Ještě jednou si dovolím poděkovat všem, kdo odpověděli na nedávný vyčerpávající dotazník cyklistických preferencí. Sběr dat skončil a podrobné vyhodnocení průzkumu nějakou chvíli potrvá. Jako první výsledek ale zveřejňuji vzkazy, které jsme v dotaznících obdrželi. Byla by škoda, kdyby zapadly: řada z nich obsahuje velmi trefné postřehy, vzkazy současně ukazují různost názorů na to, jak jezdíte, a co byste si ve městě představovali. Několik vzkazů pak bylo spíše připomínkami nebo otázkami, tak jsem se na ně pokusil reagovat.
Tím, že jste dotazník i přes značnou délku vyplnili v hojném počtu téměř pěti set odpovědí, jste z dotazníku udělali záležitost, která už skutečně má váhu. Současně jste v řadě vzkazů vložili do svého poděkování naději, že výsledek tohoto průzkumu napomůže zlepšení podmínek pro cyklisty v Praze: Taková naděje je velkým závazkem jak pro zpracovatele projektu, tak jistě i pro všechny, kdo pro městskou cyklistiku v Praze něco dělají.
Jízdní kolo v Praze
Několik z vás se podělilo o osobní zkušenost a zmínilo různé důvody, proč dáváte jízdě na kole přednost před jinými prostředky. Mnoho komentářů přísně hodnotí situaci v Praze, všímá si ale i pozvolné změny k lepšímu, někdy kladně hodnotí práci těch, kdo se o rozvoj cyklistické infrastruktury snaží. Často se ale pozastavujete nad různými nešvary a potížemi.
Na kole jezdím po Praze od školních let (jezdil jsem z Braníka do Dejvic do areálu VŠ), odradí mě jen hustý déšť, více než 2cm sněhu, větší náklad. Kolo je pro mě pohodlnější než auto, auto mám. MHD nepoužívám vůbec. Kolo jede přímo od domu k domu, žádný čekací interval, vždy místo k sezení.
Před několika lety jsme měli kanceláře ve Kbelích u nádraží a klientelu po celé Praze. Tu jse objížděl na kole. Délka trasy byla cca 35 km na kole a 53 km autem. Na kole jsem byl asi o dvě hodiny rychlejší než autem.
:) cyklistům zdar a sílu – někdy je jízda skrz město trošku adrenalin ohrožující život. Spousta řidičů aut považuje cyklisty za nepřítele a tak se také chovají!
pro mě největší překážkou v provozu jsou bruslaři a chodci, příipadně pejskaři na cyklostezkách… děkuji
Nejsem z Prahy, ale obdobné je to i v Liberci :) Pedálu zdar
Díky za zlepšování podmínek pro jízdu na kole po Praze. Na ulicích už je to znát (cyklopruhy, piktogramy apod.). Ještě dostat řidičům do hlavy ohleduplnost ke slabším – cyklistům, chodcům apod., ale také se lepší :)
Jízda po Praze je pro mě vždy srdeční adrenalinová záležitost, nutí člověka myslet dlouho dopředu a pohotově reagovat na vzniklou dopravní situaci. Jedete stejnou trasu a stejně je pokaždé jiná. (…)
Bydlím v Hradci, ale do Prahy se dostanu na kole tak 5x za rok (…). Mile mě překvapuje, jak se v Praze dělají znatelné pokroky pro cyklisty:-) A s žádným motoristou jsem neměl žádnou potíž, až se skoro divím:-)
Konfrontace se zahraničím
V několika komentářích se objevilo srovnání Prahy se zahraničím — a moc dobře z toho naše hlavní město nevyšlo. Citovali jste klasické Holandsko i jiné země (Německo, i Kanadu):
Studuji teď v Holandsku, v ráji cyklistů. Do jízdy na kole jsem se tu zamilovala, kéž by se podařilo zlepšit podmínky pro jízdu na kole i v Čechách!!
Právě jsem zcela regulérním každodenním cyklistou v Nizozemsku, ale tady je to opravdu jiné, protože řidiči osobních automobilů musí být ze zákona ohleduplní a všímaví k cyklistům. Dost jsem se bála křižovatek, zvlášť s odbočováním doleva a s přejížděním do jiného pruhu, ale tady je to opravdu jednoduché jak facka, protože osobní automobily počkají a nechají nejprve všechny cyklisty projet, než začnou bojovat o své místo na slunci. Cyklista tu má přednost snad i před tramvají, zkrátka hladší průjezd z místa A do místa B si lze těžko představit.
Držím palce, těším se až to tady bude jako v Dánsku.
Jízda po Praze je problémová i když jezdím téměř denně. A šlo by vše zlepšit stačí se dívat do měst kde vše funguje. momentálně jsem v Montrealu a lidé tu jezdí pohodlně a bezpečně. Pro cyklisty je to tu dobré.
Žijeme napůl v Německu a tak mám srovnání – do většiny velkých měst lze bez problému vyjet i s dětmi, hodně samozřejmě dělá i chování řidičů k cyklistům.
Parkování kola, přístup zaměstnavatelů
I když parkování kol nebylo předmětem dotazování, je to zjevně věc, která vás pálí. Řada komentářů obsahuje povzdechy nad nemožností bezpečně uschovat kolo u zaměstnavatele, nebo se v práci po příjezdu osprchovat.
Pro mě je nejhorší vlastní lenost a nemožnost v cíli bezpečně přivázat kolo.
Překážkou je pro mne hlavně vybavenost v zaměstnání – kde parkovat, osprchovat se – a v rizikovosti převozu laptopu na zádech na kole, bojím se, že ho rozmlátím.
Jeden z velkých problémů je uchování kola. Máme blatníky, světla, brašny, sedla a nechte to někde u sloupu. Po jízdě na kole je potřeba v zaměstnání možnost osprchovaní.
Určitě by se také hodila podpora zaměstnavatelům na vybudování krytých, monitorovaných stání pro kola.
Každý má svůj styl
I když důležitým cílem dotazování bylo zjistit, jaké překážky vám vadí většinou, všichni víme, že každý cyklista má svůj styl jízdy, volby tras a řešení problémových situací. A že tahle škála počínající chodníčkářem jedoucím na nákup a končící alleycatovými závodníky je výrazně širší než u chodců nebo řidičů.
Často se chovám speciálně pro specifická místa. Někdy je lepší řadit se do pruhů rovnou, a jindy je lepší ustoupit na chodník. Někdy lze po chodníku jet, jindy radši kolo vedu.
Vlastním dánské city bike jen se 3 převody, vybírám si tedy trasy bez kopců, přílišných kočičích hlav a terénních nerovností.
Protože jezdím na trojkolce, je pro mne nemožné předjíždět stojící kolony vpravo, nebo stroj snášet, či vynášet do schodů.
Pro jízdu po městě volím výhradně málo frekventované ulice, jinak jezdím po širokých chodnících s maximální opatrností vůči chodcům, protože vím, ža na chodníku nemám co dělat. Po ulici s hustým provozem bych nikdy nejela. Vedení cyklotras po takové
ulici se mi zdá nebezpečné.
Cyklostezky vítám, ale kde nejsou, jezdím jako auto.
Jsem hluboce přesvědčen o tom, že cyklisté a chodci patří na společnou komunikaci, tedy na stezku či chodník. Pohyb cyklistů mezi motorovými vozidly je nebezpečná sebevražedná aktivita. (…) Vyjádřím to stručně: Cyklista je běžec na kole. Takže nejlepší je, když se chová tak, jak dopravní předpisy nařizují běžci.
Jezdím normálně podle zákona o provozu jako plnohodnotné vozidlo a s auty si rozumím a nepřekážím. Těší mě vyhrazené pruhy, ale ty jsou stejně jenom na širokých ulicích, kde jsou zbytečné. Cyklostezky nevyhledávám, snad jen, když se jedu projet bez cíle. Méně kamiónů a budu spokojený.
(…) Když nějaké místo dobře znám, není problém „jet v provozu“, ale když jedu někudy prvně a nejsem si jistý, kdy a jak odbočit, radši jedu na chodník nebo se někam uklidím „do bezpečí“. (…)
Snažím se najít cestu jako kompromis mezi bezpečností a rychlostí, čím dál víc se bojím aut, ale na pravidelné trase postupně upřednostňuji rychlejší varianty např. 100-200m mezi auty po Vinohradské než skákání přes 4 chodníky bez chodců, kde mě odrazuje čekání na volné místo mezi kolonami jedoucích aut.
Jako velký problém vidím netoleranci chodců vůči cyklistům. Já osobně jezdím na koloběžce, takže hlavně po chodnících. Koloběžka není tak velká jako kolo a proto není jízda po chodníku takový problém. I když anketu jsem vyplnil spíš pro kolo nebo ještě spíš pro lehokolo. jako velký problém vidím místa, kde cyklostezka prostě skončí a člověk musí na chodník. Jako třeba u Mánesa nebo kolem Karlova Mostu.
Chci jezdit bezpečně a podle pravidel, v hustém provozu však volím raději pomalou a ohleduplnou jízdu po chodníku, než riskantní pohyb mezi bezohlednými vystresovanými řidiči aut. Nemám kolem sebe tunu plechu tak jako oni.
Co se týče provozu, jsem poměrně agresivní adrenalinový jezdec, takže na spoustu otázek odpovídám asi trochu jinak než ostatní.
(…) nerad jezdím po ulicích hlavně kvůli křižovatkám, kvůli kterým je cesta náročnější na soustředění a hlavně to zdržuje, protože v takovém terénu nejsem schopen vyrovnat se rychlostí MHD. Naopak když zvolím cestu, která je sice delší, ale většina vede po dlouhých cyklostezkách, kde člověk prostě jede, tak jsem schopen se MHD vyrovnat a při hustším provozu ji i předehnat.
Lze zobecnit můj přístup následujícím pořadím priorit:
1. Bezpečnost
2. Efektivita/rychlost
3. Zákon
4. Pohodlí a příjemnost prostředí
Zvládáme, ale neradi
I ti z vás, kteří patří mezi nejzkušenější a projíždějí všechno, se nemohou ubránit povzdechu: Ano, zvládáme to, ale proč to musí být tak náročné!?
V podstatě žádné dopravní situace nejsou překážkou, ale jsou stresující. Pravidelně nejezdím po Praze proto, že těchto stresujících situací je příliš mnoho.
Téměř všechny varianty překážek v posledním bodě musím cestou z práce domů překonat (i když se snažím hledat lepší a lepší trasy), jet se dá, ale kdyby překážek časem ubývalo, vůbec bych se nezlobil. Asi nejhorší je přejíždění z pruhu do pruhu – to mam i strach.
(…) Jezdím každý den i v zimě a neodradí mě téměř nic, jen jsou věci, co mi zvedají mandle a je mrzuté, když se jim nedá vyhnout (např. městská policie, co nemá nic lepšího na práci, než číhat a buzerovat jinak ohleduplného cyklistu, co využívá jednosměrku, aby nemusel trojproudovkou). V Praze jsou docela dobré podmínky, jen je škoda, že se zbytečně sypou peníze do toho, aby se někde, kde se dá jezdit skvěle naznačovala cyklostezka, zatímco problémová místa jsou stále stejná.
Taky by se hodilo míň cedulí „cyklisto veď kolo“ a víc těch „mimo cyklistů“ (…) A za peníze nasypaných do pseudocyklostezek by bylo už dávno alespoň jedno potřebné mimoúrovňové křížení..
Cyklostezky vs. cyklopruhy
Snad žádné jiné cyklistické značení nevzbuzuje tak silné názory jako cyklopruhy. Jejich odmítání je velmi časté, obvykle jej ale doprovází starý známý důvod přerušení v křižovatce. Vyskytly se ale i názory, že právě cyklopruhy jsou pro proměnu města v cyklistické zapotřebí nejvíc.
Díky za anketu, snad jejím přičiněním přibudou v Praze další cyklopruhy.
Bojím se českých řidičů, stávalo se mi že mě skoro škrtali zrdcátkama. je to dost nepříjemný. uvítala bych vlastní pruh :D
Ještě poznámka k bodu „Křižovatka s přerušenými cyklopruhy“ Tento způsob mi výrazně nevyhovuje, především kvůli řidičům úmyslně blokujícím cyklisty předjíždějící kolonu zprava.
Používám silniční kolo, ideální řešení je pro mě je vyznačený pruh ve vozovce (klidně může končit před křižovatkou, ale nesmí byt sveden na chodník) Ideální řešení křižovatky je vlastní semafor pro cyklisty s příslušným časováním.
Jen bych dodal, že pražské cyklopruhy vedle parkujících aut (Vršovická, Tupolevova, V Olšinách) mně vůbec nevyhovují a do těchto míst raději vůbec nevjíždím. raději vyhledávám odlehlé klidné trasy a bezmotorové zóny.
Klíčové je stavět cyklopruhy a dělat opatření v ulicích. Cyklostezky toho moc nevyřeší.
Nesnáším cyklopruhy, které jsou většinou zaneseny blátem a kde se stejně necítím bezpečně. Myslím, že na mnoha místech by se dala využít část chodníku, kde stejně nikdo nechodí – třeba Rohanské nábřeží.
Praha je pátý nejbohatší region v EU, ale cyklo infrastruktura je horší než v průměrnym okresním městě. Bohužel, podle mého názoru nic jinýho než cyklostezky není v agresivním pražskym provozu řešením.
Jelikož všechny cyklopruhy, co v Praze znám, jsou na frekventovaných ulicích s rychle jezdícími auty, ze kterých mám respekt, jezdím po nich jen, když opravdu není vyhnutí. (…)
Cyklopruh s piktokoridorem je pro cyklisty nepoužitelný, protože v něm zůstává vše, co z aut odpadne. Nebude-li na našich silnicích takový humus, bude použitelný.
(…) Pro jízdu Prahou se neřeší základní aspekty a malují nesmyslné cyklokoridory na rušné silnice.
Jsem přesvědčen jako řidič profesionál, že se na silnicích chovám ohleduplně. Ale přiznávám porušování mraku předpisů. Než bych jel na rušné silnici, pojedu raději opatrně v protisměru jednosměrkou, kde nečekám provoz. Často opatrně objíždím nepříjemné úseky po chodníku, k přejezdu rušných silnic využívám přechodů pro
chodce, kde ale čekám a jedu až s lidma. Je pravda, ze občas se musí z kola jak v jednosměrce, tak na chodníku sesednout. Ale opravdu, vest cyklotrasy podél rušných silnic je blbost.
Nejraději jezdím po piktokoridorech
Jinak sám a jinak s vozíkem
Několik komentářů zmiňovalo vozík. Jsem moc rád, že si tenhle prostředek udržitelné rodinné mobility nachází cestu už i do měst.
Pokud jedu na kole sám, není překážkou prakticky nic. Nepříjemné jsou jenom komunikace, kde jezdí vozidla rychleji než 50 km/h nebo víceproudé komunikace. Pokud táhnu vozíček s dítětem, je překážkou prakticky vše, co znamená nutnost jízdy s automobily po jedné komunikaci.
Podle mne problém většiny cest po Praze (a ve velké části republiky) je ten, že si člověk sotva troufne sám, děti, pokud možno, nechá doma. Zatím stále užíváme přívěsný vozík – s tím se v ČR moc nepočítá (…)
Návrhy a přání
V komentářích jste vyjádřili také řadu přání a návrhů, které tímto postupuji tem, kdo mohou tyto věci ovlivnit.
hlavně žádný kočičí hlavy. méně bruslařů a osvětlené cyklisty.
Kočičí hlavy lze snést, pokud jsou spáry do 1cm a utemované směsí. To, co je běžně vidět v centru Prahy (2cm široké a až 8cm hluboké spáry) je past na galusky i podpatky, s historickou dlažbou to nemá nic společného (často jsou hlavy ofrézovány pro lepší adhezi, často i vyvráceny). Hanba investoru!!
Cyklostezku musí projet i „bába s nůší“!!! v Praze to ale rozhodně nezvládne
Chce to méně vozidel, zavést mýto pro smradlavé a hlučné stroje ! :)
A2 Praha – Berlín….v úseku Zámky Klecánky, no to je horor dokonce mezinárodní. (…) Je to mezinárodní ostuda Středočeského kraje, p. Ratha a bohužel všech obyvatel této země.
Pokud možno usilovat o vybudování cyklostezek oddělených fyzicky od silničního provozu (aut). Mezi 5:00 – 8:00 povolit cyklistům přejezd Karlova mostu.
Maximálně omezit překážky, kde hrozí náhlý střet s chodci. Např. u zastávky Kublov vede cyklostezka přímo před přístřeškem pro cestující. Z boku jsou často reklamy, jenž neumožňují zjistit, zda tam někdo je. Pokud by se reklamy umisťovaly pouze na zadní stěnu přístřešku, byl by přístřešek přehledný. (viz zde) Dále se mě jeví dosti zrádné kanály s žebry ve směru jízdy. A to jak na cyklostezkách, kde se obecně předpokládá provoz cyklistů, tak i u klasických silnic, kde toto tvoří zbytečně nebezpečné situace.
Mám strach jezdit po silnici. Střet auto-kolo, větší zranění, než kolo-chodec. Střed města pro cyklisty a chodce.
Největší problém v jízdě po Praze na kole vidím v „přerušení“ cyklostezky A2 u Národního divadla po Mánesův most. Nevím, nakolik je technicky a finančně možné tento úsek autonomně spojit, ale jízda Prahou by pak byla mnohem bezpečnější a rychlejší.
Skepse
Jen jediný komentář vyjadřoval značnou skepsi, pokud jde o možné masovější užívání jízdního kola Pražany.
Jízda na kole po městě s typologii a především v podnebném pásmu jako je Praha mi připadá naprosto nevhodná a nevyhovující. Navíc pro většinu zaměstnaných lidí není možnost nikde kolo „zaparkovat“ (a to jak doma tak ani „v práci“) a především málo zaměstnavatelů poskytuje možnost očisty před nástupem na pracovní místo“. Přesto přeji hodně zdaru !
Dotazy a vzkazy vyžadující reakci
Několik vzkazů bylo dotazy, u kterých by vás mohla zajímat odpověď, u několika málo jsem považoval za zareagovat z jiných důvodů.
K čemu bude dotazník sloužit?
Technický účel je jako základ pro vyhodnocení závažnosti překážek na pražských stezkách a ulicích používaných cyklisty. S takovým průzkumem se dá jít za cyklokomisí nebo na magistrát a „dát na stul“ se slovy ,,tohle přesně cyklisté potřebují, tak to udělejte!“. Zprostředkovaně tedy dotazník poslouží jako nástroj k podpoře cyklistické dopravy v Praze.
Chtěl bych vědět ke komu se dotazníky dostanou a co na to dotyční,zda to vezmou v potaz
Pokud jde o Komisi pro cyklistickou dopravu Rady hl.m. Prahy, jakožto nejdůležitějšímu pražskému orgánu věnujícímu se cyklistické dopravě (link), tak tam předpokládám věcné přijetí faktů vyplývajících z průzkumu. Až budou výsledkem konkrétní „tvrdá“ čísla pokud jde o nepřípustnost určitých překážek, bude to další argument pro řešení konkrétních problémových lokalit. Konečně, průzkum by mohl posunout názor i některých politiků a úředníků, kteří mají vliv na dopravní úpravu v konkrétních pražských ulicích. Průzkum je zkrátka další páka, kterou bude možné použít při jednáních o rekonstrukcích, výstavbě, koncepci cyklistické dopravy v Praze apod.
test byl prilis dlouhy, uzivatelsky ne moc prijemny, kdybych nebyla fakt motivovana a tak to v puli vzdam…
Děkuji. Délka je daná tím, co je potřeba zjistit. Ale myslím, že se povedlo, máme skoro 500 odpovědí, to je skvělé číslo.
bohužel Barrandov – Santoška. To za mě nevyřeší ani ta nejlepší cyklostezka :)
V Praze hlavním problémem kopce, ať si kdo chce, říká co chce. Pokud někdo nemá MHD před barákem, je kolo po městě bezpochyby rychlejší. Kopce náskok kol min. ruší, nehledě na fakt, že se člověk polije potem, což je v práci nepoužitelný a doma ještě připočtu čas ve sprše. V Praze se proto nikdy nebude masově jezdit, ač bych rad.
Kopce jsou jediná překážka, která se nedá odstranit. Přitom kolo je nejúčinnější na vzdálenosti kolem pěti kilometrů a existuje spousta čtvrtí, ve kterých se dá v rámci té čtvrti pohybovat vcelku po rovině. Myslím, že Praha má reálně na to, dotáhnout modal split někam na deset procent. Kromě běžných kol pak existují také elektrokola.
V Praze jsou holt kopce, ale z Radlic na bazén v Podolí je nejrychlejší kolo. Akorát se o něj bojím. To vůbec neřešíte, kam s ním, kde ho zaparkovat. Už mi ukradli 3 kola (…) Jinak jezdím po městě na svařovanym favoritu-šemíkovi.
Dotazník byl směřovaný na infrastrukturu, tématu parkování kola se úmyslně vyhýbal. Víme, že potíže s uskladněním kola v cíli jsou po chybějící infrastruktuře a potížích s bezpečností třetí nejvíce vnímanou překážkou pro jízdu na kole v Praze. Zamykání ve městě vyžaduje mít pořádné zámky (,,podkovu“), riziko krádeže se dá poměrně značně snížit, i když ne zcela eliminovat (další rady pro zamykání kola ve městě zde)
Zajímá mě výsledek, případně i rozsáhlejší studie, bude-li následovat.
Rozhodně mám v plánu výsledky průzkumu zpracovat nejen pro potřeby modelu nebo určení problémových míst. Zajímavé závěry z toho vyjdou i samostatně. Předpokládám, že článek s informacemi, případně studie se objeví právě tady, na prahounakole.cz.
Odpovědi jsem volila tak, kdybych na kole jezdila pravidelně (třeba do práce), a tak nejsou úplně přesné, občas bych potřebovala zatrhnout dvě odpovědi – záleželo by na situaci. (…)
Po Praze jezdím cca 5 let v cca 4 \“režimech\“, pro které se preference výrazně liší:
1) Sportovně-kondiční (hlava-nehlava)
2) Běžná jízda někam
3) Kravaťák (nechce se upotit a umazat)
4) Starostlivý rodič s přívěsným vozíkem
Dotazník jsem vyplňoval pro režim 2 – běžná jízda = kopce a trochu potu nevadí, asertivní svižná jízda v HDP.
Aniž by mě to odradilo od jízdy, snesu po cestě takové místo – mluvím o cestě po Praze do práce, na výletech jsem trpělivější.
To je v pořádku, tak byl dotazník míněn: Měl se týkat pravidelné, téměř každodenní cesty, kde člověk třeba zná dobře trasu, takže si troufne volit rychlejší průjezdy, ale současně ho obtěžuje nějaká konkrétní věc, kterou by při jednorázovém výletě překousl.
Přeji cyklistům, aby si konečně město přestalo odškrtávat splněné úkoly na poli cyklodopravy malováním pruhů na silnicích odnikud nikam, ukončených nejlépe obrubníkem.
Zde bych se rád zastal těch, kdo cyklopruhy navrhují. Potíž je především v tom, kde vůbec projektanti cyklopruhy navrhovat mohou. Pražská cyklokomise má jistý vliv na hlavní dopravní tepny, místní ulice jsou ale zcela pod kuratelou městských částí: A především v centru znamená každá protisměrka v úzké uličce snížení počtu parkovacích míst, což je v současnosti prostě neprůchodné. Na těch hlavních ulicích pak nejde vyprojektovat cyklopruh až ke křižovatce prostě proto, že máme tak blbé zákony a normy.
Situaci by pomohla pouze rozsáhlá síť cyklostezek, bohužel nevím, jestli by to bylo v Praze vůbec možné, o financích se raději nezmiňuji… cyklopruhy jsou bohužel velice chaotické, na řadě míst budí dojem, že o jejich vytvoření rozhodovali lidé,kteří si vozí prdel v autě.
Ano, o konečné podobě cyklopruhů takoví lidé mnohdy rozhodnou, a málo platné, že původní návrhy často vypadaly docela použitelně.
Dotazník vůbec neřeší sdílení stezek cyklisty a bruslaři, což je podle mě velký problém.
Chápu, že se jedná o závažnou překážku, bruslaři mohli být zmíněni u položky ,,rušná pěší zóna“.
V letních měsících jezdím do práce na kole téměř denně (Čelákovice-Kavčí Hory). Líbí se mi cyklopruhy, ale přehodnotil bych používání piktokoridoru. Řidiči je moc nevnímají a docela do nich najíždí. Např. od Edenu až k Bohemce by mohl stále pokračovat cyklopruh.
Tady asi můžu odpovědět, že je to prakticky neprůchodné bez překopání obrubníků. Cyklopruh vyžaduje určitou šířku komunikace, která v tom úseku, pokud vím, není. V zahraničí běžné víceúčelové pruhy používají pro oddělení prostoru pro cyklisty čáru a jsou pochopitelně více respektovány, naše legislativa je ale zatím nezná.
Technické připomínky k dotazníku
Za řadu připomínek ke konkrétní podobě dotazníku děkuji, i když v průběhu dotazování nebylo možné na podobě dotazníku už nic změnit. Často to byly dobré podněty pro případnou další verzi. V několika málo případech existovaly věcné důvody, proč měl dotazník vlastnost, kterou jste vnímali jako nedostatek Především možnost zaškrtnout více odpovědí by vyhodnocení dotazníku značně zkomplikovala.
Závěrem
Nyní přichází čas na zpracování dat z dotazníků. Výsledky budou určitě prezentovány zde na webu Prahou na kole a pravděpodobně i v jiných médiích.
V červnu bude průzkum pokračovat sledováním chování cyklistů na patnácti klíčových pražských křižovatkách. Pokud byste chtěli přispět a dva dny v červnu (formou placené brigády) evidovat, jak projíždíme třeba přes Kpt. Jaroše, napište na mail redakce@prahounakole.cz (předmět ,,průzkum“). Předběžné termíny průzkumu jsou 16. a 23.6.
Poznámka: Některé komentáře byly redakčně zkráceny, nebo byla citována pouze jejich část.
