Ženy nejezdí na kole: Cyklistický trénink pro vyšší emancipaci na silnici

Zaměření se na vnímání a potřeby žen a dětí by mohlo zlepšit dopravu po městě obecně

Probíhající výzkum spolku AutoMat v projektu CEAML naznačuje, že pouze kolem 23 % lidí pohybujících se na kole po Praze jsou ženy (údaje z let 2023 a 2024, publikace se připravuje). To je srovnatelné s údaji z jiných zemí po celém světě. Mezinárodní výzkumy naznačují, že tento rozdíl pramení z obav o bezpečnost, nedostatečné infrastruktury, společenských očekávání a různorodých odpovědností žen a mužů. Philip Amaral (Evropská cyklistická federace, ECF) v rozhovoru s Organizací spojených národů uvedl: „I když je na toto téma omezený výzkum, studie o dopravních návycích ukazují, že tradičně jsou aktivity jako řízení auta nebo jízda na kole více spojovány s muži. Historický vývoj silniční infrastruktury, zejména od druhé světové války, často navrhovaný s ohledem na mužsky dominovanou pracovní sílu, ovlivnil vzorce dojíždění. Cyklistika bývá vnímána jako převážně mužská aktivita.“

Pokud při navrhování infrastruktury nebereme v úvahu různorodé potřeby, dovednosti a vnímání bezpečnosti všech členů veřejnosti, ztrácíme možnost zlepšit rovnost příležitostí a udržitelnost pro všechny. Zaměření se na vnímání a potřeby žen a dětí by mohlo zlepšit dopravu po městě obecně. Pozitivním příkladem může být nová cyklistická koncepce Ostravy, která uznala potřebu zajistit bezpečnost pro lidi na kolech na každé ulici, nejen na vybraných cyklotrasách.

Nizozemsko: Žádná genderová propast a dopravní zkouška pro 11leté děti

V Nizozemsku tato genderová propast v cyklistice neexistuje (ve skutečnosti ženy jezdí na kole více než muži, dle dat nizozemského statistického úřadu). Je zřejmé, že infrastruktura je mnohem lepší, ale rodiče také tráví hodně času tím, že své malé děti učí, jak se účastnit reálného dopravního provozu. V 11 letech, v sedmé třídě základní školy, mají děti speciální lekce, kde se učí dopravní předpisy a teorii. Jako závěrečnou aktivitu absolvují skutečnou praktickou zkoušku, kdy na kole projíždějí sami po okolí nebo vesnici, přičemž rodiče jsou přítomni jako porota. Každý získá diplom. S takovou přípravou se dívky mohou při jízdě na kole cítit stejně sebevědomě jako chlapci.

Protože jízda na kole je v Nizozemsku tak nezbytná, De Fietsersbond (cyklistický svaz) také organizuje cyklistické kurzy pro migranty, školy a seniory. Tyto kurzy mohou lidem poskytnout právě to malé zvýšení sebevědomí, které jim umožní zvolit si kolo jako dopravní prostředek, zvýšit/udržet si zdraví, více vnímat své okolí a cestovat ekologicky.

V Česku je výuka účasti v provozu součástí školního vzdělávání, ale ‚praktická‘ část spočívá v tom, že děti jezdí na kolech po proslulých dopravních hřištích. Zdá se, že ve většině případů to není dostatečná zkušenost, jak pro studenty, tak pro řidiče, aby mohli společně sdílet veřejnou silnici. Není proto překvapivé, že mnoho dospělých, zejména žen, si nevybere jízdu na kole, i pokud by chtěly.

Nicméně, i když infrastruktura není pro ženy zvlášť přívětivá, jako je tomu v Praze, a nashromážděné vědomosti a zkušenosti z dětství nejsou dostatečné, není nemožné, aby ženy jezdily na kole. Zvláště když se infrastruktura pomalu zlepšuje, měli bychom využít každou příležitost ukázat, že ženy chtějí více. Mnoho dovedností se může zlepšit tréninkem a nově nabytými zkušenostmi. Kurz, který ženy naučí, jak se orientovat v nedostatečné infrastruktuře, pomůže zlepšit jejich sebevědomí a zvýšit pocit bezpečí, může proto pomoci několika dalším ženám začít jezdit na kole po městě a prožívat při jízdě více radosti než stresu.

Luciin cyklistický kurz v Praze

Lucie Ryzlerová se narodila v Praze a nyní je jí 32 let. Jízdu na kole se naučila jako dítě. Návštěva Nizozemska v roce 2015, kde se pohybovala po městě na kole jako místní obyvatelka, jí ukázala radost z pohybu po městě tímto způsobem. Dodalo jí to odvahu začít používat kolo jako dopravní prostředek i v Praze a zažívat radost i zde. Říká, že před deseti lety měla menší obavy začít jezdit na kole kvůli menšímu počtu aut a menší agresivitě. Nejvíce se bála křižovatek, kde se děje mnoho věcí současně: rozjezd po zelené, pochopení přednosti v jízdě, vypořádání se s chodci na přechodu, jak se správně umístit, aby ji ostatní viděli, ale zároveň je zbytečně neomezovala. Nové trasy přinášely také další stres kvůli neznámému a možným překvapením. Dnes, i když je v Praze více cyklistické infrastruktury, mnoho překážek zůstává. Ale s trochou tréninku a větším sebevědomím jednoznačně převažují výhody dojíždění na kole nad nevýhodami. Lucie používá pro své cesty vzhledem ke kopcovitosti města elektrokolo, a rozdíl je obrovský.

Hlavním cílem je pomoci ženám získat sebevědomí začít jezdit na kole po Praze

V květnu se zúčastnila kurzu „train-the-trainer“ v Bruselu, který organizoval EIT Urban Mobility. Jedná se o iniciativu Evropského institutu pro inovace a technologie (EIT), orgánu Evropské unie, jejímž cílem je urychlit přechod k udržitelné mobilitě. V rámci svého programu TandEM školí ženy po celé EU, aby vedly cyklistické tréninky pro další ženy. V červnu zorganizovala svůj první kurz v Praze, kterého se zúčastnilo 5 účastnic.

Kurz byl zaměřen na ženy ve věku 25-40 let, které již umí jezdit na kole. Vzhledem k tomu, že většina lidí v Česku se učí jezdit na kole už v mládí, nebylo nutné zahrnovat do kurzu základy rovnováhy, šlapání a řízení kola. Hlavním cílem bylo pomoci ženám získat sebevědomí začít jezdit na kole po Praze. Ženy mají často větší obavy začít jezdit na kole bez pomoci přátel nebo někoho zkušenějšího.

Kurz se skládal ze 4 lekcí, které probíhaly během 4 po sobě jdoucích týdnů v červnu:

1. Cvičení k posouzení úrovně dovedností každé účastnice (např. ukazování před odbočením, úplné zastavení, slalom atd.) a trochu teorie. Je důležité vědět, kde je dovoleno jezdit na kole a kde ne, a význam nejdůležitějších dopravních značek a pravidel.
2. Další trénink dovedností na dopravním hřišti a reálná jízda po městě pro získání zkušeností v různých situacích.
3. Jak se starat o kolo: údržba a opravy, včetně praktické části, výměna pláště a oprava duše.
4. Elektrokola: jízda po městě, řešení situací a zkoušení, jak velký rozdíl dělají elektrokola v kopcovitém terénu Prahy.

EIT Urban Mobility poskytla dostatečný rozpočet, který Lucii umožnil poskytnout kola, pokud je účastnice neměly. Kola byla pronajata od Nextbike. Elektrokola poskytla firma Kolovna.

Maria, která se zúčastnila kurzu v červnu, uvedla, že se v kurzu naučila mnoho o jednotlivých prvcích cyklistické infrastruktury: které přechody mohou využívat také cyklisté, jak používat cykloboxy před semafory, zpomalit na křižovatkách a ukázat rukou, kam se chystá jet, a že černobílé dodatkové tabulky pod obecnými dopravními značkami často obsahují vodítka pro cyklisty. Lépe chápe, jak by měla fungovat interakce mezi auty, koly a chodci, a jaká jsou práva každého z nich na smíšených cestách. „Teď jsem méně zmatená a sebevědomější, což je dobré pro bezpečnost všech.“

V září plánuje Lucie zorganizovat druhý kurz. Odkaz na registrační formulář najdete níže.

Co si myslíte o tréninkových kurzech?

Myslíte si, že existují nějaké specifické překážky pro ženy a děti, které jim brání v používání kola jako dopravního prostředku po Praze? Jaká je situace v jiných českých městech? A jaký je váš názor na to, jak vás česká výchova připravila na účast v dopravě? Měli byste zájem se takového kurzu zúčastnit nebo ho sami zorganizovat? Dejte nám vědět!