Parkéři

U problému parkování v cyklopruzích zůstaneme i v dnešním článku. Víte, že na zaparkování všech aut registrovaných v Praze by bylo třeba sto padesát Strahovských stadionů? Není se čemu divit, že parkování v cyklopruzích je v poslední době dosti obvyklé. Pro cyklisty projíždějící po Vršovické je takové objíždění v cyklopruzích odložených aut prakticky denní chleb.

Minutí auta zabírajícího celý cyklopruh není snadný manévr, znamená to včasné zařazení do hlavního proudu projíždějících vozidel. Auta parkující v cyklopruzích jsou tedy nejen otravná, ale také odrazující a ve většině případů tvoří nebezpečné překážky silničního provozu.

Typologie parkérů

Jenže co s tím? Člověk spěchá a volat policajty na auto, které může za čtvrt hodiny být za horami? Naštěstí existují i jiná řešení, pro jejich adekvátní nasazení se ale musíme trochu ponořit do typologie nedovoleně parkujících řidičů. Stupeň zavinění a odpovídající trest se totiž mohou velmi lišit.

Ti ,,hodní“…

Do této skupiny patří veškeré dodávky, zásobování, nakládky, vykládky, auta řemeslníků apod. Řidiče těchhle aut by při jejich práci nic nepotěšilo víc, než kdyby aut v Praze skutečně výrazně ubylo — a v první řadě těch stojících. Snažit se v Praze zaparkovat s dodávkou poblíž místa, kam máte zavézt cokoliv velikosti a váhy ledničky, znamená nutně porušovat zákazy parkování stejně často, jako cyklisté jezdí po chodníku.

A tak, i když jsou tahle auta obvykle velmi nepříjemnou překážkou, nejsou obvykle těmi hlavními viníky. Adekvátní reakcí je v takovém případě nejspíš slušné upozornění, vytváření konfliktní situace je zbytečné.

…horší…

Řidiči vozidel osobních si tolik pochopení nezaslouží. Osobní auto parkuje v cyklopruhu obvykle proto, že je jeho řidič líný na to hledat parkovací místo někde za rohem, když má jednání tady; případně míní uspořit poplatek za krátkodobé stání, poplatek vzniklý právě za tím účelem, aby se do města necpalo tolik aut.

Častým doprovodným jevem u řidičů takových aut je představa, že mají jakési právo v cyklopruhu parkovat, protože dotyčný je podnikatel, taxíkář, není socka, apod. Tento názor lze ovšem klinicky zhodnotit jako blud; k dotyčným je tedy třeba přistupovat jako k nemocným.

Nejrychlejší léčbou zmíněných bludů je přiměřeně tvrdé poučení, především o existenci městské policie.

…a ti ,,zlí“

Nejbezohlednější kategorií jsou škůdci, kteří zabírají místa pro dopravní obsluhu a zásobování. Rádi se maskují kartičkami s nápisem ,,Zásobování“, pokoutně získanou visačkou invalidy, případně všelijakými podvodnými papíry s povoleními či razítky. Tyhle papíry mají jediný cíl: odradit nejisté strážníky, kteří by si případný neoprávněný odtah museli zaplatit ze svého.

Za slabší verzi těchhle podvodníků můžeme považovat řidiče, kteří ,,nastavují“ řadu parkujících vozidel, především tam, kde překrývají začátky a konce cyklopruhů, zkracují řazení a rozřazování a parkováním v místě, kde už je zleva pruh užší a nahání projíždějící auta vpravo někdy vytvářejí pro cyklistu nebezpečné ,,kaňony“. Pokud tak parkují dlouhodobě, znemožňují tím dodávkám relativně málo nebezpečné zaparkování na začátku nebo konci řady.

Ať podvádějí nebo ne, jedno mají společné: oni za nic nemůžou, protože přece překážku provozu netvoří! Že kvůli nim pak dodávky zastavují v cyklopruzích? — To je přece problém těch dodávek, ne?

Na takové chytráky často policie nestačí — zde musíme vzít spravedlnost do svých rukou. A je jen na nás, jak pádně jí necháme dopadnout.

Co tedy s nimi?

Když známe rozložení zodpovědnosti za auta stojící v cyklopruzích, můžeme se seznámit s možnostmi, jak se o dotyčná vozidla, potažmo jejich řidiče postarat.

Poznámka: Následující postupy nemusíte používat jen, když auto vadí v cyklopruhu, ale také v případech nebezpečného parkování u přechodů, na chodníku apod.

,,Tiché“ upozornění

Je vhodné, pokud se chcete vyhnout osobní konfrontaci s majitelem vozu, nemáte čas na něco důslednějšího nebo necítíte potřebu volat policii, protože se jedná o porušení nevelké, případně podle vzhledu auta tušíte, že by to stejně nemělo efekt. Podle svého gusta a závažnosti situace si můžete vybrat:

1. Na místě ručně napsaný lísteček s věcným upozorněním na nevhodné parkování, vložený za stěrač:

Výhody: Tužku a papír máte obvykle při ruce, text můžete vytvořit přesně podle situace, nedojde k poškození vozidla.
Nevýhody: Nejmenší efekt, řidič to může zahodit i nečtené.

2. Papírek A6 tvářící se jako pokutový bloček, ale s alternativním textem, strčený za stěrač:

Výhody: Na první pohled úřední vzhled dokumentu donutí řidiče alespoň vzít do ruky a číst, dokud nezjistí, že jde o fake.
Nevýhody: Efekt je pouze krátkodobý

3. Samolepka s konkrétním věcným textem.

Výhody: Dlouhodobější efekt, řidič musí samolepku odstranit.
Nevýhody: U samolepek není jasné, zda se už nejedná o poškození vozidla. Samolepku lze sice odstranit beze stopy na laku, nicméně za cenu nákladů na umytí, což řidič s dobrým právníkem může označit jako vymahatelnou škodu.

4. Prefabrikovaná univerzální samolepka, hovořící především svou grafikou. (vzor Řecko, Maďarsko).

 

Výhody: Jasně srozumitelné i beze slov, lze použít mezinárodní model inspirovaný ze zahraničí. Dlouhodobější efekt, řidič musí samolepku odstranit, což jej donutí na ní myslet přinejmenším dvakrát.
Nevýhody: Méně chápavý řidič nemusí ani takto jasnou symbolickou samolepku pochopit.

5. Samolepka na zadní haufnu s textem ,,parkuju jak prase!“, tak velká, aby byl text k přečtení pro řidiče auta za olepeným vozem

Výhody: Velmi dehonestující díky veřejnému působení. Může trvat delší dobu, než na ní řidič přijde — pak bude mudrovat, jak dlouho s tím jezdil.
Nevýhody: Někteří řidiči si nemusejí v mysli spojit onálepkování a konkrétní přestupek. Lze doporučit pro pozorované opakované přestupky.

6. Samolepka omezující výhled ála Moskva.

Výhody: Okamžité spojení přestupku a trestu.
Nevýhody: Můžete být přistiženi při vylepování, doporučuje se proto bakalava.

7. Vzkaz klíčem
Výhody: Trest je přísný a sociálně spravedlivý, neboť koreluje s mohovitostí majitele vozu, což pokuta od měšťáků nemusí vždy zajistit.
Nevýhody: [edit]Řidič si to vůbec nemusí spojit se špatným parkováním, spíš to bude považovat za projev závisti. Morální hazard, přestupek, při způsobené škodě nad 500,- trestný čin.
Vzhledem k uvedeným nevýhodám lze tento postup aplikovat snad jen v případě vícekrát opakovaného deliktu a po předchozím varování.[/edit]

Přímá konfrontace

8. Nalezení parkujícího v přilehlém domě a žádost o okamžité přeparkování, jinak že na něj zavoláte měšťáky.
Na to ovšem musíte mít nervy.
Výhody: Tohle nemůže nepochopit.
Nevýhody: Nemusíte řidiče najít, může vás odmítnout, vysmáte se vám, vynadat vám, pohrozit, případně mu může rupnout v bedně a může vás zastřelit.

9. Okamžité přivolání městské policie.
Výhody: Legální a oprávněný postup.
Nevýhody: Mohou vás odmítnout, případně říct, že to budou řešit až později (pokud sdělíte, že zaparkované auto tvoří překážku provozu, přijedou spíš). Řidič mezitím může odjet, případně můžete poškodit někoho, kdo není základním viníkem situace: volat měšťáky na dodávku, která v pruhu na pět minut zastavila, protože přilehlé zásobovací stání okupuje offroad nějakého jupíka, je střelba zcela mimo cíl.

Těžké případy

Existují těžké a výjimečné případy, na které běžné postupy neplatí. Auta policejní, obutá botičkou, parkující dlouhodobě nebo autovraky, je třeba řešit s policií a nenechat se odradit (přepinkávání zodpovědnosti městské a státní policie je jen jeden způsob, jak se vás mohou zbavit). Nedejte se a volejte, dokud není překážka odstraněna.

Někdy si to žádá jistou formu tažení, ale výsledky bývají dobré. Nakonec se to povede, i když to někdy trvá třeba měsíc.

A co je hlavní: Nenechte si auty parkujícími v cyklopruzích zkazit den! Pokud vaše nálada klesá pod bod mrazu, nespraví jí nic více, než velmi včasné zařazení do středu přilehlého pruhu a rozvážné objetí dvojitě parkujícího vozu s bezpečným, více než metrovým odstupem. I ten řidič za vámi pochopí, že za vola v takovém případě rozhodně nejste vy, ale ten vpravo.