Obrazem: Čerstvě rekonstruovaná ulice v Nizozemsku

Ulice začíná na křížení s hlavní ulicí, její začátek je vyvýšený do úrovně chodníku. Umožňuje tak pohodlnější přecházení chodců, zamezuje rychlému odbočení a jasně řidičům dává najevo, že vjíždí do zóny 30, jejíž značka tak téměř není potřeba. Povšimněte si kamenů, které zabraňují vjezdu i parkování v širokých záhonech.

Ulice pokračuje. Po okrajích jsou chodníky, následují zelené záhony, dlážděné parkovací zálivy, hladké cyklopruhy z červeného asfaltu a uprostřed je dlážděný pruh pro auta. Rozdělení barev, povrchů i šířek ulici zklidňuje. A to i přesto, že je poměrně široká. Jízda na kole i v autě je velmi pohodlná.

Přichází křižovatka, která je jako všechny ostatní vyvýšená. Umožňuje tak přirozené přecházení, vyvýšení mírně zpomalí projíždějící. Povšimněte si vynechaného cyklopruhu, který jasně říká, že na křižovatce platí přednost zprava. Není potřeba množství značek, uživatelům pomáhá návrh ulice.

Uprostřed ulice přichází zklidňující prvek ve formě esíčka, česká terminologie toto opatření nazývá dopravní šikanou. Přichází i změna barvy povrchu a vynechání značení cyklopruhů, což zbystří člověka v autě i na kole.

Přichází další zvýšená křižovatka, zde proti parkování či vjezdu do záhonu nebyly použity kameny, ale dřevěné sloupky. Nizozemci je běžně používají i v méně frekventovaných ulicích.

Ulice končí řazením před semafory. Přichází opět esíčko, široký ostrůvek se zelení a dále řadící pruhy.

Pro odbočení vlevo se zde lidé na kole na nizozemské poměry netradičně musí řadit do levého pruhu. Jde to díky tomu, že jde o zklidněnou zónu 30, jinak by Nizozemci takový manévr nenechali dopustit – řešili by ho nepřímým chráněným odbočením vlevo.

Před vjezdem do křižovatky lidi na kole snímá detekce, v případě její nefunkčnosti lze zmáčknout tlačítko. O jeho sloupek se dá i pohodlně podržet. Pak zóna 30 končí a začíná hlavní ulice s chráněným řešením a maximální rychlostí 50 km/h.

Nizozemský uliční design ukazuje, jak navrhnout ulici tak, aby bylo její používání co nejvíce intuitivní a bezpečné. Podporuje udržitelné způsoby dopravy, modro-zelenou infrastrukturu a zároveň umožňuje běžné fungování i s automobily. Nejsou potřeba obří plechové značky, dopravní režim podtrhuje samotná podoba ulice. Zóna 30 není asfaltovou ranvejí, ale poklidnou rezidenční čtvrtí. Řidiči zde rychlostní limit dodržují i díky tomu, že jet rychleji by bylo zkrátka nepřirozené.

Co si o návrhu ulice myslíte Vy? Viděli byste rádi více nových nizozemských ulic?