Studie křižovatky: semafory a korektnost tras (3)

V tomto díle série pojednávající o studii křižovatky na Nábřeží Kapitána Jaroše bych se rád detailněji věnoval obecnějšímu chování lidí v křižovatce. V minulém díle jsme si prezentovali konkrétní nejfrekventovanější trasy, které lidé volí. Dnes na to navážeme a podíváme se, jaké procento průjezdů se dá označit za naprosto korektní, jak se jezdí na červenou a jak se jezdí po přejezdech v protisměru. Na řadu přijde ale i mnoho dalších údajů.

Nejprve je třeba zopakovat několik informací z úvodního článku. Základem pro mě bylo zaznamenání trasy průjezdu a ani to se mi nepodařilo ve všech případech, signál semaforů nebo pohlaví lidí byly pro mě jen doplňkové informace, které jsem v rušnějších případech nestíhal zaznamenávat. Signál na semaforu v době průjezdu jsem tak zaznamenal například v 630 případech (u 38 průjezdů tato informace chybí). Některé analýzy tudíž samozřejmě nezahrnují všechny průjezdy.

Jak konkrétně jsem analyzoval korektnost průjezdu?

Rozhodl jsem se být poměrně přísný a odhodit většinu vlastních interpretací, kde bych si zdůvodňoval, proč je některý typ nepředpisového chování ospravedlnitelný, kdy jsou různé směry jízdy po chodníku omluvitelné. Jedinou výjimku jsem udělal u frekventovaného chodníku směrem na západ ke Štefánikovu mostu, u kterého již dříve bylo předělaní na cyklochodník zvažováno. Ten mi přišel pro cyklodopravu jako skutečně nenahraditelný a tento můj dojem provedené pozorování jen utvrdilo. V analýze jsem ale trasy vedoucí po tomto chodníku speciálně zakódoval, aby byly odlišitelné od zcela předpisových průjezdů v provozu nebo po cyklostezce.

Schématický přehled zvažované předpisovosti jednotlivých směrů průjezdu (zjednodušeno).

Provedl jsem v podstatě tři analýzy. Zabýval jsem se korektností trasy: zde bylo třeba přijet předpisově v provozu nebo po cyklostezce, projet křižovatku ve správném směru a opět z křižovatky zcela předpisově odjet. Jakmile někdo jel po chodníku, v protisměru, nebo po tramvajovém pásu, byla jeho trasa označena jako nepředpisová. Samozřejmě jsem ale bral ohled i na výjimečné případy: například když někdo po vjezdu na chodník seskočil a kolo vedl. To jsem bral jako předpisový průjezd. Dále jsem analyzoval chování na semaforech, tedy kolik lidí čeká na zelenou a kolik jich projíždí na červenou, pokud zrovna nic nejede (nebo pokud i jede, to jsem nerozlišoval). V posledním přehledu jsem oba výstupy propojil a sledoval, kolik lidí jede zcela dle předpisů (na zelenou a v předpisové trase) a kolik jich nějaký ten přestupek udělá, ať již ve zvolené trase nebo na semaforech.

Dva lidé předpisově, jeden nikoliv.

Výstupy

Něž si představíme konkrétní poměry předpisových a nepředpisových průjezdů, pojďme se ještě podívat na komplexní data, kudy se ke křižovatce přijíždí a kudy se odjíždí.

Na tomto komplexním přehledu vidíme i několik průjezdů tramvajovým pásem nebo v protisměru. Jinak obecně jsou zde zobrazeny poměry mezi jízdou v provozu, po chodnících a po cyklostezce. Vidíme, jak je který směr dominantní. Jak jsem již probíral v předchozím článku, zajímavá je dominance chodníku na jihozápad při jízdě ve směru do centra, zatímco při jízdě z centra bylo více průjezdů zaznamenáno ve vozovce.

Cyklodopravě v křižovatce s téměř 80 procenty dominují muži. To plně odpovídá pražské realitě místních procyklo opatření. V zahraničí je zaznamenána tendence vyrovnávání rozdílu mezi muži a ženami s přibývajícími opatřeními pro cyklisty a s nárůstem pociťované bezpečnosti. To samé ale platí i třeba pro věkové spektrum, které jsem v této studii neměl jak zaznamenávat. Poměr žen mezi cyklisty se ale v Praze samozřejmě může lišit podle lokality. Na rušných místech může klesat, na cyklostezkách mimo provoz růst. Pokud by vás téma více zajímalo, pak doporučuji loňský článek Kristýny Klodnerové Ženy na kole.

Z dílčí analýzy všech zaznamenaných průjezdů po cyklopřejezdech nám vychází, že zhruba 82 procent lidí se pohybuje po cyklopřejezdu ve správném směru, zatímco 18 procent jede po cyklopřejezdu v protisměru. To se děje většinou v případech, kdy daní lidé směřují na chodník, ke kterému vede právě protisměrný přejezd. Pak jsou zde ale samozřejmě případy lidí, kteří se v křižovatce neorientují, nebo kteří se snaží přes západnější přejezd vyřešit přesmyk do provozu směrem ke Štefánikovu mostu. Někteří si také jízdou po špatném přejezdu zkracují trasu skrz křižovatku.

Jedna z podstatnějších analýz ukazuje, že 57 procent lidí volí zcela předpisový směr. Pokud zahrneme i ty, kteří využívají jihozápadní chodník směrem do centra, pak podíl korektních tras skrz křižovatku vzroste na 79 procent.

Co se týče čekání na semaforech, pak o něco méně než tři čtvrtiny lidí čekají v křižovatce na zelenou. 27 procent lidí se rozhodlo jet na červenou, devíti procentům to příliš nepomohlo a zelená je zastihla ještě během jejich pobytu v křižovatce. Také vidíme, že zhruba 14 procent lidí se při průjezdu křižovatkou se semaforem vůbec nesetká. To je například případ těch, kteří z ulice Dukelských hrdinů pokračují dále v provozu směrem na západ.

A na závěr přichází kombinace všech předchozích analýz. 46 procent lidí projelo na kolech křižovatkou bez porušení předpisů. Tím mám na mysli, že zvolili jak správnou trasu průjezdu, tak projeli na zelenou (případně neměli na trase semafor). K nim lze připočíst 17 procent těch, jejichž trasa vedla po západním chodníku ke Štefánikovu mostu, ale jinak semafor překonali bez porušení předpisů. 37 procent projíždějících pak buďto volilo chybnou trasu (například jeli v protisměru, tramvajovým pásem nebo po chodníku) nebo jeli na červenou. Případně mohli vše zkombinovat.

Závěry

Nehodlám zde spekulovat, zda představené výsledky jsou pozitivní nebo negativní. Komplexní posouzení nechávám na každém dle jeho vlastních představ a měřítek. Jak již jsem několikrát zmiňoval a mnohokrát jistě ještě zmíním, zajímavé by bylo provést podrobnější analýzy.

Zajímaly by mě následné cíle po opuštění křižovatky, zda může danému člověku cesta po chodníku ušetřit čas nebo zda ji volí pro pocit bezpečí. Zajímalo by mě, zda použití východního přejezdu v protisměru může reálně uspořit čas, nebo zda to je jen dojem těch, kteří takto křižovatku překonávají. Rád bych věděl, zda se míra průjezdu na červenou mění s čekací dobou, zda při krátké čekací době je průjezdů na červenou méně než při čekání delším.

Co mi ale představená data ukazují, je realita, která je mnohem pestřejší, než by se při běžném průjezdu křižovatkou mohlo zdát. Rozhodně neplatí mnohokrát opakovaný výmysl, že každý člověk na kole porušuje běžně předpisy. A jak uvidíme třeba v dalším článku analyzujícím málo frekventované průjezdy, tak i ti co volí nepředpisové trasy, k tomu často mohou mít podstatný důvod.

Na co se těšit v dalších článcích?

• Kudy vedou málo frekventované trasy průjezdů?
• Další informace a komentáře z pozorování

Podepište cyklistickou etiketu!

• Jezděme slušně!

Trocha bulváru na konec

A když už tady ta data byla, tak jsem neodolal a i bez pořádného důvodu pro takovou analýzu jsem se podíval, jak se liší muži a ženy. Co se týče předpisovosti trasy průjezdu, tak zde žádný rozdíl mezi pohlavími v mých datech není. Ovšem v čekání na semaforu nějaký ten rozdíl je. Ženy více volily jízdu na zelenou, zatímco muži více riskovali a jezdili na červenou, ale velikost efektu pohlaví na chování na semaforech není nijak úžasná.