Rozhovor s architektkou oživeného přednádražního prostoru v Řevnicích

Povídali jsme si se zdejší městskou architektkou Darií Balejovou, která za těmito změnami stojí a sama prostor dennodenně používá. V rozhovoru vysvětluje, jaká byla celá geneze úprav, jak prostor dva roky po realizaci funguje, a co se dalo vyřešit lépe.

Jak prostor před nádražím v Řevnicích vypadal a fungoval před rekonstrukcí?

Bylo to parkoviště podél nové asfaltové vozovky. Parkování se spontánně odehrávalo na všech dostupných zpevněných i nezpevněných plochách, chodník na straně nádraží ani nebyl. Parkování kol probíhalo u zábradlí do podchodu pod kolejištěm a u plotů.

Kdo a jak inicioval rekonstrukci? Mluvila do toho Správa železnic?

Rekonstrukci iniciovala řevnická radnice. Dráha, jakožto vlastník sousedního pozemku, do toho samozřejmě mluvila. Především bylo potřeba se zkoordinovat s jejich projektem „optimalizace trati“, v rámci kterého se budují nová nástupiště a přístup k nim. Rekonstrukce přednádraží je navržena tak, aby to na sebe nyní i v budoucnu dobře navazovalo. Za drobné vítězství považuji stromy, které se zde v ochranném pásmu dráhy podařilo prosadit, což není běžné.

Jak se do projektu dostalo – na české poměry tak rozsáhlé – parkování pro jízdní kola?

Tehdejší vedení radnice bylo k cyklodopravě velmi vstřícné a napomohla tomu i dotace EU, v níž byly za stání pro kola body navíc. Šlo totiž o kategorii „Terminál – přestupní uzel, s cílem snížit zátěž osobní dopravou“. Proto zde byla mimo jiné také vybudována nová autobusová zastávka. Dotace také zajistila, že původně velkoryse navržené počty stání bylo nutné dodržet a nesměly být seškrtány, jak se často stává.

Kolik kol se ke stojanům a do cykloboxů vejde?

Celkem zde vzniklo 108 organizovaných stání pro kola, z toho 28 míst ve 14 boxech. Většina se nachází hned u výpravní budovy, část před protějším hotelem Berounka. Další místa jsou nadále nadivoko pod drážní stříškou u nádraží. Parkovacích stání pro auta vzniklo 151, což oproti původnímu poměru parkovací džungle, kde stávalo přibližně 225 aut/15 kol, je výrazný posun ve prospěch cyklistů. Bohužel to v očích mnoha občanů není plus, ale naopak.

V jakém režimu fungují zdejší cykloboxy?

Zvažovali jsme systém zálohovaného zamykání na mince (jako skříňky v bazénu), ale od toho nás odradily zkušenosti z jiných měst: automat na mince je neodolatelný pro drobné zloděje, kteří zámek zničí. Někde se draží klíče od boxů, což by znamenalo exkluzivitu pro pár lidí a také platba kartou se nejevila jako přátelská pro všechny věkové skupiny obyvatel. Proto jsme se rozhodli pro primitivní systém zdarma a „kdo dřív přijde“. Boxy mají oka pro provlečení zámku (vlastního, visacího nebo drátěného) a každé ráno se postupně zaplní. Do boxu se vejdou pohodlně dvě kola, takže ho může sdílet rodina s více klíči od jednoho zámku. Někdo si tam zamkne i kočárek nebo kárku, což je v pořádku.

Parkování kol opět expanduje k zábradlí u schodů

Jezdí díky novému parkování na nádraží víc lidí na kole? Bývají stojany plné?

Rozhodně. Ve školním roce, kdy je nejvíce cestujících vlakem, bývají všechny stojany i boxy plné a parkování kol expanduje opět k zábradlí u schodů. Což je potěšující zpráva: každé opřené kolo znamená, že dotyčný nejel autem.

Mají Řevnice problém s krádežemi kol? Dohlíží na prostor kamerový systém?

Kamerový systém tam je, bohužel krádeže se i tak dějí. A to přesto, že se tu na nádraží jezdí vesměs na „plečkách“ – kolech starých, ošoupaných nebo levnějších, právě proto, aby nelákala zloděje.

Co je na nových kolárnách i prostoru kolem unikátní?

Navrhnout boxy na míru jsem se rozhodla po pečlivých rešerších a konzultacích typových výrobků, které tehdy byly na trhu. Byly buď ošklivé (vzhled jako mobilní WC) nebo velmi drahé. Toto je stavebnice, vyrobená zámečníkem, předobraz jsem viděla v zahraničí. Dá se rozšiřovat nebo redukovat, takže je použitelná pro různá místa. Střecha má nosnost pro člověka, kdyby si někdo chtěl na boxu poležet…

Nedávno jsem řešila verzi pro Černošice. Chtěli doplnit menší oddělení pro skládací koloběžky, které kvůli jejich konstrukci nejde zamykat k běžným stojanům (zatím není realizováno). Celý prostor parkování kol jsem řešila především jako prostor pro lidi: cyklisté i řidiči, když odloží své dopravní prostředky, jsou vždy nakonec jen chodci. Dobře fungující trasy pro ně, místa ke spěchání, místa na čekání, k setkání – to se myslím na řevnickém přednádraží povedlo.

Je něco, co tě jako městskou architektku na projektu překvapilo?

Já tudy skoro denně procházím, a tak mám dlouhodobou zpětnou vazbu. Nejprve ta negativní… Překvapila mne míra vandalismu, kterou nové městské prostory, zdá se, přitahují. Zlámané kůly u stromů, ukradená lavička, vyvrácená dvířka cykloboxu. Škody, které nevznikají nedopatřením, ale je na ně potřeba docela dost síly či energie. Neustále mne také překvapuje míra parkovací kreativity: kde všude dokáže řidič ve spěchu na vlak zanechat své auto – v záhonu, na přechodu, na cyklostezce, na chodníku… Ale to asi znají v každém městě.

A pozitivně: jako architektku mne těší, že (pěší) lidé používají prostor tak, jak jsem si to před lety během projektu představovala. Mám radost z dlažby, která, ač obyčejná, nejlevnější, díky zvolenému ornamentu (bílé čtverce 3 x 3 m na šedém podkladu) chodníky esteticky pozvedá. Jsem ráda, že dobře funguje gabionová opěrka chodníku, kterou jsme dlouho vymýšleli, aby se nepoškodily kořeny staré lipové aleje. Jsem vděčná za guerilla gardening na piazzettě u nádraží, kde nám ČD nedovolily stromy sázet. Dnes tam roste, chladí a stíní šest vzrostlých katalp a Dráha své plány v tom místě změnila (jednalo se o zařízení staveniště).

A nakonec: lituji, že se nepodařilo prosadit lepší trasy pro cyklisty. Jen cyklopiktogram na vozovce. 

Daří se v Řevnicích zlepšovat podmínky pro jízdu na kole i pěší chůzi? Může to ovlivnit městská architektka?

Řevnice sice mají cyklogenerel, podle nějž se propustnost města na kole postupně realizuje, málokde je ale pro ně více prostoru než značení na silnici. Prostor chybí fyzicky i mentálně. Takže se to z mého pohledu daří jen málo. S pěší chůzí je to lepší, nicméně prosazovat chodce jako rovnoprávné autům, je těžké. Při rekonstrukcích ulic bývá hlavním tématem mnoha obyvatel především dostatek parkování. (Městský) architekt pak do dopravních projektů vnáší perspektivu pobytu člověka na ulici.