Jsem rád za každého, kdo vnímá kolo jako běžný dopravní prostředek, říká majitel cyklopůjčovny

Publikováno: 02. května. 2021, 10 min. čtení
Aktualizováno: 05. května. 2021
Autor: Martin Šnobr
Publikováno: 02. května. 2021, 10 min. čtení
Aktualizováno: 05. května. 2021
Autor: Martin Šnobr

Koronavirová krize dopadla na oblast cyklistiky vesměs pozitivně. My jsme se rozhodli na ni podívat z trochu jiného úhlu a oslovili jsme majitele pražské půjčovny Bike Rentals, který nabízí výpůjčky netradičních kol i komentované projížďky městem. S Georgem Pacurarem jsme mluvili o tom, jak vnímají jízdu na kole po Praze zahraniční turisté, jak vnímá českou cyklodopravu on a co pro jeho půjčovnu znamenala pandemie.

George Pacurar se narodil v Rumunsku, z politických důvodů se v dětství s rodinou přestěhoval do Západního Německa. V rámci novinářské stáže pro Prager Zeitung se před několika lety dostal do Prahy, kde se začal věnovat podnikání s koly. Bydlel na Janáčkově nábřeží, při psaní článků se díval z okna na Palackého most a sledoval, jak tam přibývá cyklistů.

Všimnul si, že ubývá „skafandráků“, jak on nazývá ty, kdo jedou třeba pět kilometrů do hospody na bicyklu, ale jsou vybavení jako na dvoudenní túru do hor. Potom narazil na staré kolo, které opravil, a postupně takových kol přibývalo až na dnešních přibližně 70 kousků. Začal kola půjčovat, a tak vznikl jeho podnik Bike Rentals.

Na co jste se orientovali před pandemií?

Začali jsme jako půjčovna repasovaných cykloveteránů středoevropské výroby a k tomu jsme nabízeli projížďky Prahou mimo známé turistické trasy. Chtěl jsem spojit svůj koníček – cyklistiku, se znalostmi a zkušenostmi z novinářské praxe. Dlouhá léta jsem pracoval jako redaktor a dopisovatel různých německých médií v ČR. A tak znám Prahu lépe než jakékoliv jiné město, kde jsem dřív žil – ať už v Německu, Rumunsku nebo Španělsku.

Začátek byl poněkud idealistický, chtěl jsem postavit alternativní cykloturisticky podnik s důrazem na udržitelnost, přátelský přístup k návštěvníkům a férové ceny. Myslím, že jsme byli první půjčovna v Praze, kde se dalo půjčit kolo v přepočtu za osm Eur na 24 hodin, včetně zámku a světel. Nízké ceny a krásná stará kola na našem webu sice lákala zákazníky, ale když už u nás byli a měli si něco vybrat, automaticky sahali po modernějších modelech. Desítky starých Favoritů a Herculů tam stály, zatímco ta tři či čtyři treková kola od Authoru se točila pořád. Tohle samozřejmě nemůže přehlédnout ani snílek jako já, tak jsem časem vyměnil veterány za novější kola. Dneska tvoří treková kola většinu našeho vozového parku, pár starých krasavců si necháváme na různé akce, focení, do filmu nebo na svatby.

V čem se odlišujete od ostatních půjčoven kol? 

Na to nemám paušální odpověď, ani neznám všechny půjčovny tak dobře, abych o nich mohl mluvit. Mám několik podniků v okolí, půjčovny, servisy a prodejny, se kterými občas spolupracujeme, vzájemně se doporučujeme a různě podporujeme. Zdá se mi to nejen správné, ale i normální.

Všeobecně jsem rád za každého, kdo se v Praze věnuje rozvoji cyklistiky. Není to jednoduché a mám respekt před všemi, kteří to dělají čistě a s dobrými úmysly. Na takzvaného konkurenta se nedívám jako na soupeře, ale jako někoho, kdo má podobný zájem a možná i vize. Většinou mezi lidmi se společnými zájmy nacházíme kamarády.

V jaké situaci vás pandemie zastihla?

Fungovali jsme teprve pátým rokem, když nás zasáhla krize kolem koronaviru. Tou dobou jsme samozřejmě pořád ještě hledali své místo v tomto byznysu, dolaďovali služby a nabídku jízdních kol. Poslední velký krok byl v létě minulého roku, v době krátkého uvolnění restrikcí, když jsme si pořídili zbrusu nová cestovní kola, stavěná podle našich představ u výrobce na Ostravsku. Tím jsme reagovali na neustále stoupající zájem o cykloturistiku mezi návštěvníky ze všech koutů světa.

Praha má v této oblasti obrovský potenciál – geografická poloha ve střední Evropě je ideální, dopravní spojení jsou výborná, cyklistická infrastruktura a úroveň služeb dobrá. Vídeň, Drážďany, Norimberk, Berlín, Krakov, Budapešť – celá střední Evropa se dá z Prahy objevovat na kole. Poskytovat kola, vybavení, pomoc s plánováním tras a dopravou, v tom jsme viděli náš úkol.

Jaká byla vaše první reakce na pandemii – byl to pro váš podnik šok?

První lockdown přišel v polovině března 2020, tedy v době, kdy většinou začíná sezóna. Šok nebyl nijak velký, protože nikdo nevěděl, jak dlouho se to ještě potáhne. Moje první reakce byla, ze jsem začal nabízet dlouhodobý pronájem s obrovskými slevami, k tomu začal prodávat starší kola bazarově, aby bylo na nájem. Servis a opravy kol jsme nabízeli až postupně. Po uvolnění byla relativně normální sezóna, i když mnohem slabší a kratší než obvykle. Vrátili se Němci, Italové, Poláci a Maďaři. Ale samozřejmě jsem musel provoz dotovat jako na začátku z úspor a jiných prací – psaní, překladů, doučování.

Kdy jste začal přemýšlet o tom, jestli a jak svůj byznys přeorientovat? 

O tom přemýšlím neustále od samého začátku, ale spíše ve smyslu rozvoje, doplňování a přizpůsobení se změnám. V podstatě má půjčovna zůstat půjčovnou, hlavní cílovou skupinou zůstávají zahraniční cyklisté a expati. Dokud se nevrátí turisté, poskytujeme své znalosti tam, kde je po nich poptávka a snažíme se přežít.

Servisujeme, opravujeme a sestavujeme jízdní kola do běžného provozu. Náš hlavní mechanik je geniální mladý Jihoameričan, který nezná slovo „nemožné“, se vším si poradí. Ale rozhodně se nevydáme cestou prodeje nových kol sestavených z čínských dílů nebo módních doplňků tolik oblíbených u velké části místních cyklistů.

Co z toho nakonec vzešlo, jaké služby nyní poskytujete?

Zatím jsou to pouze plány, záměry. Série lockdownů a omezení všeho druhu znemožňuje je uskutečnit. Na podzim jsme sestavili několik cykloturistických balíků pro Pražáky – výlety za dobrým jídlem, setkání s farmáři s možností nakupovat místní produkty, nechci prozradit příliš. Ale nic z toho se momentálně nedá zrealizovat. Nabízeli jsme kurzy základní mechaniky, běžné věci týkající se údržby, které by měl znát každý cyklista. Ale jak, když není možné se sejít v dílně a strávit půl dne u montážního stojanu?

Rok 2020 byl z hlediska počtu cyklistů ve městě rekordní. Dotklo se vás to nějak?

Absolutně ne. Růst se týká především prodeje nových kol, v oblasti půjčování pak tzv. bikesharingu, kde je dnes nabídka velice široká. Je to sice obrovská konkurence se silnou politickou podporou, o které se nám může jenom zdát, ale jsem rád za každého člověka, který vnímá kolo jako běžný dopravní prostředek v každodenním životě. Čím víc se v Praze jezdí na kole, tím víc roste společenská poptávka po lepší infrastruktuře, a tím se časem změní město. V horizontu několika let budeme z toho mít radost všichni.

Co říkají vaši klienti na jízdu Prahou na kole?

Různě, podle toho, odkud byli a kudy kam jezdili. Rusové z velkých měst bývají nadšení, jak je to tady bezpečné a klidné. Většinou mi ale říkají, že se na kole v Praze cítí jako exoti a nechápou, proč jsou řidiči často tak nervózní, až nepřátelští. Já se vždy snažím každému vysvětlit, na co si v Praze dávat pozor, třeba že není plošně dovolena jízda v protisměru, že tramvaje a autobusy mají vždy přednost, že cyklista tady nemá v potravním řetězci tak vysoké postavení jako v Nizozemsku. Ale sem tam na to někdo zapomene a pak je to jenom o štěstí, když se nic nestane.

„Tady vládne autoprůmysl, co?“

Nepamatuji si všechny připomínky klientů, ale na jednoho pána ze Švýcarska nezapomenu. Když mi po týdnu s manželkou vrátili kola, řekl: „Hele, Praha není až taková bike-friendly, že?“ Já jsem mu dal za pravdu. On pak: „A přitom to není tak, že byste tady neměli dopravní problém. Každé ráno a odpoledne zácpy, v každém autě jeden člověk, přitom výborná veřejná doprava a skoro žádné kopce. Tady vládne autoprůmysl, co?“ Jak je vidět, je to otázka pohledu. Někdo bez elektrokola nevyšlápne ani Vinohradskou.

Zajímáte se o rozvoj cyklistické infrastruktury?

Zajímám se o rozvoj dopravy a její roli v urbanistice všeobecně. Jsem cyklista, ale jsem taky řidič, chodec a používám veřejnou dopravu. Musíme si to „namíchat“ nějakým lidským poměrem. Lepší cyklistická infrastruktura dělá lepší město, ale chce to ohleduplný přístup ve všem.

Sledujete náš magazín Městem na kole nebo nějaké jiné?

Ano, sleduji. Také sleduji různé německé a italské servery, většinou o cykloturismu.

Děkuji moc za rozhovor.

Martin Šnobr

Student architektury se zájmem o urbanismus, udržitelnou dopravu a fungování měst. Členem redakce je od roku 2018.

Komentáře k článku1

Ujezdak 02. 05. 2021, 20:16

Osobně se spíš snažím každému kolo propagovat jako lepší než běžný dopravní prostředek 😎, na mnoha směrech je v dopravní špičce rychlejší než auta a MHD a v případě, že tomu tak není, dává benefity zdravotní a nezávislosti. Bohužel poslední dobou rozvoj motorek konkuruje benefitu rychlosti rychlosti a příchod elektrostojek ( koloběžky) a poladėných elektrokol podstatně snižuje zdravotní benefit pro průměrně zdravého člověka...

komentář

Pravidla diskuze, Ochrana osobních údajů

Líbil se Vám článek? Podpořte náš další obsah!
Stačí 10 Kč a minuta Vašeho času.

Vyberte prosím částku, poté budete přesmerováni na darujme.cz

Mohlo by vás zajímat
První Lego s cyklopruhem
Lifestyle,

První Lego s cyklopruhem7

04. ledna. 2021, 3min. čtení