Cyklotrasy, kterým je lepší se vyhnout

K čemu jsou ve městě žluté cedulky vytvářející značené cyklotrasy? Odpověď je prostá: jde o orientaci. Značení má za úkol naznačit, že směrem, kterým ukazuje žlutá šipka, dojedete na kole přiměřeně bezpečně a legálně k místu, které je na té šipce napsané. Nechtějme od nich víc – ale ani méně.

Značené cyklotrasy Praze mohou vzniknout dvěma extrémními způsoby: Ten první je, že se postaví totální novostavby cyklostezky či lávky a doplní několika směrovými šipkami. Ten druhý je, že se zřídí orientační značení na stávající ulici bez jakýchkoliv dalších změn. A možné je i všechno mezi tím. Cyklotrasy často vznikají i proto, že v daném směru sice už nějak projedete, ale existuje tam pár problémů, které se při vyznačení trasy mají vyřešit.

A nebo taky ne.

Stane se, že se trasa nedá vyznačit po sto let staré cestě – vedoucí ale dnes přes soukromý pozemek. Stane se, že úprava signalizované křižovatky bude možná až s obnovou zařízení za deset let. Stane se, že projektant zadání pochopí jako „namrskejte tam někudy žluté šipky, stejně je to jedno“ a výsledek pak vypadá podle toho.

Takže i v Praze nalezneme několik cyklotras, kde je lepší na žluté šipky zapomenout a vydat se sice cestou neznačenou, ve výsledku ale rychlejší a mnohdy i pohodlnější. Podívejme se na ty nejokatější.

A21 Modřanská roke – Šeberák

Značená trasa A21 vede po rušné ulici Dobronické s dvěma nebezpečnými kruhovými objezdy – na křižovatkách s Vídeňskou ulicí a ulicí K Borovičku. Od roku 2007 je evidováno na těchto dvou místech 9 nehod s účastí cyklisty, z toho 7 nezaviněných. Alternativní průjezd o půl kilometru jižněji vede až na 100 metrů dlouhý kousek Vídeňské výhradně klidnými ulicemi, nestala se na něm jediná nehoda s účastí cyklisty a je o cca 200 metrů kratší.

Předpokládám, že proznačení klidnější, výhodnější a bezpečnější trasy ale nebylo možné prostě proto, že prakticky celá ulice V lužích v délce cca 700 metrů vede po nevypořádaných soukromých pozemcích.

Bývalá ÚJ-BR, Roztyly – Chodov

Již historická trasa ÚJ-BR byla sice nahrazena trasou A22, jako místní spojení mezi Roztyly a metrem Chodov byla ale zachována. (V mapě ji máme historicky označenou jako ÚJ-BR, ačkoliv v terénu existuje pouze orientační značení bez číselného či písmenného označení.)

Zhruba před dvěma lety byly při výstavbě parkoviště propojeny ulice Blatenská a Kloknerova. Orientační značení se nicméně historicky drží závleku trasy ÚJ-BR, který je zhruba o 300 metrů delší (a to i v případě, že směrem nahoru budete kličkovat v souladu s jednosměrkami). Mimochodem, cykloobosměrka v jednom bloku Kloboukovy či Babákovy by dokázala spojení napřímit ještě více, prostorové poměry jsou zde ale stísněné snad ještě více než na Žižkově.

Závlek A225 do Pyšelské

Závlek značené trasy vznikl v roce 2008 zahrazením průjezdu pro cyklisty. Ulice Blažimská je totiž v soukromých rukou přilehlého hotelu. Paradoxně, pozemkově nevypořádadné jsou i ulice Knovízská a Pyšelská, po kterých vede oficiální trasa. Podél závory ale projedete i tak. Trasa A225 se ale nejspíš bude za několik let překládat na postupně vznikající cyklostezky podél Košíkovského potoka, takže absurdita na značené trase zmizí sama od sebe – a zůstane pouze absurdita na praktickém průjezdu neznačeném.

O uzavření ulice Blažimské jsme psali zde.

A26 v Hloubětíně

Obětí špatně provedeného napojení nekompromisní cyklostezky Rokytka na Hloubětín je oficiální pokračování trasy A26, zahrnující schody a kličkování kolem starého hřiště. V době magistrátního „temna“ po roce 2010 realizovala Praha 14 jako jediné možné lowcostové řešení. Museli se spolehnout na vlastní prostředky a minimalizaci stavebních úprav. K legalizaci chodníků kolem křižovatky Poděbradská – Kbelská navíc došlo až následně. Výsledkem je, že ke značené trase A26 máte směrem do Hloubětína minimálně tři neznačené praktické alternativy včetně (již orientačně označeného) gerilového sjezdu k Poděbradské. A protože přímá trasa neexistuje, záleží velmi na tom, do které části Hloubětína z cyklostezky Rokytka míříte.

A421 Thámovou

Čerstvě vzniklým paradoxem je vedení tras A421 a A252 v Karlíně. Trasa A421 vede koncepčně správně: Thámovou kolem metra Křižíkova, provedení formou pouhých žlutých cedulí bez jakýchkoliv úprav dopravního režimu ale znamená, že trasa nemá naprosto žádnou přidanou hodnotu vůči doposud užívaným průjezdům přes Karlínské náměstí nebo Šaldovou. Křižovatku s Rohanským nábřežím, kde by bylo vhodné doplnit čtvrté (bezmotorové) rameno křižovatky, musíte překonat s pomocí přechodu pro chodce.

Poznámka: V době psaní článku nebyla trasa ještě vyrenderována v mapě.

Přijíždíte-li tedy od Libně po trase A2, nebo po Rohanském nábřeží, a chcete odbočit do Karlína, máte daleko lepší použít i nadále Šaldovu a trasa pro vás prostě nedává smysl. Od Hlávkova mostu zase daleko pohodlněji projedeta na Karlínské náměstí. Jediný, pro koho bude takto provedená trasa fungovat, jsou tak návštěvníci Přístavu 186 00 a cestující přívozem HolKa.

V tomto konkrétním případě vznikla trasa na základě požadavku na zadávací kartu vzešlého přímo z TSK. Shodou náhod jsem to byl zrovna já osobně, kdo kartu zpracoval, takže moc dobře vím, že jsem všechna problémová místa navrhl řešit. No, realita je jiná.

A252 kolem Invalidovny

Ještě větší absurditou je ale motání trasy A252 kolem Invalidovny. Na konci Křižíkovy si nejprve zajedete až kolem vily Českého rozhlasu, abyste se pak projeli kolem dvou stran historické budovy. A to po asfaltu, který byl v dobrém stavu možná tak před třiceti lety. Přitom se to celé dá projet komfortně a legálně Urxovou a zklidněnou Sokolovskou. Po šipkách si zajedete 140 metrů a namísto dvou odbočení musíte odbočovat šestkrát. I proto necháváme v mapě vedení Urxovou k této trase jako alternativu.

Poznámka: V době psaní článku nebyla ještě trasa vyrenderovaná v mapě.

Důvod, proč trasa vede tak složitě, mi není znám. Předpokládám ale, že snahou projektanta bylo držet se trasy podle generelu, a to i přes to, že trasování Sokolovskou by bylo daleko jednodušší, komfortnější – a nevyžadovalo by vůbec žádnou legalizaci.

I žluté cedulky mají svůj smysl

Stále mám pochopení pro lowcostové akce a potřebu zlepšit orientaci cyklistů v komplikované uliční síti. Je ale potřeba mít na paměti, že když už se ze záměru vyžadujícího skutečná cykloopatření pořádné úpravy vyhazují, a záměr se redukuje na pouhé osazení žlutých cedulek, měly by tyto alespoň ukazovat z možných tras tu nejvhodnější.

I žluté cedulky mají svůj smysl – když označují logický průjezd a fixují trasu pro budoucí stavební úpravy.  Tak ať nám v Praze příliš často nevedou tak zběsile, jako je tomu v Kunraticích nebo Karlíně.