Jezdíme přes Bulhara

Cykloobousměrka v Hybernské ulici doplnila další kamínek do mozaiky centrálního úseku trasy A25. Nejzásadnějším přerušením stávající trasy je křižovatka Bulhar. Něž bude křižovatka upravena (což asi nějakou dobu potrvá), je třeba naučit se tudy bezpečně jezdit.

Křižovatka Bulhar leží na trase A25 a zároveň zajišťuje cyklistické spojení centra přes ulici Seifertovu s prakticky celým dolním Žižkovem. Nejužívanější průjezdy jsou zakresleny v následujícím přehledném schématu:

Křižovatka Bulhar spolu s přilehlým „posledním“ blokem v Hybernské ulici a doposud nelegalizovaným podjezdem železniční trati zde tvoří problematický úsek dlouhý kolem 370 metrů.

V současnosti se křižovatkou projíždí mnoha způsoby. Projet rozlehlou a nepřehlednou křižovatku po vozovce si troufají jen nejzdatnější jedinci; většina lidí využívá přechody na jižním rameni křižovatky. Tyto přechody jsou ale velmi frekventované pěšími, a pohyb na kole tu tudíž není žádoucí. Samotný průjezd křižovatkou v provozu ovšem není až tak náročný, sám tudy v provozu pravidelně jezdím už několik let. Podívejme se tedy, jak křižovatkou projet, aniž bychom se zbytečně vystavovali ohrožení.

Do centra

Ve směru do centra můžete na Bulhara přijet buď od cyklostezky „Starého spojení“ A25, ulicí Seifertovou, nebo Husitskou. Vyjet můžete buď přímo do Hybernské, nebo vlevo do ulice U Bulhara. Pokračování Hybernskou je prakticky nemožné, pokud pro překonání křižovatky použijete přechody – na komunikaci směrem do centra se nelze dostat pěšky dříve než z Opletalovy. Proto má průjezd v provozu pro využití plného potenciálu Hybernské zásadní význam.

Z A25ky

Příjezd z cyklostezky Starého spojení vede podjezdem pod železnicí po severním chodníku. Severní chodník má i tu výhodu, že se vyhnete pravidelně znečišťovanému esíčku rampy vedoucí na chodník jižní. V rámci proznačení nebyl podchod legalizován, je tu nezanedbatelná frekvence pěších, úsek s vedením kola je dlouhý zhruba 120 metrů. Po výjezdu z tunelu existuje elegantní trik, jak se dostat do provozu: převeďte kolo po přechodu pro chodce na zelenou (která svítí skoro pořád) do levého předsunutého „chlívku“ pro cyklisty, jak je naznačeno na obrázku:

Až padne zelená pro auta, vyrazíte z předsunutého stání. Je třeba držet se od počátku vlevo a až k ostrůvku oddělujícímu směr na magistrálu „řezat pruhy“. Pravý pruh, ze kterého startujete, se totiž používá pro vjezd na magistrálu. Doporučujeme doleva také ukázat – někdy se objeví fiškus, který se chce na magistrálu nacpat i z levého pruhu. Další průjezd je snadný: už jedete přímo, Hybernská zde příjemně klesá, takže není těžké nasadit tempo znemožňující předjíždění. Nezapomeňte, že na vjezdu do cykloobousměrky se naopak musí výrazně zvolnit. Šikana to naštěstí zajistí za vás.

Chcete-li pokračovat na Hlavní nádraží nebo Senovážné náměstí, není problém odbočit doleva do ulice U Bulhara prakticky ze stejné pozice v pruhu.

Seifertova a Husitská

Přijíždíte-li ze Seifertovy nebo Italské, asi jste už přišli na to, že odbočení do Příběnické ani chodník v podjezdu nejsou tak komfortní, jak byste si přáli. Při jízdě z kopce nebývá zpravidla problém zůstat na Seifertově i v podjezdu a dlouhé kolony, které se zde pravidelně objevují v pravém pruhu, elegantně objet zleva. Stejně se v křižovatce budete řadit mezi pravý a levý pruh a opět – při klesání budete dostatečně rychlí.

Přijíždíte-li z Husitské, musíte si jen pohlídat auta odbočující na magistrálu.

Z centra

Ve směru z centra můžete přijet buďto samotnou Hybernskou, nebo od Opletalovy či Hlavního nádraží. Křižovatku lze opustit Husitskou, nebo Seifertovou a oběma jejími chodníky v podjezdu, z nichž každý vede trochu jinam.

Konec Hybernské

Je třeba přiznat, že vyústění Hybernské na Bulhara je poctivé autopeklo, kde se ve čtyřech až pěti pruzích řadí auta, která pak chtějí pokračovat na velmi krátkou zelenou. Dostat se tu na „pole position“ na stopčáře není vůbec pro začátečníky či majitele širokých řidítek, řadicí pruhy jsou totiž extrémně úzké. V zásadě platí, že chumel aut v pravém pruhu, který se rozmotává na směr Muzeum a Seifertova, je vůbec nejlepší objet zpočátku zleva a za první odbočovací pruh se řadit až pár aut za čarou. Autodrom je naštěstí většinou statický.

Google Streetview zde zaznamenal dopravní situaci velmi lehkou. Všimněte si „únikového“ vjezdu na chodník vpravo – zpravidla ale nebudete mít to štěstí se k němu dostat.

Chcete-li se téhle „zábavě“ vyhnout, musíte na chodník už na úrovni Opletalovy, i zde ale narazíte na  skutečně velké množství chodců. Při příjezdu od Senovážného náměstí se nakonec vyplatí se na tomto konci Hybernské vůbec nemotat. Zakázaný průjezd tramvajovým podjezdem z Bolzanovy je překvapivě funkční. Pokud zrovna nepředjedete tramvaj stojící ve stanici Hlavní nádraží, nebudete tam vůbec nikomu překážet, jen potom musíte dát na vjezdu do Seifertky přednost všemu, co se hýbe. Zvažoval jsem, zda tuto alternativu zmiňovat. Z hlediska obtížnosti je však oproti proplétání se kolonou v Hybernské jednodušší a vzhledem k mizivé šanci nechat se v podjezdu dohnat tramvají (tedy máte-li v hlavně jen kouska mozku) také podstatně bezpečnější. Jde jen o další příklad faktu, že některé „standardní“ průjezdy jsou v Praze pro kolo natolik nepříjemné a nebezpečné, že je v komfortu i bezpečnosti trumfne průjezd nejenže nelegální, ale velmi pravděpodobně také nelegalizovatelný.

Také můžete vést 300 metrů kolo a cestou si desetkrát promrskat jména politiků a policistů prohlašujících, že čtvrtkilometrové vedení kola nemůže být pro bohabojného městského cyklistu problém nikde, kde mu jej dotyční naordinují.

Směr Seifertova

Pokud jste se dostali na stopčáru na vyústění Hybernské, musíte na krátkou zelenou vyrazit co nejdříve. Zelené fázi z Hybernské předchází průjezd aut zleva (a zelená na přechodu přes přilehlé rameno na magistrálu). Nebuďte ale nervózní, průjezd se zpravidla zvládne najednou. Pokračujete-li přímo do Seifertovy, sledujte, zda už zpoza rohu nevykukuje tramvaj – to je totiž znamení, že dostane vzápětí zelenou (respektive volno na svých čočkách). V tom případě projedete křižovatku celou, jen když budete opravdu svižní. I když se budete muset rozjíždět znovu, není to taková tragédie – pruh je v tomto místě dost široký na to, aby vás auta předjížděla se slušným bočním odstupem ještě i v prvních metrech podjezdu.

Směr Staré spojení

Pro pokračování na cyklostezku Starého spojení máte dvě možnosti. Neoficiální varianta vede podjezdem po pravém chodníku Seifertovy, na nějž se dá celkem pohodlně najet hned za odbočkou tramvají. Při tomto řešení však zůstává otázkou, zda má vůbec nějakou výhodu, že jste se v křižovatce nacpali do provozu.

Oficiální řešení vypadá tak, že nejprve odbočíte doleva směrem k Husitské, načež na konci křižovatky najedete na severní chodník v podjezdu. Slabým místem tohoto postupu je odbočení doleva: musíte dát opravdu zřetelně najevo úmysl odbočit a nezřídka si toto odbočení i vybojovat v proudu aut. Pokračují zde většinou přímo a zpravidla ještě spěchají, aby stihla projet, ještě než spadne výše zmíněná „tramvajová závora“.

Na konci křižovatky byl nedávno doplněn nájezd na chodník, který je sice věcně správný, ve srovnání s doposud možným vjezdem přes existující přechod ale k reálnému zlepšení plynulosti spíše nepřispěje.

No a o tom, že jste to tentokrát přežili, můžete meditovat při strkání kola benzinovým odérem zaplňujícím podjezd Seifertovy.

Má tohle místo budoucnost?

Křižovatka byla bohužel do stávající podoby uvedena v době poměrně nedávné – ani ne před deseti lety. Úpravy k lepšímu se proto patrně budou dít formou drobného „okusování“, které ale nemusí být úplně špatné. Velká přestavba křižovatky včetně například obnovy chodníku na severním rameni si nejspíše počká až na humanizaci magistrály. O té ale až někdy příště.

 Nahrávání ...