Tento díl letošní série je obsáhlejší, protože zvládnutí popsaných dovedností je pro bezpečnou jízdu po městě zcela nezbytné.
Základní pravidlo jízdy v provozu zní: „Jezdím jen po takových silnicích a v takovém provozu, na jaký si troufnu.“ Pro začátek naprosto stačí vyhnout se:
Dokud se auta nepohybují příliš rychle, máte před nimi na kole v provozu řadu výhod. Dokážete daleko lépe manévrovat a skoro všude se protáhnete. Auta stojící v zácpě jsou (až na riziko náhlého otevření dveří) prakticky neškodná.
Magazín Městem na kole si pro jarní sezónu 2022 připravil svou klasickou sérii návodů, jak správně a bezpečně jezdit na kole v městském provozu. Začneme úplnými základy a postupně se dostaneme k pověstným třešničkám na dortu pro pokročilé. Návody budou vycházet pravidelně, alespoň jednou týdně, po celou jarní sezónu. Jedná se o adaptaci textů, které již byly publikovány.
Jezděte s námi! Jezděte bezpečně, správně, předvídatelně a ohleduplně.
Když všichni ví, že budete odbočovat, dají vám na to víc času a prostoru. Cyklista má sice povinnost ukazovat jen před započetím odbočovacího manévru (nebo jiného jízdního úkonu), praxe však praví, že čím víc, tím líp. Ukazujte dlouho předem. Pokud to zvládáte, ukazujte i během odbočování. Směr odbočení signalizujte zřetelně, ne jenom nějakým ležérním mávnutím. Není se za co stydět, ruku pořádně natáhněte! V zimě, za šera a za tmy je dobré mít na ukazování světlou bundu nebo rukavice, či alespoň reflexní pásku přes zápěstí.
Pokud jste v komplikované situaci, je důležitější pevně držet řídítka a bezpečně ovládat své kolo. V takovém případě raději neukazujte. Odbočení vpravo může cyklista (stejně jako řidič) signalizovat levou paží ohnutou v lokti nahoru. Případně obdobně pravou rukou pro odbočení na druhou stranu. To ocení především lidé, kteří nemají tak dobře vycvičenou rovnováhu a neradi drží kolo jen svou méně šikovnou rukou. Dejte však pozor na to, že na tento signál – byť je upraven v zákoně o silničním provozu – nejsou lidé zvyklí, a proto se může stát, že nebude všem srozumitelný.
Bez ohlédnutí za sebe se při odbočování vlevo prostě neobejdete. Překvapivě se snáze ohlíží při vyšší rychlosti. Zvládnete-li se ohlédnout jen na okamžik, naučte se to dělat dvakrát za sebou. Ohlížení vlevo je snazší, pokud při něm zároveň signalizujete odbočení levou rukou.
Ostatní účastníci dopravního provozu ocení, když budou vědět, co v nejbližších vteřinách chcete udělat. Jakékoliv manévry zahajujte ukázáním změny směru jízdy. To například prakticky znamená, že byste se měli pokusit nevyhýbat se překážkám na poslední chvíli. Také neměňte prudce polohu v pruhu, neodbočujte nečekaně, necpěte se tam, kde vás řidiči nečekají, neskákejte z chodníku do vozovky. Ve standardních situacích dělejte jen to, o čem ostatní předem vědí, že to uděláte.
Jezděte tak, abyste byli pro ostatní co nejzřetelnější. Dostatečná viditelnost vás i kola je k tomu první podmínkou. Mějte všechny odrazky, ale nespoléhejte se jen na ně. Za snížené viditelnosti je nesmírně důležitá přední i zadní blikačka. Čím viditelnější budete, tím dřív vás ostatní zaznamenají.
Jakkoliv platí, že máme na kole jezdit vpravo, rozhodně to neznamená, že se máme lepit na obrubník nebo na parkující auta. Základem je nechat si rezervu alespoň tři čtvrtě metru od obrubníku, ať už kvůli kanálům a nepořádku u kraje vozovky, kvůli možnému nenadálému otevření dveří zaparkovaného auta, či vyhnutí se autu, které vás objíždí moc těsně.
Sledujte provoz kolem sebe a uvažujte, co udělají v nejbližší době ostatní. Tím, že budete myslet i za ostatní, dokážete odvrátit nehody vyplývající z chyb ostatních účastníků provozu.
Souvisle parkující auta vytvářejí takzvanou „dveřní zónu“ – zhruba metr široký prostor, do kterého kdokoliv sedící v autě může nenadále otevřít dveře. K základnímu bezpečnostnímu odstupu tři čtvrtě metru od obruby proto při jízdě podél parkujících aut přidejte ještě kus, ve slabém provozu jeďte klidně metr a půl od aut, v silném provozu alespoň jeden metr.
Blíže k parkujícím autům vás mohou dostat následující situace:
Jste-li nuceni jet těsně podél aut, jeďte pomalu a buďte připraveni zastavit na místě. Při pomalé jízdě ve stoupání to je standard, donutí-li vás ale k jízdě dveřní zónou předjíždějící auta i mimo stoupání, rozhodně zpomalte, i pokud byste zrovna svištěli po rovině nebo dolů s kopce.
Pokud jsou mezi parkujícími auty mezery, nevjíždějte do nich a držte si svou linii. Pouštění aut s využitím děr mezi parkujícími auty je v silnějším provozu velmi náročný manévr vyžadující značnou zkušenost.
Parkují-li auta šikmo nebo kolmo, přidejte si k bočnímu odstupu dalšího půl metru až metr. Sledujte auta s rozsvícenými zpětnými bílými světly (při couvání) a respektujte řidiče, kteří vyjíždějí z řady ven.
Ačkoliv se má na kole jezdit při pravém okraji vozovky, ne vždy je to bezpečné. V úzké jednosměrce obložené z obou stran parkujícími auty, při jízdě podél ostrůvku tramvajové zastávky, na kruhovém objezdu, zkrátka všude, kde vás řidiči nemohou předjíždět s bezpečným bočním odstupem, se vyplatí posunout se více vlevo a zabrat na tu chvíli celý pruh. Zabrání pruhu je také součástí techniky pro přímé odbočení vlevo a je tak skutečně potřebné naučit se tento manévr spolehlivě zvládat.
Technicky je to snadné: ohlédnete se, ukážete vlevo (velmi důležité pro čitelnost vašeho záměru!) a posunete se od kraje tak, aby vás auta na tu chvíli nemohla předjet. Často ani nemusíte pro zabrání pruhu něco speciálního dělat, protože mnohdy je pruh tak úzký, že úplně postačí, když si zachováte standardní bezpečný odstup od obrubníku. Rozhodně se v úzkých místech nesnažte řidičům vyhovět tím, že pojedete nebezpečně blízko obrubníku. Vytvořením takto úzkého místa na předjetí akorát vytváříte potenciálně velmi nebezpečnou situaci, která může skončit nehodou, stačí vjet do kanálu nebo si škrtnout pedálem o obrubu.
V živějším provozu vyžaduje zabrání pruhu vyčkání na větší mezeru mezi vozidly. Ohlížejte se, ukazujte, místo v koloně vozidel si tím nakonec vyjednáte.
Zabrání pruhu rozhodně nezkoušejte tam, kde auta jezdí rychleji než padesátkou, a dvakrát si jej rozmyslete, když ulice výrazněji stoupá a vy jedete rychlostí sotva 10 km/h. Zabrání pruhu cyklistou, který jede třikrát pomaleji než auta, nebývá dobrý nápad.
Přímé odbočení vlevo v provozu můžete považovat za jakousi závěrečnou zkoušku prvního stupně cyklistických dovedností. Postup je následující:
Na křižovatkách s více pruhy se nerozpakujte odbočovací pruh zabrat. Vždycky se ale držte zásady, že je-li na vás křižovatka moc velká, bude lepší odbočit nepřímo.
Tento poslední trik vám umožní projet i místa, kde byste se báli snad i v tanku, zejména velké světelné křižovatky, kde si nikdo nikdy při projektování nepředstavil, že by tamtudy projížděl někdo na jízdním kole.
Princip nepřímého odbočení je jednoduchý a zřejmě ho už podvědomě používáte: V křižovatce, kde potřebujete odbočit vlevo, na vhodném místě zastavíte a pak překřížíte oba směry ve chvíli, kdy nic nejede, nebo kdy má volno právě kolmý směr. Jediné, na co je potřeba dát pozor, je vhodné místo pro zastavení. Nemůžete překážet projíždějícím autům. Někdy se vyplatí sesednout na chodník a použít rovnou přechod pro chodce. V některých křižovatkách bývá ale možnost nepřímého odbočení vlevo již od projektanta naznačena.
Líbil se Vám článek? Podpořte náš další obsah!
Stačí 10 Kč a minuta Vašeho času.
Vyberte prosím částku, poté budete přesmerováni na darujme.cz
