Vzpomínání na pražské cyklotrasy (1) – Úvod

Titulní fotografie: Vratislav Filler na kole na náplavce v roce 2008.

Většinu toho, o čem budu psát, jsem nějakým způsobem zažil, ať z pozice pozorovatele, nebo jako (od roku 2010) člen pražské komise pro cyklodopravu, a koneckonců i jako zpracovatel analýz a studií pro magistrát, včetně spolupráce na aktualizacích celoměstského systému cyklotras v posledních zhruba osmi letech.

Oporou mi je jak web Městem na kole, tak soukromý archiv, obsahující řadu studií, projektů a map, zejména pak cyklistické atlasy Prahy, které jsem zpracoval v letech 2007 a 2008.

Uvědomme si ale, že paměť je věc zrádná. Byť jsem se snažil klíčová fakta ověřovat, to, co ověřit nejde, nebo jsem nenašel, jsem mohl napsat jinak, než jak se věci skutečně staly. Berte tedy následující perličky z vzniku pražských cyklotras s přiměřenou rezervou.

Též prosím, abyste věci, co si opravdu nepamatuji správně, uváděli na pravou míru, prosím ale dokládejte to pokud možno dobovými odkazy. Velké lapsy opravím přímo v článcích.

Zaujatý pozorovatel

Jsem také pozorovatelem zaujatým, zaujatým pro cyklodopravu, jsem aktérem měřícím přínos dopravního řešení také pozitivním posunem pro jízdu na kole a absencí řešení cyklisty ohrožujících. Žádám pro cyklisty podmínky bezpečné, komfortní a důstojné.

Jsem ztotožněn s vizí rozvoje cyklodopravy dávající v Praze výhledovou šanci na 5–10% podíl cyklo, odlehčující tak významně drahým druhům dopravy automobilové a veřejné. Odhaduji, že pro dosažení funkční sítě chráněných cyklotras by Praha měla zřizovat cca 20 kilometrů tras oddělených od aut ročně. K takové míře rozvoje se Praha přiblížila pouze v letech 2013, 2021 a 2022, kdy vznikalo téměř 15 kilometrů chráněné infrastruktury ročně.

Začneme trasou A 2 

Jakkoliv celoměstský systém začíná číslem A 0, všichni vědí, že nejvýznamnější cyklotrasa je povltavská A 2, nejznámější a nejvytíženější cyklotrasa v Praze. Již několikrát byla různými politiky prohlášena za dokončenou, poprvé nejspíš radním pro životní prostředí Petrem Štěpánkem někdy v roce 2010. Což také v podstatě je: bez silného provozu ji projedete celou až na prokletou mezeru Smetanova nábřeží, která dělí pražská cyklistická teritoria na sever a jih před dvaceti lety stejně jako dnes.

Mnohé její úseky ovšem nestačí svou šířkou, nebo byly zřízeny dočasně na historických chodnících, a tak porůznu se opravují nebo rozšiřují. Mírou oprav se tak cyklostezka A 2 stává ne nepodobnou dálnici D 1.

Celoměstský systém cyklotras vznikl v roce 2006 a trasa A 2 byla jednou z těch, která do něj vstoupila již aspoň po částech existující. Dnes si už málokdo vzpomene na trasy MO-BR (Modřany – Braník), RO (Rohanský ostrov), TR – PT (Troja – Pelc-Tyrolka), nebo dálkové trasy Klubu českých turistů 2 a 3, procházející centrem Prahy. O cyklotrase A 2 jsem podrobně psal před šestnácti lety. Její starší historie je popsána tam.

A 2 v letech 2007 – 2009

Trasa byla už od úvodní studie Štěpána Boháče z roku 2006 plánovaná jako cyklostezka. Po prvních změnách k lepšímu v roce 2007 končila její celkem použitelná podoba na jihu Prahy v Komořanech, úsek do Zbraslavi byl ve stavbě. Do Modřan se ale jezdilo ulicí Vltavanů.

Z Braníka na Výtoň byla stezka vedena po stejném chodníku Podolského nábřeží jako dnes, pouze bez jediného přechodopřejezdu, protože společný přechod a přejezd pro cyklisty nebyl tehdy dopravní značkou podle vyhlášky a na možné chodníkové přejezdy přes tento vjezd si nikdo netroufl, byť frekvence do benzínky byla výrazně menší než cyklistická. První chodníkové přejezdy na vyústění vedlejší ulice vznikly až kolem roku 2011 v ulici Polaneckého ve Kbelích.

O průjezdu centrem pomlčíme.

Vyšehradský tunel byl s vedením kola a náplavky ještě zdaleka neměly úplný hladký pás, který se stal nejprve symbolem cyklistického pronikání do vnitřní Prahy, a následně jeho prokletím. O průjezdu centrem pomlčíme. Mlatová stezka přes Rohanský ostrov se teprve stavěla, stejně jako Rohanské nábřeží, kde se jezdilo zčásti po panelačce. Čerstvě se ale dalo projet pod Libeňským mostem skrz nedávno vyklizený podjezd, a přes vrata Rokytky, kde se oproti původní verzi projektu povedlo vydobýt bezmotorovou lávku.

Do ulice U Českých loděnic se tehdy na kole smělo teprve pár let a pekelný chodník Povltavské nebyl ještě ani legální. Od ZOO dál na sever se jezdilo ulicemi a po ne vždy zpevněných cestách, zejména úsek do Klecan byl pak ještě dlouho proslulý možností vybrat si buďto skákání po velkých kamenech potahové cesty, nebo hladký vyjetý singletrack na hraně vody.

A 2 dnes

Když tedy bylo možné o patnáct let později prohlásit cyklostezku A 2 za prakticky kompletní od Vraného po Klecany, byl to docela pokrok. Ne, že by s podobou trasy panovala stoprocentní spokojenost. Nedodělky v centru a na Povltavské byly zjevné, stejně jako potřeba řadu úseků upgradovat.

V roce 2021 na to na TSK vznikla docela podrobná studie (také pro trasu A 1). Mezi Podolím a Braníkem probíhají první etapy modernizace, další se připravují, stejně jako náhrada úzkého chodníku Povltavské. Stejně jako dříve, tempo lze považovat za pomalé, akce se posouvají a odkládají a samotné provedení trasy čelí na řadě míst překážkám v podobě nepřejících aktérů. Cyklotrasa A 2 je nicméně funkční a už se bavíme spíš o tom, jak ji udělat funkční lépe.

Příště se podíváme pěkně popořadě od jihu na některá její místa, vzpomeňme na vybrané úseky a překážky jejich realizace, i vtipné momenty prokazující, že v komplikovaném systému pražského dopravního rozhodování je i to málo jako A dvojka vlastně úspěch.

–– Pokračování příště ––