku po jedné straně (klasicky podél řeky, železnice či jiné liniové bariéry) výrazně sníží počet křížení s odbočkami. Je ale potřeba si to vždy odhadnout, zda diskomfort z přesmyku přece jen nepřeváží.

Kiks E 4 : Nebezpečné provedení odbočky přes cyklostezku

Křížení s obousměrnou stezkou v přidruženém prostoru si zadělává na kolize – potíže mohou ale přinést i stezky jednosměrné. Je zásadní, aby křížení odboček bylo realizováno co nejbezpečněji.

Nepřehledné řešení má své důsledky.

Kiks E 5 : Hoď ho do HDP

Jak bylo řečeno výše, pro křižovatky je bezpečným řešením, pokud se před odbočením přesunete do hlavního dopravního prostoru. Teoreticky. V praxi se totiž tento koncept dá zvrzat na mnoho způsobů a jedním z nich je, pokud oddělenou stezku před křižovatkou vrhnete do provozu bez jakýchkoliv opatření. Kontrast z přerušeného cyklopruhu je zde ještě umocněn tím, že šlo původně o řešení v přidruženém prostoru.

Chcete jet přímo? Propleťte se kolonou do levého pruhu. (zdroj: Mapy Google)

„Řaďák“ na tvrdé začlenění do proudu vozidel jedoucích 50 km/h? Au.

A nebo rovnou bez řaďáku. O 20 metrů dříve je světelná křižovatka, která zajistí, že zde budete mít projíždějící auta vždycky, tj. se neobejdete bez zastavení. Budějovická, Praha.

Míra kiksovosti roste se sílou provozu či výskytem absurdity. Letenské náměstí vás nutí řadit se z cyklostezky rovnou do druhého pruhu (když už, tak vhodným řešením by zde byla cyklistická výhybka). Na Budějovické zase na blízké křižovatce dostanete zelenou společně s auty jen proto, abyste jim o 30 metrů dále museli dát přednost.

Horší verze předchozího je, pokud se vjezd do hlavního dopravního prostoru realizuje z místa, kde nejsou cyklista a chodec ve vzájemném očním kontaktu.

Kiks E 6: Zábradlíčka hladká i příčně pruhovaná

Zabezpečení vjezdu na komunikaci fyzickou zábranou je nesmírně lákavé, zvlášť proto, že na některé cyklisty skutečně nic jiného neplatí. Bohužel, oprávněnost umisťování fyzických zábran závisí velmi na konkrétním místě a (podobně jako u příkazu k vedení kola) jsou tyto bariéry nadužívány.

Dobrý úmysl zabránit rychlému vjetí cyklisty do nepřehledného místa se může příliš snadno zvrhnout v obtížně překonatelnou past, která sama o sobě problematičnost daného místa ještě více zhoršuje. Obvyklé varianty špatně provedené bariéry jsou:

1. zábradlí zpomalující do kroku na přehledném místě,
2. zábradlí či bariéry vytvářející zúžením z bezpečného místa nebezpečné,
3. zábradlí a bariéry málo zřetelné za snížené viditelnosti,
4. zábradlí znemožňující průjezd kol s vozíky či kol nákladních,
5. nepřehledná bariéra, u které není zřetelný bezpečný průjezd,
6. bariéry strhávající pozornost od problému, kterému mají bránit, k bezpečnému překonání bariéry samotné.

V drtivé většině případů jde přitom situaci řešit jinak, jako třeba v následujícím případě, kde je komunikace, kterou stezka kříží, již dokonce zklidněna. Realizovat zde plnohodnotnou křižovatku by nicméně asi bylo nad rámec představivosti zúčastněných:

Ke zvlášť absurdní situaci pak dochází, jestliže jde bariéru snadno objet. Sorry, ale k čemu je zde následující zábradlí?

A23 Botič před Nuselskou: Když už to musíte mít, jsou citybloky lepší než zábradlí. I tak je to ale zrovna tady dost zbytečné.

Takhle to dělají v Kodani. Ještě se máme co učit.

A co takovéto „zabezpečení“ prokřížení cyklostezky a ulice (byť vedlejší)? Počet dopravních značek = 0.

Kiks E 7: Sloupky a balisety

Obdobou předchozího kiksu jsou špatně řešená zábradlí či sloupky instalované s cílem „chránit“ cyklisty před automobilovou dopravou. Nic vám totiž na kole nezajistí pocit bezpečí lépe, než řada sloupků vytažených právě do výše řidítek a nastřílených do dělící čáry obousměrné stezky široké přesně normovaného 2,5 metru – takže vám při jízdě soustavně hrozí, že o jeden sloupek cvrnknete řidítky, o druhý přeletíte přes řidítka a na třetí se nabodnete.

Trochu přehnaná ochrana uprostřed stezky. Sloupky v oddělujícím pásu jsou OK, mají kolem sebe buffer (Paříž).

Místo sloupků nízká pacholata. Účinné a přitom neohrožující, tak je to správně. Sloupky uprostřed stezky jsou už horší. Paříž.

Tohle už je moc. Jistěže to má bránit parokvání na chodníku, současně to ale značně zužuje psychologický profil. Saint Denis, poblíž Paříže.

Tento kiks může mít řadu obdob. Zábradlí nad svodidly zužující už tak neširoký cyklochodník na Povltavské, zábradlí na úzké lávce zmenšující už tak malou použitelnou šířku, neviditelné sloupky bránící vjezdu aut na chodník a lesy baliset, mezi kterými je třeba kličkovat.

Cyklochodník Povltavské – zábradlí oddělující kola od kol dělá cyklochodník ještě užší.

Zvláštní zmínku, a to ani ne tolik z pohledu bezpečnosti, si zaslouží zelené balisety, které v posledních letech zamořují pražský uliční prostor. Naštěstí nejsou tak vysoké, aby cyklistům ohrožovaly řidítka, jejich problémem je odporný vzhled. Jestliže se červenobílé dopravní zábradlí stalo symbolem odporu Institutu plánování a rozvoje vůči převládající dopravní technokracii, tento nový optický mor se zatím šíří bez překážek, ačkoliv je vizuálně ještě mnohem hnusnější – zvlášť, když se s červenobílým zábradlím zkombinuje.

Cykloobousměrka Lupáčova: Doplnit cykloobousměrku kombinací červenobílého zábradlí a zelených baliset je skvělý způsob, jak dokázat, že cykloopatření v Praze prostě „musí“ vypadat hnusně.

Samozřejmě, někdy se bez fyzického oddělení obejdeme. Stávající provedení v Praze je ovšem nesmírně tragické.

Zvláštní kategorií tohoto kiksu je špatná viditelnost sloupků či jiného mobiliáře ve stezkách. O tom ale podrobněji až příště.

Příště

V dalším pokračování se budeme věnovat vnitřním problémům cyklostezek a probereme potíže s povrchy a terénem.