Sdílení (či výpůjční systémy) jízdních kol v posledních letech přitahuje ve většině západního světa velkou pozornost: jedná se o reakci na touhu veřejnosti jezdit po městech na kole a omezit dopady dopravy na životní prostředí. Výpůjční systémy a systémy sdílení zažívají velký rozkvět. Co tomu všemu předcházelo?
Jak to všechno začalo
Původ tohoto fenoménu sahá do revolučních 60. let. Nicméně jeho cesta k běžnému využívání byla velmi pozvolná, a masověji se rozšířil až v době vzniku nových technologií, které rozvoj systémů výpůjček jízdních kol nastartovaly. V posledních 40ti letech můžeme rozpoznat celkem tři generace sdílení či půjčování jízdních kol. První generace se zrodila v roce 1964 v Amsterodamu se systémem Witte Fietsen, tzv. Bílých kol. Jednalo se o běžná kola, která byla namalována na bílo a poskytnuta k veřejnému použití. Každý kdo kolo někde našel se na něm mohl svézt a nechat ho v cíli své cesty pro další uživatele. Nicméně celý systém zašel na tom, že většina Bílých kol skončila v amsterodamských vodních kanálech nebo u jednotlivých uživatelů doma, takže celý program skončil vlastně dříve než pořádně začal.
Druhá generace
Téměř o třicet let později v roce 1995 v Kodani vznikla 2. generace, tzv. Bycyklen či City Bikes, která vykazovala celou řadu inovací oproti generaci jedna. Tato kola byla speciálně navržena k intenzivnímu městskému použití, měla silné pneumatiky, reklamní plochy ve výpletu, bylo možné si je vyzvedávat a vracet je na různých místech centra města. Kola byla půjčována na minci, stejně jako nákupní vozíky v obchodech. Přestože byl systém daleko formálnější než předchozí generace – se zvláštními stojany a organizovaným provozem – stále se potýkal s krádežemi, především kvůli anonymitě uživatelů.
Elektrifikace
Aix-en-Provence, Francie – V´hello;
Auckland, Nový Zéland – nextbike;
Barcelona, Španělsko – Bicing;
Berlín, Německo – nextbike;
Brusel, Belgie – Cyclocity;
Dublin, Irsko – Hourbike;
Helsinki, Finsko – Citybikes;
Oslo, Norsko – Oslo Bysykkel;
Řím, Itálie – Roma’n’Bike;
Southampton, Británie – OYBike;
Stockholm, Švédsko – Stockholm City Bikes;
Toronto, Kanada – BikeShare;
Washington, USA – SmartBike DC;
Zaragoza, Španělsko – Bizi
Zanedlouho po té vznikl v roce 1996 na Portsmouthské univerzitě systém Bikeabout. Tento systém byl založen na používání magnetických karet, které studenti při půjčování kol museli použít. Tento a následující další systémy třetí generace byly vylepšeny řadou technologických vychytávek včetně elektronicky uzamykatelných stojanů, zámků na kola, telekomunikačního systému, chytrých karet, přístupu ke kolům přes mobilní telefon či palubní počítače na kolech. Systém výpůjček kol se v dalších letech rozšioval jen pomalu, ovšem jen do chvíle, kdy byl v Lyonu spuštěn systém Velo´v, který nastartoval francouzskou revoluci.
Velká francouzská revoluce
Před zavedením systému výpůjček kol nebyl Lyon příliš cyklisticky přátelským městem – pouze 1,5 % cest vykonávali Lyoňané na kole. Po té, co město vybudovalo více cyklistické infrastruktury a v roce 2005 zavedlo systém Velo´v se díky vyšší bezpečnosti počet osob dojíždějících za každodenními záležitostmi na kole výrazně zvýšil. Cyklodoprava narostla o přibližně 500 % oproti úrovni před zavedením systému, přičemž 1/4 tohoto nárůstu připadla na systém výpůjček kol. Jenom v lednu 2008 ujeli uživatelé systému Velo´v 1,5 milionu kilometrů. Celkem od počátku jeho zavední v roce 2005 to dělalo již celkem 36 milionů kilometrů.
Když se zvěst o úspěchu systému v druhém největším francouzském městě rozšířila, začalo se o sdílení jízdních kol zajímat i hlavní město. V roce 2007 Paříž zahájila provoz vlastního systému výpůjček kol s názvem Vélib s celkem přibližně 10 600 koly, jejichž počet se má brzy zvýšit na 20 600 strojů. Toto masivní zavedení a nečekaný úspěch změnil dějiny systémů sdílení kol a vyvola ohromný zájem o tento způsob veřejné dopravy po celém světě.
Průmysl v pozadí
Až dosud systémy sdílení kol především nabízely velké reklamní společnosti jako JCDecaux, Clear Channel či Cemusa v podstatě jako nadstavbu ke své činnosti pro místní úřady. Tyto společnosti provozují systémy sdílení kol výměnou za volné reklamní plochy na veřejných prostranstvích. Pro města či městské části, která by si sama nemohla takovýto systémy dovolit, je to výhodný obchod.
Spolu s tím jak roste poptávka po zavádění systémů sdílení kol, zvyšuje se i počet firem, které se zapojují do tohoto podnikání a vytvářejí své vlastí technologie. Řada nových systémů již neobsahuje žádné reklamní prvky, ale zase pro svou finanční udržitelnost vyžaduje přímé vládní podpory a platby od uživatelů. Tyto nové systémy se tak mohou zavádět i v místech (univerzity atp.), která jsou příliš malá na to, aby je uživila reklama či tam, kde je reklama ve veřejném prostoru zakázána.
Vzhledem k tomu, že se v současné době se blížíme k počtu stovky systémů sdílení kol na celém světě nepočítaje celou řadu dalších, které jsou ve vývoji, zdá se, že budoucnost sdílení kol je zářivá. Gérard Collomb, starosta Lyonu řekl: ,,jsou dva druhy starostů, ti kteří ve svém městě provozují systém sdílení kol a ti, kteří jej chtějí.“ Zřejmě tomu tak skutečně je, neboť každý další spuštěný systém sdílení kol vyvolává další zájem o tento způsob přepravy – říkejme tomu začarovaný kruh…
Nejen v Evropě
Zdroj: bike-sharing.blogspot.comEvropa má samozřejmě – vzhledem k osvíceným úředníkům a vyšší oblibě cyklistiky obecně – na počtu systémů největší podíl, ale tato myšlenka se začíná ujímat i jinde. Například, na Novém Zélandu byly letos zprovozněny tři tyto systémy a v Číně jeden. V severní Americe se zrealizovalo několik prvních programů sdílení kol na konci letošního léta ve Washingtonu, Denveru, Minneapolis a Montrealu. Avšak celá řada dalších měst a univerzit v současnosti vybírá dodavatele systému sdílení kol. V Latinské Americe byl první systém spuštěn v listopadu v Riu de Janeiro, přičemž pro rok 2009 se chystá start celé řady dalších měst. Dokonce i na středním východě bude brzy možné půjčovat kola, a to v Tel Avivu. V Austrálii se brzy rozjede systém v Melbourne a Brisbane.
S růstem cen paliv, zhoršováním kongescí, růstem populace a zvyšováním veřejného povědomí o klimatické změně budou muset představitelé měst a států hledat nové způsoby přepravy osob, které budou ohleduplné k životnímu prostředí, ale zároveň výhodné a ekonomicky efektivní. Naštěstí systém sdílení kol tyto požadavky splňuje . Nejde samozřejmě o všelék dopravních problémů, jak kritici systému neopomenou připomenout, ale jedná se o doplňkový způsob přepravy osob a další z nástrojů využitelných v instrumentálním mixu veřejné dopravy.
Kde hledat dále
Bike-sharing blog
Wikipedia – community bicycle programme
Článek je upraveným překladem původního článku Paula DeMaia, Bike-Sharing Phenomenon, který byl otištěn v 36. čísle časopisu Carubsters.
Jan Priessnitz 18. 3. 2009, 15:41
Zdravím všechny! Zajímalo by mne, kde se mohu dostat k firmám, které jsou schopné tyto systémy vybudovat a také zda nějaká taková existuje v ČR :).
Děkuji!
Hynek Hanke 18. 3. 2009, 20:15
Ty dvě největší firmy, které rozjely ty úspěšné projekty ve velkém, jsou Clear Channel Communications (Barcelona, Miláno) a JC Decaux (Lyon, Paříž). Najdete je nejlépe Googlem. Další jsou zmíněni v článku. V Praze se o to snažil Homeport, ale to je vpodstatě mrtvé. Podle mého všichni říkají, že klíčová je hustota systému hned při otevření. Model udělat to v nějaké malé oblasti na zkoušku a ,,když se to osvědčí'', tak rozšiřovat, vůbec nefunguje.
Hynek Hanke 18. 3. 2009, 20:16
Jinak JC Decaux samozřejmě v ČR existuje. Spravuje městský mobiliář (zastávky, lavičky, stánky, zábradlí, sloupky atd.) například v Praze.
Jiří Štrupl 20. 8. 2009, 15:22
Funguje Vám někomu ten Homeport? http://www.homeport.cz/ Už jsem se tam zaregistrovat více než před měsícem a kartu mi ještě neposlali, na infolince mají záznamník (občas jim tam namluvím, ať se mi ozvou a nic) a odkazy pro osobní registraci nefungují http://www.homeport.cz/details.htm#register . Možná že kdyby skutečně fungovali, tak by tento systém fungoval i v Praze.
Hynek_ 21. 8. 2009, 09:28
Úplně přesně do toho nevidím, ale myslím, že oni spíž už moc nefungují kvůli všeobecné otrávenosti z toho, jak to dopadlo a že na začátku se docela snažili. Ale když to pohřbila Praha 4 tím, že si od nich sice ta kola koupila, ale pak je nechává už několikátým rokem reznout ve sklepě, zatímco další MČ čekaly s rozhodnutím, jestli do toho taky jít, na to, jak to dopadne na P4... Magistrát se do toho za celou dobu nebyl schopen vložit. Prostě od města naprostý nezájem. Po několika letech by to muselo otrávit každého.
Lidi mají, co chtějí. A když město veřejné automatické půjčovny nechce, těžko mu je může někdo vnutit.