Vzpomínání na pražské cyklotrasy (12) Cyklotrasa A 3 a její předchůdci

Vedení trasy A 3

Cyklotrasa A 3 se skládá z několika filosoficky dost odlišných úseků. Ten nejvýznamnější tvoří hlavní pražskou “příčku” trasám A 1 a A 2, v místě jejich nejfrekventovanější kolmice na Výtoni. Vede od Radlické ulice přes novou smíchovskou čtvrť, Železniční most, Výtoň, a úzkým Nuselským údolím a po plánované Vršovické drážní promenádě až na Zahradní Město.

Za druhý nejvýznamnější úsek považuji poněkud nevyrovnaně východní část z Uhříněvsi po hranici Prahy v Kolovratech (dříve A 22). Zde totiž navazuje třináct kilometrů souvislé cyklostezky Do Prahy na kole, končící až v Mnichovicích. V srpnu 2026 byl dvouapůlkilometrový úsek přes Kolovraty, stavebně dokončený o rok dříve, osazen dopravním značením a tedy definitivně otevřen.

Úsek na levém břehu, Radlickou ulicí na Jihozápadní Město je velmi potřebný, ale náročný na realizaci a patrně nebude mít nikdy hvězdné parametry. Ze Stodůlek dál je otázkou, zda by trasa A 3 měla vést na Rudnou, jak je navržena, nebo spíš Jinočany. Hudbou nejvzdálenější budoucnosti bude patrně úsek mezi Uhříněvsí a Hostivaří, který je zatím jen čárou na mapě.

A protože trasa A 3 není zatím vyznačena skoro vůbec, mohu si dovolit být poněkud nekonzistentní a podívat se na její jednotlivé části napřeskáčku. Nejprve ale něco o předchůdcích této trasy, jmenovitě na pravém břehu.

Předchůdci trasy A 3: Greenway Botič, dálková trasa 11 a páteřka A 23

Nuselské údolí je v centru nejsilnějším cyklistickým přivaděčem mimo údolí Vltavy, s běžnými intenzitami na tisíc cyklistů denně. Historicky jím měla k Vltavě vést Greenway Botič, jedna z prvních velkých realizovaných cykloakcí, o kterou se snažil spolek Oživení už od konce devadesátých let.

Koncept pražských cyklotras podél potoků je ale ještě starší. V členitém reliéfu byly trasy podél potoků logickou volbou, také díky vedení pražskými “humny”, kterých se tehdy ještě příliš nedotýkal vnitřní pražský developement. Zde nelze pominout již zesnulého Jiřího Juříka, jehož popisy rekreačních cyklotras podél pražských potoků vycházely počátkem století v časopise Cykloturistika (později vyšlo i knižně) a který tak udělal hodně pro propagaci jízdy na kole i ve vnitřní Praze.

Dálková cyklotrasa Greenway Praha – Vídeň, ketrou Oživení připravovalo, byla pravděpodobným iniciátorem několika realizací z přelomu století. Tehdy vznikla cyklostezka v ulici Na Slupi, ještě nestavebně v úrovni vozovky. Byl také zcyklostezkován levobřežní chodník Botiče na Folimance. Další legalizace vznikly u Botiče mezi ulicí Petrohradskou a U Vršovického nádraží a na jižním chodníku ulice U Plynárny.

Tyto slibné počiny se bohužel nepovedlo dál propojit do souvislého celku. Dálková cyklotrasa 11 nebyla nikdy dovedena dál než do Hostivaře. Greenway Praha – Vídeň, vedoucí po trase 11 mimo Prahu, raději uhnula přes Braník na Lužiny. Její odbočku, Greenway Botič, vyznačilo sdružení Oživení zeleným pásovým značením od hranice Prahy pouze do Záběhlic. A ani tato trasa neměla dlouhého trvání, když cestu podél vody použitou pro trasu zrušila výstavba developementu ulice Harlacherovy.

Projekt botičské radiály ale přece jen nikdy neusnul. V Áčkovém systému 2007 byla trasa 11 v podstatě zachovaná, jen pod novým označením A 23. Postupně vznikly další úseky stezek podél Botiče u Bohemians, prodlužovaly  se stezky na Bohdalci, vznikla důležitá lávka přes Botič v Záběhlicích. Teprve v roce 2026 nebo 27 se má otevřít velmi potřebná odbočka ze Záběhlic na Jižní Město (jako trasa A 41).

Uvnitř města se po roce 2008 šlo cestou integrace. Paralelní trasa A 230 byla v systému přeložena do Vršovické ulice a začaly zde vznikat aspoň cyklopruhy. Ty nakonec vytvořily v Praze nejdelší (byť ne zrovna nejsouvislejší) integrovaný koridor, vedoucí sedm kilmetrů od ulice Jaromírovy po ulici Úvalskou. I díky pokračující integraci projíždělo v roce 2010 Nuselským údolím přes 700 cyklistů za den. Koridor byl tak velmi významný – aby ne, když tudy jezdila k Vltavě celá Praha 10 a okolí.

Příště o drážní promenádě

Hlavním motivem pro zformování trasy A 3 byl ale záměr Vršovické drážní promenády. O tom, jak její myšlenka vznikla, a proč se ani pět let po uvolnění drážního tělesa ve Vršovicích nezačalo stavět, se dozvíte v dalším pokračování série.