Postřehy z Bernu 

Bern je hlavní město švýcarské konfederace – osmimilionové země jejíž nevelká města se desítky let umisťují na předních místech ve statistikách o kvalitě života na planetě Zemi. Curych, Ženeva, Basilej jsou ty větší z nich, švýcarské hlavní město je z pohledu mezinárodního věhlasu možná menším bratříčkem nebo sestřičkou, v ukazatelích životní úrovně si s nimi ale nezadá.

Švýcarsko má také nejvyšší průměrnou nadmořskou výšku ze všech zemí v Evropě. Příznivce bezmotorových dopravních prostředků by si mohl říct, že cestování na kole bude výsadou jen nadšených iron-women and men. Opak je pravdou.  

Bern není je poměrně kopcovité město. Autorem všech fotek je autor textu, Martin Langpaul.

Již dávnější reklama nabádala cestující v basilejské tramvaji – vystupte o zastávku dřív a dojděte pěšky, zlepšíte si zdraví. Toto nastavení do svého každodenního rytmu mnoho Švýcarů přijímá. Bicykl – neboli „Velo“ (ani v místní němčině se s německým výrazem Fahrrad nesetkáte) – je hojně užívaný dopravní prostředek napříč celou zemí a zcela samozřejmou a s rozumem, avšak jednoznačně prosazovanou formou dopravy ve městech. Alexandr Vondra i jiní političtí reprezentanti (z) minulosti se mohou přesvědčit, že i elegantní dáma s prošedlými vlasy zvládne na svém city-velo lehké stoupání z velvyslanecké čtvrti Monbijou k hlavnímu bernskému vlakovému nádraží, aniž by to uškodilo jejímu účesu či elegantnímu kabátku. Jediný problém, který na své cestě bude řešit, bude, kam své kolo rychle zaparkovat, aby stihla vlak, jež odjíždí přesně za dvě a půl minuty. Má – tak jako většina místních kol – vlastní stojánek, a tak jej zaparkuje mezi nesčetné množství ostatních kol. Kolo zamkne jen k rámu – tak, jak to zde dělá většina městských cyklistů.  

Cyklostojany v ulici, i se svislým značením

Městská cyklistika je ve švýcarských městech vyladěna do naprosté dokonalosti. Většina ulic a uliček jsou užší, než ve městech v České republice. Prostor je ale přesto pro všechny, protože většina ulic neslouží jako parkoviště. Pokud auta přece jen na ulici parkují, je tomu tak jen v jasně vymezených místech, většinou na časově přísně omezenou dobu. (Pokud do Švýcarska vyrazíte autem, počítejte jako se samozřejmostí s nutností platit za parkování – například i v nákupních centrech).

Městští cyklisté se mohou na křižovatkách těšit na promyšleně řešená odbočování doleva (vždy řešení odpovídá možnostem daného místa), na snížené obrubníky v místech, kde se cyklopruh kříží s chodníkem nebo se samostatnými semafory optimalizovanými tak, aby křižovatkou mohli projet co nejhladčeji. Cedule „Cyklisto, sesedni z kola“ neexistuje. Je-li potřeba dát kolu rychlý servis, je na mnoha místech dostupná veřejná pumpička. Naprostou samozřejmostí jsou obousměrně průjezdné jednosměrky – které jsou téměř standardem.

Téměř každá jednosměrka je zde cykloobousměrkou, v tomto případě také motorkoobousměrkou

Preference cyklistiky je všudypřítomná – i přesto lze ale mluvit spíše o inkluzi. Ve většině cyklouliček je umožněn vjezd i autům (třicítka je samozřejmost), ale je definován důvod vjezdu (u nás by se tedy jednalo o „dopravní obsluhu“).

Stojí za připomenutí, že Švýcarsko není členskou zemí Evropské unie. Těžko je tedy možné z preference čisté dopravy vinit Brusel, či Gretu Thunberg (proč taky). Jedná se o selské (Švýcaři jsou mj. národem sedláků) rozhodnutí pro neustálé zlepšování kvality života, pro neustálé posouvání již dosaženého vysokého standardu. Motto raději se dohodnout, než se hádat a blokovat pokrok je možné najít na všech úrovních. Pravděpodobně nejlepší systém veřejné dopravy na světě je jedním z dalších možných příkladů, kde se švýcarská schopnost dohodnout se ukazuje ve svém nejlepším lesku. Ale o tom snad zas někdy příště. 

Bezmotorová ulice

Máte svůj text, který byste zde rádi publikovali? Napište nám na e-mail redakce@prahounakole.cz. Vybrané dopisy čtenářů rádi uveřejníme.