Sdílená kola vs MHD: Kdo je rychlejší?

Sdílené kolo versus městská doprava

Na začátek je potřeba říct, že momentálně bydlím v Praze v Podolí, kde je dostupnost sdílených kol výborná. U cest do 20 minut dokážou městskou hromadnou dopravu velmi často dorovnat a někdy i porazit. Takhle to vychází na mých pravidelných trasách:

• Hlavní nádraží: 19 minut kolo vs 21 minut tramvaj
• Kino (Anděl): 12 minut kolo vs. 17 minut tramvaj
• Boulder (Smíchoff): 10 minut kolo vs 30 minut tramvaj a bus
• Zubař (Praha 1): 14 minut kolo vs 14 minut tramvaj
• Práce (Modřany): 22 minut kolo vs 14 minut tramvaj

Možná si říkáte, že jsem si vybral destinace, které nahrávají kolu. A do jisté míry máte pravdu. Je to ale způsobeno tím, že na delší jízdy sdílená kola moc nepoužívám. U kratších tras už dnes automaticky jako první možnost beru sdílené kolo. Pokud ale jízda trvá déle než zhruba 30 minut, tak už MHD většinou nemá konkurenci.

Například k doktorovi do Nových Butovic se dostanu MHD za 30 minut. Na Rekole by to sice trvalo možná 35 minut, ale v blízkosti ordinace bohužel není parkovací zóna pro Rekola. Musel bych pak jít ještě kus pěšky nebo popojet tramvají, a v tu chvíli už to časově i zážitkově ztrácí smysl..

Rychlost „od dveří ke dveřím“ je víc než maximálka

Skutečná zbraň sdílených kol spočívá v jejich efektivitě na celé trase od startu do cíle. U MHD musíte nejdřív dojít na zastávku, pak čekat na přestup a ještě se dostat do cíle. Na sdíleném kole jedete v kuse od začátku až do konce. Aby to ale v praxi fungovalo, město k tomu potřebuje dvě věci:

• Hustá síť kol: V širším centru Prahy jsou stanoviště na každém rohu a kol dostatek. Já sám mám dvě stanoviště minutu chůze od domu, takže se mi ještě nestalo, že bych kolo nenašel, a to ani v ranní špičce. Mnohá sídliště v Praze ale takový luxus nemají.
• Dostupné parkovací zóny: Pokrytí v centru je skvělé, po uzamčení kola to mám do cíle zpravidla pár kroků. Směrem k okraji Prahy se ale hustota zón výrazně snižuje.

Pro mě tak v podstatě úplně odpadá čas strávený přestupy a čekáním. Stanoviště sdílených kol mívám k domu i k cíli skoro vždycky blíž než zastávku tramvaje. Podobný komfort sice nabízí i auto, ale průjezd centrem Prahy v Boltu nebo Uberu během dopravní špičky vás bude stát víc času a nervů, než kdybyste vyrazili pěšky.

Kdy naopak jednoznačně vyhrává MHD

Sdílená kola ale samozřejmě nejsou ideální za všech okolností. Tady jsou situace, kdy dávám přednost hromadné dopravě:

• Dlouhé trasy: Nad 30 minut je MHD téměř vždy rychlejší.
• Přímá spojení: Pokud spěchám a jede mi tramvaj nebo autobus přímo a bez přestupů, dokáže kolo porazit i na patnáctiminutové trase.
• Divoké počasí: Hustý déšť nebo tající břečka, kdy je stoprocentně jisté, že dorazím kompletně zacákaný a pokrytý špínou ze silnice.
• Propocené oblečení: Když chci mít jistotu, že nedorazím na místo zpocený, tak raději volím MHD. Proto raději na Rekole jezdím z práce než do ní.
• Pocit bezpečí: Cyklistická infrastruktura v Praze má pořád obrovské mezery. Pokud nejste vyježdění, může být sdílení silnice s auty docela o strach. Zvlášť když vás často dělí jen namalovaná čára na asfaltu nebo vůbec nic. Dokud město cyklopruhy nezlepší, spousta lidí naprosto logicky zůstane věrná MHD.

Člověk začne město vnímat jinak

Jako sportovní cyklista mám k městu na dvou kolech blízko už dlouho, ale dřív to bylo spíš o tom, že jsem Prahou jen projížděl, abych se co nejrychleji dostal ven na delší švih. Sdílená kola mě donutila pohybovat se přímo centrem mnohem častěji, což mě ve vnímání města dost posunulo. Často teď přemýšlím, jak jednotlivá místa propojit a efektivně kombinovat sdílené kolo s MHD.

Když člověk zažije město z více pohledů, ať už jako chodec, cyklista, pasažér v MHD nebo řidič v autě, tak získá pochopení pro to, jak se po něm pohybují ostatní. O to víc si teď vážím cyklistické infrastruktury, kterou už máme. Dál ale budu hlasitě fandit tomu, aby se rozšiřovala.