Standardy aktivní mobility schválila Rada hlavního města Prahy v srpnu 2022. V článku přinášíme návod, jak pro projekt nebo lokalitu určit vhodná cykloopatření v souladu se standardy nebo posoudit, zda existující projekt standardy dodržuje.
Standardy aktivní mobility v Praze (dále „Standardy“) jsou dokument poměrně obsáhlý. Na Městem na kole byly stručně představeny na podzim roku 2022. Od té doby se náhled na dopravní projekty optikou Standardů stal běžnou součástí komentování a připomínkování cykloopatření prováděné Laboratoří udržitelného urbanismu AutoMatu (autor je pracovníkem spolku, pozn. red.).
Pozorujeme nicméně, že projekty nejsou s ohledem na standardy často zadávány, starší projekty pak nebývají do souladu se Standardy přepracovány ani tehdy, je-li to možné. To je do značné míry na vůli a schopnostech architekta a projektanta, zda standardy dodrží. Navíc s novým stavebním zákonem, dovolujícím jednodušší zadávání a zpracovávání projektů, význam Standardů pro projektování uličního prostoru dále vzrůstá – stejně jako nároky na přístup projektanta.
Při návrhu cykloopatření se nyní v pražské praxi postupuje víceméně podle Manuálu tvorby veřejných prostranství z roku 2014 (dále „Manuál“). Standardy vznikly také proto, jelikož Manuál neurčuje dostatečně typ cyklistických opatření vzhledem k charakteru ulice a také na základě zkušenosti ukazující, že je třeba zvýšit oddělení cyklistů od automobilové dopravy i chodců. Technicky nově vydané Standardy původní Manuál v některých bodech zpřesňují a jinde aktualizují: Jsou-li tedy v konkrétním bodě Standardy a Manuál v rozporu, mělo by se postupovat spíše podle Standardů.
Jak tedy postupovat, zadáváme-li projekt nebo navrhujeme-li cykloopatření a chceme mít výsledek pokud možno podle Standardů? Nebo posuzujeme-li stávající projekt co do souladu se Standardy? Ukažme si to na modelovém příkladu, kterým bude hypotetická rekonstrukce profilu ulice Počernické, spojená se stavbou tramvajové trati.
Návod pro určení výše standardu v místě zájmu najdete na straně 42 Standardů, kde jsou definovány tři úrovně: První, nazývaný nejvyšší, druhý nazývaný vyšší (v článku budu dále používat spíše termín zvýšený) a třetí, označený jako základní. K určení výše standardu v dané ulici potřebujeme především vědět, co v ní navrhuje celoměstský systém cyklotras. Ten snadno zobrazíme v aplikaci Atlasu Prahy na stránkách Institutu plánování a rozvoje (IPR), a v menu „Doprava“ zapneme vrstvu „Systém celoměstských cyklotras.“
Z popisu hierarchie cyklotras ve Standardech vyčteme, že nejvyšší standard se aplikuje na nadřazené cyklotrasy, což jsou čísla A0 – A9. To nebude náš případ. Ulicí ale vede páteřní trasa A24, na kterou se aplikuje standard zvýšený.
V části ulice směrem k Vinohradské máme vedenou pouze hlavní trasu A422. Standardy požadují zvýšený standard také u významných mezičtvrťových spojení, což hlavní trasa může a nemusí být. Pravidla pro aplikaci zvýšeného standardu jsou více popsána na straně 43 Standardů. Úsek mimo páteřní trasu můžeme označit jako součást sítě se zvýšeným standardem vzhledem k dalším návaznostem, nebo z důvodu kontinuity, případně se můžeme spokojit se standardem základním. Dejme tomu, že návaznost k Vinohradské budeme považovat za místní a rozhodneme se tedy pro základní standard, který – jak brzy uvidíme – není ostatně tak nízký.
Druhým krokem je dohledání přípustných cykloopatření na základě charakteru místa a určeného standardu. K tomu slouží tabulky na stranách 46 – 50. Tabulky jsou tři:
Počernická ulice má mezi ulicí Na Palouku a Hostýnskou pevnou uliční čáru (vilky s plotem), v ostatních úsecích má modernistický charakter (sídliště nebo nové domy za obslužnou komunikací či zeleným pásem).
V každé tabulce pak najdeme několik sloupců pro různé typy ulic od rezidenčních po silně frekventované. Podíváme se tedy na úseky jeden po druhém.
Úsek 1: Vinohradská – Na Palouku: V tabulce modernistického města odpovídá komunikaci zatížené motorovou dopravou:
Tabulka uvádí, že se uplatňuje duální přístup, což znamená vyhrazené nebo ochranné cyklopruhu plus souběžný chodník s povolenou jízdou kol. Vyhrazené cyklopruhy jsou uvedeny jako první, tudíž by měly být realizovány spíš než cyklopruhy ochranné. Že jsou v seznamu více opatření preferována opatření uvedená výše, platí i v dalších tabulkách. Návrh nám také samozřejmě nezakazuje aplikovat standard vyšší.
Obdobně pro úsek Na Palouku – Hostýnská použijeme tabulku na straně 46 a 47, kde se pro zvýšený standard požaduje stezka pro cyklisty (tj. oddělená od chodců) nebo dánský pás. Případně je možné vedení trasy ve zvýšeném standardu blízkým souběžným koridorem: to by zde znamenalo využít třeba souběžnou ulici Nad vodovodem, ovšem pro dodržení standardu je třeba upravit ji jako cyklistickou ulici, zónu 30 s ochrannými cyklopruhy, nebo jako obytnou zónu. A samozřejmě zobousměrnit pro kola.
Vedení trasy jiným koridorem dovoluje i definice tras celoměstského systému, která připouští odlišné trasování, pokud realizovaná trasa bude i nadále plnit svou funkci. V takovém případě by nicméně měl být v koridoru Počernické ulice aplikován alespoň standard základní, který se realizuje všude.
Pro úsek Hostýnská – Dřevčická se vrátíme k tabulce pro modernistické město, kde zvýšený standard vyžaduje stezku pro cyklisty v přidruženém prostoru, nebo stezku pro chodce a cyklisty, nebo dánský pás, v tomto pořadí preference.
Standardy nám tedy zpravidla dávají na výběr z několika opatření s jistou preferencí. Krom toho ale Standardy také určují charakter některých opatření nad rámec ČSN nebo TP (Česká státní norma, Technické podmínky, pozn. red.). Proto je před dalším návrhem (nebo posouzením projektu) žádoucí podívat se, jaké jsou zvláštní požadavky na opatření připadající v úvahu. Přehled je v kapitole 4, kde jsou popsána opatření pro pěší i cyklisty, někdy včetně vzorových profilů či obrázků.
V našem hypotetickém případě budou patrně relevantní následující informace:
V kapitole 4 ovšem najdete dodatečné požadavky i na řadu dalších opatření, doporučujeme je proto aspoň povšechně projít a porovnat s požadavky ČSN nebo TP.
Další věcí je výklad toho, co jsme ze Standardů vyčetli. Ďábel bude skrytý v detailu, jako je konkrétní provedení křižovatek (přejezdy, integrace v řazení, čekací doby). U základního standardu můžeme například spekulovat, jak naložit s piktokoridory, které ani základní standard nepřipouští. Jsou na místě otázky, zda standardy dovolují použít piktokoridor například v řazení odbočovacích pruhů, nebo tam, kde šířka dovoluje ochranný cyklopruh. Dle mého názoru je žádoucí postupovat tak, aby konkrétní řešení nesnížilo komfort pro cyklisty.
Tím se dostáváme k praktické části návrhu konkrétních opatření v daném úseku. Limity, které stanoví Standardy, jsou samozřejmě doporučující, nicméně v konkrétních podmínkách řešení uličního profilu nám mohou pomoci zvolit realizovatelné opatření, nebo posoudit míru odchýlení se od standardu v okamžiku, kdy jeho dodržení není možné.
V hypoteticky řešeném úseku bychom se měli vypořádat s tím, že Standardy ukládají mírně odlišné požadavky pro jednotlivé úseky, současně bychom měli aplikovat pokud možno homogenní řešení v co největší délce a vyřešit návaznosti (trasa A24 pokračuje do centra ulicí Nad Vodovodem).
Konkrétní návrh tak může mít velmi různý charakter. Můžeme mít v celé délce dánské pásy, nebo obousměrnou dělenou stezku při jedné straně ulice. Můžeme mít duální řešení západně od Hostýnské a k tomu cyklistickou ulici v ulici Nad vodovodem, a na východním konci dělenou stezku.
Možností, jak se „vejít” do standardů, máme vždy více. Limitem samozřejmě budou i jiné požadavky: Zde by to byla pochopitelně samotná výstavba tramvajové trati, pak jsou tu vždy sítě, modrozelená infrastruktura, ve vnitřním městě by bylo třeba uspokojit požadavky památkové ochrany a nemůžeme opomíjet sice formálně poslední, politicky ale vždy vyžadované požadavky na parkování.
Posledním krokem při návrhu cykloopatření dle Standardů aktivní mobility by mělo být zpětné posouzení výsledného řešení na soulad se Standardy. Byl-li postup dle Standardů samosprávou nebo TSK u konkrétního projektu zadán, měl by být také objednatelem zkontrolován a vymáhán. Ke kontrole dodržení Standardů v podstatě postačuje ověřit projektovaná či realizovaná opatření dle kroků 1 – 3.
Tipy, jak na první pohled poznat, zda návrh opatření je nebo není v souladu se Standardy:
Nebyl-li soulad se Standardy součástí zadání, lze pouze poukazovat na zjištěné nedodržení, a snažit se o uvedení připravovaných projektů do co největšího souladu se Standardy v mezích možností. Lze přitom doporučit:
Naše zkušenost z připomínkování opatření obecné povahy ukazuje, že dokonce i v mezích nestavebních úprav lze žádat o zkvalitnění navrhovaných opatření a Standardy jsou v tomto velmi dobrou oporou, protože nám dávají vědět, co by v místě správně mělo být.
Standardy nabízejí solidní představu o tom, jaké cykloopatření by v daném místě bylo optimální. A i když návrh konkrétního opatření nebo projektu nemá ambice Standardy dodržet, povědomí o ideální podobě cykloopatření v daném místě v průběhu projednávání napomůže chápat skutečné požadavky na cyklistická opatření.
Budeme-li při přípravě projektů znát míru „propadu“ v kvalitě cykloopatření oproti žádoucímu stavu, povede to k tomu, že se Standardy postupně začnou více aplikovat. Podobně, jako řadu let trvala adaptace na koncepty v deset let starém Manuálu tvorby veřejných prostranství.
Líbil se Vám článek? Podpořte náš další obsah!
Stačí 100 Kč a minuta Vašeho času.
Vyberte prosím částku, poté budete přesmerováni na darujme.cz
komentář