Těch, kteří sahají po kole jako dopravním prostředku, každým rokem přibývá. Jejich počet se liší stát od státu a město od města. Jak je to ale mezi muži a ženami? Která z genderových skupin v cyklistice dominuje?
Přinášíme výtah z kapitoly „Ženy a kolo“ z knihy „City cycling“, opírající se především o výzkumy z vyspělých zemí Evropy, USA, ale i Kanady, Austrálie a některých asijských měst.
Ženy vs muži
Nejspíš asi nebude žádným překvapením, že všeobecně za řídítka usedají spíše muži. Avšak ve městech, která jsou cyklistice příznivě nakloněná, jezdí na kole všichni bez rozdílu pohlaví či věku. Naopak tam, kde upřednostňují dopravu automobilovou, většinu cyklistů tvoří muži ve středních letech. Ženy využívají kolo k dopravě podstatně méně než muži. Statisticky vyjádřeno v Austrálii a USA ženy tvoří okolo jedné třetiny rekreačních cyklistů, zatímco do práce jich dojíždí na kole pouhá čtvrtina (1). I ženy v Praze představují pouze čtvrtinu z celkového počtu cyklistů (2), několikrát týdně jezdí po Praze třikrát víc mužů než žen (3).
Přitom ženy by mohly z rozvoje cyklistiky těžit možná i více než muži. Pojďme si připomenout, jaké výhody ženám z cyklistiky plynou.
Benefity
Zvýšení cyklodopravy přináší nespočet výhod pro zdraví, životní prostředí a dopravní efektivnost. Pravidelná jízda na kole snižuje riziko některých druhů rakoviny, srdečních chorob, napomáhá ke snížení obezity a přispívá k lepšímu psychickému zdraví. Ačkoliv jsou tyto přínosy pro muže i ženy stejné, ženy by mohly mít větší prospěch z možného zlepšení podmínek pro cyklistickou dopravu a to zejména ze dvou důvodů:
- Ženy se všeobecně věnují sportu méně než muži, ať už z nedostatku času či prostředků a pravidelná jízda na kole by tak pro ně mohla být příjemnou alternativou pohybu.
- Zajištění dostupné a bezpečné cyklistiky by omezilo běžnou praxi, kdy ženy vozí děti do školy druhým rodinným autem.
Důvodů je samozřejmě mnohem více. Tyto dva jmenované se žen týkají v globálním měřítku (druhý z nich pak podle průzkumů obzvláště Německa a USA).
Za zapůjčení kola pro ilustrační fotografii děkujeme Citybikes: Elektrokola, skládací kola, městská kola |
Historická perspektiva
Ačkoli jsou dnes přínosy z cyklistiky pro ženy zcela zřejmé, vždy tomu tak nebylo. Naši předkové byli dokonce přesvědčeni o opaku. Více jak před sto lety byly v mnoha odborných publikacích popisovány rozličné negativní dopady cyklistiky na ženy. Předpokládalo se, že pro příslušnice něžného pohlaví je jízda na kole jednoduše příliš vysilující a navíc může mít mimo jiné nepřízniví vliv na ženský reprodukční systém, způsobovat dnu, tuberkulózu či epilepsii. Další argumentace proti ženám na kole se odehrávala na rovině sexuálního zdraví. Panovaly totiž obavy, že by ženy mohly při jízdě dosáhnout orgasmu, což bylo tehdy nejspíš pro muže nepřijatelné.
Kolo sehrálo zásadní roli v boji o ženskou emancipaci. Nejednalo se pouze o dosažení vetší nezávislosti a volného pohybu, kolo také svého času podnítilo reformu v oblékání. Jezdit na kole v úzkém korzetu nebylo zrovna dvakrát pohodlné a právě kolu možná vděčíme za to, že nezdravé korzety z dámských šatníků dávno vymizely. Dámský šatník se díky jízdnímu kolu posunul také od sukní ke kalhotám. Důkazem je historické, ale snad doposud formálně platné pařížské nařízení, dovolující ženám chodit na ulici v kalhotách jen, jedou-li na kole nebo vedou-li kolo.
Proč ženy nejezdí
Na společenské postavení, alespoň v našich geografických končinách, se mohou v dnešní době už jen těžko vymlouvat. Co tedy brání ženám opřít se do pedálů? Je možné, že zkrátka nerady jezdí na kole?
Jedna z možných příčin může být fakt, že ženy mají obecně méně volného času než muži a komplexnější návyky v dopravě. Ženy častěji rozvážejí ostatní rodinné příslušníky do školy či zaměstnání. Péče o děti a domácnost jsou jedny z hlavních faktorů v genderových rozdílech využití času. Ženy se více věnují péči o děti než muži i v případě, kdy oba z rodičů pracují, což pro ně možná ubírá cyklistice na atraktivitě. Raději sáhnou po dopravním prostředku, který umožňuje zvládnout nezbytné pochůzky, odpolední nákupy, kroužky, apod. To samozřejmě neplatí pro země s vysoce rozvinutou cyklistickou infrastrukturou jakou je např. Nizozemsko, kde je mnoho cest rychlejších na kole než autem, a nákladní kola převážející děti jsou nedílnou součástí městské krajiny.
Ženy také může odrazovat nebezpečí, kterému jsou, jak se domnívají, při jízdě na kole vystaveny. Přitom ženám hrozí stejné riziko jako mužům, ale ve stejné situaci se cítí výrazně více ohrožené (opět 3). Na volbu dopravního prostředku to má větší vliv než skutečné, číselně vyjádřené riziko. Muži jsou vůči dopravnímu stresu daleko odolnější.
Jedna z příčin nízkého počtu cyklistek může být i náročnost jízdy na kole v závislosti na terénu a vzdálenosti. S tím souvisí i další okolnost, a totiž že ženy více dbají na vzhled. Co si budeme nalhávat, ženy chtějí vypadat za všech okolností dobře obzvláště pak na pracovišti. Také dresscode někdy vyžaduje péči, které není možné dosáhnout při rychlém převléknutí přímo v práci. Při představě, že musí zdolat nemalou vzdálenost do práce a přitom si zničit pracně vytvořený účes, zapotit se a k tomu si ještě roztrhnout punčochu, raději volí jiný způsob dopravy.
To že ženy často nejsou příliš technicky založené a mnohdy neumí vyměnit píchlé kolo nebo nahodit řetěz v případě nouze, se jeví již jen jako nepodstatná zábrana.
Budoucnost ženské cyklistiky
Otázkou ale zůstává, proč se výše zmiňované faktory omezují pouze na země s celkově nízkým počtem cyklistů? Jedním z předpokladů k tomu, aby více žen začalo jezdit na kole, je totiž zlepšení podmínek pro cyklistickou dopravu. V zemích s vysokým podílem cyklistiky mají relativně vysoké počty dojíždějících mužů i žen, ženy dokonce mnohdy předčí muže co do počtu v rekreační cyklistice. Tak je tomu např. v Tokiu, kde ženy triumfují ve víkendovém ježdění, ale až o polovinu méně než mužů jich dojíždí do práce.
Největší zábranou pro cyklistky je nízký pocit osobního bezpečí a dopravní rizika s ním spojená. Odstranění těchto obav je pro zvýšení podílu žen na kole zásadní. Ovšem taková strategie, která zahrnuje vyhrazené pruhy namalované na rušných silnicích, nemusí být pro velkou část cyklistek příliš lákavá. Výrazně atraktivnější by byly oddělené cesty a cyklostezky, společně s dobře řešenými křižovatkami. Síť stezek by přitom měla být dobře navržená a propojená, neboť každá zajížďka může odrazovat a pro ženy, které sebou mají děti, může být velkou překážkou.
Snaha o zvýšení cyklodopravy by se měla soustředit na každodenní ježdění, byť jen na krátké vzdálenosti. Povzbuzování dojíždění na kole do práce pomocí různých programů, je jistě prospěšné, ale pokud se propagace cyklistiky zaměří pouze na tuto oblast, může to být pro ženy, v případě že musí vozit své děti do školy autem, znevýhodňující.
V mnoha zemích převažuje představa o cyklistice jako formě náročného sportu, což může mít negativní vliv na počty žen na kole. Je potřeba propagovat cyklistiku jako praktickou záležitost a způsob dopravy. Od toho by se měla odvíjet také marketingová strategie. Spíše než ukazování úspěšných závodníků na drahých speciálních kolech, by ženy povzbudilo vidět jiné ženy všech věkových kategorií, různého sociálního pozadí a etnických skupin na běžně dostupných kolech.
Cyklistika by měla být přitažlivá, pohodlná a bezpečná forma každodenního cestování pro muže i ženy všech věkových kategorií, včetně dětí. Inspiraci bychom mohli hledat kde jinde, než v Nizozemsku, v zemi která dosáhla jednoho z největších počtů žen na kole. Systematické upřednostňování cyklistiky před automobilovou dopravou, na malé i větší vzdálenosti v městských zónách, i doplňující faktory, jako absence požadavku nošení helem, jsou součástí užitečné cyklistické kultury.
Pro rozvoj užitečné každodenní cyklistiky je v první řadě zásadní pochopení překážek, které tento rozvoj znesnadňují, zvláště mezi nedostatečně zastoupenými skupinami, jako jsou ženy. Kromě strachu z cyklistiky jsou tu i jiné drobné příčiny, které po sečtení vytvářejí podstatný problém, ať už se jedná o chybějící parkovací místa nebo sprchy na pracovišti. Pokud se žádný z faktorů vytvářející nepříznivé prostředí pro cyklistiku nezmění, ženy na kole v mnoha městech budou nejspíš nadále raritou.
Odkazy:
(1) Garrard, Jan; Handy, Susan; Dill, Jennifer – Women and Cycling, in: City Cycling. Cambridge, Mass.: MIT Press, 2012.
(2) Filler, V: Sčítání dopravních cyklistů v centru Prahy, v rámci projektu Oživení „Jak odstranit klíšové bariéry cyklodopravy v Praz;“ 2010.
(3) Analýza dotazovacího průzkumu cyklistické dopravy v Praze zadaného TSK, 2012 (online).
Kloboučník 5. 5. 2014, 12:05
Dost právě dělá mediální masáž s helmami a cyklooblečky. Také blembák nosím, ale jen tehdy, když jedu přes čtyřicet nebo se v obecně vyšší rychlosti pohybuji v hustém provozu. Ukažte mi slečnu nebo paní, která by chtěla do práce dorazit s helmovým cykloúčesem a ještě se převlékat ze superhrdinského kostýmu poté, co se jí za něj celou cestu chodci a řidiči smějí. Bezpečnost cyklistů se dělá jinak než přivázáním kusu polystyrenu na hlavu. Ale to asi většina návštěvníků těchto stránek tuší.
Jezdit na kole po městě bude tím bezpečnější, čím víc nás bude a čím civilněji budeme vypadat. Počty se dají zvyšovat inspirací, civilní výzor se dělá dovybavením toho skvělého oholeného závodního stroje doplňky jako jsou dlouhé blatníky (ideálně se zástěrkami a výplety), kryt převodníku či dokonce celého řetězu, pedály použitelné s jakoukoli obuví (pro pojíždění široké plaformy, pro sportovnější jízdu plechovky s klipsnami - ano, jezdím v polobotkách v klipsnách s koženými řemínky a chrániči špičky), odrazky a světla napevno na kole (ne, vážně si nebudu na oblek našívat reflexní proužky když mám odrazky a světla), nosiče, košíky a závěsníky...Pak je možné jezdit v čemkoli a netahat s sebou hromadu harampádí, protože všechno potřebné je pevnou součástí kola, ke komfortu auta chybí jen střecha.
Milan 5. 5. 2014, 20:39
Ad [1] Kloboučník
Obávám se, že pokrok nezastavíš. Bývaly doby, kdy se jezdilo na motorce nebo na mopedu bez helmy a není to tak dávno. I bezpečnostní pásy nebývaly na sedadlech vzadu a o dětských sedačkách ani nemluvě. V autobusu se cestující také nepoutali. Nepochybuji o tom, že to bylo v mnohém stylovější nebo pohodlnější, jenomže bezpečnost není image. Jednou si helmu nevezmeš a budeš si to nadosmrti vyčítat. Náhoda je blbec.
Prevence není všemocná, ale zbytečná rozhodně není. Viděl jsem srážku bruslaře a cyklisty na Modřanské. Bylo to zrovna pod kopečkem a trefili se v plné rychlosti z boku. Řacha to byla pěkná a vypadalo to hodně ošklivě. Nutno ale podotknout, že cyklista byl odřený a asi si odřel i kolo. Hlava OK, měl helmu. Bruslař byl docela udělaný chlapík, ale frajírek neměl helmu. Jestli se moc odřel, nevím, ale zato vím, že měl pěkný otřes mozku. Horko těžko ho tam sbírali.
Když někdo tvrdí, že umí padat, dá tam ruce a hlavu si netřískne, jsou to kecy. Je jen málo takových, kteří to opravdu umí. Ono ten pád pěkně komplikuje i vlastní jízdní kolo. A už vůbec neplatí, že na silnici hrozí riziko a na cyklostezce nebo v lese je bezpečno.
Já jezdím s cyklistickou helmou i na nákup na chatě na kole ze třicátých let minulého století. A je mi jedno, jestli to vypadá bizardně nebo jestli se mi někdo směje.
David 5. 5. 2014, 21:25
Musím souhlasit, že kus polystyrenu mě sice může v případě nehody zachránit od nejtěžšího zranění hlavy, ale ne už od všech dalších zranění - a rozhodně nehodě nezabrání. Krásně řečeno:o) Jen drobná poznámka k větě: "Zajištění dostupné a bezpečné cyklistiky by eliminovalo povinnost žen vozit děti do školy." Ženy přece nemají povinnost vozit děti do školy. Je to sice většinový model, ale čím dál více rodičů se ve vození/vyzvedávání dětí střídá a také citované tvrzení hraničí s genderovou diskriminací hodnou předminulého století. Možná by stálo zato ještě přeformulovat, jinak je to moc pěkný článek.
tik 5. 5. 2014, 22:36
hele, delit to muzske zenske, to mi zavani narizenimi z bruseli, ze musi jezdit 50/50 cyklistu a cyklistek, jinak se zrusi cyklostezky... nebo tak neco.
Asi bych to tak nedramatizoval :)
Imho vetsi uspech bych u zen videl s clankem "jaka barva kola letos leti a co se nosi za cyklodoplnky (sexismus a nestydim se za to) ;)
Vratislav Filler 6. 5. 2014, 17:55
David: Jo, ta věta nebyla nejlepší. Upraveno na "(...) by omezilo běžnou praxi, kdy ženy vozí děti do školy druhým rodinným vozem."
josuk 6. 5. 2014, 19:27
5. Dobre ale co kdyz ma zena prvni rodinny vuz? Jako u nas.. :-D
matka 6. 5. 2014, 20:18
První rodinný vůz je v servisu. Kde jinde by mohl být?
matka 7. 5. 2014, 08:10
Ty ženy nám málo jezdí nejenom kvůli tomu pocuchanému účesu, za čož můžou ty hloupé přibřilbé mediální masáže.
Ony se taky obávájí, že si o ty ošklivý auta umažou a roztrhají šaty a punčochy, když je budou v kolonách předjíždět zprava zleva, za což můžou přiblblé kampaně o nutnosti vysoké efektivity jízdy na kole i za cenu ohrožení zdraví.
Vratislav Filler 7. 5. 2014, 14:11
matka (8): Neexistují žádné "kampaně o nutnosti vysoké efektivity jízdy na kole i za cenu ohrožení zdraví," jediné, co existuje, je tento článek shrnující zásady bezpečné jízdy při předjíždění kolon zde:.https://mestemnakole.cz/2014/04/o-predjizdeni-kolon/ . Jsem oprávněn se domnívat, že tento článek zanechal v diskutující matce tak silný dojem, že narážky na něj musí tahat i do diskusí pod naprosto nesouvisejícími články.
Pavel 7. 5. 2014, 14:38
Podle mne to taky souvisí s kopcovitým terénem a vzdálenostmi. Přece jen je táhnout třeba dvě děti ve vozíku je po rovině v pohodě, ale sebemenší kopeček už jde poznat. Proto teď žena téměř s dětmi nejezdí.
Vratislav Filler 7. 5. 2014, 17:48
Pavel: No, u nás máme takovou velkou tradici s vozíky, ale strašně málo lidí používá longtaily. Tam se přitom dají naložit dvě děti za sebe a nákup k tomu, a je to podstatně příjemnější než tahat vozík (navíc se to dá motorizovat). No, snad naše rodina půjde už brzy příkladem, zrovna jedno kolo na longa přestavujeme... :-)
Vratislav Filler 7. 5. 2014, 17:49
A ještě se s tím longem dá jet v pohodě i s prázdným, tj. nemusí se řešit problém "děti jsou ve škole / školce, a já teď pojedu přes půl města s prázdným vozíkem."
tik 8. 5. 2014, 00:06
nechci trollovat, takze vazne minena otazka: jak je to s motorizovanym longtailem? Je to jeste kolo ? moto do 50ccm? Je na to potreba ridicak ?
Parkrat jsem to tu na pankraci videl a mam dojem, ze je to vetsi nez moje auto :)
takze clanek o longtailech (pravne i prakticky) bych uvital.
Václav Řehák 8. 5. 2014, 08:17
Motorizací byl nejspíš myšlen elektromotor. Při dodržení legálních omezení (výkon max. 250 kW, vypnutí motoru při 25 km/h nebo když nešlapeš) nevidím důvod, proč by to nebylo kolo. Jen to bude hodně těžké (moje elektrokolo má 28 kg a na schodech si dost máknu).
Občas rekreačně jezdíme s tandemem a croozrem, souprava delší jak auto a taky legální :) Ale do města je lepší sedačka (doporučuji http://www.citybikes.cz/prislusenstvi/detska-cyklosedacka-na-riditka-bobike-mini-classic-man-tribe)
O longtailech jsme už psali: https://mestemnakole.cz/tag/longtail/
(edit) A ještě zde: https://mestemnakole.cz/jak-do-mesta/kapitola-15-na-ulici-s-detmi/
Pavel 9. 5. 2014, 09:04
Ono je to taky otázka investice. Přece jen vozíček se dá sehnat i starší zachovalý od cca 5 000,- a kolo člověk má. A speciální kola to je investice za několik 10 tisíc.
Vratislav Filler 9. 5. 2014, 11:45
Pravda. My to taky stavíme postupně (kolo -> elektrifikace -> Xtracycle). Nový elektrický long (Yuba Mundo electric) je za cca 2,5 tisíce dolarů (nenašel jsem teď narychlo evropského dealera), což je skutečně trochu hodně.
FunTomas 9. 5. 2014, 22:23
@ 14
250 kW? No to by bylo NĚCO. :-) A při těch 28 kg by to dávalo lepší poměr výkon/hmotnost než má Formule 1. :-D
Omezení je samozřejmě 250 W, slabá třetina íhaháka.
jonáš 11. 5. 2014, 17:37
Ne ře by na tom sešlo, ale normální SI íhahák [k] má jen 736 W, takže dobrá třetinka i s malinkatym převisem ;-)
Kloboučník 11. 5. 2014, 22:23
Tak to koukám že podle výpočtů jsem u kostela v Sibeliově (8%, 15 km/h) poloviční SI kůň. Není divu že mi drahá polovice říká že jsem kus vola a (z5 k tématu) že to je na ni moc do kopce. Ono taky dost ženských nepovažuje horší povrch a kopce za výzvu ale za překážku, zvlášť když od toho svého nadšeného favoritisty nafasují dámské fávo s původními převody (s jednotácem, horské dvojče by se hodilo ale není k sehnání).
FunThomas 12. 5. 2014, 08:57
Ono je kopec a kopec. Já každý den zdolávám V Borovičkách (začíná 12%, končí 24%), Mrkvičkovu a Pod Okrajem (tam pro jistotu značky nejsou) - v obou směrech. A čas od čas si dám stezku od Strakovky na Letnou vedle Hanavského pavilonu - to je IMHO asi to nejtěžší v Praze. Nedovedu si představit, že by to jezdila nějaká holka. A na jiném než crossovém nebo horském kole to prostě nejde.
Zase mám těch půl roku, co to dělám, docela kondici, zlepšilo se mi dýchání a trochu jsem i zhubnul... A nedělá mi problém vyšlápnout na kole cestu k rozhledně s převýšením 175 m, kde všichni ostatní tlačí. :-)
Lei 12. 5. 2014, 09:42
Tu a tam vidím nějakou holku jet tu Letnou, ale z druhé strany, od mostu, to je o něco míň prudké. Ale já to stejně vodím, na to ta S8 nestačí, a ani mi to nijak nevadí, neboť úspora času je asi půl minuty a úspora sil v lepším případě nulová.
Jitka 12. 5. 2014, 18:13
Zdravím všechna děvčata 1- 21:)
Jsem ráda, že vám záleží na punčoškách a účesech nás děvčat pánové. Nejvíc mě asi zaujala ta tabulka stresu. Co je příčinou velkého rozdílu mezi m a ž u přejezdu kolejí?
Mám teď kolegyni co chce začít jezdit ze Zbraslav do Holešovic. Normálně jezdí tramvají, ale byla překvapená, že na kole to může být stejně rychlé. Jen jsem jí musela pomoc s trasou. Nejvíce jí děsil úsek u Karlova mostu, přitom je tam parádní asfalt ( a jedna kolej) a jen jeden pruh aut. Tak jsem ji poradila vyhnout se tomu úseku přes Myslíkovu. Myslíte že by to mohl být přesně ten důvod proč se holky bojí víc kolejí v Praze? Kombinace Kostky, koleje silnější provoz než na náplavce?
Osobně si myslím, že ten problém je v nižší zdatnosti v jízdě v provozu. Chtělo by to takový malý kurz něco jako teď dělá Nike s během. Ve skupině se lépe trénuje.
běla 17. 5. 2014, 21:37
Za mě osobně - dostala jsem skládačku a je to super věc, ježdění mě baví, předpisům rozumím, dodržuju. Ale sama po Praze se jezdit bojím. Bojím se jezdit kolem ostrůvků tramvaje, za zády mi funí auto nebo se můžu nechat smíst u kraje. Bojím se jezdit mezi tramvajovejma kolejema, ptž. už se mi taky stalo, že jsem skončila v ní... Taky kvalita silnic nic moc, ty díry, jsou na skládačku celkem velký, občas to odskočí ... No, prostě mám svejch pár tras, který jsou odskoušený a tím končim, což je mi líto.
kristina 23. 5. 2014, 12:45
Krome otazky bezpecnosti provozu, znaceni cyklotras, stavu komunikaci atd. je taky problem zabezpeceni kola pri nezbytnych pochuzkach. I kdybych mela nakup na kole jak odvezt, tak proste jednak nemam kolo pred obchodem kde nechat, jednak uz tam po navratu nemusi byt. A dnu, kdy clovek nemusi pred praci/po praci neco zaridit, je malo.
Václav Kříž 26. 5. 2014, 00:26
@kristina: doporučuji pořídit pořádný zámek. A značky jsou na parkování praktičtější než mnohé nekvalitní stojany. https://mestemnakole.cz/2008/08/jak-do-mesta-iv-zamknout-kolo-a-jit/
místa, kde Vám stojan chybí můžete vytipovat do http://cyklistesobe.cz/ Městské části, které mají zájem stojany postavit chtějí mít jistotu, kde o ně lidé mají zájem.
újezďák 29. 5. 2014, 20:19
25 Václav :
u poutání ke značce bacha na dvě věci.
1. některé značky jsou celkem ledabyle zastrčené do trubky a poměrně snadno jdou vytáhnout celé připoutání je pak k ...
2. druhá varianta je pak odšoubování vršku značky a převléknutí kola přes vršek... s elektrickým nářadím otázka pár vteřin
A. 9. 6. 2014, 13:25
osobně mám problém hlavně s kopcovitostí, prostě na to jsem slabá. Člověk se naučí se nebát, koupí pěknou helmu, pořídí dost převodů, ale pak mě stejně zabije i jen tlačit to do (některýho) kopce :) Sílu nenabudu tak hned a mezitím se hodí skládací koloběžka.
Kloboučník 9. 6. 2014, 15:10
On je totiž potřeba tak lehký převod, aby ten kopec nebyl dřina, a uvědomit si jednu zásadní věc: Jízda na kole je (zvlášť s bagáží) efektivnější způsob pohybu ve všech rychlostech - tlačit kolo do kopce je s dostatečně lehkým převodem nesmysl, i kdyby jízda na něm měla být výrazně pomalejší. Vždycky se člověk méně nadře pokud na tom sedí. Sám jsem byl rád za převod 1:1 na svém dálkovém cesťáku, protože tlačit do kopce kolo naložené na týdenní túru není sranda, vyjet to je sice pomalejší ale výrazně jednodušší.
Jedna z nástrah, která na cyklodámy číhá, je ale maličko zákeřnější - půlmetráková monstra, která se prodávají jako dámská městská, treková nebo turistická kola. Přitom se stačí podívat na čem se jezdí třeba v Paříži. Se slečnou máme oba přestavěné favoritky, ona dámskou, 28mm silniční pláště na lehkých ráfcích, šestikolečko 14-28z (až si troufne na 8%+, seženu jí horský dvoutác 32-51z), ty nejužší dlouhé hliníkové blatníky a osvětlení na dynamo. To kolo neváží skoro nic a jediné, čeho se na něm slečna ještě bojí, je kombinace KKK - Kostky, Koleje, K*k*ti :)